4 C 35/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 30 967,49 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1 082,20 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 15 967,49 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 492,30 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 1 082,20 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 967,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 492,30 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 1 082,20 Kč s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne 14. 8. 2023 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaný mohl čerpat úvěr až do výše 30 000 Kč. Žalovaný dne 14. 8. 2023 čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaný se zavázal splatit první splátku do 13. 9. 2023 a konec kreditového rámce měl nastat dne 3. 2. 2025. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky žalobkyně www, internetové stránky, , na které žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru a poskytl údaje ohledně počtu členů žijících s ním v domácnosti, výše čistých měsíčních příjmů a pravidelných měsíčních výdajů. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejných rejstřících BRKI, NRKI, ISIR, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a neplatných dokladech MV ČR. Žalovaný následně správnost svých údajů potvrdil ve smlouvě a rovněž se identifikoval prostřednictvím služby Kontomatik, které zpřístupnil svůj bankovní účet, z něhož žalobkyně ověřila výši čistého příjmu žalovaného 30 306 Kč měsíčně. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření - žalovaný nejprve odsouhlasil formulář standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru a poté návrh smlouvy o úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně dne 27. 3. 2024 smlouvu vypověděla. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, smluvního úroku ve výši 15 475,19 Kč (ve výši 0,87 % denně z nesplacené jistiny), poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 298,50 Kč (ve výši 1,99 % z vyplacené tranše 15 000 Kč), poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč a poplatku za službu Informační SMS servis ve výši 28,80 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za dobu od 14. 9. 2023 do 13. 12. 2023. Dle žalobkyně byla předžalobní výzva odeslána žalovanému dne 4. 12. 2024. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 24. 2. 2025 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně předvolán - předvolání mu bylo doručeno do jeho vlastních rukou dne 5. 2. 2025. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 8. 2023 včetně všeobecných obchodních podmínek, popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru, informací pro spotřebitele a souhlasu se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaný, s předmětem poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru do výše 15 000 Kč, který lze čerpat opakovaně až do maximální výše úvěru (schváleného kreditního rámce) 30 000 Kč, s úrokovou sazbou 0,866 % denně, se splatností první denní splátky 13. 9. 2023 a s posledním dnem trvání smlouvy 4. 2. 2025. Ve smlouvě byla sjednána výše poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky, poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč a poplatek za informační SMS servis ve výši 0,96 Kč denně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradu splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky.

4. Z autorizace ověření totožnosti a kopie občanského průkazu žalovaného vyplývá, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to přímým náhledem na bankovní účet žalovaného.

5. Z přílohy: předpisu denních splátek se podává výše denní splátky 132,96 Kč od 15. 8. 2023 do 4. 2. 2025.

6. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byla dne 14. 8. 2023 poskytnuta na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částka 15 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . se jedná o účet žalovaného a částka 15 000 Kč skutečně byla na účet žalovaného pod uvedeným VS dne 14. 8. 2023 připsána.

7. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti a z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije sám, jeho čisté příjmy jsou ve výši 25 000 Kč měsíčně a jeho výdaje činí 21 000 Kč měsíčně (z toho výdaje na půjčky 11 000 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč, nezbytné výdaje 1 500 Kč a zbytné výdaje 4 500 Kč). Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z ověřeného čistého příjmu 30 306 Kč a vypočítaných minimálních výdajů 13 360 Kč.

8. Z identifikovaných příjmů vyplývají příjmové transakce na účtu žalovaného za dobu od 3. 9. 2022 do 10. 8. 2023. Z nichž žalobkyně dovodila čistý příjem 30 306 Kč. U jednotlivých příjmů je uveden pouze datum a částka, nikoli zdroj příjmů.

9. Z e-mailu ze dne 27. 3. 2024 se podává, že žalobkyně k tomuto dni vypověděla smlouvu o úvěru vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky 33 029,69 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 4. 12. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

10. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 14. 8. 2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 15 000 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalobkyně smlouvu vypověděla a úvěr zesplatnila dne 27. 3. 2024.

11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 14. 8. 2023 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu pouze obecně tvrdila, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru poskytl údaje o počtu členů žijících s ním v domácnosti, o výši čistých měsíčních příjmů a o výši pravidelných měsíčních výdajů, že provedla lustraci žalovaného ve veřejných rejstřících BRKI, NRKI, ISIR, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a neplatných dokladech MV ČR a že žalovaný prostřednictvím služby Kontomatik zpřístupnil svůj bankovní účet, z něhož žalobkyně ověřila výši čistého příjmu žalovaného 30 306 Kč měsíčně. Jako důkaz žalobkyně předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti, dle kterého žalovaný uvedl, že žije sám, jeho čisté příjmy jsou ve výši 25 000 Kč měsíčně a jeho výdaje činí 21 000 Kč měsíčně (z toho výdaje na půjčky 11 000 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč, nezbytné výdaje 1 500 Kč a zbytné výdaje 4 500 Kč). Přesto žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z ověřeného čistého příjmu 30 306 Kč a vypočítaných minimálních výdajů 13 360 Kč. Výši čistého příjmu 30 306 Kč žalobkyně ověřila z identifikovaných příjmů - výpisu příjmových transakcí na účtu žalovaného za období od 3. 9. 2022 do 10. 8. 2023. U jednotlivých příjmů je uveden pouze datum a částka, nikoli i zdroj příjmů, takže nelze vyloučit, že se nejedná o příjmy z dalších úvěrů a zápůjček. Sám žalovaný uvedl čistý příjem ve výši 25 000 Kč. Provedení lustrace ve veřejných rejstřících žalobkyně nikterak nedoložila a rovněž netvrdila, jakým způsobem zjistila a ověřila výši výdajů žalovaného 13 360 Kč, když sám žalovaný uvedl výši svých výdajů 21 000 Kč. Žalovaný uvedl své příjmy ve výši 25 000 Kč a výdaje ve výši 21 000 Kč. Jelikož se zavázal hradit splátky ve výši 132,96 Kč denně, v případě měsíců se 31 dny by tak jeho výdaje převyšovaly jeho příjmy. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z čistých příjmů žalovaného 30 306 Kč a z jeho výdajů 13 360 Kč, aniž by vysvětlila, z jakého důvodu příjmy žalovaného navýšila a naopak jeho výdaje snížila. Na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně nereagovala, k ústnímu jednání konanému dne 24. 2. 2025 se nedostavila, proto jí soud nemohl poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 15 000 Kč a žalovaný nesplatil ničeho, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 15 000 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně s ohledem na to, že při uzavření smlouvy o úvěru žalovaný souhlasil s výší splátek 132,96 Kč denně, tedy okolo 4 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalovaného a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok, smluvní pokutu a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

23. Soud podotýká, že pokud by smlouva o úvěru nebyla neplatná z důvodu, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného před jejím uzavřením, byla by neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši sjednaného úroku 0,866 % denně, tedy 316,09 % ročně.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 46,80 % (ohledně částky 15 000 Kč namísto celkové nárokované částky 32 049,69 Kč včetně uplatněného kapitalizovaného příslušenství). Žalovaný byl úspěšný v rozsahu 53,20 % (ohledně částky 17 049,69 Kč, ohledně níž byla žaloba zamítnuta, z celkové žalované částky 32 049,69 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství). V dané věci byl úspěch účastníků téměř stejný, o 6,40 % byl úspěšnější žalovaný. Jelikož se však řízení aktivně neúčastnil, žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.