4 C 36/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: jméno FO o zaplacení 21 744 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 750 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 6 744 Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 744 Kč od 7. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni k rukám její zástupkyně , Jméno advokátky, na náhradě nákladů řízení částku 899,65 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 744 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 744 Kč od 7. 4. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela dne 7. 3. 2024 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaný se zavázal poskytnutou částku 15 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 300,16 Kč a spolu s úrokem ve výši 443,84 Kč splatit nejpozději do 6. 4. 2024. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně , webové stránky, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS , číslo, . Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, když na svůj dluh neuhradil ničeho, byl upomínkami a předžalobní výzvou odeslanou mu dne 25. 6. 2025 vyzván k úhradě dlužné částky. Společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025 na společnost , právnická osoba, ., která smlouvou ze dne 5. 6. 2025 postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 16. 3. 2026 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán - předvolání mu bylo doručeno dne 2. 3. 2026 postupem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 7. 3. 2024 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost , právnická osoba, a žalovaný, s předmětem poskytnutí spotřebitelského bezúčelového úvěru ve výši 15 000 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. , č. účtu, . Pro případ řádného splacení úvěru do 30 dnů od odeslání finančních prostředků, tj. do 6. 4. 2024 byla sjednána výše úroku 36 % ročně, tedy úrok ve výši 443,84 Kč, RPSN ve výši 1 264,28 % a poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 150,08 Kč. Pro případ překročení doby splatnosti byl sjednán poplatek za sjednání úvěru ve výši 6 300,16 Kč a RPSN ve výši 9 059,10 %. Žalovaný smlouvu podepsal dne 7. 3. 2024 ve 13:38:59 hodin elektronickým kódem , číslo, .

4. Dle potvrzení o provedení transakce byla dne 7. 3. 2024 odeslána z účtu společnosti , právnická osoba, částka 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .

5. Z informací o vlastníkovi se podává, že žalovaný byl vlastníkem účtu č. , č. účtu, (zůstatek na účtu činil 188,37 Kč) a účtu č. , č. účtu, (zůstatek na účtu činil 7,83 Kč).

6. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplývá, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byl v březnu 2024 žalovaný a že na tento účet byla dne 7. 3. 2024 společností , právnická osoba, poskytnuta částka 15 000 Kč pod VS , var. symbol, .

7. Přípisem ze dne 27. 7. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru č. , hodnota, k datu 27. 7. 2024 pro opakované porušování smluvních podmínek a vyzván k úhradě celkové dlužné částky 22 083,37 Kč do 3 dnů od doručení tohoto dopisu.

8. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2025.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 6. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 7. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a s úrokem do 6. 4. 2024. Částka 15 000 Kč byla připsána na účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, dne 7. 3. 2024. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne 25. 6. 2025.

11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná.

12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 7. 3. 2024 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu pouze uvedla, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Žalobkyně netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, ani neoznačila a nepředložila soudu žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a provedla lustraci žalovaného ve veřejných databázích. Na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně nereagovala, k ústnímu jednání konanému dne 16. 3. 2026 se nedostavila, z jednání se omluvila, a proto jí soud nemohl poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalovanému celkem částku 15 000 Kč a žalovaný nesplatil ničeho, je tuto částku žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč ve splátkách po 750 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalovaného a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 68,98 % (ohledně částky 15 000 Kč z celkové žalované částky 21 744 Kč) a žalovaný v rozsahu 31,02 % (ohledně částky 6 744 Kč z celkové žalované částky 21 744 Kč). Soud po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 37,96 %, které tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 bod 2., § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a zaplacený soudní poplatek ve výši 870 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 2 370 Kč, z toho 37,96 % představuje částku 899,65 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). K aplikaci § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že jenom za poslední rok eviduje, že žalobkyně podala u Okresního soudu v Písku více než deset návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech.