4 C 290/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 3 800 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s tím, že tuto částku je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 4 000 Kč, ohledně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení a ohledně smluvní pokuty ve výši 3 800 Kč.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 323,21 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 3 800 Kč s odůvodněním, že uzavřela dne 25. 1. 2024 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na dobu neurčitou, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na účet žalované č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaná se zavázala splácet smluvní úrok přirostlý za uplynulé období měsíčně ve výši 40 % p. m. z jistiny. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky žalobkyně www.rerum.cz, kde si žalovaná vybrala dle své volby výši úvěru a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Žalovaná se registrovala zadáním svých osobních údajů, čímž zahájila proces zřízení uživatelského účtu. K dokončení registrace zadala verifikační SMS kód ve znění , hodnota, , který jí žalobkyně zaslala na telefonní číslo, uvedené v registračním formuláři. Zadáním verifikačního kódu žalovaná potvrdila vůli být smlouvou vázána. Ověření totožnosti před poskytnutím úvěru prokázala žalovaná fotokopií svého dokladu totožnosti a zavázala se zaplatit žalobkyni ověřovací platbu ve výši 1 Kč bankovním převodem. Úvěruschopnost žalované posoudila žalobkyně lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a dále výpisy z bankovního účtu poskytnuté žalovanou k ověření výše jejího příjmu. Žalovaná se dostala do prodlení, a proto byla v upomínce ze dne 26. 5. 2024 informována o zesplatnění úvěru ke dni 29. 5. 2024 a vyzvána k úhradě. Pro případ prodlení žalované se splácením byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý kalendářní den prodlení od 30. 5. 2024 do 14. 6. 2024, jejíž kapitalizovaná výše činí 3 800 Kč. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 10 000 Kč a smluvní úrok ve výši 4 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuta ve výši 3 800 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila, ačkoliv byla žalobkyní upomínána. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání konanému dne 25. 8. 2025 se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána - předvolání jí bylo doručeno v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) dne 8. 8. 2025. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 1. 2024 soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaná s předmětem poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru s maximálním úvěrovým limitem 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání, s výpůjční úrokovou sazbou 40 % měsíčně z nesplaceného úvěru a s RPSN 5 555,93 %. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala splatit každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu může splatit kdykoli během trvání smlouvy. Pro případ prodlení s plněním se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Účastníci se ve smlouvě dohodli, že v případě prodlení žalované po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší se bez dalšího stává splatný celý dluh. Ve smlouvě je uvedeno číslo účtu žalované , č. účtu, .

4. Z kopie občanského průkazu, rodného listu a evropského průkazu zdravotního pojištění se podává, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalované.

5. Ze třech potvrzení o provedené platbě vyplývá, že na účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, byly pod VS , var. symbol, poukázány žalobkyní částky 2 000 Kč (dne 25. 1. 2024), 6 000 Kč (dne 9. 2. 2024) a 2 000 Kč (dne 9. 2. 2024). Ze sdělení , právnická osoba, soud zjistil, že skutečně uvedené částky byly na účet připsány v uvedených dnech, že byly vyplaceny z účtu žalobkyně a že majitelem účtu byla v období poskytnutí částek žalovaná.

6. Z výpisů z účtu žalované č. , č. účtu, vyplývá, že v květnu 2023 byl počáteční zůstatek na účtu 2 016,04 Kč, konečný zůstatek 105,97 Kč, příjmy činily 74 337 Kč a výdaje 76 247,07 Kč. V červnu 2023 byl počáteční zůstatek na účtu 105,97 Kč, konečný zůstatek 560,73 Kč, příjmy činily 125 256,96 Kč a výdaje činily 124 802,20 Kč. V červenci 2023 byl počáteční zůstatek na účtu 560,73 Kč, konečný zůstatek 442,01 Kč, příjmy činily 32 125 Kč a výdaje 32 243,72 Kč. V srpnu 2023 byl počáteční zůstatek na účtu 442,01 Kč, konečný zůstatek byl na účtu ve výši 2 623,53 Kč, příjmy činily 49 699 Kč (z toho zápůjčka poskytnutá dne 29. 8. 2023 činila 5 000 Kč) a výdaje 47 517,48 Kč. Pravidelné příjmy představoval rodičovský příspěvek ve výši 15 000 Kč, většinu ostatních příjmů činily nepravidelné platby od společnosti Tipsport.

7. Dle zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, byl úvěr dne 26. 5. 2024 zesplatněn pro opakované porušení smluvních podmínek a žalovaná byla vyzvána k úhradě celkové částky 28 788 Kč do 3 dnů od doručení vyrozumění o zesplatnění.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 33 880,56 Kč do 3 dnů.

9. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 25. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované celkem částku 10 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Úvěr byl zesplatněn ke dni 26. 5. 2024 a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky.

10. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

11. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 25. 1. 2024 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu pouze obecně uvedla, že úvěruschopnost žalované posoudila žalobkyně lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a dále výpisy z bankovního účtu poskytnuté žalovanou k ověření výše jejího příjmu. Konkrétní výši zjištěných příjmů a výdajů žalované netvrdila, ani soudu nepředložila důkazy, z nichž by vyplývalo, že žalobkyně zjišťovala a ověřovala výdaje žalované a provedla lustraci žalované ve veřejných databázích. Žalobkyně dle svého tvrzení ověřila výši příjmů žalované z výpisů z jejího bankovního účtu. Z předložených výpisů z účtu žalované vyplývá, že její celkové příjmy za období od května 2023 do srpna 2023 (tedy nikoli za období bezprostředně předcházející uzavření úvěrové smlouvy) činily 276 417,96 Kč (po odečtení zápůjčky ze dne 29. 8. 2023 ve výši 5 000 Kč) a její výdaje činily celkem částku 280 810,47 Kč. Výdaje tak převyšovaly příjmy žalované a žalovaná nebyla schopna splácet poskytnutý úvěr. Na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně nereagovala, k ústnímu jednání konanému dne 25. 8. 2025 se bez omluvy nedostavila, proto jí soud nemohl poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

19. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku 10 000 Kč a žalovaná nesplatila ničeho, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 10 000 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky, smluvní pokutu) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaná je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagovala a žalobkyně současné poměry žalované nezná, soud umožnil žalované zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Takto stanovené splátky by měly být ve finančních možnostech žalované a zároveň poskytnout žalované možnost své povinnosti vůči žalobkyni dostát bez intervence exekučního řízení. Počet splátek nikterak závažně nezasáhne do majetkové sféry žalobkyně či jejího práva na zaplacení pohledávky v přiměřené lhůtě, když při takto stanovených splátkách bude předmětná pohledávka uhrazena v akceptovatelné době. Oprávněné zájmy žalobkyně jsou pak chráněny ustanovením o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaná neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

21. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani smluvní pokutu, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 56,18 % (ohledně částky 10 000 Kč z celkové žalované částky 17 800 Kč) a žalovaná v rozsahu 43,82 % (ohledně částky 7 800 Kč z celkové žalované částky 17 800 Kč). Soud po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12,36 %, které tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 bod 2., § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 2 615 Kč, z toho 12,36 % představuje částku 323,21 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). K aplikaci § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že jenom za poslední rok eviduje, že žalobkyně podala u Okresního soudu v Písku více než pět návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech.