4 C 23/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 59 685 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1 432,44 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 51 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 51 000 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 8 685 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 534,30 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 219,30 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 432,44 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 6 721,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 29. 12. 2025, domáhala po žalované zaplacení částky 59 685 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 68 219,30 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 534,30 Kč (tj. úrok ve výši 57,99 % ročně z částky 59 685 Kč od 16. 8. 2025 do 12. 11. 2025), s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 432,44 Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 59 685 Kč od 6. 12. 2025 do 29. 12. 2025), a to z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“) uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem elektronickou formou dne 22. 4. 2025, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového rámce 60 000 Kč způsobem dohodnutým v článku 4.2. smlouvy o úvěru. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 3 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však porušila smlouvu o úvěru, když neuhradila minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 8. 2025. I přes zaslání upomínek ze dne 20. 8. 2025 a ze dne 5. 9. 2025 žalovaná dlužnou splátku nezaplatila, proto žalobkyně dne 21. 11. 2025 přistoupila v souladu s článkem 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky s příslušenstvím, a to nejpozději do 5. 12. 2025. Žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala a na svůj dluh neuhradila do dne podání návrhu ničeho. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně k výzvě soudu dne 2. 2. 2026 doplnila návrh, přičemž, co se týká mechanismu uzavření smlouvy, odkázala na obsah článku 10. smlouvy o úvěru (přesnou citací jeho textu) a dále na připojené listiny - například potvrzení o verifikační platbě a na podpis přes službu DigiSing. Dále doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti žalované postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, přičemž vycházela z dokumentace předané žalovanou, z prohlášení žalované a z informací získaných z externích zdrojů. Žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet pravidelné splátky revolvingového úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si tak pro účely úvěrové smlouvy vyžádala oboustrannou kopii občanského průkazu, druhý doklad totožnosti, kompletní výpis z bankovního účtu žalované za poslední 3 kalendářní měsíce a současně pořídila výpisy z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, z registru SOLUS a z databáze neplatných dokladů. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela ze zjištění, že žalovaná je svobodná, má tři děti, měsíční příjem žalované činí 29 000 Kč, přičemž její měsíční disponibilní finanční zůstatek činí 13 009 Kč. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná na předmětný úvěr celkem uhradila 3 splátky po 3 000 Kč, a to dne 15. 5. 2025, dne 15. 6. 2025 a dne 15. 7. 2025, celkem ve výši 9 000 Kč, přičemž na úhradu jistiny bylo z těchto splátek započteno celkem 315 Kč a zbývající částka byla započtena na úhradu úroku. Dále doplnila, že žalovaná částka ve výši 59 685 Kč představuje zbývající nehrazenou jistinu úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání konanému dne 13. 3. 2026 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoli byla k jednání řádně a včas předvolána. Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

3. Ze Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 4. 2025 včetně předsmluvních informací ze dne 22. 4. 2025, oboustranné kopie občanského průkazu žalované (č. , hodnota, ), kopie řidičského průkazu (č. , číslo, ), souhlasu se zpracováním osobních údajů a záznamu o podpisu DigiSign soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč (body 4.1., 4.2. smlouvy), jehož podmínky čerpání byly upraveny bodem 4.4. smlouvy tak, že částka 60 000 Kč bude vyplacena na účet žalované č. , č. účtu, . Zápůjční úroková sazba byla sjednána bodem 4.6. smlouvy ve výši 57,99 % ročně s tím, že žalovaná byla obeznámena, že dle statistických údajů systému časových řad ARAD činila v měsíci leden 2025 průměrná úroková sazba srovnatelného produktu (revolvingového úvěru) 14,82 % ročně a že sjednaná úroková sazba je považována za přiměřenou (s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 1422/22). Celková částka k úhradě činí 216 000 Kč (bod 4.7. smlouvy). Roční procentní sazba nákladů na úvěr pak činí podle bodu 4.7. smlouvy 76,18 %, a to v případě, že úvěr bude splacen za 72 měsíců od okamžiku prvního čerpání (přičemž se do něj nezapočítávají náklady splatné v důsledku neplnění některé z povinností stanovených ve smlouvě a náklady na doplňkové nepovinné služby poskytované v souvislosti s úvěrem). Výše minimální měsíční splátky úvěru byla dohodnuta ve výši 3 000 Kč se splatností k 15. dni v kalendářním měsíci (bod 5.1. smlouvy). Podle bodu 5.3. smlouvy vzniká žalobkyni v případě prodlení žalované s úhradou dlužné částky nárok na zaplacení veškerých nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalované a nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Bod 5.5. smlouvy upravuje postup při zesplatnění veškerých nároků ze smlouvy, ke kterému může žalobkyně přistoupit po marném zaslání dvou upomínek žalované. Zaslání dvou upomínek je přitom zpoplatněno bodem 5.4. smlouvy částkou 500 Kč za každou z upomínek. Podle článku X. smlouvy je tato uzavírána elektronickou formou prostřednictvím klientského účtu zřízeného na základě unikátního SMS kódu. Pokud klient po zřízení klientského účtu souhlasí se zněním žalobkyní navržené smluvní dokumentace, potvrdí zaslaný autorizační SMS kód a dále zaplatí verifikační platbu ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu, čímž se smlouva stane účinnou. Přílohou č. 1 této smlouvy o úvěru je posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z předsmluvních informací ze dne 22. 4. 2025 je možné zjistit způsob stanovení RPSN, souhrn základních parametrů spotřebitelského úvěru a doložku o právu rozhodném pro smlouvu, kdy tímto je právo české, a k projednání sporů jsou příslušné české soudy. Předsmluvní informace i smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru je podepsána žalovanou pomocí služby DigiSign.org dne 22. 4. 2025 v čase 19:38:21 a v čase 19:38:14.

4. Z Detailu pohybu na účtu žalobkyně č. , č. účtu, ze dne 24. 4. 2025 vyplývá, že žalovaná v souvislosti s uzavřením smluvního vztahu realizovala verifikační platbu ve výši 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, na účet žalobkyně. Z Detailu pohybu na účtu žalobkyně č. , č. účtu, ze dne 24. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 60 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalované č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, a zprávou pro příjemce - , název, úvěr. Tyto skutečnosti rovněž vyplývají ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 28. 1. 2026 a ze dne 3. 2. 2026, když bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , hodnota, je žalovaná, že z tohoto účtu byla dne 24. 4. 2025 odeslána platba ve výši 1 Kč na účet žalobkyně a dne 24. 4. 2025 byla na tento účet připsána částka 60 000 Kč poskytnutá žalobkyní, když jako variabilní symbol platby je uvedeno číslo smlouvy o úvěru 163248.

5. Soud měl dále k dispozici listiny předložené žalobkyní v souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti žalované, a to konkrétně přílohu č. , hodnota, smlouvy o úvěru – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, datový výstup z , název, ke dni 22. 4. 2025 a výpis z účtu žalované (, název, data) vedený u , právnická osoba, ., č. účtu , č. účtu, za období od 1. 1. 2025 do 31. 3. 2025. Z těchto listin vyplývá, že v době uzavření smlouvy o úvěru žalovaná neměla záznam v registru SOLUS (má výbornou platební morálku a její měsíční závazky činí 0 Kč), nebylo proti ní vedeno insolvenční řízení, nebylo proti ní vedeno exekuční řízení, občanský průkaz žalované nebyl ztracený ani odcizený a v interní databázi byla žalovaná hodnocena s výsledkem pozitivní nebo žádné zkušenosti. Dále bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, vyživuje tři děti, její nejvyšší vzdělání je vyučena a její doručovací adresa je, Anonymizováno, , adresa, . Žalobkyně ověřila výši aktuálního příjmu i pohyb finančních prostředků na běžném účtu žalované v období předcházejícím uzavření smlouvy, když zjistila, že příjem žalované činí 71 818 Kč, avšak žalovaná prohlásila, že její příjem činí 29 000 Kč, přičemž pro hodnocení finanční situace žalované žalobkyně vycházela z tohoto žalovanou prohlášeného příjmu. Dále zjistila, že náklady na bydlení žalované činí 5 970 Kč (jako vážený průměr mezi částkou 14 900 Kč deklarovanou žalovanou a částkou 16 Kč zjištěnou z bankovního účtu). Zjistila, že náklady na domácnost žalované činí 8 521 Kč (jako vážený průměr mezi částkou 6 000 Kč deklarovanou žalovanou a částkou 10 202 Kč zjištěnou z bankovního účtu). Dále zjistila, že finanční závazky žalované činí 1 000 Kč (žalovaná deklarovala částku 1 000 Kč, avšak z bankovního účtu žalované byla zjištěna částka 750 Kč). Zjistila, že výdaje žalované na sázky a hry činí 0 Kč. Žalobkyně zhodnotila finanční situaci žalované a dospěla k závěru, že finanční zůstatek žalované činí 13 009 Kč (29 000 Kč – 5 970 Kč – 8 521 Kč – 1 000 Kč – 500 Kč jako extra zůstatek na cokoliv).

6. Podle upomínek č. 1 a č. 2 ze dne 20. 8. 2025 a ze dne 5. 9. 2025 a e-mailů ze dne 20. 8. 2025 a ze dne 5. 9. 2025 zaslaných na emailovou adresu, kterou žalovaná uvedla ve smlouvě, byla žalovaná opakovaně žalobkyní vyzvána k úhradě splátky úvěru č. , hodnota, splatné dne 15. 8. 2025 včetně poplatků za upomínky, přičemž ve druhém případě byla současně upozorněna na možnost zesplatnění úvěru ze strany žalobkyně.

7. Z listiny označené jako „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení“ ze dne 21. 11. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně oznámil žalované zesplatnění veškerých nároků žalobkyně dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 4. 2025, přičemž současně vyzval žalovanou k okamžitému zaplacení dlužné částky v celkové výši 77 919,30 Kč (zahrnující náklady právního zastoupení ve výši 8 700 Kč) nejdéle do 5. 12. 2025. Podle připojeného podacího lístku bylo oznámení o zesplatnění úvěru odesláno žalované dne 21. 11. 2025.

8. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně po dostatečném ověření úvěruschopnosti žalované uzavřela se žalovanou dne 22. 4. 2025 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla úvěr v celkové výši 60 000 Kč, jež jí byl vyplacen na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni v souvislosti se smlouvou jistinu úvěru společně s úroky ve výši 57,99 % ročně z čerpané a dosud nesplacené části jistiny, a to ve formě minimálních měsíčních splátek ve výši 3 000 Kč splatných vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce. Pro případ zesplatnění nároků žalobkyně ze smlouvy byl sjednán nárok žalobkyně požadovat z titulu náhrady škody veškeré platby, které by žalovaná jinak byla povinna zaplatit při řádném splácení úvěru, vedle toho byly pro takový případ sjednány i další sankce v neprospěch žalované (smluvní pokuta, zákonný úrok z prodlení, náklady na upomínky). Žalovaná neuhradila splátku splatnou dne 15. 8. 2025, a to ani po výzvách žalobkyně ze dne 20. 8. 2025 a ze dne 5. 9. 2025. V důsledku toho žalobkyně dopisem ze dne 21. 11. 2025 zesplatnila podle bodu 5.5. smlouvy veškeré své nároky ze smlouvy o úvěru, když požadovala po žalované zaplacení celkové částky 77 919,30 Kč (zahrnující náklady právního zastoupení ve výši 8 700 Kč). Žalovaná do zesplatnění úvěru uhradila tři splátky po 3 000 Kč, a to dne 15. 5. 2025, dne 15. 6. 2025 a dne 15. 7. 2025, tedy celkem 9 000 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná z titulu předmětné smlouvy žalobkyni ničeho neuhradila.

9. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky řízení se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to mimo jiné níže citovanými ustanoveními zákona.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nároku uplatněnému žalobkyní vůči žalované z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 4. 2025 je možno vyhovět pouze částečně, neboť soud musel i bez návrhu přihlédnout v souladu s výše citovaným ustanovením § 588 o. z. k neplatnosti smlouvy z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, a to pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle obsahu smlouvy zavázaly. Lze shrnout, že soud nemá v daném případě pochybnosti ohledně závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Avšak hodnota plnění, k němuž se v celkovém souhrnu zavázala na základě smlouvy žalovaná (konkrétně body 4.3., 4.6., 4.7., 5.3., 5.4., 5.5. smlouvy o úvěru), je zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytovaného na základě smlouvy žalobkyní. Žalovaná se oproti závazku žalobkyně poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 60 000 Kč ve smlouvě zavázala za poskytnutí úvěru nejenom vrátit poskytnutou částku, ale mimo jiné i smluvní úrok ve výši 57,99 % ročně z čerpané a dosud nesplacené části jistiny. Přestože žalovaná byla při uzavření úvěrové smlouvy obeznámena, že dle statistických údajů systému časových řad ARAD činila v měsíci leden 2025 průměrná úroková sazba srovnatelného produktu (revolvingového úvěru) 14,82 % ročně, nutno podotknout, že k měsíci duben 2025 (měsíc, v němž byla úvěrová smlouva uzavřena) tato úroková sazba činila 14,67 % ročně. Dále bylo mezi stranami ujednáno, že sjednaná úroková sazba je považována za přiměřenou, a to mimo jiné s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 1422/22, dle nějž Ústavní soud nepovažuje výši smluvních úroků 42 % ročně v době, kdy se běžná (obvyklá) míra spotřebitelských úvěrů pohybovala kolem 14 % ročně, za ústavněprávně neakceptovatelnou, avšak v předmětné věci činila obvyklá míra smluvního úroku u revolvingových úvěrů 14,67 % ročně a sjednaná výše smluvního úroku činila 57,99 % ročně (nikoli Ústavním soudem ještě akceptovanou výši 42 %), což je téměř čtyřnásobek obvyklé míry smluvního úroku. Soud dospěl k závěru, že výše smluvního úroku 57,99 % přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Plnění žalované je tedy v hrubém nepoměru k protiplnění poskytnutému žalobkyní. Soud není ochoten akceptovat smluvní ujednání, které neúměrně zvyšuje rozsah smluvního plnění žalované, přičemž hodnota plnění, k němuž se v celkovém souhrnu zavázala žalovaná, je zcela neadekvátní k hodnotě protiplnění poskytovaného na základě smlouvy žalobkyní. Takové smluvní ujednání soud považuje ve smyslu výše citovaného ust. § 588 o. z. za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Jelikož nelze předpokládat, že by došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru i bez části obsahující ujednání o výši smluvního úroku za poskytnutí úvěru, soud v souladu s § 576 o. z. považuje za neplatnou celou smlouvu o úvěru, neboť lze předpokládat, že by k právnímu jednání bez neplatné části nedošlo.

12. Vzhledem k tomu, že soud dovodil neplatnost úvěrové smlouvy, nemohl žalované z této vzniknout žádný závazek. Současně však bylo prokázáno, že žalované byla v souvislosti s uzavřením neplatné smlouvy poskytnuta žalobkyní částka 60 000 Kč, tedy na její straně vzniklo bezdůvodné obohacení odpovídající svojí výší právě uvedené částce. Soud proto žalobě vyhověl jako důvodné, když bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem 9 000 Kč, a to co do částky 51 000 Kč podle § 2991 o. z., podle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Počátek prodlení odvodil soud od marného uplynutí lhůty k zaplacení stanovené ve výzvě žalobkyně odeslané žalované dne 21. 11. 2025 (§ 573 o. z.), v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 77 919,30 Kč do 5. 12. 2025. Ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění se žalovaná ocitla v prodlení a žalobkyni byl z toho důvodu přiznán zákonný úrok z prodlení v jí požadované výši 11,50 % ročně do zaplacení, a to podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla žalované stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádné skutečnosti či důvody (tyto ani nebyly žalovanou tvrzeny) svědčící pro její prodloužení.

13. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou z důvodů výše uvedených zamítl (výrok II. rozsudku).

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 72,19 % (ohledně částky 51 000 Kč z celkové žalované částky 70 651,74 Kč zahrnující i kapitalizované příslušenství) a žalovaná v rozsahu 27,81 % (ohledně částky 19 651,74 Kč, o kterou byla žaloba zamítnuta a která zahrnuje i kapitalizované příslušenství). Soud proto po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 44,38 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 056 Kč a dále odměna advokáta dle § 7 bod 5. advokátního tarifu ve výši 3 580 Kč za 1 úkon právní služby. V posuzované věci právní zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), podání návrhu na zahájení řízení - § 11 odst. 1 písm. d), výzva k plnění - § 11 odst. 1 písm. d)) tj. 10 740 Kč, dále 3 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téhož právního předpisu, celkem tedy 12 090 Kč. Odměna za právní zastoupení souhrnně včetně zaplaceného soudního poplatku představuje částku 15 146 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 15 146 Kč a 44,38 % z této částky činí částku 6 721,80 Kč, kterou je žalovaná podle § 160 o.s.ř. povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení pro úplnost uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemná podání ze dne 2. 2. 2026 a ze dne 23. 2. 2026, když je nutno zdůraznit, že tato podání obsahují toliko doplňující žalobní tvrzení, která byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě. Pokud by tak učinila, nemusela by na výzvu soudu žalobu doplňovat a náklady řízení by jí tak nevznikly.

15. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam.