4 C 308/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 15 490,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 933,91 Kč s tím, že tuto částku je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 5 556,63 Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 490,54 Kč od 16. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 636,42 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 15 490,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 490,54 Kč od 16. 2. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela dne 27. 6. 2023 se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 15 490,54 Kč. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalované č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit nejpozději do 15. 2. 2024. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně www., internetové stránky, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru. Po dokončení registrace zaslala žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále byla žalovaná lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, byla upomínkami a předžalobní výzvou odeslanou jí dne 16. 3. 2024 vyzvána k úhradě dlužné částky. Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 na žalobkyni. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání konanému dne 30. 12. 2024 se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána - předvolání jí bylo doručeno do jejích vlastních rukou dne 4. 12. 2024. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

3. Z úvěrové smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice ze dne 27. 6. 2023 včetně standardních podmínek úvěrové smlouvy, dokumentu Loan application info a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost , právnická osoba, . a žalovaná s předmětem poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru s maximálním úvěrovým limitem 10 000 Kč, s minimální částkou platby 13 % z celkové splatné částky, minimálně však ve výši 1 000 Kč, s částkou prvního čerpání úvěru 2 500 Kč, s výpůjční úrokovou sazbou 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, s RPSN 299,98 % a s termínem splatnosti 15 dnů od data výpisu. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou.

4. Z informace o aktuální povinné částce k úhradě s datem splatnosti 15. 2. 2024, z přehledu vyplacených částek a splátek a sedmi dokladů o vyplacení částek vyplývá, že žalované byly postupně poskytnuty částky 2 500 Kč, 2 000 Kč, 2 000 Kč, 3 500 Kč 10 000 Kč, 10 000 Kč a 500 Kč (celkem 30 500 Kč), a to na účet č. , č. účtu, a že žalovaná splatila částky 10 000 Kč, 10 000 Kč, 359,53 Kč a 206,56 Kč (celkem 20 566,09 Kč). Ze sdělení , právnická osoba, se podává, že skutečně uvedené částky byly na účet připsány, byly vyplaceny z účtu společnosti , právnická osoba, a že majitelem účtu byla v období poskytnutí částek žalovaná.

5. Smlouvou na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně dodatku č. 2 ke smlouvě a seznamu postoupených pohledávek společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou ve výši 15 490,54 Kč na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne 16. 3. 2024.

6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 3. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

7. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 27. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované celkem částku 30 500 Kč. Žalovaná splatila pouze částku 20 566,09 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, o čemž byla žalovaná vyrozuměna oznámením ze dne 16. 3. 2024.

8. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

9. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 27. 6. 2023 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu pouze obecně uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřila její právní předchůdkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Konkrétní výši zjištěných příjmů a výdajů žalované netvrdila, ani soudu nepředložila důkazy, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalované a provedla lustraci žalované ve veřejných databázích. Na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně nereagovala, k ústnímu jednání konanému dne 30. 12. 2024 se bez omluvy nedostavila, proto jí soud nemohl poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

17. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku 30 500 Kč a žalovaná splatila celkem částku 20 566,09 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 9 933,91 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaná tak není povinna poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopna splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaná je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagovala a žalobkyně současné poměry žalované nezná, soud umožnil žalované zaplatit žalobkyni částku 9 933,91 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně s ohledem na to, že při uzavření smlouvy o úvěru žalovaná souhlasila s tím, že minimální částka, kterou musí splatit do termínu splatnosti, činí 13 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč, podle toho, co je vyšší, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

19. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 64,13 % (ohledně částky 9 933,91 Kč z celkové žalované částky 15 490,54 Kč) a žalovaná v rozsahu 35,87 % (ohledně částky 5 556,63 Kč z celkové žalované částky 15 490,54 Kč). Soud po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 28,26 %, které tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 bod 2., § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč, z toho 28,26 % představuje částku 636,42 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). K aplikaci § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že jenom za poslední rok eviduje, že žalobkyně podala u Okresního soudu v Písku více než pět návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech.