4 C 231/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Žalovaný o zaplacení částky 120 245,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 809,02 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 448 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 68 436,94 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 578,35 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 868,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 222,66 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 245,96 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 116 392,56 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 1 416,40 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 120 245,96 Kč (zahrnující neuhrazený zůstatek úvěru ve výši 116 392,56 Kč, připsané neuhrazené úroky z úvěru ve výši 1 416,40 Kč a poplatky ve výši 2 437 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 578,35 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 868,12 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 222,66 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 245,96 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 116 392,56 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 1 416,40 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení (po pravomocném usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 16. 12. 2024, č. j. EPR 214781/2024-9, o částečném zastavení řízení, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní doručeného soudu dne 11. 12. 2024), a to z titulu Smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , a.s., a žalovaným dne 27. 11. 2020, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky České spořitelny, a.s. Žalovanému byl na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 130 000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal z poskytnutého úvěru platit úrok ve výši 15,99 % a poplatky dle ceníku. Rovněž se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 448 Kč, a to vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka připadala na den 11. 1. 2021. Mezi smluvními stranami bylo sjednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru. Jelikož žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, žalobkyně úvěr s účinností ke dni 2. 8. 2023 zesplatnila, přičemž rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu bylo žalovanému zasláno doporučeně dne 8. 8. 2023. Pohledávka za žalovaným byla ze strany , právnická osoba, ., postoupena žalobkyni spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023, a to s účinností ke dni 1. 11. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 22. 11. 2023. Ke dni postoupení pohledávky tato činila celkem 127 610,66 Kč (skládající se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 116 392,56 Kč, připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 4 416,40 Kč, úroků z prodlení ve výši 4 364,70 Kč a poplatků ve výši 2 437 Kč). Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu bylo žalovaným na pohledávku uhrazeno celkem 3 000 Kč (započteny na připsané neuhrazené úroky z úvěru). Žalobkyně dne 17. 1. 2024 zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 7. 7. 2023 doporučeně zaslala poslední výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 1. 7. 2023. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný na pohledávku celkem uhradil 78 190,98 Kč. Žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného při zpracování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na tyto informace, zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaný je ženatý, má uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou, nemá žádnou vyživovací povinnost a s ohledem k výši příjmů žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústním jednáním konaným dne 5. 9. 2025 a dne 29. 9. 2025 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán a o odročení jednání vyrozuměn. Žalobkyně se zúčastnila jednání konaného dne 5. 9. 2025 a dne 29. 9. 2025. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 11. 2020 včetně všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, ., platných od 1. 1. 2014, všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, , , právnická osoba, ., účinných od 31. 10. 2018, ceníku účinného od 20. 1. 2019, ceníku účinného od 18. 10. 2020 a ceníku účinného od 1. 2. 2023 soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , tedy právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovaným byl sjednán úvěr v celkové výši 130 000 Kč s úrokovou sazbou 15,99 % ročně s tím, že je veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl sjednán v rámci produktu „Konsolidace“ jako účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr, přičemž částka ve výši 102 498 Kč bude použita na splacení úvěru na úvěrovém účtu , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 448 Kč vždy 10. den každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude zaplacena dne 11. 1. 2021, celkem bude zaplaceno 96 splátek a poslední splátka bude zaplacena dne 11. 12. 2028, a to ve výši 821 Kč. Dále bylo sjednáno, že úroky z úvěru budou připisovány k jistině úvěru, stanou se její součástí a budou tedy úročeny společně s jistinou. Úvěr bude žalovaný platit inkasem z účtu č. , č. účtu, . Bylo sjednáno, že celková splatná částka, činěná součtem výše poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů úvěru, bude 233 589 Kč. Zároveň bylo touto smlouvou sjednáno pojištění úvěru proti neschopnosti splácet úvěr pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti. Žalovaný se zavázal hradit měsíční pojistné v měsíční paušální výši 208 Kč. Strany si ujednaly, že v případě prodlení se splácením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo v případě prodlení se splácením více než 2 splátek může banka prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě. Dále si strany ujednaly příslušnost obecných soudů České republiky pro řešení případných sporů soudní cestou. Na smlouvě je podpis žalovaného.

4. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 27. 11. 2020 do 21. 12. 2020 se podává, že žalovaný dne 27. 11. 2020 čerpal úvěr v celkové výši 130 000 Kč, přičemž částka ve výši 101 482,11 Kč byla čerpána na účet č. , č. účtu, a částka ve výši 28 517,89 Kč byla čerpána na účet č. , č. účtu, .

5. Z dokumentu nazvaného „Podklady pre súdne konanie“ vyplývá, že žalovaný na úvěr č. , hodnota, celkem splatil částku 78 190,98 Kč.

6. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 26. 11. 2020 včetně dokumentu nazvaného „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je ženatý, od 12. 2. 2020 je zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, , přičemž tento pracovní poměr není uzavřen na dobu určitou, bydlí v nájemním bytě, jeho čistý měsíční příjem činí 16 983,44 Kč, neplatí žádné splátky mimo skupinu , právnická osoba, , má pouze měsíční výdaje za nájem ve výši 5 500 Kč a ostatní pravidelné výdaje nemá. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu ve výši 16 983 Kč, který si zkontrolovala z příchozích transakcí na bankovním účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . Právní předchůdkyně žalobkyně dále vycházela z dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení (tedy z ekonomického modelu pro potřeby dokladování úvěru), a tyto stanovila částkou 9 399 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně z interní evidence zjistila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného a z insolvenčního rejstříku zjistila, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný má u právní předchůdkyně žalobkyně veden jeden existující úvěrový kontrakt, a to spotřební úvěr uzavřený dne 23. 9. 2020 s úvěrovým limitem 102 936 Kč a měsíční splátkou ve výši 2 326 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován. Dále bylo zjištěno, že orientační splátka nového úvěru činila 2 448 Kč a nové splátkové zatížení žalovaného tedy rovněž činilo 2 448 Kč.

7. Z výpisů z bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného za období od 1. 9. 2020 do 30. 11. 2020 vyplývá, že v září 2020 byl počáteční zůstatek na účtu -106,85 Kč a konečný zůstatek -63,14 Kč, příjmy za toto období činily celkem 93 611,10 Kč a výdaje 93 567,39 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, ., ve výši 19 457 Kč, příjem ve výši 47 290,20 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, a příjem ve výši 25 728,90 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . V říjnu 2020 byl počáteční zůstatek -63,14 Kč a konečný zůstatek -100 Kč, příjmy za toto období činily 18 666 Kč a výdaje činily 18 702,86 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, ., ve výši 18 666 Kč. V listopadu 2020 byl počáteční zůstatek -100 Kč a konečný zůstatek -38,51 Kč, příjmy za toto období činily 48 434,89 Kč a výdaje činily 48 373,40 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, , ve výši 18 617 Kč a příjem ve výši 28 517,89 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, , tedy z předmětného úvěru.

8. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 1. 7. 2023 včetně částečného výpisu z poštovního podacího archu ze dne 7. 7. 2023 se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 9 525 Kč do 2. 8. 2023, neboť na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ke dni 1. 7. 2023 byl dluh po splatnosti. Žalovaný byl upozorněn, že pokud částku v uvedeném termínu nezaplatí, žalobkyně smlouvu vypoví a bude požadovat okamžitou úhradu úvěru ve výši 116 977 Kč. Tato výzva byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, .

9. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 8. 2023 včetně částečného výpisu z poštovního podacího archu ze dne 8. 8. 2023 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že celá zbývající část úvěru na úvěrovém účtu č. , č. účtu, se stala splatnou ke dni 2. 8. 2023, přičemž celková dlužná částka k tomuto dni činila 118 830 Kč. Toto rozhodnutí bylo žalovanému zasláno na adresu , adresa, .

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023 ve spojení s její přílohou č. 1 - seznamem postoupených pohledávek, dohodou o úplatě, potvrzením o zaplacení kupní ceny, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2023, informacemi o zpracování osobních údajů, podacím lístkem ze dne 22. 11. 2023 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.

11. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16. 1. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 17. 1. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 135 591,56 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 27. 11. 2020 mezi žalovaným a právní předchůdkyní (úvěr vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ) před podáním žaloby, a to nejpozději do 31. 1. 2024. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, .

12. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 27. 11. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 130 000 Kč jako účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku spolu s úrokem a poplatky v 96 měsíčních splátkách po 2 448 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 78 190,98 Kč. Tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2023 bylo žalovanému odesláno prostřednictvím České pošty dne 22. 11. 2023. Žalovaný byl dne 16. 1. 2024 žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky, a to do 31. 1. 2024, přičemž tato výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty dne 17. 1. 2024.

13. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

14. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 27. 11. 2020 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

21. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného při zpracování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná. Žalobkyně zároveň odkázala na dokument „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, dle kterého žalovaný uvedl výši svých příjmů 16 983 Kč, nájem uvedl ve výši 5 500 Kč měsíčně a dále uvedl, že nemá žádné splátky, ani žádné jiné výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši příjmů žalovaného z předchozích transakcí na účtu žalovaného vedeném právní předchůdkyní žalobkyně. Výdaje žalovaného stanovila právní předchůdkyně žalobkyně na částku 9 399 Kč na základě dat sdělených žalovaným a s využitím statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Právní předchůdkyně žalobkyně dále z interní evidence zjistila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného a z insolvenčního rejstříku zjistila, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně dotazem do CCB a z vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti 1 poskytnutý úvěr – spotřební úvěr v , právnická osoba, s úvěrovým limitem 102 936 Kč a splátkou 2 326 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován. Nové splátkové zatížení žalovaného činilo 2 448 Kč. Soud podotýká, že žalobkyně byla při ústním jednání konaném dne 5. 9. 2025 poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Přesto svá skutková tvrzení a důkazní návrhy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve lhůtě poskytnuté soudem nedoplnila.

22. Žalobkyně jako doklady, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, označila a předložila výpisy z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíce září až listopad 2020. Z těchto výpisů je evidentní, že celkové příjmy žalovaného za toto období činily celkem 160 711,99 Kč a celkové výdaje žalovaného za toto období činily 160 643,65 Kč. Z celkových příjmů částka 101 536,99 Kč představuje úvěry poskytnuté žalobkyní žalovanému (v září 2020 – částka 47 290,20 Kč a částka 25 728,90 Kč; v listopadu 2020 – částka 28 517,89 Kč). Po odečtení výše těchto úvěrů od příjmů tak výdaje žalovaného podstatně převyšovaly jeho příjmy.

23. Lze uzavřít, že žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Právní předchůdkyně žalobkyně z výpisů z bankovního účtu žalovaného, které měla k dispozici, a z informací zjištěných z interních zdrojů a z veřejných registrů chybně vyhodnotila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Pokud by řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, musela by dojít k závěru, že měsíční výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy a že tedy žalovaný není schopen řádně úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně sice z výpisů z účtu žalovaného ověřila výši jeho příjmů, ale měla zjišťovat a ověřovat i skutečnou výši výdajů žalovaného, a ne je vypočítávat ze statistických dat, zvlášť když měla možnost tak učinit (výpisy z účtu žalovaného měla k dispozici). I s ohledem na to, že žalovaný uvedl mezi výdaje pouze nájemné a ostatní výdaje uvedl ve výši 0 Kč, bylo zcela namístě zjistit a ověřit skutečnou výši výdajů žalovaného (alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat) a nespokojit se se statistickým modelem. Neověření výdajů žalovaného implikuje účelovost ze strany právní předchůdkyně žalobkyně – snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení jeho reálné situace. Bez zjištění a ověření skutečných výdajů žalovaného a porovnání jeho faktických příjmů a výdajů nemohla žalobkyně posoudit, zda je žalovaný schopen splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 130 000 Kč a žalovaný splatil částku 78 190,98 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 51 809,02 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky za pojištění a poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

25. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu soudu ke sdělení svých aktuálních poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 51 809,02 Kč ve stejných splátkách, se kterými žalovaný souhlasil při uzavření smlouvy o úvěru, tedy ve výši 2 448 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

26. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok III.).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 37,73 % (ohledně částky 51 809,02 Kč, namísto celkové nárokované částky ve výši 137 317,08 Kč včetně uplatněného kapitalizovaného příslušenství). Žalovaný byl úspěšný v rozsahu 62,27 % (ohledně částky 85 508,06 Kč, ohledně níž byla žaloba zamítnuta včetně kapitalizovaného příslušenství, a řízení částečně zastaveno). Žalovaný tak byl úspěšný z převážné většiny a náležela by mu náhrada nákladů řízení v rozsahu 24,54 %. Jelikož však žalovaný byl po celou dobu řízení pasivní, tak mu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

28. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam.