4 C 327/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 9 500 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 544,92 Kč

I. Řízení se částečně zastavuje ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 8 043 Kč a ohledně smluvní pokuty ve výši 544,92 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč s tím, že tuto částku je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 400 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 444,52 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 500 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 9 500 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 043 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 444,52 Kč za dobu od 7. 4. 2023 do 11. 4. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 500 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 544,92 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela dne 7. 3. 2023 se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 9 500 Kč. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit nejpozději do 6. 4. 2023, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 123 Kč a s úrokem ve výši 36 % ročně. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně, když žalovaná připojila na smlouvu o úvěru, zaslanou jí právní předchůdkyní žalobkyně na jí potvrzený e-mail, jedinečný autorizační kód, který byl žalované přidělen na základě její žádosti o úvěr a byl jí zaslán SMS zprávou na mobilní telefon uvedený žalovanou. Smluvní dokumentace byla vložena do klientské zóny na webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně netvrdila žádné skutečnosti. Na výzvu soudu uvedla, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, když na svůj dluh neuhradila ničeho, byla upomínkami a předžalobní výzvou ze dne 12. 8. 2024 vyzvána k úhradě dlužné částky. Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 4. 2024 na žalobkyni. Žalobkyně po žalované požaduje dlužnou jistinu ve výši 9 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 544,92 Kč v souladu s čl. VIII odst. 1 písm. d) smlouvy o úvěru za dobu od 7. 4. 2023 do 3. 6. 2023, kapitalizovaný úrok ve výši 8 043 Kč skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 123 Kč a ze smluvního úroku ve výši 3 420 Kč (ve výši 36 % ročně z částky 8 500 Kč od 7. 4. 2023 do 6. 4. 2024) a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 500 Kč od 7. 4. 2023 do zaplacení, když za dobu od 7. 4. 2023 do 11. 4. 2024 jej kapitalizovala částkou 1 444,52 Kč.

2. V souladu s dispozičním jednáním žalobkyně, která podáním ze dne 20. 12. 2024 vzala žalobu zpět co do smluvní pokuty ve výši 544,92 Kč a co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 043 Kč, soud řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), částečně zastavil, přičemž souhlas žalované s částečným zpětvzetím nezjišťoval, neboť k němu došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o.s.ř.).

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání konanému dne 21. 1. 2025 se bez omluvy nedostavila, ačkoliv k němu byla řádně a včas předvolána. Žalobkyně se z jednání omluvila. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 3. 2023 a formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalovaná a společnost , právnická osoba, ., která se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 9 500 Kč. Žalovaná se zavázala částku vrátit spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru nejpozději do 6. 4. 2023. Při překročení doby splatnosti se žalovaná zavázala uhradit částku 13 623 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 36 % ročně, RPSN ve výši 7 929,37 %. Pro případ prodlení se dále žalovaná zavázala uhradit úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Na smlouvě je uveden podpis žalované prostřednictvím elektronického kódu 19241, který byl proveden dne 7. 3. 2023 v 9:25:53 hodin.

5. Z potvrzení o provedení transakce vyplývá, že částka 9 500 Kč byla poskytnuta na účet č. , č. účtu, dne 7. 3. 2023. Ze sdělení ČSOB, a.s. se podává, že skutečně uvedená částka byla na účet připsána dne 7. 3. 2023, že byla vyplacena z účtu společnosti , právnická osoba, a že majitelem účtu byla v době poskytnutí částky žalovaná.

6. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 18. 7. 2022 a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 4. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o provedení transakce společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 4. 2024 včetně podacího archu ze dne 29. 4. 2024 a z oznámení ze dne 13. 5. 20247. Žalovaná byla upomínána o úhradu dlužné částky upomínkami ze dne 11. 4. 2023, ze dne 16. 4. 2023, ze dne 26. 4. 2023 a ze dne 6. 5. 2023. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 12. 8. 2024 včetně podacího archu ze dne 14. 8. 2024 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do 23. 8. 2024.

8. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 7. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částku 9 500 Kč. Žalovaná nesplatila na svůj dluh ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě rámcové smlouvy ze dne 18. 7. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 4. 2024, o čemž byla žalovaná vyrozuměna oznámeními ze dne 26. 4. 2024 a ze dne 13. 5. 2024.

9. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

10. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 7. 3. 2023 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu netvrdila žádné skutečnosti. Na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů k jejich prokázání ohledně ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně pouze sdělila, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. K ústnímu jednání konanému dne 21. 1. 2025 se žalobkyně nedostavila, proto jí soud nemohl poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

18. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku 9 500 Kč a žalovaná nesplatila žádnou částku, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 9 500 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

19. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaná tak není povinna poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopna splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaná je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagovala a žalobkyně současné poměry žalované nezná, soud umožnil žalované zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč ve splátkách po 400 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalované a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.

20. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok III.).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 48,64 % (ohledně částky 9 500 Kč, namísto celkové nárokované částky 19 532,44 Kč včetně uplatněné smluvní pokuty a kapitalizovaného příslušenství). Žalovaná byla úspěšná v rozsahu 51,36 % (ohledně částky 10 032,44 Kč, ohledně níž byla žaloba vzata zpět (částky 8 043 Kč a 544,92 Kč) a zamítnuta (částka 1 444,52 Kč). Úspěch účastníků je téměř stejný, mírně úspěšnější byla žalovaná. Jelikož žalovaná se aktivně řízení neúčastnila, žádné náklady s ním spojené jí nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.