4 C 33/2021

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 084,68 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 23 084,68 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 121,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 146,20 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 084,68 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 23 084,68 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá na žalovaném zaplacení částky 23 084,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 4. 1. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr, úrok ve výši 12 % ročně a poplatky za služby spojené s vedením kartového účtu dle platného sazebníku [právnická osoba] v měsíčních splátkách ve výši alespoň 3 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a 100 % úroků z úvěru a poplatků vyúčtovaných za daný měsíc. Jelikož žalovaný ani přes výzvy nehradil splátky ani ve výši celkové minimální úhrady, právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru vypověděla a celý zůstatek úvěru se stal splatným ke dni 11. 12. 2019. K tomuto dni dlužná částka činila 53 659,56 Kč (z toho jistina 48 380,05 Kč a poplatky 5 279,51 Kč), úrok z úvěru činil 4 680 Kč a úrok z prodlení činil 164,52 Kč. Dlužná částka byla nadále úročena jak 12 % úrokem z úvěru, tak úrokem z prodlení v zákonné výši. Ode dne převedení pohledávky z kartového účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků (tedy ode dne výpovědi a zesplatnění úvěru) do dne postoupení pohledávky, tj. od 11. 12. 2019 do 1. 12. 2020, žalovaný uhradil na pohledávku splátky v celkové výši 45 709,68 Kč, takže k 1. 12. 2020 činila dlužná jistina 23 084,68 Kč, úrok z úvěru k tomuto datu činil 146,20 Kč a úrok z prodlení k tomuto datu činil 121,83 Kč. Žalovaný poté již neuhradil ničeho, ačkoli byl k tomu žalobkyní vyzván dne 3. 2. 2021. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 postoupena [právnická osoba] na žalobkyni s účinností ke dni 1. 12. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným žalovanému dne 28. 12. 2020.

2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila podáním ze dne 20. 7. 2021 a podáním ze dne 25. 8. 2021 svá žalobní tvrzení tak, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získala při zpracovávání žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Z těchto informací, zejména o výši jeho příjmu, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr je dostatečná. Konkrétně právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z výše příjmu žalovaného z předchozí úvěrové žádosti, v níž žalovaný deklaroval příjem 8 736 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný na žádosti nedeklaroval žádné výdaje, stanovila právní předchůdkyně žalobkyně životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu na částku 5 029 Kč. Žalovaný na žádosti nedeklaroval splátky mimo [právnická osoba], což bylo ověřeno na základě dat z CCB. Žalovaný měl v době žádosti kontokorentní úvěr v [právnická osoba] s limitem 10 000 Kč a s orientační splátkou 833 Kč. Jelikož orientační splátka nového úvěru činila 2 500 Kč, právní předchůdkyně vyhodnotila, že příjem žalovaného byl dostatečný pro pokrytí jeho existenčních výdajů i splátek. Žalobkyně rovněž doplnila, že předmětná smlouva o úvěru ze dne 4. 1. 2017 zrušila a nahradila veškerá případná předchozí smluvní ujednání, a to konkrétně původní smlouvu o úvěru ze dne 6. 1. 2014. Žalobkyně dále tvrdí, že žalovaný čerpal úvěr od 4. 1. 2017 v celkové výši 168 428,20 Kč a že na předmětnou pohledávku splatil od 4. 1. 2017 celkem částku 255 631,86 Kč.

3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně vyhověno, ten však právní moci nenabyl, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoliv byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil níže uvedené skutečnosti.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 1. 2017 ve spojení se Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], oznámením o úrokových sazbách a [právnická osoba] pro spotřebitelské úvěry (kreditní karty) vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] se smluvně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání a splácení s celkovým úvěrovým limitem 50 000 Kč, dále se zavázala vydat mu kreditní kartu a nadále vést původní kartový účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve výši alespoň celkové minimální úhrady, která odpovídá součtu příslušného procenta z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a veškerých úroků z úvěru a cen vyúčtovaných za příslušné účetní období. Úroková sazba při zesplatnění pohledávky byla sjednána ve výši 12 % ročně. Podle bodu 4.1 si strany sjednaly, že úroky z úvěru a ceny k datu jejich splatnosti se stanou součástí jistiny úvěru, nebudou-li zaplaceny ke dni jejich splatnosti. Součástí smlouvy je prohlášení smluvních stran o tom, že spolu v minulosti uzavřely smlouvu týkající se produktu [anonymizována tři slova] poskytovaného prostřednictvím kartového účtu, dohodly se na změně tohoto produktu a s ohledem na to mají zájem úvěrový vztah znovu smluvně upravit, a proto uzavírají tuto smlouvu. Dle bodu 7.5 tato smlouva ruší a nahrazuje veškerá případná předchozí smluvní ujednání, která účastníci sjednali ve vztahu ke stejnému kartovému účtu.

6. Z žádosti o změnu kartového účtu a karty ze dne 4. 1. 2017 soud zjistil, že žalovaný požádal o změny na kartovém účtu č. [bankovní účet]. Mezi účastníky bylo zároveň sjednáno pojištění vyčerpané částky a výše úhrady 3 % z dlužné částky. Z žádosti ohledně osobních, rodinných, majetkových a výdělkových poměrů vyplývá pouze to, že žalovaný byl k datu 4. 1. 2017 vdovec.

7. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 1. 2014 ve spojení se standartními informacemi o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 1. 2014 a žádostí o zřízení kartového účtu a karty ze dne 6. 1. 2014 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému úvěr a v souvislosti s tím založit kartový účet č. [bankovní účet] a vydat kreditní kartu.

8. V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 6. 1. 2014 žalovaný deklaroval jako jediný měsíční příjem příjem ze zaměstnání ve výši 8 736 Kč s tím, že výši příjmu nikterak nedokládal. Z měsíčních plateb domácnosti uvedl pouze splátky úvěrů (skupina ČS) ve výši 833 Kč. Žalovaný v žádosti rovněž uvedl, že je vdovec, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí ve vlastním domě/bytě.

9. Z [právnická osoba] pro bankovní obchody účinného od 1. 12. 2016 a z [anonymizována čtyři slova] účinného od 22. 7. 2019 byla zjištěna výše poplatku za správu a vedení kartového účtu, a to 50 Kč měsíčně, výše poplatku za pravidelný výpis z kartového účtu zasílaný poštou, a to 30 Kč za výpis, výše nákladů spojených s prodlením, a to 300 Kč (za 10 dní v prodlení), a výše pojištění vyčerpané částky, a to 1 % měsíčně z dlužné částky na konci účetního období.

10. Z platební historie od 21. 1. 2014 do 11. 12. 2019, podkladů pro soudní jednání, přehledu čerpání a splácení úvěru a výpisů z kartového účtu č. [bankovní účet] za období od 11. 12. 2016 do 10. 12. 2019 vyplývá, že žalovaný v době od 4. 1.2017 postupně vyčerpal úvěr ve výši 168 428,20 Kč a splatil celkovou částku 255 631,86 Kč (z toho do data zesplatnění pohledávky 11. 12. 2019 splatil 209 922,18 Kč a po tomto datu splatil 45 709,68 Kč). Na kartovém účtu č. [bankovní účet] byl k datu 4. 1. 2017 záporný zůstatek ve výši 49 995,30 Kč (dle výpisu z účtu za období od 11. 12. 2016 do 10. 1. 2017 činil počáteční stav - 48 445,30 Kč, dne 12. 12. 2016 byl uskutečněn výběr hotovosti kartou z bankomatu ve výši 1 500 Kč a účtován poplatek za výběr ve výši 50 Kč).

11. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne 6. 11. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 15 555 Kč nejpozději do 10. 12. 2019 a upozornila ho, že pokud tak v uvedeném termínu neučiní, bude smlouva vypovězena a po žalovaném bude požadováno okamžité splacení celého úvěru ve výši 54 256 Kč.

12. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 12. 12. 2019 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 13. 12. 2019 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o převedení pohledávky ve výši 58 504,08 Kč z kartového účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků ke dni 11. 12. 2019 a vyzvala žalovaného k neprodlenému vyrovnání dlužné částky.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020, ve spojení s přílohou [číslo] seznamem postoupených pohledávek, dohodou o úplatě ze dne 30. 11. 2020, přílohou [číslo] potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 4. 12. 2020, oznámením o postoupení pohledávky a informacemi o zpracování osobních údajů ze dne 28. 12. 2020, podacím lístkem ze dne 28. 12. 2020, a z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.

14. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3. 2. 2021 ve spojení podacím lístkem ze dne 3. 2. 2021 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky ve výši 24 255,57 Kč nejpozději do 18. 2. 2021.

15. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 4. 1. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný postupně prostřednictvím kreditní karty vyčerpal celkem částku 168 428,20 Kč Smlouva o úvěru ze dne 4. 1. 2017 zrušila a nahradila předchozí smlouvu o úvěru ze dne 6. 1. 2014, kterou účastníci sjednali ve vztahu ke stejnému kartovému účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr alespoň ve výši tzv. celkové minimální úhrady měsíčně. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 11. 12. 2019 zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení dlužné částky. Žalovaný na poskytnutý úvěr splatil celkovou částku 255 631,86 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 je dána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.

16. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 4. 1. 2017 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

19. Z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance vyplývá povinnost soudu zabývat se z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda poskytovatel úvěru posoudil náležitě, tedy na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení z úřední povinnosti následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy.

20. Podle § 1902 o.z. se dohodou o změně obsahu závazku dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.

21. V daném případě uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 4. 1. 2017 nešlo o pouhou změnu závazku, ale o zrušení dosavadního závazku a založení závazku nového, když ve smlouvě o úvěru ze dne 4. 1. 2017 byla jasně projevená vůle smluvních stran o zrušení dosavadního závazku a jeho nahrazení novým závazkem. Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla nepochybně povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru a před uzavřením nové smlouvy o úvěru ze dne 4. 1. 2017 zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.

22. Sama žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z příjmů deklarovaných žalovaným v předchozí úvěrové žádosti, tedy žádosti ze dne 6. 1. 2014. A jelikož žalovaný nedeklaroval v této žádosti ani žádné výdaje kromě splátek úvěrů ve výši 833 Kč měsíčně, právní předchůdkyně žalobkyně je sama stanovila podle svého interního ekonomického modelu. To znamená, že právní předchůdkyně žalobkyně vůbec před uzavřením smlouvy ze dne 4. 1. 2017 nezjišťovala aktuální informace ohledně příjmů a výdajů žalovaného, ale vycházela z údajů starých tři roky, které žalovaný uvedl při uzavírání předchozí smlouvy o úvěru ze dne 6. 1. 2014. A to za situace, kdy jí byl znám stav kartového účtu žalovaného a jeho platební morálka (dle výpisu z kartového účtu č. [bankovní účet] byl stav na účtu ke dni 11. 12. 2016 - 48 445,30 Kč).

23. Soud proto uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když neprověřila aktuální schopnost žalovaného úvěr splácet, čímž jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a tomuto jednání nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z., neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) jako věřitel neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného jako žadatele o úvěr a jednala tak zjevně v rozporu s dobrými mravy, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu.

24. Žalobkyně prokázala, že žalovaný v době od 4. 1. 2017 z titulu smlouvy o úvěru vyčerpal celkovou částku 168 428,20 Kč. Zároveň bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalovaný na předmětný úvěr splatil celkem částku 255 631,86 Kč. Na straně žalovaného tak nedošlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. S ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni úvěr, ani úrok, ani poplatky, a protože nedošlo ani k bezdůvodnému obohacení ze strany žalovaného, soud žalobu zcela zamítl.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, neboť se jej aktivně neúčastnil, a proto soud rozhodl, že se mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

27. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam.