4 C 355/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované adresa pro doručování Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 37 982,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 143,51 Kč s tím, že tuto částku je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 34 839,45 Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 37 982,96 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna uhradit žalované k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta B, na náhradě nákladů řízení částku 6 199,09 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 37 982,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 37 982,96 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ) uzavřela dne 27. 9. 2023 s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 37 982,96 Kč. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalované č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit nejpozději do 25. 3. 2025. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně , webové stránky, , na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru. Po dokončení registrace zaslala žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále byla žalovaná lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, byla upomínkami a předžalobní výzvou odeslanou jí dne 15. 5. 2025 vyzvána k úhradě dlužné částky. Společnost, Anonymizováno, , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ) postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 na žalobkyni. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované ověřovala rovněž lustrací v registrech SOLUS, NRKI a BRKI, přičemž odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem, a potvrdila, že je schopna úvěr splatit, proto právní předchůdkyně žalobkyně nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalované úvěr splatit. Dále doplnila, že žalovaná po dobu trvání úvěru celkem čerpala finanční prostředky ve výši 36 275 Kč, přičemž žalovaná částka ve výši 37 982,96 Kč se skládá z jistiny ve výši 20 971,48 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč) a z kapitalizovaného úroku za období čerpání úvěru ve výši 16 261,48 Kč. Žalobkyně doplnila, že žalovaná před postoupením pohledávky uhradila celkem 33 131,49 Kč a po postoupení pohledávky ani po podání žalobního návrhu neuhradila ničeho. Žalobkyně souhlasila, aby žalovaná pohledávka byla žalovanou splácena v přiměřených splátkách, přičemž výši splátek ponechala na uvážení soudu.

2. Soud ve věci dne 13. 8. 2025 vydal elektronický platební rozkaz, č. j. EPR , číslo jednací, proti němuž žalovaná včas podala odpor, a to dne 17. 9. 2025. Žalovaná v odporu uvádí, že žalovaný nárok neuznává, a to ani z části, neboť je přesvědčena, že právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla řádné zkoumání úvěruschopnosti v okamžiku, kdy žalované poskytla úvěr, když neověřila správnost získaných dat a neověřila ani výdaje žalované a spoléhala se pouze na tvrzení žalované a na údaje z veřejných registrů. Dále uvedla, že je připravena poskytnutou jistinu vrátit ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, které jsou přiměřené jejím možnostem. Žalovaná na výzvu soudu doplnila, že žije ve společné domácnosti se svým manželem a synem, její měsíční příjem tvoří pouze starobní důchod ve výši 16 460 Kč, její běžné výdaje činí 5 000 Kč měsíčně a výdaje na splátky ostatních úvěrů činí 10 000 Kč měsíčně. Dále žalovaná prohlásila, že nevlastní žádný cenný movitý majetek ani nemovitý majetek. Žalovaná potvrdila, že po podání žaloby neuhradila na svůj dluh ničeho.

3. Žalobkyně i žalovaná se z ústního jednání konaného dne 2. 1. 2026 a dne 26. 1. 2026 omluvily, proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“)

4. Z úvěrové smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice ze dne 27. 9. 2023 včetně standardních podmínek úvěrové smlouvy, standardních informací o spotřebitelském úvěru, dodatku o navýšení úvěrového limitu ze dne 10. 2. 2024, dodatku o navýšení úvěrového limitu ze dne 14. 7. 2024, dokumentu „Loan application info“, dokumentu „Application details“ a kopie občanského průkazu žalované (č. , hodnota, ) soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost , právnická osoba, a žalovaná s předmětem poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru s maximálním úvěrovým limitem 10 000 Kč na období jednoho roku (počínaje dnem prvního čerpání), splatným ve stejných měsíčních splátkách, minimální částkou platby 13 % z celkové splatné částky, minimálně však ve výši 1 000 Kč, s částkou prvního čerpání úvěru 10 000 Kč, s výpůjční úrokovou sazbou 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, s RPSN 299,98 %, s denním úrokem z otevřeného zůstatku úvěru 0,4026 %. Mezi stranami byl sjednán poplatek z prodlení ve výši 250 Kč, který bude účtován jako náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s jakoukoli minimální měsíční splátkou do data skutečného splacení. Dodatkem ke Smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 27. 9. 2023 uzavřeným dne 10. 2. 2024 byla navýšena výše úvěrového limitu na částku 15 000 Kč. Dodatkem ke Smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 27. 9. 2023 uzavřeným dne 14. 7. 2024 byla navýšena výše úvěrového limitu na částku 21 000 Kč.

5. Z informace o aktuální povinné částce k úhradě s datem splatnosti 25. 3. 2025, z přehledu vyplacených částek a splátek a osmi dokladů o vyplacení částek vyplývá, že žalované byly postupně poskytnuty částky 10 000 Kč, 1 325 Kč, 2 100 Kč, 5 000 Kč, 3 500 Kč, 4 850 Kč, 5 500 Kč a 4 000 Kč (celkem 36 275 Kč), a to na účet č. , č. účtu, , a že žalovaná na svůj dluh postupně uhradila částky 2 000 Kč, 1 400 Kč, 1 399,08 Kč, 1 365,97 Kč, 1 541,19 Kč, 2 500 Kč, 2 397,40 Kč, 2 328,71 Kč, 2 600 Kč, 3 351,44 Kč, 3 948,92 Kč, 4 261,77 Kč a 4 037,01 Kč (celkem 33 131,49 Kč). Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 8. 12. 2025 se podává, že skutečně uvedené částky byly na účet připsány, byly vyplaceny z účtu společnosti , právnická osoba, a že majitelem účtu byla v období poskytnutí částek žalovaná.

6. Smlouvou na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně dodatku č. 2 ke smlouvě a seznamu postoupených pohledávek společnost , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ) postoupila pohledávku za žalovanou ve výši 37 982,96 Kč na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dne 15. 5. 2025.

7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 5. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

8. Z oznámení , právnická osoba, ze dne 5. 1. 2025 vyplývá, že žalovaná od lednové splátky 2025 pobírá důchod ve výši 16 460 Kč.

9. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného u společnosti , právnická osoba, . na jméno žalované za období od 1. 9. 2025 do 30. 9. 2025 vyplývá, že počáteční zůstatek zde činil 0,16 Kč, konečný zůstatek činil 1 299,38 Kč, příjmy za toto období činily 85 388,50 Kč a výdaje za toto období činily 84 089,28 Kč, přičemž příchozí transakce jsou mimo jiné činěny důchodem žalované ve výši 16 460 Kč. Z výpisu z téhož účtu za období od 1. 10. 2025 do 31. 10. 2025 vyplývá, že počáteční zůstatek zde činil 1 299,38 Kč, konečný zůstatek činil 2 959,86 Kč, příjmy za toto období činily 55 323 Kč a výdaje za toto období činily 53 662,52 Kč, přičemž příchozí transakce jsou mimo jiné činěny důchodem žalované ve výši 16 460 Kč. Z výpisu z téhož účtu za období od 1. 11. 2025 do 30. 11. 2025 vyplývá, že počáteční zůstatek zde činil 2 959,86 Kč, konečný zůstatek činil 23,15 Kč, příjmy za toto období činily 102 952,89 Kč a výdaje za toto období činily 105 889,60 Kč, přičemž příchozí transakce jsou mimo jiné činěny důchodem žalované ve výši 16 460 Kč.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 27. 9. 2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru a dodatky k této smlouvě dne 10. 2. 2024 a dne 14. 7. 2024, na jejichž základě poskytla žalované celkem částku 36 275 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 33 131,49 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, o čemž byla žalovaná vyrozuměna oznámením ze dne 15. 5. 2025.

11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 27. 9. 2023 včetně dodatků soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu pouze obecně uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřila její právní předchůdkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Konkrétní výši zjištěných příjmů a výdajů žalované netvrdila, ani soudu nepředložila důkazy, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalované a provedla lustraci žalované ve veřejných databázích. Na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně pouze doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované ověřovala rovněž lustrací v registrech SOLUS, NRKI a BRKI, přičemž odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem, a potvrdila, že je schopna úvěr splatit, proto právní předchůdkyně žalobkyně nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalované úvěr splatit, avšak neoznačila ani nepředložila další důkazy. Soud podotýká, že poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. je poskytováno pouze při ústním jednání, kterého se však žalobkyně neúčastnila. Žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku 36 275 Kč a žalovaná splatila celkem částku 33 131,49 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 3 143,51 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok a další poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaná tak není povinna poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopna splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Je na žalované, aby v případě závěru o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, z čehož plyne důsledek v podobě povinnosti k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, tvrdila a prokázala, v jaké míře je v jejích možnostech tuto povinnost splnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, č. j. 33 Cdo 1902/2025-132). Jelikož žalovaná uvedla, že žije ve společné domácnosti se svým manželem a synem, její měsíční příjem tvoří pouze starobní důchod ve výši 16 460 Kč, což doložila oznámením , právnická osoba, ze dne 5. 1. 2025, její běžné výdaje činí 5 000 Kč měsíčně a výdaje na splátky ostatních úvěrů činí 10 000 Kč měsíčně, přičemž rovněž soudu předložila výpisy ze svého bankovního účtu za období září až listopad 2025, z nichž vyplývá, že žalovaná nemá žádné byť minimální úspory, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 143,51 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Takto stanovené splátky by měly být ve finančních možnostech žalované a zároveň poskytnout žalované možnost své povinnosti vůči žalobkyni dostát bez intervence exekučního řízení. Počet splátek nikterak závažně nezasáhne do majetkové sféry žalobkyně či jejího práva na zaplacení pohledávky v přiměřené lhůtě, když při takto stanovených splátkách bude předmětná pohledávka uhrazena v akceptovatelné době. Oprávněné zájmy žalobkyně jsou pak chráněny ustanovením o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaná neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 8,28 % (ohledně částky 3 143,51 Kč z celkové žalované částky 37 982,96 Kč) a žalovaná v rozsahu 91,72 % (ohledně částky 34 839,45 Kč z celkové žalované částky 37 982,96 Kč). Soud po odečtení úspěchu žalobkyně od úspěchu žalované stanovil, že žalované přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 83,44 %, které tvoří odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 2 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, odpor) podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem náklady řízení žalované činí 7 429,40 Kč, z toho 83,44 % představuje částku 6 199,09 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).