4 C 278/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A trvale bytem Adresa žalovaného A o zaplacení 10 648,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 999,62 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 3 649,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 471,90 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 648,66 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 305,86 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 648,66 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 648,66 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výš 1 471,90 Kč od 2. 9. 2023 do 22. 4. 2024, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 305,86 Kč od 2. 9. 2023 do 22, 4. 2024, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 648,66 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 648,66 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdí, že mezi ní a žalovaným byla dne 17. 9. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu č. , č. účtu, až do sjednaného limitu 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutý kontokorent platit úrok ve výši 18,90 % a poplatky dle ceníku. Rovněž se zavázal sjednaný limit nepřekročit a poskytnutý kontokorent splatit nejpozději do 1 roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaný nabyl možnost jej znovu čerpat. Jelikož žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil (na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek), žalobkyně dne 1. 9. 2023 smlouvu vypověděla a pohledávku ze sporožirového účtu ve výši 10 648,66 Kč (která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu žalovaného) převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky č. , č. účtu, . Smlouva o kontokorentu byla dle žalobkyně uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví, když identita žalovaného byla ověřena zadáním autorizačního kódu prostřednictvím SMS zprávy. Zadáním autorizačního kódu byl zároveň nahrazen písemný podpis žalovaného. Žalobkyně dále tvrdí, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které kontrolovala v interních a externích databázích. Porovnala příjmy žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu žalovaný dle žalobkyně nereagoval. Žalobkyně doplnila, že žalovaný celkem čerpal částku 46 032,62 Kč a celkem uhradil částku 39 033 Kč. Dlužná jistina ve výši 10 648,66 Kč je dle žalobkyně tvořena rozdílem mezi celkovou čerpanou částkou 46 032,62 Kč, přirostlým smluvním úrokem ve výši 1 152,66 Kč, přirostlým úrokem z prodlení ve výši 0,38 Kč a poplatky za vedení účtu, za pojištění a náklady spojené s prodlením ve výši 2 496 Kč, to vše ponížené o splátky žalovaného v celkové výši 39 033 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 15. 11. 2024 se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán, ani nepožádal o jeho odročení. Žalobkyně se z jednání omluvila. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti obou účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 17. 9. 2020 včetně všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, , ceníku účinného od 1. 1. 2020 a ceníku účinného od 1. 2. 2023 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový, nezajištěný úvěr ve výši 20 000 Kč ve formě kontokorentu (možnosti povoleného přečerpání zůstatku na účtu žalovaného č. , č. účtu, ) a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně a s poplatky dle ceníku do 1 roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Strany si ujednaly, že v případě porušení podmínek smlouvy může žalobkyně prohlásit veškeré dluhy z této smlouvy za okamžitě splatné. Smlouva byla podepsána elektronickým podpisem.

4. Z detailů zadaných operací vyplývá proces uzavření smlouvy mezi účastníky prostřednictvím internetového bankovnictví George.

5. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 4. 2023 do 1. 12. 2023 a z dokumentu označeného jako „podklady pre súdne konanie“ vyplývá, že žalovaný celkem vyčerpal částku 46 032,62 Kč a celkem splatil částku 39 033 Kč. Dne 1. 9. 2023 byla dlužná částka ve výši 23 648,66 Kč převedena z účtu žalovaného na evidenční účet. Dne 1. 12. 2023 byl účet žalovaného zrušen.

6. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný byl ke dni 14. 10. 2019 svobodný, žil u rodičů, byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem 21 938 Kč. Příjmy byly doloženy sporožirovým účtem bez potvrzení o příjmu. Žalovaný uvedl měsíční výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 0 Kč s tím, že nemá žádné splátky mimo žalobkyni.

7. Dle posouzení úvěruschopnosti klienta byly dotazem do CCB zjištěny dva úvěry žalovaného: kontokorentní úvěr vůči , právnická osoba, ze dne 30. 12. 2019 s úvěrovým limitem 10 000 Kč a měsíční splátkou 300 Kč a spotřební úvěr vůči , právnická osoba, . ze dne 5. 5. 2020 s úvěrovým limitem 800 000 Kč a měsíční splátkou 11 158 Kč. Žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného z příjmu 25 000 Kč, který žalovaný uvedl v žádosti a který byl ověřen z příchozích transakcí na účtu žalovaného vedeném u žalobkyně. Jelikož žalovaný v žádosti uvedl výdaje 0 Kč a nájemné také 0 Kč, žalobkyně stanovila výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným (způsob bydlení, počet vyživovaných osob apod.) v kombinaci s interními informacemi žalobkyně a včetně využití statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení ve výši 6 500 Kč.

8. Z výpisů z účtu č. 42280739043/0800 vedeného na jméno žalovaného vyplývá, že v září 2019 byl počáteční i konečný zůstatek na účtu 0 Kč. V říjnu 2019 byl počáteční zůstatek na účtu 0 Kč a konečný zůstatek -9 430,59 Kč, příjmy za toto období činily celkem 17 994 Kč a výdaje 27 424,59 Kč. Z výpisu z tohoto účtu za listopad 2019 vyplývá počáteční zůstatek -9 430,59 Kč a konečný zůstatek -30 999,55 Kč, příjmy za toto období činily 25 642 Kč a výdaje činily 47 210,96 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného za prosinec 2019 byl počáteční zůstatek na účtu -30 999,55 Kč a konečný zůstatek -56 709,05 Kč, příjmy za toto období činily celkem 26 330 Kč a výdaje 52 039,50 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného za leden 2020 byl počáteční zůstatek na účtu -56 709,05 Kč a konečný zůstatek -82 525,89 Kč, příjmy za toto období činily celkem 24 685 Kč a výdaje činily celkem 50 501,84 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za únor 2020 pak vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu byl ve výši -82 525,89 Kč a konečný zůstatek na účtu byl ve výši -100 167,59 Kč. Příjmy za toto období činily 25 143 Kč a výdaje činily 42 784,70 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za březen 2020 se podává, že celkové příjmy činily 32 574 Kč, celkové výdaje 31 176,01 Kč, počáteční zůstatek -100 167,59 Kč a konečný zůstatek -98 769,60 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného za duben 2020 byly celkové příjmy 34 978 Kč, celkové výdaje 36 006,64 Kč, počáteční zůstatek na účtu byl ve výši -98 769,60 Kč a konečný zůstatek -99 798,24 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za květen 2020 pak soud zjistil, že celkové příjmy činily 264 899,39 Kč, celkové výdaje 93 382,09 Kč, počáteční zůstatek byl -99 798,25 Kč a konečný zůstatek 71 719,06 Kč. Z celkových příjmů za tento měsíc však částky 101 044 Kč a 110 309,39 Kč představovaly vyplacený úvěr poskytnutý žalovanému žalobkyní dne 5. 5. 2020. V červnu 2020 byl počáteční zůstatek na účtu žalovaného 71 719,06 Kč a konečný zůstatek 12 990,41 Kč. Jeho příjmy činily 23 564 Kč a výdaje 82 292,65 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného za červenec 2020 byl počáteční zůstatek na účtu 12 990,41 Kč a konečný zůstatek -7 972,55 Kč, příjmy za toto období činily celkem 28 471 Kč a výdaje činily celkem 49 433,96 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za srpen 2020 pak vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu byl ve výši -7 972,55 Kč a konečný zůstatek na účtu byl ve výši -6 667,84 Kč. Příjmy za toto období činily 44 265 Kč a výdaje činily 42 960,29 Kč. Příjmy žalovaného za jednotlivé uvedené měsíce představovala zejména mzda od , právnická osoba9. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 10. 7. 2023 včetně poštovního podacího archu se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 3 125 Kč do 31. 8. 2023, neboť na jeho účtu ke dni 10. 7. 2023 byl dluh po splatnosti vzniklý přečerpáním sjednaného limitu kontokorentu. Žalovaný byl upozorněn, že pokud částku v uvedeném termínu nezaplatí, žalobkyně dne 1. 9. 2023 smlouvu vypoví a bude požadovat okamžitou úhradu úvěru ve výši 23 125 Kč. V poslední výzvě před podáním žaloby ze dne 3. 9. 2023 včetně dodejky žalobkyně žalovaného informovala o převedení pohledávky ve výši 23 648,66 Kč na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků ke dni 2. 9. 2023 a vyzvala ho k úhradě dlužné částky. Z výzvy k úhradě dluhu a poštovního podacího archu soud zjistil, že 24. 4. 2024 žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně opět žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky s tím, že tato výzva byla žalovanému zaslána jak na adresu jeho trvalého pobytu , Jméno žalovaného B, , číslo, , , adresa, , tak na adresu , adresa, .

10. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 17. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 46 032,62 Kč. Jelikož žalovaný překročil povolený limit kontokorentu, žalobkyně smlouvu ke dni 1. 9. 2023 vypověděla a úvěr zesplatnila. Žalovaný uhradil celkem částku 39 033 Kč.

11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 17. 9. 2020 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které kontrolovala v interních a externích databázích. Žalobkyně porovnala příjmy žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. V doplnění návrhu žalobkyně odkázala na posouzení úvěruschopnosti klienta, dle kterého při posouzení úvěruschopnosti žalovaného prověřila výši jeho závazků a platební morálku z interních evidencí a z veřejných registrů (insolvenční rejstřík, CBCB) a dále vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Žalovaný v žádosti uvedl čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč a tato výše příjmu byla ověřena z účtu žalovaného bez potvrzení o příjmu. Jelikož žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 0 Kč, žalobkyně stanovila výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu ve výši 6 500 Kč na základě dat sdělených žalovaným (způsob bydlení, počet vyživovaných osob) v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Z interních systémů a veřejných rejstříků (CCB) žalobkyně zjistila, že žalovaný splácel dva úvěry poskytnuté žalobkyní v prosinci 2019 a v květnu 2020 a celková výše splátek činila 11 458 Kč. Soud podotýká, že poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. soud poskytuje při jednání, kterého se však žalobkyně nezúčastnila.

20. Žalobkyně jako doklady, z nichž vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, označila a předložila výpisy účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíce září 2019 až srpen 2020. Z těchto výpisů je evidentní, že výdaje žalovaného za jednotlivé měsíce převyšují podstatným způsobem jeho příjmy a žalovaný se tak na uvedeném účtu dostává každý měsíc hlouběji do mínusových položek. Zatímco v září 2019 byl konečný zůstatek na účtu 0 Kč, v květnu 2020 byl konečný zůstatek na účtu -99 798,24 Kč. Záporný zůstatek na účtu se žalovanému podařilo vyrovnat pouze díky poskytnutému úvěru ze strany žalobkyně dne 5. 5. 2020, když na účet mu byly vyplaceny částky 101 044 Kč a 110 309,39 Kč. Přesto výdaje žalovaného nadále převyšovaly jeho příjmy a z konečného zůstatku k 31. 5. 2020 ve výši 71 719,06 Kč byl na účtu žalovaného k 31. 8. 2020 zůstatek -6 667,84 Kč.

21. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Žalobkyně z výpisů z bankovního účtu žalovaného, které měla k dispozici, a z informací zjištěných z interních zdrojů a z veřejných registrů chybně vyhodnotila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Pokud by řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, musela by dojít k závěru, že měsíční výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy a že tedy žalovaný není schopen řádně úvěr splácet. Žalobkyně sice z výpisů z účtu žalovaného ověřila výši jeho příjmů, ale měla zjišťovat a ověřovat i skutečnou výši výdajů žalovaného a ne je vypočítávat ze statistických dat, zvlášť když měla možnost tak učinit (výpisy z účtu žalovaného měla k dispozici). I s ohledem na to, že žalovaný uvedl své výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 0 Kč, bylo zcela namístě zjistit a ověřit skutečnou výši výdajů žalovaného (alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat) a nespokojit se se statistickým modelem. Neověření výdajů žalovaného implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení jeho reálné situace. Bez zjištění a ověření skutečných výdajů žalovaného a porovnání jeho faktických příjmů a výdajů nemohla žalobkyně posoudit, zda je žalovaný schopen splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 46 032,62 Kč a žalovaný splatil celkem částku 39 033 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 6 999,62 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

23. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 999,62 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně s ohledem na to, že při uzavření smlouvy o úvěru žalovaný souhlasil s tím, že částku 20 000 Kč (sjednaný limit kontokorentu) splatí žalobkyni nejpozději do 1 roku od začátku čerpání, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

24. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 52,13 % (ohledně částky 6 999,62 Kč, namísto nárokované částky 13 426,42 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství). Žalovaný byl úspěšný v rozsahu 47,87 %. Jelikož úspěch žalobkyně a žalovaného ve věci byl téměř stejný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

26. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam.