4 C 235/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 63 969,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 000 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 19 969,01 Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 63 969,01 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 6 360,34 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 63 969,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 63 969,01 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela dne 11. 3. 2024 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 63 969,01 Kč. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit nejpozději do 6. 7. 2024. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně www., internetové stránky, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, byl upomínkami a předžalobní výzvou odeslanou mu dne 14. 8. 2024 vyzván k úhradě dlužné částky. Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 na žalobkyni. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 22. 7. 2025 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán - předvolání mu bylo doručeno v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) dne 7. 7. 2025. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Z úvěrové smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice ze dne 11. 3. 2024 včetně standardních podmínek úvěrové smlouvy, dokumentu Loan application info a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost , právnická osoba, a žalovaný s předmětem poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru s maximálním úvěrovým limitem 44 000 Kč, s minimální částkou platby 13 % z celkové splatné částky, minimálně však ve výši 1 000 Kč, s částkou prvního čerpání úvěru 15 000 Kč, s výpůjční úrokovou sazbou 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, s RPSN 299,98 % a s termínem splatnosti 15 dnů od data výpisu. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou.

4. Z informace o aktuální povinné částce k úhradě s datem splatnosti 6. 7. 2024, z přehledu vyplacených částek a splátek a třech dokladů o vyplacení částek vyplývá, že žalovanému byly postupně poskytnuty částky 15 000 Kč, 22 000 Kč a 7 000 Kč (celkem 44 000 Kč), a to na účet č. , č. účtu, a že žalovaný na svůj dluh neuhradil žádné splátky. Ze sdělení , právnická osoba, se podává, že skutečně uvedené částky byly na účet připsány, byly vyplaceny z účtu společnosti , právnická osoba, a že majitelem účtu byl v období poskytnutí částek žalovaný.

5. Smlouvou na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně dodatku č. 2 ke smlouvě a seznamu postoupených pohledávek společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným ve výši 63 969,01 Kč na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dne 14. 8. 2024.

6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 8. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

7. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 11. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 44 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne 14. 8. 2024.

8. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

9. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 11. 3. 2024 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu pouze obecně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřila její právní předchůdkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Konkrétní výši zjištěných příjmů a výdajů žalovaného netvrdila, ani soudu nepředložila důkazy, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a provedla lustraci žalovaného ve veřejných databázích. Na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně nereagovala, k ústnímu jednání konanému dne 22. 7. 2025 se bez omluvy nedostavila, proto jí soud nemohl poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

17. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 44 000 Kč a žalovaný nesplatil ničeho, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 44 000 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 44 000 Kč ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně s ohledem na to, že při uzavření smlouvy o úvěru žalovaný souhlasil s tím, že minimální částka, kterou musí splatit do termínu splatnosti, činí 13 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč, podle toho, co je vyšší. Takto stanovené splátky by měly být ve finančních možnostech žalovaného a zároveň poskytnout žalovanému možnost své povinnosti vůči žalobkyni dostát bez intervence exekučního řízení. Počet splátek nikterak závažně nezasáhne do majetkové sféry žalobkyně či jejího práva na zaplacení pohledávky v přiměřené lhůtě, když při takto stanovených splátkách bude předmětná pohledávka uhrazena v akceptovatelné době. Oprávněné zájmy žalobkyně jsou pak chráněny ustanovením o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaný neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

19. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 68,78 % (ohledně částky 44 000 Kč z celkové žalované částky 63 969,01 Kč) a žalovaný v rozsahu 31,22 % (ohledně částky 19 969,01 Kč z celkové žalované částky 63 969,01 Kč). Soud po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 37,56 %, které tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 3 660 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, výzva k plnění) podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 559 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 16 933,80 Kč, z toho 37,56 % představuje částku 6 360,34 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).