4 C 343/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 28 178,48 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 143,95 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 700 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 15 478,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 181,23 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 18 629,35 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 364,45 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 629,35 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 178,48 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 484,46 Kč (ve výši 18,36 % ročně z částky 18 629,35 Kč od 13. 6. 2022 do 27. 9. 2023), s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 508,40 Kč (ve výši 11,75 % ročně z částky 18 629,35 Kč od 28. 2. 2022 do 27. 9. 2023), s úrokem ve výši 18,36 % ročně z částky 18 629,35 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 629,35 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným dne 12. 6. 2021, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. Žalovaný převzal zápůjčku ve výši 23 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy a zavázal se zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku 23 000 Kč a poplatek ve výši 15 541 Kč, tvořený úrokem ve výši 9 441 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 052 Kč, to vše ve 12 měsíčních splátkách po 3 212 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 12. 6. 2022. Úroková sazba byla dle žalobkyně sjednána ve výši 18,36 % ročně, následně žalobkyně upřesnila, že úrok sjednaný ve smlouvě 68,80 % ročně byl sjednán za dobu řádného trvání smlouvy a že žalobkyně se rozhodla požadovat po postoupení pohledávky úrok nižší. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, naposledy zaplatil splátku dne 31. 1. 2022 a celkem uhradil do postoupení pohledávky částku 10 300 Kč. Do prodlení se dostal již dne 13. 8. 2021, když nezaplatil řádně a včas 2. splátku. Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace žalovaným byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Žalovaný dle žalobkyně uvedl, že je zaměstnán jako stavebník-železář u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem ve výši 29 322 Kč, nemá vyživovací povinnost a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Majetková situace žalovaného byla ověřena z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za březen a duben 2021 a z insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023, žalovanému bylo postoupení písemně oznámeno na adresu, kterou žalovaný uvedl jako adresu kontaktní. Po postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaný na svůj dluh neuhradil žalobkyni ničeho. Po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení usnesením podepsaného soudu ze dne 9. 5. 2024, č. j. EPR 87845/2024-8, o úrok ve výši 6,61 % ročně z částky 18 629,35 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a o kapitalizovaný úrok ve výši 1 303,23 Kč, se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 28 178,48 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 18 629,35 Kč a z neuhrazeného poplatku ve výši 9 549,13 Kč) s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 181,23 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 508,40 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 18 629,35 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 629,35 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. V souladu s dispozičním jednáním žalobkyně, která podáním ze dne 24. 1. 2025, doručeným soudu dne 29. 1. 2025, vzala žalobu zpět co do části kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 143,95 Kč, soud řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), částečně zastavil, přičemž souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím nezjišťoval, neboť k němu došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o.s.ř.).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 18. 2. 2025 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 6. 2021 ve spojení se smluvními podmínkami vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se zavázala poskytnout žalovanému částku 23 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 13 993 a s pojistným za doplňkové pojištění ve výši 1 548 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 3 212 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 3 209 Kč. Částka 11 455 Kč byla použita na splacení (refinancování) zůstatku dluhu z dříve uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a částka 11 545 Kč byla vyplacena žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy, což stvrdil svým podpisem na smlouvě. Úroková sazba byla sjednána ve výši 68,80 % ročně a úrok za dobu trvání smlouvy činil 9 441 Kč. Poplatek ve výši 13 993 Kč vedle úroku ve výši 9 441 Kč zahrnuje i částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 052 Kč.

5. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, celkem uhradil za dobu od 12. 6. 2021 do 31. 1. 2022 částku 10 300 Kč. Ke dni 31. 1. 2022 činil zůstatek jistiny 18 629,35 Kč, když jednotlivé splátky byly započteny na jistinu, úrok a na náklady na sjednání a správu úvěru.

6. Ze Zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaného ze dne 12. 6. 2021 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, jeho jediným čistým příjmem je částka 29 322 Kč, je zaměstnán jako stavebník-železář u společnosti , právnická osoba, a jeho měsíční výdaje činí 1 500 Kč a dále hradí splátky spotřebitelských úvěrů právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 2 702 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu, ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a má bankovní účet. Výši příjmu žalovaný prokázal předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek za březen a duben 2021.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 ve spojení s její přílohou - seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, informacemi o zpracování osobních údajů, podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto oznámení.

8. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 15. 2. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 15. 2. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy č. , hodnota, před podáním žaloby.

9. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 12. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku ve výši 23 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 13 993 Kč a pojistným ve výši 1 548 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 3 212 Kč (poslední splátka 3 209 Kč). Žalovaný uhradil celkem částku 10 300 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. První výzva k úhradě dlužné částky ze dne 29. 9. 2023 byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty dne 27. 10. 2023.

10. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

11. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 12. 6. 2021 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2390 a 2392 odst. 1 věta prvá o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace žalovaným o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Žalobkyně na písemnou výzvu soudu doplnila, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako stavebník-železář u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem ve výši 29 322 Kč, nemá vyživovací povinnost a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Majetková situace žalovaného byla dle žalobkyně ověřena z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za březen a duben 2021, které žalobkyně soudu nepředložila, neboť je nemá dle svého tvrzení k dispozici. Dále žalobkyně tvrdila, že z insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Jelikož se žalobkyně k ústnímu jednání konanému dne 18. 2. 2025 nedostavila, nemohl jí soud dát poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání řádného ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

19. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 12. 6. 2021 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši čistých příjmů žalovaného ve výši 29 322 Kč měsíčně z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za březen a duben 2021. Žalobkyně pracovní smlouvu ani výplatní pásky soudu nepředložila. Ohledně měsíční výše výdajů uvedených žalovaným v zákaznické kartě 1 500 Kč žalobkyně ani netvrdila, ani nedoložila, zda a jakým způsobem výši výdajů žalovaného ověřila a zda zjišťovala skutečné výdaje žalovaného.

20. Lze uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. S ohledem na žalovaným uvedenou skutečnost, že bydlí v nájmu a že výše jeho měsíčních výdajů činí pouhých 1 500 Kč, se měla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně zabývat zjištěním a ověřením skutečné výše výdajů žalovaného (alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, jako jsou např. výdaje na bydlení) a nespokojit se bez dalšího s výší výdajů uvedenou žalovaným, když výše jeho měsíčních výdajů je zcela jistě vyšší než jím uvedená částka 1 500 Kč. Neověření výdajů žalovaného implikuje účelovost ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení jeho reálné situace. Bez zjištění a ověření skutečných výdajů žalovaného a porovnání jeho faktických příjmů a výdajů nemohla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně posoudit, zda je žalovaný schopen splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 23 000 Kč a žalovaný splatil celkem částku 10 300 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 12 700 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky, pojistné) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 12 700 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalovaného a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.

23. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutou zápůjčku, ani poplatky, smluvní úrok, pojistné a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok III.).

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 35,11 % (ohledně částky 12 700 Kč, namísto celkové nárokované částky 36 171,34 Kč včetně uplatněného kapitalizovaného příslušenství). Žalovaný byl úspěšný v rozsahu 64,89 % (ohledně částky 1 447,18 Kč, ohledně níž byla žaloba vzata zpět (částky 1 303,23 Kč a 143,95 Kč) a zamítnuta (částka 22 024,16 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství). V dané věci tak byl z větší části úspěšný žalovaný, jelikož se však řízení aktivně neúčastnil, žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.