4 C 254/2023

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 16 650 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 600,83 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 445,58 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 504,61 Kč za dobu od 10. 5. 2023 do 2. 8. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 445,58 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá ohledně částky 2 204,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 984,99 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 253,95 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 204,42 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, na náhradě nákladů řízení částku 1 115,64 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po připuštění změny žaloby domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 650 Kč s kapitalizovaným úrokem ke dni 2. 8. 2023 ve výši 2 585,82 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 758,56 Kč (129,06 Kč (15 % ročně z částky 10 468,65 Kč od 1. 4. 2023 do 30. 4. 2023) + 629,50 Kč (15 % ročně z částky 16 650 Kč od 1. 5. 2023 do 2. 8. 2023)), s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 650 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 24. 11. 2017 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronického bankovnictví a elektronické komunikace a smlouvu o , právnická osoba, plus kontu k běžnému osobnímu účtu č. , č. účtu, . Dne 27. 4. 2023 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o kontokorentu č. , Anonymizováno, , na základě které mu byl poskytnut k běžnému účtu úvěr v podobě možnosti opakovaného čerpání do úvěrového limitu 15 000 Kč s úrokem ve výši 18,90 % ročně. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas (poslední splátku uhradil dne 30. 9. 2022), žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 30. 4. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Jelikož žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a na svůj dluh neuhradil po zesplatnění ničeho, žalobkyně po něm požaduje zaplacení jistiny ve výši 15 000 Kč a poplatků ve výši 1 650 Kč za tři výzvy po 500 Kč ze dne 14. 11. 2022, ze dne 4. 12. 2022 a ze dne 5. 1. 2023 a za výzvu k plnění smluvních podmínek ve výši 150 Kč ze dne 9. 2. 2023. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy dne 4. 7. 2023. Žalobkyně doplnila, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky v rámci služby elektronického bankovnictví a elektronické komunikace, když SMS zprávy s autorizační kódy byly žalovanému zasílány na jím sdělené telefonní číslo +, tel. číslo, . Žalovaný dle žalobkyně v průběhu úvěrového vztahu vyčerpal celkem částku 122 538,35 Kč a celkem uhradil částku 108 092,77 Kč. Dlužná jistina ve výši 15 000 Kč se tak skládá z rozdílu těchto částek ve výši 14 445,58 Kč a z úroku z úvěru ve výši 554,42 Kč. Žalobkyně dále na výzvu soudu doplnila, že zpočátku žalovaný splácel úvěr řádně a včas a že úvěruschopnost žalovaného posoudila před uzavřením smlouvy jednak na základě lustrace žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, když v těchto registrech neměl žalovaný žádný negativní záznam, a jednak na základě porovnání zjištěných příjmů a výdajů žalovaného. Deklarovaný příjem žalovaného ve výši 40 000 Kč a jeho výdaje ve výši 32 536 Kč (z toho pravidelné výdaje ve výši 21 836 Kč) ověřila z výpisů z běžného účtu žalovaného za dostatečně dlouhou dobu, když ohledně výdajů nepřihlížela ke všem platbám z účtu, ale pouze k pravidelným výdajům jako jsou náklady na bydlení a splátky ostatních úvěrů, neboť u ostatního je třeba vycházet ze statistických údajů. Žalovanému tak dle žalobkyně zbude měsíčně částka 7 464 Kč, která je dostatečná k úhradě předpokládané minimální splátky 750 Kč. Na základě uvedených zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovaného schopným splácet předmětný úvěr.

2. V souladu s dispozičním jednáním žalobkyně, která podáním ze dne 15. 1. 2024 a podáním ze dne 1. 2. 2024 vzala žalobu zpět co do části kapitalizovaného úroku ve výši 600,83 Kč, soud řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), částečně zastavil, přičemž souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím nezjišťoval, neboť k němu došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o.s.ř.).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 29. 2. 2024 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Ze smlouvy o , právnická osoba, plus kontu č. , Anonymizováno, ze dne 24. 11. 2017 vyplývá, že žalobkyně zřídila žalovanému účet č. , č. účtu, . Ze smlouvy o poskytování služeb , právnická osoba, elektronického bankovnictví ze dne 24. 11. 2017 a z dohody o aktivaci služeb , právnická osoba, elektronického bankovnictví soud zjistil, že mezi účastníky byla sjednána služba elektronického bankovnictví s tím, že k autorizaci a autentizaci bude používáno telefonní číslo +, tel. číslo, .

5. Z žádosti o poskytnutí úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 27. 4. 2022 se podává, že žalovaný požádal o kontokorent k účtu č. , č. účtu, do výše úvěrového limitu 15 000 Kč. V žádosti uvedl své telefonní číslo +, tel. číslo, . Dále uvedl, že je svobodný, nemá žádné nezaopatřené děti, žije sám v nájemním bytě, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 40 000 Kč a s pravidelnými měsíčními výdaji 15 000 Kč. Příjmy doložil výpisy z běžného účtu vedeného žalobkyní.

6. Ze smlouvy o kontokorentu č. , Anonymizováno, , předsmluvních informací ke kontokorentu a záznamů o podpisu klienta elektronickou formou prostřednictvím elektronického bankovnictví soud zjistil, že dne 27. 4. 2022 byl mezi účastníky sjednán bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 15 000 Kč a roční úrokovou sazbou 18,90 %, a to na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal zajistit na účtu měsíční příjem ve výši aspoň 50 % úvěrového limitu a dostatek peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků, poplatků, úroku z prodlení a smluvní pokuty s tím, že nejméně jednou za šest měsíců je povinen splatit celý úvěr. V případě prodlení se splácením peněžitých částek je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit.

7. Výzvou k zaplacení dluhu (1. výzva) ze dne 14. 11. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě částky po splatnosti ve výši 712,95 Kč. Opakovanou výzvou k zaplacení dluhu (2. výzva) ze dne 4. 12. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě částky po splatnosti ve výši 1 451,40 Kč. Poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 5. 1. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě částky po splatnosti ve výši 2 239,84 Kč. Z výzvy nesplnění podmínky kontokorentu ze dne 12. 1. 2023 včetně dodejky a z výzvy dodržení podmínky kontokorentu ze dne 9. 2. 2023 včetně závady vyplývá, že byl žalovaný upozorněn, že poslední tři měsíce nesplnil podmínku zajištění pravidelného příjmu na účtu minimálně ve výši 50 % limitu kontokorentu. Z oznámení o využití oprávnění ze dne 13. 4. 2023 a z detailních informací k zásilkám soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní upozorněn na zesplatnění úvěru ke dni 28. 4. 2023, neboť na účtu nezajistil dostatečný pravidelný příjem. Dne 2. 5. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému, že ke dni 30. 4. 2023 prohlásila všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné a vyzvala žalovaného k úhradě částky 18 596,51 Kč do 9. 5. 2023. Z detailní informace o zásilce bylo zjištěno, že oznámení o zesplatnění úvěru žalobkyně odeslala žalovanému prostřednictvím pošty dne 2. 5. 2023.

8. Z informace z , právnická osoba, – , právnická osoba, informace vyplývá, že v březnu 2022 měl žalovaný dva úvěry s celkovou nesplacenou jistinou ve výši 566 304 Kč a s celkovými měsíčními splátkami ve výši 6 836 Kč. Dále měl žalovaný revolvingový úvěr a splátkovou kreditní kartu s nesplacenou jistinou celkem 172 505 Kč. Žalovaný neměl žádné dlužné či nesplacené splátky. Z výpisu z CRIF nevyplývají žádné informace o závazcích žalovaného.

9. Z výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, v jaké výši a kdy byly žalovaným čerpány a spláceny jednotlivé částky, když celková čerpaná částka činí 122 538,35 Kč a celková uhrazená částka činí 108 092,77 Kč. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 30. 9. 2022 ve výši 144,34 Kč.

10. Z výpisů z běžného - osobního účtu žalovaného č. , č. účtu, se podává, že celkové příjmy žalovaného připsané na tento účet za dobu od srpna 2021 do dubna 2022 činily 385 474,83 Kč a celkové výdaje za tuto dobu (odchozí částky z tohoto účtu) činily 423 987,28 Kč (srpen 2021 - příjmy 40 020,99 Kč, výdaje 57 416,60 Kč, září 2021 - příjmy 15 594 Kč a výdaje 37 697,78 Kč, říjen 2021 - příjmy 54 830 Kč a výdaje 30 559,81 Kč, listopad 2021 - příjmy 46 299 Kč a výdaje 39 185,83 Kč, prosinec 2021 - příjmy 67 129 Kč a výdaje 60 310,73 Kč, leden 2022 - příjmy 18 309 Kč a výdaje 49 468,33 Kč, únor 2022 - příjmy 58 663,84 Kč a výdaje 43 372,83 Kč, březen 2022 - příjmy 40 029 Kč a výdaje 48 787,62 Kč, duben 2022 - příjmy 44 600 Kč a výdaje 57 187,75 Kč).

11. Předžalobní výzvou ze dne 3. 7. 2023 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 4. 7. 2023 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o kontokorentu před podáním žaloby.

12. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 27. 4. 2022 smlouvu o kontokorentu č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému postupně celkem částku 122 538,35 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 108 092,77 Kč. První výzva k úhradě dlužné částky ze dne 2 5. 2023, a to nejpozději do 9. 5. 2023, byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty dne 2. 5. 2023.

13. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

14. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 27. 4. 2022 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

21. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění uvedla, že provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, kdy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřeny z výpisů z bankovního účtu žalovaného a dotazy na bankovní a nebankovní registry. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný, žije sám a má pronajatý byt. Jeho celkový čistý měsíční příjem, a to ze zaměstnání, činil 40 000 Kč. Žalobkyně vycházela z pravidelných měsíčních výdajů ve výši 15 000 Kč, které jí sdělil žalovaný a které ověřila právě z výpisů z účtu žalovaného, a z výdajů ve výši 6 836 Kč na platby úvěrů, které zjistila z dotazů na bankovní a nebankovní registry. U jiných výdajů než na bydlení a na splátky úvěrů vycházela žalobkyně ze statistických údajů, nikoli z výpisů z bankovního účtu žalovaného, neboť dle žalobkyně to nejsou výdaje pravidelné. Soud podotýká, že poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. je poskytováno pouze při ústním jednání, kterého se však žalobkyně neúčastnila.

22. Žalobkyně jako doklad, z něhož vycházela při ověření žalovaným tvrzené výše jeho příjmů a výdajů, označila a předložila výpisy z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíce srpen 2021 až duben 2022. Z těchto výpisů vyplývají celkové příjmy žalovaného za těchto devět měsíců před uzavřením smlouvy o kontokorentu ve výši 385 474,83 Kč a celkové výdaje žalovaného za toto období ve výši 423 987,28 Kč. Průměrná měsíční výše příjmů žalovaného tak skutečně činí 42 831 Kč, ovšem průměrná měsíční výše jeho výdajů činí 47 110 Kč. Výdaje žalovaného tak převyšují jeho příjmy, a to dlouhodobě. Dotazem na registry pak žalovaná zjistila, že žalovaný má závazky s celkovou výší nesplacených jistin 566 304 Kč, které splácí splátkami ve výši 6 836 Kč měsíčně.

23. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný, aniž by si je náležitě ověřila z výpisů z jeho bankovního účtu, které měla k dispozici. Pokud by tak totiž učinila, musela by dojít k závěru, že měsíční výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy, a to minimálně po dobu devíti měsíců, které bezprostředně předcházely uzavření smlouvy o kontokorentu, a že tedy žalovaný není schopen řádně úvěr splácet. Jelikož žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, měla doloženou konkrétní výši jeho výdajů a nemusela tak ohledně části výdajů vycházet z výpisů z účtu a ohledně části výdajů vycházet ze statistických modelů, které jsou pochopitelně méně přesné než výdaje vyplývající z osobního účtu žalovaného. Žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o kontokorentu dne 27. 4. 2022, úvěr začal postupně čerpat v květnu 2022 a poslední splátku uhradil v září 2022. To znamená, že úvěr splácel po velmi krátkou dobu a rozhodně z toho nelze dovodit, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, zvlášť ve světle zjištěné celkové výše nesplacených jistin z jiných závazků žalovaného a z dlouhodobě převyšujících výdajů žalovaného nad jeho příjmy. Žalobkyní uvedený rozsudek NS ČR ze dne 27. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 1819/2023-133, se týkal situace, kdy dlužník splatil celý úvěr, nikoli pouze několik splátek. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 122 538,35 Kč a žalovaný postupně splatil částku 108 092,77 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 14 445,58 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit.

25. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Pojem spor je v tomto případě třeba vykládat jen jako aktivní a nevyřešený střet (konflikt) rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita naproti tomu spor o přiměřenou dobu plnění nezakládá. Pokud věřitel vyzval dlužníka k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. a dlužník proti takové výzvě v přiměřené době aktivně nevystoupil s argumentem, že taková doba plnění není přiměřená jeho možnostem, není tu spor o určení přiměřené doby plnění a platí doba plnění uvedená ve výzvě věřitele. Pokud dlužník žádnou obranu neuplatnil a nová doba plnění určená výzvou věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. uplynula, je dlužník v prodlení (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019) Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, spor o přiměřenou dobu plnění v daném případě není. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 2. 5. 2023, která byla žalovanému dle detailní informace k zásilkám odeslána poštou dne 2. 5. 2023. Ve smyslu § 573 o.z. byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 5. 5. 2023. Žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval, námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnil. Na základě této výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit do 9. 5. 2023. Jelikož tak neučinil, dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby a žalovaný je od 10. 5. 2023 s úhradou částky 14 445,58 Kč v prodlení. Soud proto žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. přiznal úrok z prodlení za dobu od 10. 5. 2023 do zaplacení, a to v žalobkyní požadované výši 15 % ročně, která odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když v souladu s návrhem žalobkyně úrok z prodlení za dobu od 10. 5. 2023 do 2. 8 2023 kapitalizoval částkou 504,61 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

26. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky a smluvní úrok, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (ohledně úroku z prodlení za dobu předcházející 10. 5. 2023 a ohledně úroku z prodlení z částky převyšující dlužnou částku 14 445,58 Kč) (výrok III.).

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 74,77 % (ohledně částky 14 950,19 Kč (14 445,58 Kč + 504,61 Kč) z původně žalované částky 19 994,38 Kč zahrnující i požadovaný kapitalizovaný úrok a požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení) a žalovaný v rozsahu 25,23 % (ohledně částky 5 044,19 Kč - o kterou byla žaloba zamítnuta (4 443,36 Kč) a řízení částečně zastaveno (600,83 Kč)). Soud proto po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 49,54 %. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobkyně ve výši 900 Kč, která byla stanovena dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. V této souvislosti soud konstatuje, že zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek, vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Náklady řízení tedy činí částku v celkové výši 2 252 Kč a 49,54 % z částky 2 252 Kč činí částku 1 115,64 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.). K aplikaci § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že jenom za poslední rok eviduje, že žalobkyně podala u Okresního soudu v Písku více než pět návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech. Soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení konstatuje, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemná podání ze dne 15. 1. 2024, ze dne 16. 1. 2024, ze dne 25. 1. 2024, ze dne 1. 2. 2024, ze dne 20. 2. 2024 a ze dne 26. 2. 2024, když je nutno zdůraznit, že uvedená podání žalobkyně obsahují pouze doplňující žalobní tvrzení, která byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě. Pokud by tak učinila, nemusela by žalobu doplňovat a náklady řízení s tím spojené by jí tak nevznikly. V případě podání žalobkyně obsahující i částečné zpětvzetí žaloby a návrh na změnu (rozšíření) žaloby si žalobkyně měla již při podání žaloby správně spočítat výši kapitalizovaného úroku a výši kapitalizovaného úroku z prodlení, které bude po žalovaném požadovat. Pokud by tak učinila, nemusela by následně žalobu ohledně části kapitalizovaného úroku brát zpět a ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení žalobu rozšiřovat. Náklady s tím spojené by jí tak nevznikly.

28. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam. Soud zamítl veškeré ostatní účastníky navržené důkazy, konkrétně dotaz na mobilního operátora, pro nadbytečnost, neboť uzavření smlouvy o úvěru dne 27. 4. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným žalobkyně prokázala jinými důkazy.