4 C 323/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 361 035,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 285 243,16 Kč s tím, že tuto částku je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 922 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 75 791,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 25 971,60 Kč, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 361 035,06 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 35 131,94 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 361 035,06 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce , tituly před jménem, , právnická osoba, na náhradě nákladů řízení částku 22 860 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 361 035,06 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výš 25 971,60 Kč od 30. 4. 2023 do 18. 12. 2023, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 35 131,94 Kč od 30. 4. 2023 do 18. 12. 2023, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 361 035,06 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 361 035,06 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení. Žalobkyně tvrdí, že mezi ní a žalovanou byla dne 10. 11. 2021 uzavřena smlouva o konsolidačním úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované nezajištěný konsolidační spotřebitelský úvěr ve výši 400 096 Kč (z toho částka 81 480,75 Kč byla poskytnuta na splacení konsolidovaného dluhu žalované u žalobkyně a zbývající částku ve výši 318 615,25 Kč mohla žalovaná použít dle svého uvážení). Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu s poplatky dle ceníku a smluvním úrokem ve výši 10,99 % ročně, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 922 Kč vždy v 15. den každého kalendářního měsíce, přičemž tyto byly spláceny inkasem z žalovanou určeného bankovního účtu, která se zavázala, aby na tomto účtu byl udržován dostatečný disponibilní zůstatek, a to až do úplného splacení všech pohledávek žalované. První splátka byla uhrazena dne 15. 12. 2021, poslední splátka byla uhrazena dne 15. 6. 2022, a to ve výši 3 333,01 Kč, žalovaná se tak ocitla v prodlení se splátkou ve výši 2 588,99 Kč ke dni 16. 6. 2022. Žalovaná celkem uhradila částku 114 852,84 Kč. Dle smlouvy je úrok počítán denně ze skutečné výše nesplacené jistiny úvěru a stává se jeho připsáním k jistině úvěru její součástí. Jelikož žalovaná nesplácela splátky řádně a včas (do prodlení se žalovaná dostala s částečně neuhrazenou splátkou splatnou dne 15. 6. 2022 ve výši 3 333,01 Kč), žalobkyně ke dni 29. 4. 2023 celý úvěr zesplatnila, když před zesplatněním jí opakovaně zasílala výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti. Po zesplatnění pohledávky nedošlo ze strany žalované k úhradě celé dlužné částky, a to ani po odeslání předžalobní výzvy dne 18. 12. 2023. Žalobkyně dále tvrdí, že k poskytnutí úvěru žalované došlo po podání žádosti o poskytnutí úvěru ze strany žalované skrze pobočkovou síť. Žalobkyně doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalované prověřila zejména příjmy žalované, a to porovnáním příjmu uvedeného v žádosti o poskytnutí úvěru a průměrného příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti, přičemž obě částky odpovídaly příjmu ve výši 18 411 Kč. Dále prověřila platební morálku žalované z veřejných registrů (insolvenční, CBCB) a prostřednictvím interní evidence klientů (záznamy o podvodném jednání, kriminálních aktivitách, exekučních řízeních a porušení AML pravidel). Dále prověřila výši závazků žalované, přičemž její životní výdaje žalobkyně stanovila, po zohlednění její individuální situace zjištěné na základě dat uváděných žalovanou za užití svého interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů včetně využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení, na částku 7 091 Kč. Rovněž vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr. Z interních systémů a veřejných rejstříků žalobkyně zjistila, že žalovaná splácela jeden úvěr poskytnutý žalobkyní, přičemž výše splátky tohoto úvěru činila 1 870 Kč. Tento úvěr byl konsolidován sjednaným úvěrem a nové splátkové zatížení tak činilo 5 922 Kč. Žalobkyně vyhodnotila, že příjem žalované je dostačující k pokrytí splátek úvěru i životních výdajů.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání konanému dne 14. 2. 2025 se bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně a včas předvolána, ani nepožádala o jeho odročení. Vyrozumění o odročení jednání na den 21. 3. 2025 bylo žalované doručeno do jejích vlastních rukou. Žalovaná se přesto k odročenému jednání nedostavila ani nepožádala o jeho odročení. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se zúčastnila jednání konaného dne 14. 2. 2025, z jednání konaného dne 21. 3. 2025 se omluvila, proto soud jednal a rozhodl dne 21. 3. 2025 i bez přítomnosti žalobkyně.

3. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu č. , hodnota, ze dne 10. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná zde uvedla, že je svobodná, žije sama v nájemním bytu a její hlavní zdroj příjmu je z pracovního poměru u zaměstnavatele , právnická osoba, ., IČO , IČO, , přičemž její čistý měsíční příjem činí 18 411 Kč, což dokládá výpisem ze sporožirového účtu bez potvrzení o příjmu. Dále bylo zjištěno, že v žádosti žalovaná uvedla, že není zavázána hradit žádné splátky (mimo skupinu , Anonymizováno, ), nemá žádné pravidelné výdaje a měsíční výše nájemného činí 3 000 Kč. Na žádosti je podpis žalované.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 11. 2021 včetně všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, ., ceníku účinného od 13. 5. 2021 a ceníku účinného od 1. 4. 2023 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, v celkové výši 400 096 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně ve 108 měsíčních splátkách po 5 922 Kč počínaje dnem 15. 12. 2021, když poslední splátka ve výši 667 Kč měla být zaplacena dne 15. 11. 2030. Dle smlouvy úroky měly být připisovány k jistině úvěru a měly se stát její součástí. Splátky měly být strhávány inkasem z účtu žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit cenu za vyřízení úvěru ve výši 4 000 Kč a dále hradit cenu za vedení splátkového účtu a cenu za zřízení a provádění inkasa. Účastníci zároveň smlouvou sjednali pojištění úvěru a žalovaná se zavázala hradit za pojištění paušální částku 669 Kč měsíčně. Strany si ujednaly, že v případě prodlení se splacením více než dvou splátek nebo se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce může žalobkyně úvěr zesplatnit. Účelem úvěru byla konsolidace, když na splacení splátkového úvěru u , právnická osoba, ., vedeného na úvěrovém účtu č. , č. účtu, měla být použita částka 82 296 Kč a zbývající prostředky mohla žalovaná použít dle svého uvážení. Účastníci se ve smlouvě dále dohodli, že příslušným k řešení sporů je obecný soud České republiky. Na smlouvě je vlastnoruční podpis žalované.

5. Z dodatku ke smlouvě o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ze dne 20. 5. 2022 soud zjistil, že se žalobkyně a žalovaná dohodly na zrušení stávajícího pojištění schopnosti žalované splácet úvěr. Na dodatku je vlastnoruční podpis žalované.

6. Z dokumentu označeného jako „podklady pre súdne konanie“, z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 10. 11. 2021 do 31. 12. 2021 a z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 vyplývá, že žalovaná celkem vyčerpala úvěr ve výši 400 096 Kč (z toho částka 81 480,75 Kč byla použita na konsolidaci úvěru na úvěrovém účtu č. , č. účtu, a zbývající částka 318 615,25 Kč byla vyplacena žalované na její osobní účet) a celkem uhradila částku 114 852,84 Kč. Poslední splátku řádně a včas uhradila v květnu 2022, splátku za červen 2022 uhradila pouze částečně a naposledy uhradila žalobkyni částku 4,83 Kč dne 15. 11. 2023.

7. Dle posouzení úvěruschopnosti klienta byl dotazem do CCB zjištěn jeden úvěr žalované: spotřební úvěr vůči , Anonymizováno, , a.s. ze dne 11. 3. 2019 s úvěrovým limitem 100 000 Kč a měsíční splátkou 1 870 Kč. Žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované z příjmu ve výši 18 411 Kč, který žalovaná uvedla v žádosti a který byl ověřen z příchozích transakcí na účtu žalované vedeném u žalobkyně. Jelikož žalovaná v žádosti uvedla výdaje 0 Kč a nájemné 3 000 Kč, žalobkyně stanovila výdaje žalované na základě dat sdělených žalovanou (způsob bydlení, počet vyživovaných osob apod.) v kombinaci s interními informacemi žalobkyně a včetně využití statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení ve výši 7 091 Kč.

8. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované vyplývá, že v srpnu 2021 byl počáteční zůstatek na účtu 1 689,07 Kč a konečný zůstatek 344,05 Kč, příjmy za toto období činily celkem 104 602,02 Kč a výdaje 105 947,04 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, . ve výši 18 965 Kč a jako výdaj inkaso úvěru ve výši 1 870 Kč. Z výpisu z tohoto účtu za září 2021 vyplývá počáteční zůstatek 344,05 Kč a konečný zůstatek 89,69 Kč, příjmy za toto období činily 82 081,01 Kč a výdaje činily 82 335,37 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, . ve výši 19 381 Kč a jako výdaj inkaso úvěru ve výši 1 870 Kč. Dle výpisu z účtu žalované za říjen 2021 byl počáteční zůstatek na účtu 89,69 Kč a konečný zůstatek 2 755,66 Kč, příjmy za toto období činily celkem 46 368 Kč a výdaje 43 702,03 Kč, ve výpisu byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, . ve výši 19 616 Kč a jako výdaj inkaso úvěru ve výši 1 870 Kč.

9. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 25. 2. 2023 se podává, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky 19 668 Kč do 29. 3. 2023, neboť na jejím účtu ke dni 25. 2. 2023 byl dluh po splatnosti. Žalovaná byla upozorněna, že pokud částku v uvedeném termínu nezaplatí, žalobkyně bude požadovat okamžité splacení celého úvěru ve výši 383 852 Kč. Tato výzva byla dle poštovního podacího archu žalované zaslána dne 1. 3. 2023. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 28. 3. 2023 se podává, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky 18 291 Kč do 29. 4. 2023, neboť na jejím účtu ke dni 28. 3. 2023 byl dluh po splatnosti. Žalovaná byla upozorněna, že pokud částku v uvedeném termínu nezaplatí, žalobkyně bude požadovat okamžité splacení celého úvěru ve výši 379 816 Kč. Tato výzva byla dle poštovního podacího archu žalované zaslána dne 3. 4. 2023. V rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 30. 4. 2023 byla žalovaná vyrozuměna o zesplatnění úvěru ke dni 29. 4. 2023, přičemž celková dlužná částka činila ke dni zesplatnění 381 040 Kč. Toto rozhodnutí bylo žalované dle poštovního podacího archu zasláno dne 3. 5. 2023 na adresu , adresa, , , adresa, . Z výzvy k úhradě dluhu a poštovního podacího archu soud zjistil, že dne 18. 12. 2023 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce opět žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky na základě smlouvy č. , hodnota, ve výši 422 138,60 s příslušenstvím, a to do 5 dnů od doručení této výzvy.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 10. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částku 400 096 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 922 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 29. 4. 2023 zesplatnila. Žalovaná uhradila celkem částku 114 852,84 Kč.

11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 10. 11. 2021 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované prověřila výši jejích závazků a platební morálku z veřejných registrů (insolvenční, CCB) a dále vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr. Žalovaná v žádosti uvedla čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 18 411 Kč a tato výše příjmu byla ověřena z účtu žalované bez potvrzení o příjmu. Jelikož žalovaná v žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 3 000 Kč, žalobkyně stanovila výdaje žalované podle svého interního ekonomického modelu ve výši 7 091 Kč na základě dat sdělených žalovanou (způsob bydlení, počet vyživovaných osob) v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Z interních systémů a veřejných rejstříků (CCB) žalobkyně zjistila, že žalovaná splácela jeden úvěr poskytnutý žalobkyní v březnu 2019 a celková výše splátek činila 1 870 Kč, přičemž tento úvěr měl být konsolidován sjednaným úvěrem a nové splátkové zatížení tak činilo 5 922 Kč měsíčně. Soud podotýká, že i přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyně nedoplnila svá tvrzení a nepředložila důkazy k jejich prokázání zejména ohledně zjištění a ověření výše výdajů žalované částkou 7 091 Kč.

20. Žalobkyně jako doklady, z nichž vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované, označila a předložila výpisy z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, za měsíce srpen až říjen 2021. Z těchto výpisů je evidentní, že celkové příjmy žalované za toto období činily celkem 233 051,03 Kč a celkové výdaje žalované za toto období činily 231 984,44 Kč. Příjmy žalované tedy jen nepatrně převyšovaly její výdaje, z čehož je patrné, že žalovaná nebyla v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru schopna hradit splátky úvěru ve výši 5 922 Kč měsíčně.

21. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Žalobkyně z výpisů z bankovního účtu žalované, které měla k dispozici, a z informací zjištěných z interních zdrojů a z veřejných registrů chybně vyhodnotila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Pokud by řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované, musela by dojít k závěru, že měsíční výdaje žalované jsou buď stejné jako její příjmy nebo dokonce její příjmy převyšují a že tedy žalovaná není schopna řádně úvěr splácet. Žalobkyně sice z výpisů z účtu žalované ověřila výši jejích příjmů, ale měla zjišťovat a ověřovat i skutečnou výši výdajů žalované, a ne je vypočítávat ze statistických dat, zvlášť když měla možnost tak učinit (výpisy z účtu žalované měla k dispozici). I s ohledem na to, že žalovaná uvedla své výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 3 000 Kč, bylo zcela namístě zjistit a ověřit skutečnou výši výdajů žalované (alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat) a nespokojit se se statistickým modelem. Neověření výdajů žalované implikuje účelovost ze strany žalobkyně – snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalované, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení její reálné situace. Bez zjištění a ověření skutečných výdajů žalované a porovnání jejích faktických příjmů a výdajů nemohla žalobkyně posoudit, zda je žalovaná schopna splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku 400 096 Kč a žalovaná splatila celkem částku 114 852,84 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 285 243,16 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

23. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaná tak není povinna poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopna splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaná je v řízení pasivní, na výzvu soudu ke sdělení svých aktuálních poměrů nereagovala, žalobkyně současné poměry žalované nezná a tyto se nepodařilo zjistit ani dotazy učiněnými na Úřad práce , adresa, a OSSZ , adresa, , soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 285 243,16 Kč ve stejných splátkách, se kterými žalovaná souhlasila při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy ve výši 5 922 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

24. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 67,57 % (ohledně částky 285 243,16 Kč z celkové požadované částky včetně kapitalizovaného příslušenství 422 138,60 Kč) a žalovaná v rozsahu 32,43 % (ohledně částky 136 895,44 Kč, o kterou byla žaloba zamítnuta a která zahrnuje i kapitalizované příslušenství). Soud proto po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 35,14 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 14 442 Kč a dále odměna advokáta dle § 7 bod 6. advokátního tarifu ve výši 9 780 Kč za 1 úkon právní služby. V posuzované věci právní zástupce žalobkyně učinil 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), podání návrhu na zahájení řízení - § 11 odst. 1 písm. d), výzva k plnění - § 11 odst. 1 písm. d) a účast na jednání dne 14. 2. 2025 - § 11 odst. 1 písm. g)), tj. 39 120 Kč, dále 3 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téhož právního předpisu a 1 režijní paušál po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 1. 2025), tj. 1 350 Kč, dále náhradu cestovného dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu, představujícího jízdné ve výši 308 Kč za cestu z Prahy do Písku a zpět, dále náhradu za promeškaný čas dle § 14 advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 1. 2025) za 7 započatých půlhodin po 150 Kč, tj. 1 050 Kč, celkem tedy 41 828 Kč. Odměna za právní zastoupení je dále zvyšována o 21 % DPH a souhrnně včetně zaplaceného soudního poplatku představuje částku 65 054 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 65 054 Kč a 35,14 % z částky 65 054 Kč činí částku 22 860 Kč, kterou je žalovaná podle § 160 o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení pro úplnost uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemné podání ze dne 27. 1. 2025, když je nutno zdůraznit, že uvedené podání žalobkyně obsahuje toliko doplňující žalobní tvrzení, která byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě. Pokud by tak učinila, nemusela by na výzvu soudu žalobu doplňovat a náklady řízení by jí tak nevznikly.

26. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam.