4 C 253/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: jméno FO o zaplacení 20 691,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 994 Kč s tím, že tuto částku je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 3 697,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 898,45 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 691,80 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 096,50 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 691,80 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně , Jméno advokátky, na náhradě nákladů řízení částku 859,10 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 20 691,80 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výš 1 898,45 Kč od 2. 8. 2023 do 18. 3. 2024, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 096,50 Kč od 2. 8. 2023 do 18. 3. 2024, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 20 691,80 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 691,80 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdí, že mezi ní a žalovanou byla dne 11. 4. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr na sporožirovém účtu č. , č. účtu, až do sjednaného limitu 6 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě o úvěru došlo k navýšení limitu na částku 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutý kontokorent platit úrok a poplatky dle ceníku. Rovněž se zavázala sjednaný limit nepřekročit a poskytnutý kontokorent splatit nejpozději do 1 roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaná nabyla možnost jej znovu čerpat. Jelikož žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila (na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek), žalobkyně dne 1. 8. 2023 smlouvu vypověděla a pohledávku ze sporožirového účtu ve výši 20 691,80 Kč (která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu žalované) převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky č. , č. účtu, . Žalobkyně dále tvrdí, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, které kontrolovala v interních a externích databázích. Porovnala příjmy žalované a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu žalovaná dle žalobkyně nereagovala. Žalobkyně doplnila, že žalovaná celkem čerpala částku 67 646,09 Kč a celkem uhradila částku 50 652,09 Kč. Dlužná jistina ve výši 20 691,80 Kč je dle žalobkyně tvořena rozdílem mezi celkovou čerpanou částkou 67 646,09 Kč, přirostlým smluvním úrokem ve výši 1 397,79 Kč, přirostlým úrokem z prodlení ve výši 0,01 Kč a poplatky za vedení účtu a náklady spojené s prodlením ve výši 2 300 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání konanému dne 31. 10. 2024 se bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně a včas předvolána, ani nepožádala o jeho odročení. Žalobkyně se z jednání omluvila. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti obou účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 11. 4. 2022 včetně všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, , ceníku účinného od 1. 1. 2020 a ceníku účinného od 1. 12. 2022 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový, nezajištěný úvěr ve výši 6 000 Kč ve formě kontokorentu (možnosti povoleného přečerpání zůstatku na účtu žalované č. , č. účtu, ) a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně a s poplatky dle ceníku do 1 roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Strany si ujednaly, že v případě porušení podmínek smlouvy může žalobkyně prohlásit veškeré dluhy z této smlouvy za okamžitě splatné. Na smlouvě je podpis žalované. Účastníci se ve smlouvě dohodli, že příslušným k řešení sporů je obecný soud České republiky. Dodatkem ke smlouvě o kontokorentním úvěru ze dne 22. 8. 2022 se žalobkyně a žalovaná dohodly na zvýšení limitu povoleného přečerpání zůstatku na 17 000 Kč.

4. Ze souhrnného výpisu a z dokumentu označeného jako „podklady pre súdne konanie“ vyplývá, že žalovaná celkem vyčerpala částku 67 646,09 Kč a celkem splatila částku 50 652,09 Kč.

5. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaná byla ke dni 22. 8. 2022 vdaná, žila spolu s další osobou v nájmu, byla zaměstnána u společnosti , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 21 568,73 Kč. Příjmy byly doloženy sporožirovým účtem bez potvrzení o příjmu. Žalovaná uvedla měsíční výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 1 000 Kč s tím, že nemá žádné splátky mimo žalobkyni.

6. Dle posouzení úvěruschopnosti klienta byly dotazem do CCB zjištěny tři úvěry žalované: kontokorentní úvěr vůči , právnická osoba, ze dne 11. 4. 2022 s úvěrovým limitem 10 000 Kč a měsíční splátkou 300 Kč, osobní úvěr vůči , právnická osoba, . ze dne 13. 4. 2022 s úvěrovým limitem 100 000 Kč a měsíční splátkou 1 534 Kč a revolvingový úvěr vůči , právnická osoba, ze dne 30. 5. 2022 s úvěrovým limitem 20 000 Kč a splátkou 600 Kč. Žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované z příjmu 21 569 Kč, který žalovaná uvedla v žádosti a který byl ověřen z příchozích transakcí na účtu žalované vedeném u žalobkyně. Jelikož žalovaná v žádosti uvedla výdaje 0 Kč a nájemné 1 000 Kč, žalobkyně stanovila výdaje žalované na základě dat sdělených žalovanou (způsob bydlení, počet vyživovaných osob apod.) v kombinaci s interními informacemi žalobkyně a včetně využití statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení ve výši 7 662 Kč.

7. Z příjmových transakcí zaúčtovaných na účet žalované č. , č. účtu, a z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované vyplývá, že v lednu 2022 byl počáteční zůstatek na účtu -100,64 Kč a konečný zůstatek -73,89 Kč, příjmy za toto období činily celkem 52 290 Kč a výdaje 52 263,25 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, ve výši 25 778 Kč a mzda od , právnická osoba, ve výši 26 512 Kč. Z výpisu z tohoto účtu za únor 2022 vyplývá počáteční zůstatek -73,89 Kč a konečný zůstatek -19,97 Kč, příjmy za toto období činily 40 266 Kč a výdaje činily 40 212,08 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, ve výši 22 219 Kč a mzda od , právnická osoba, ve výši 16 177 Kč. Dle výpisu z účtu žalované za březen 2022 byl počáteční zůstatek na účtu -19,97 Kč a konečný zůstatek -89,62 Kč, příjmy za toto období činily celkem 27 524 Kč a výdaje 27 593,65 Kč, ve výpisu byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, ve výši 24 524 Kč. Dle výpisu z účtu žalované za duben 2022 byl počáteční zůstatek na účtu -89,62 Kč a konečný zůstatek -3 200,75 Kč, příjmy za toto období činily celkem 126 023 Kč a výdaje činily celkem 129 134,13 Kč, z celkových příjmů však částka 100 000 Kč představuje úvěr poskytnutý žalované žalobkyní dne 13. 4. 2022. Z výpisu z účtu žalované za květen 2022 pak vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu byl ve výši -3 200,75 Kč a konečný zůstatek na účtu byl ve výši -2 630,87 Kč. Příjmy za toto období činily 122 977 Kč a výdaje činily 122 407 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mimo jiné mzda od , právnická osoba, ve výši 9 096 Kč a nemocenská od , právnická osoba, ve výši 9 430 Kč. Z výpisu z účtu žalované za červen 2022 se podává, že celkové příjmy činily 378 600 Kč, celkové výdaje 363 091,51 Kč, počáteční zůstatek -2 630,87 Kč a konečný zůstatek 12 877,62 Kč. Dle výpisu z účtu žalované za červenec 2022 byly celkové příjmy 246 871 Kč, celkové výdaje 262 788,67 Kč, počáteční zůstatek na účtu byl ve výši 12 877,62 Kč a konečný zůstatek -3 040,05 Kč. Z výpisu z účtu žalované za srpen 2022 pak soud zjistil, že celkové příjmy činily 597 696,60 Kč, celkové výdaje 542 913,45 Kč, počáteční zůstatek -3 040,05 Kč a konečný zůstatek 51 743,10 Kč.

8. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 14. 6. 2023 se podává, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky 3 325 Kč do 31. 7. 2023, neboť na jejím účtu ke dni 14. 6. 2023 byl dluh po splatnosti vzniklý přečerpáním sjednaného limitu kontokorentu. Žalovaná byla upozorněna, že pokud částku v uvedeném termínu nezaplatí, žalobkyně dne 1. 8. 2023 smlouvu vypoví a bude požadovat okamžitou úhradu úvěru ve výši 20 325 Kč. V poslední výzvě před podáním žaloby ze dne 3. 8. 2023 včetně dodejky žalobkyně žalovanou informovala o převedení pohledávky ve výši 20 691,80 Kč na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků ke dni 2. 8. 2023 a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Z výzvy k úhradě dluhu a poštovního podacího archu soud zjistil, že 20. 3. 2024 žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně opět žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.

9. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 11. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru a dne 22. 8. 2022 s ní uzavřela dodatek k této smlouvě, na jejichž základě poskytla žalované celkem částku 67 646,09 Kč. Jelikož žalovaná překročila povolený limit kontokorentu, žalobkyně smlouvu ke dni 1. 8. 2023 vypověděla a úvěr zesplatnila. Žalovaná uhradila celkem částku 50 652,09 Kč.

10. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

11. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 11. 4. 2022 a dodatek smlouvy uzavřený dne 22. 8. 2022 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, které kontrolovala v interních a externích databázích. Žalobkyně porovnala příjmy žalované a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. V doplnění návrhu žalobkyně odkázala na posouzení úvěruschopnosti klienta, dle kterého při posouzení úvěruschopnosti žalované prověřila výši jejích závazků a platební morálku z interních evidencí a z veřejných registrů (insolvenční rejstřík, CBCB) a dále vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr. Žalovaná v žádosti uvedla čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 21 569 Kč a tato výše příjmu byla ověřena z účtu žalované bez potvrzení o příjmu. Jelikož žalovaná v žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 1 000 Kč, žalobkyně stanovila výdaje žalované podle svého interního ekonomického modelu ve výši 7 662 Kč na základě dat sdělených žalovanou (způsob bydlení, počet vyživovaných osob) v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Z interních systémů a veřejných rejstříků (CCB) žalobkyně zjistila, že žalovaná splácela tři úvěry poskytnuté žalobkyní v dubnu a v květnu 2022 a celková výše splátek činila 2 434 Kč. Soud podotýká, že poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. soud poskytuje při jednání, kterého se však žalobkyně nezúčastnila.

19. Žalobkyně jako doklady, z nichž vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované, označila a předložila příjmové transakce zaúčtované na účet žalované č. , č. účtu, a výpisy z tohoto účtu za měsíce leden až srpen 2022. Z těchto výpisů je evidentní, že celkové příjmy žalované za toto období činily celkem 1 592 247,60 Kč a celkové výdaje žalované za toto období činily 1 540 403,59 Kč. Z celkových příjmů však částka 100 000 Kč představuje úvěr poskytnutý žalobkyní žalované dne 13. 4. 2022. Po odečtení výše úvěru od příjmů tak výdaje žalované převyšovaly její příjmy. Navíc žalovaná měla na účtu téměř po celé toto období mínusový zůstatek.

20. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Žalobkyně z výpisů z bankovního účtu žalované, které měla k dispozici, a z informací zjištěných z interních zdrojů a z veřejných registrů chybně vyhodnotila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Pokud by řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované, musela by dojít k závěru, že měsíční výdaje žalované jsou buď stejné jako její příjmy nebo dokonce její příjmy převyšují a že tedy žalovaná není schopna řádně úvěr splácet. Žalobkyně sice z výpisů z účtu žalované ověřila výši jejích příjmů, ale měla zjišťovat a ověřovat i skutečnou výši výdajů žalované a ne je vypočítávat ze statistických dat, zvlášť když měla možnost tak učinit (výpisy z účtu žalované měla k dispozici). I s ohledem na to, že žalovaná uvedla své výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 1 000 Kč, bylo zcela namístě zjistit a ověřit skutečnou výši výdajů žalované (alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat) a nespokojit se se statistickým modelem. Neověření výdajů žalované implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalované, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení její reálné situace. Bez zjištění a ověření skutečných výdajů žalované a porovnání jejích faktických příjmů a výdajů nemohla žalobkyně posoudit, zda je žalovaná schopna splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího dodatku jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku 67 646,09 Kč a žalovaná splatila celkem částku 50 652,09 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 16 994 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaná tak není povinna poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopna splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaná je v řízení pasivní, žalobkyně současné poměry žalované nezná, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 994 Kč ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně s ohledem na to, že při uzavření smlouvy o úvěru a jejího dodatku žalovaná souhlasila s tím, že částku 17 000 Kč (sjednaný limit kontokorentu) splatí žalobkyni nejpozději do 1 roku od začátku čerpání (v tom případě měsíční splátky musí činit částku 1 500 Kč: 16 994 Kč/ 12 měsíců), a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

23. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 68,84 % (ohledně částky 16 994 Kč z celkové požadované částky včetně kapitalizovaného příslušenství 24 686,75 Kč) a žalovaná v rozsahu 31,16 % (ohledně částky 7 692,75 Kč, o kterou byla žaloba zamítnuta a která zahrnuje i kapitalizované příslušenství). Soud proto po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 37,68 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 828 Kč a dále odměna advokáta dle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby. V posuzované věci právní zástupkyně žalobkyně učinila 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), podání návrhu na zahájení řízení - § 11 odst. 1 písm. d), výzva k plnění - § 11 odst. 1 písm. d), tj. 900 Kč, dále 3 režijní paušály po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) téhož právního předpisu, celkem tedy 1 200 Kč. Odměna za právní zastoupení je dále zvyšována o 21 % DPH, neboť zástupkyně žalobkyně je jejím plátcem, a souhrnně včetně zaplaceného soudního poplatku činí částku 2 280 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 2 280 Kč a 37,68 % z této částky činí částku 859,10 Kč, kterou je žalovaná podle § 160 o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám její zástupkyně. Soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení pro úplnost uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemné podání ze dne 8. 10. 2024, když je nutno zdůraznit, že uvedené podání žalobkyně obsahuje toliko doplňující žalobní tvrzení, která byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě. Pokud by tak učinila, nemusela by na výzvu soudu žalobu doplňovat a náklady řízení by jí tak nevznikly.

25. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam.