4 C 271/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B o zaplacení 17 099 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 600 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 7 101 Kč, ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 337,31 Kč od 18. 1. 2025 do 18. 3. 2025 a ohledně úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 099 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 383,88 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 099 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 337,31 Kč (za dobu od 18. 1. 2025 do 18. 3. 2025) a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 099 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení, a to z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 24. 5. 2024. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www., internetové stránky, . Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím jím zaslaných kopií dokladů totožnosti a vlastnictví k účtu bylo ověřeno zasláním kopie výpisu z účtu žalovaným. Po schválení žádosti žalovaného o úvěr mu byl na telefonní číslo, které sdělil, zaslán podpisový SMS kód. Zadáním tohoto kódu byla smlouva uzavřena. Žalobkyně hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, když posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku a Centrální evidence exekucí zjistila závazky žalovaného. Žalobkyně na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalovanému dne 24. 5. 2024 částku 10 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 330 Kč ve splátkách dle splátkového kalendáře. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaný se ve smlouvě dále zavázal hradit jednorázový poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Ve smlouvě byl sjednán úrok pevnou částkou 490 Kč, který měl žalovaný uhradil v rámci druhé až osmé splátky. Žalovaný za trvání smlouvy uhradil žalobkyni 2 Kč. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky 17 099 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 9 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 1 980 Kč, úroku ve výši 1 470 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy jednak na základě lustrace žalovaného v registrech NRKI a ISIR, když v registru NRKI byl žalovaný pozitivně vyhodnocen a v registru ISIR nebyl nalezen, a jednak na základě porovnání zjištěných příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného uvedené v žádosti 23 000 Kč. Od příjmu žalovaného 23 000 Kč žalobkyně odečetla životní minimum 4 470 Kč, výši měsíčních splátek uvedených žalovaným 7 000 Kč, buffer žadatele ve výši 100 Kč a výši splátky schváleného úvěru 1 094 Kč. Žalovanému tak dle žalobkyně zbude částka 10 336 Kč („MLS klienta“). Dále od příjmu žalovaného 23 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 80 000 Kč odečetla životní minimum členů domácnosti ve výši 8 510 Kč, výši měsíčních splátek uvedených žalovaným 7 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 12 376 Kč a výši splátky schváleného úvěru 1 094 Kč. Žalobkyně dovodila, že domácnosti žalovaného zbude částka 74 020 Kč („MLS domácnosti“). Na základě uvedených zjištění a s ohledem na výši úvěru shledala žalobkyně žalovaného schopným splácet předmětný úvěr.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 26. 8. 2025 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

3. Z úvěrové smlouvy ze dne 24. 5. 2024, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informačního memoranda o zpracování osobních údajů, sazebníku, splátkového kalendáře a dohledání informací o činnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách ve výši 1 094 Kč (1. splátka), 1 055 Kč (2. až 8. splátka), 565 Kč (9. až 23. splátka) a 557 Kč (24. splátka). Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni vedle poskytnuté částky 10 000 Kč i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za korunový odklad ve výši 990 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč jednorázově, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a úrok ve výši 49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč za 2. až 8. měsíc trvání úvěru. Pro případ prodlení s úhradou splátek se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a úrok z prodlení. Účastníci se dále dohodli, že k zesplatnění úvěru může dojít, pokud žalovaný neuhradí 2 a více splátek. Žalovaný smlouvu podepsal zadáním SMS kódu 576837.

4. Z kopie občanského průkazu žalovaného se podává, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila jeho totožnost.

5. Z posouzení úvěruschopnosti klienta a karty klienta vyplývá, že žalovaný uvedl, že nemá děti, je zaměstnán s čistým příjmem 23 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 80 000 Kč a jeho splátky jiným společnostem činí 7 000 Kč. Žalovaný byl lustrován v registrech ISIR (nebyl nalezen) a NRKI (pozitivně vyhodnocen). Žalobkyně využila při posouzení úvěruschopnosti statistický model.

6. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 11. 4. 2024 do 10. 5. 2024 vyplývá, že počáteční a konečný zůstatek na účtu byl shodný, a to 0,72 Kč, a že na účet byla připsána a odepsána za toto období stejná částka 31 097 Kč.

7. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy jeden existující splátkový kontrakt (dlužná částka 263 160 Kč, měsíční splátka 3 655 Kč), že čtyři splátkové kontrakty mu byly odmítnuty a dále měl jeden nesplátkový kontrakt (debet na účtu), který měl přečerpaný.

8. Dle opisu výpisu proplacení smlouvy a dle výpisu z účtu žalobkyně byla částka 10 000 Kč poskytnuta dne 24. 5. 2024 na účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Ze sdělení , právnická osoba, . vyplývá, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl v květnu 2024 žalovaný a že dne 24. 5. 2024 byla na tento účet zaslána žalobkyní částka 10 000 Kč pod VS , var. symbol, .

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 19. 6. 2024 1 Kč a dne 23. 7. 2024 1 Kč. Z výpisu dále vyplývá, kdy a v jaké výši žalobkyně účtovala žalovanému poplatky, smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady.

10. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 30. 9. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 1. 10. 2024 se podává, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky 5 729 Kč a byl upozorněn, že pokud částku neuhradí do 30 dnů, bude po něm žalobkyně požadovat okamžité jednorázové vrácení celého úvěru včetně úroků, nákladů a sankcí.

11. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 15. 11. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 25. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 17 099 Kč do 14 dnů od sepisu této výzvy.

12. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 3. 1. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 6. 1. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 17 099 Kč do 17. 1. 2025.

13. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému téhož dne částku 10 000 Kč, a to na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku spolu s úrokem a s poplatky ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze 2 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného opakovaně k úhradě dlužné částky.

14. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

15. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 24. 5. 2024 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

22. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy jednak na základě lustrace žalovaného v registrech NRKI a ISIR, když v registru NRKI byl žalovaný pozitivně vyhodnocen a v registru ISIR nebyl nalezen, a jednak na základě porovnání zjištěných příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného uvedené v žádosti 23 000 Kč. Od příjmu žalovaného 23 000 Kč žalobkyně odečetla životní minimum 4 470 Kč, výši měsíčních splátek uvedených žalovaným 7 000 Kč, buffer žadatele ve výši 100 Kč a výši splátky schváleného úvěru 1 094 Kč. Žalovanému tak dle žalobkyně zbude částka 10 336 Kč („MLS klienta“). Dále od příjmu žalovaného 23 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 80 000 Kč odečetla životní minimum členů domácnosti ve výši 8 510 Kč, výši měsíčních splátek uvedených žalovaným 7 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 12 376 Kč a výši splátky schváleného úvěru 1 094 Kč. Žalobkyně dovodila, že domácnosti žalovaného zbude částka 74 020 Kč („MLS domácnosti“). Jelikož se žalobkyně k ústnímu jednání konanému dne 26. 8. 2025 nedostavila, nemohl jí soud dát poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání řádného ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný žalobkyni sdělil výši svých měsíčních příjmů 23 000 Kč a příjmů ostatních členů domácnosti 80 000 Kč. Žalobkyně výši příjmů žalovaného a ostatních členů domácnosti nijak neověřila a při porovnání příjmů a výdajů z této výše příjmů bez dalšího vycházela. Žalobkyně nezjišťovala a neověřovala výši výdajů žalovaného, ačkoli měla k dispozici výpis z jeho bankovního účtu, z něhož vyplývá, že na něm nemá žádné úspory a že výše příjmů žalovaného byla stejná jako výše jeho výdajů, a že tak neměl finanční prostředky k úhradě sjednaných měsíčních splátek. Navíc z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný měl přečerpaný jeden nesplátkový kontrakt (debet na účtu) a že mu byly odmítnuty čtyři žádosti o splátkový kontrakt. V daném případě tak žalobkyně neměla vycházet ze statistického modelu, ale měla zjišťovat a ověřovat skutečnou výši výdajů žalovaného.

24. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Pokud by totiž do svých výpočtů zahrnula skutečnou výši výdajů žalovaného (jak vyplývá z výpisu z bankovního účtu žalovaného), zjistila by, že jeho výdaje jsou stejné jako jeho příjmy a že žalovaný není schopen poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětných smluv o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 10 000 Kč a žalovaný splatil 2 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 9 998 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

26. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaná tak není povinna poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopna splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kč ve splátkách po 600 Kč měsíčně. Takto stanovené splátky by měly být ve finančních možnostech žalovaného a zároveň poskytnout žalovanému možnost své povinnosti vůči žalobkyni dostát bez intervence exekučního řízení. Počet splátek nikterak závažně nezasáhne do majetkové sféry žalobkyně či jejího práva na zaplacení pohledávky v přiměřené lhůtě, když při takto stanovených splátkách bude předmětná pohledávka uhrazena v akceptovatelné době. Oprávněné zájmy žalobkyně jsou pak chráněny ustanovením o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaný neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

27. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní pokutu, smluvní úrok, náklady na vymáhání a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 57,34 % (ohledně částky 9 998 Kč z celkové žalované částky 17 436,31 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství) a žalovaný v rozsahu 42,66 % (ohledně částky 7 438,31 Kč z celkové žalované částky 17 436,31 Kč zahrnující i kapitalizované příslušenství). Soud po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14,68 %, které tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění, podání návrhu ve věci samé) se sazbou po 400 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 615 Kč, z toho 14,68 % představuje částku 383,88 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení pro úplnost uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemné podání ze dne 31. 7. 2025, když je nutno zdůraznit, že uvedené podání žalobkyně obsahuje toliko doplňující žalobní tvrzení, která byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě. Pokud by tak učinila, nemusela by na výzvu soudu žalobu doplňovat a náklady řízení s tím spojené by jí tak nevznikly. K aplikaci § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že jenom za poslední rok eviduje, že žalobkyně podala u Okresního soudu v Písku více než pět návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech.

29. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam. Rovněž konstatuje, že soud provedl veškeré účastníky navržené důkazy kromě dotazu na příslušného poskytovatele služeb elektronických komunikací, když uzavření smlouvy o úvěru bylo žalobkyní dostatečně prokázáno jinými provedenými důkazy. Tento důkaz soud proto vyhodnotil jako nadbytečný, a proto jej zamítl.