4 C 249/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 71 676,68 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 341,20 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 365,33 Kč s tím, že tuto částku je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 58 311,35 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 057,90 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 341,20 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 71 676,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 057,90 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 341,20 Kč s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne 1. 4. 2024 se žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaná mohla čerpat úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 43 076 Kč (dne 1. 4. 2024 částku 8 000 Kč, dne 29. 4. 2024 částku 4 000 Kč, dne 3. 5. 2024 částku 500 Kč, dne 6. 5. 2024 částku 12 000 Kč a dne 7. 7. 2024 částku 18 576 Kč). Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala splatit první splátku do 1. 5. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 18. 8. 2025. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky žalobkyně www., internetové stránky, , na které žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěru a poskytla údaje ohledně počtu členů žijících s ní v domácnosti, výše čistých měsíčních příjmů a pravidelných měsíčních výdajů. Žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejných rejstřících BRKI, NRKI, ISIR, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a neplatných dokladech MV ČR. Žalovaná následně správnost svých údajů potvrdila ve smlouvě a rovněž se identifikovala prostřednictvím služby , jméno, , které zpřístupnila svůj bankovní účet, z něhož žalobkyně ověřila výši čistého příjmu žalované 56 451 Kč měsíčně. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření - žalovaná nejprve odsouhlasila formulář standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru a poté návrh smlouvy o úvěru, kterou žalovaná odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně dne 4. 12. 2024 smlouvu vypověděla. Žalobkyně požaduje po žalované úhradu dlužné jistiny ve výši 34 835,49 Kč, smluvního úroku ve výši 35 618,78 Kč (ve výši 1,02 % denně z nesplacené jistiny), poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 620,64 Kč (ve výši 1,99 % z vyplacené tranše), poplatku za službu Klidné spaní ve výši 29,28 Kč, poplatku za službu Informační SMS servis ve výši 7,68 Kč a poplatku za službu Presto ve výši 564,81 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za dobu od 5. 9. 2024 do 4. 12. 2024. Dle žalobkyně byla předžalobní výzva odeslána žalované dne 8. 5. 2025. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že žalovaná před podáním žaloby uhradila na svůj dluh celkem částku 29 710,67 Kč a po podání žaloby nezaplatila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání konanému dne 22. 8. 2025 se bez omluvy nedostavila, ačkoliv k němu byla řádně předvolána - předvolání jí bylo doručeno dne 11. 8. 2025. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 4. 2024 soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaná, s předmětem poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru do výše 80 000 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně až do maximální výše úvěru (schváleného kreditního rámce) 80 000 Kč, s úrokovou sazbou 1,016 % denně, se splatností první denní splátky 1. 5. 2024 a s posledním dnem trvání smlouvy 19. 8. 2025. Ve smlouvě byla sjednána výše poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky, poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše, poplatek za službu Klidné spaní ve výši 3,66 Kč denně a poplatek za službu Informační SMS servis ve výši 0,96 Kč denně. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky.

4. Z autorizace ověření totožnosti a kopie občanského průkazu žalované vyplývá, že žalobkyně ověřila totožnost žalované před uzavřením smlouvy, a to přímým náhledem na bankovní účet žalované a z dokladu totožnosti.

5. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byla poskytnuta na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, dne 1. 4. 2024 částka 8 000 Kč, dne 29. 4. 2024 částka 4 000 Kč, dne 3. 5. 2024 částka 500 Kč, dne 6. 5. 2024 částka 12 000 Kč a dne 7. 7. 2024 částka 18 576 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . se jedná o účet žalované a uvedené částky byly skutečně na účet žalované pod uvedeným VS v těchto dnech připsány.

6. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti a z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná uvedla, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti jsou 3, z toho pouze jedna osoba má příjem, její čisté příjmy jsou ve výši 57 200 Kč měsíčně a její výdaje činí 15 000 Kč měsíčně (z toho výdaje na půjčky 2 000 Kč, výdaje na bydlení 8 000 Kč, další nezbytné výdaje 5 000 Kč a zbytné výdaje 0 Kč). Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z ověřeného čistého příjmu 56 451 Kč a vypočítaných minimálních výdajů 19 060 Kč.

7. Z identifikovaných příjmů vyplývají příjmové transakce na účtu žalované za dobu od 26. 2. 2023 do 26. 2. 2024, z nichž žalobkyně dovodila čistý příjem 56 451 Kč. U jednotlivých příjmů je uveden pouze datum a částka, nikoli zdroj příjmů.

8. Z výpisu z běžného účtu žalované za období od 27. 5. 2023 do 27. 5. 2024 bylo zjištěno, že zůstatek na účtu ke dni 27. 5. 2023 byl 0 Kč a ke dni 27. 5. 2024 byl 152,13 Kč. Celková výše příjmů za toto období činila 968 153,83 Kč (z toho úvěry a zápůjčky činily 117 880,74 Kč) a celková výše výdajů za toto období činila 968 198,58 Kč.

9. Z e-mailu ze dne 4. 12. 2024 se podává, že žalobkyně k tomuto dni vypověděla smlouvu o úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky 72 122,88 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 5. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 1. 4. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované celkem částku 43 076 Kč. Žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku 29 710,67 Kč. Žalobkyně smlouvu vypověděla a úvěr zesplatnila dne 4. 12. 2024.

11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 1. 4. 2024 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu pouze obecně tvrdila, že žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru poskytla údaje o počtu členů žijících s ní v domácnosti, o výši čistých měsíčních příjmů a o výši pravidelných měsíčních výdajů, že provedla lustraci žalované ve veřejných rejstřících BRKI, NRKI, ISIR, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a neplatných dokladech MV ČR a že žalovaná prostřednictvím služby , jméno, zpřístupnila svůj bankovní účet, z něhož žalobkyně ověřila výši čistého příjmu žalované 56 451 Kč měsíčně. Jako důkaz žalobkyně předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti, dle kterého žalovaná uvedla, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti jsou 3, z toho pouze jedna osoba má příjem, její čisté příjmy jsou ve výši 57 200 Kč měsíčně a její výdaje činí 15 000 Kč měsíčně (z toho výdaje na půjčky 2 000 Kč, výdaje na bydlení 8 000 Kč, další nezbytné výdaje 5 000 Kč a zbytné výdaje 0 Kč). Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z ověřeného čistého příjmu 56 451 Kč a vypočítaných minimálních výdajů 19 060 Kč. Výši čistého příjmu 56 451 Kč žalobkyně ověřila z identifikovaných příjmů - výpisu příjmových transakcí na účtu žalované za období od 26. 2. 2023 do 26. 2. 2024. U jednotlivých příjmů je uveden pouze datum a částka, nikoli i zdroj příjmů, takže nelze vyloučit, že se nejedná o příjmy z dalších úvěrů a zápůjček. Provedení lustrace ve veřejných rejstřících žalobkyně nikterak nedoložila a rovněž netvrdila, jakým způsobem zjistila a ověřila výši výdajů žalované 19 060 Kč, když sama žalovaná uvedla výši svých výdajů 15 000 Kč. Na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně předložila soudu výpis z běžného účtu žalované za období od 27. 5. 2023 do 27. 5. 2024, dle kterého zůstatek na účtu ke dni 27. 5. 2023 byl 0 Kč a ke dni 27. 5. 2024 byl 152,13 Kč. Celková výše příjmů za toto období činila 968 153,83 Kč (z toho úvěry a zápůjčky činily 117 880,74 Kč) a celková výše výdajů za toto období činila 968 198,58 Kč. Výdaje žalované tak převyšovaly její příjmy a žalovaná nebyla schopna splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Jelikož se žalobkyně k ústnímu jednání konanému dne 22. 8. 2025 nedostavila, nemohl ji soud poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku 43 076 Kč a žalovaná celkem splatila částku 29 710,67 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 13 365,33 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky, smluvní pokutu) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaná je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagovala a žalobkyně současné poměry žalované nezná, soud umožnil žalované zaplatit žalobkyni částku 13 365,33 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalované a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok, smluvní pokutu a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

23. Soud podotýká, že pokud by smlouva o úvěru nebyla neplatná z důvodu, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované před jejím uzavřením, byla by neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši sjednaného úroku 1,016 % denně, tedy 370,84 % ročně.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 18,56 % (ohledně částky 13 365,33 Kč namísto celkové nárokované částky 72 017,88 Kč včetně uplatněného kapitalizovaného příslušenství). Žalovaná byla úspěšná v rozsahu 81,44 % (ohledně částky 58 652,55 Kč, ohledně níž byla žaloba zamítnuta, z celkové žalované částky 72 017,88 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství). V dané věci byla o 62,88 % úspěšnější žalovaná. Jelikož se však řízení aktivně neúčastnila, žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.