4 C 373/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený 11. 9. 1990 naposledy bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 194 870,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 107 128,69 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 448 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 87 742,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 310,51 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11 241,04 Kč, úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 191 306,83 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 194 870,83 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 194 870,83 Kč (zahrnující dlužnou jistinu úvěru ve výši 191 306,83 Kč a poplatky ve výši 3 564 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 241,04 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 310,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 194 870,83 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,90 % ročně z částky 191 306,83 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení, a to z titulu Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným dne 10. 9. 2020. Žalovanému byl na základě této smlouvy poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně úvěr ve výši 300 000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. č. účtu. Žalovaný se mimo jiné zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 8,90 % ročně a poplatky za vedení úvěrového účtu a za poskytnuté bankovní služby dle Sazebníku. Dále bylo v rámci smlouvy sjednáno pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr, za které se zavázal hradit poplatek. Žalovaný se dále zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků splácet formou pravidelných měsíčních splátek, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný však dlužnou částku vedenou na úvěrovém účtu nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 18. 11. 2024 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky včetně úroků a poplatků v celkové výši 202 189,12 Kč. Pohledávka za žalovaným byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025, a to s účinností ke dni 21. 5. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 6. 6. 2025, přičemž ke dni postoupení pohledávky tato činila 210 422,38 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo žalovaným na pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobkyně dne 25. 8. 2025 zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného při zpracování žádosti žalovaného o úvěr ze dne 8. 9. 2020 a dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnaný, přičemž doložil potvrzení o výši příjmu ze dne 31. 8. 2020, dle kterého byl zaměstnaný na dobu neurčitou jako dělník u společnosti právnická osoba. a jeho průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce činil 27 267 Kč. Dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám, bydlí v nájmu a celkový měsíční příjem domácnosti činí 45 000 Kč. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný v době podání žádosti o úvěr měl vůči právní předchůdkyni závazky s celkovou výší měsíčních splátek 140 Kč, a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný neměl žádné další závazky. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného částkou životního minima, výdaji uvedenými v žádosti o úvěr a částkou normativních nákladů na bydlení a dále vyhodnotila, že disponibilní částka žalovaného je dostatečná a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Žalobkyně doplnila, že žalovaný se zavázal celkovou výši poskytnutého úvěru splatit ve 108 pravidelných anuitních měsíčních splátkách ve výši 4 046,99 Kč a dále se zavázal hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 401 Kč měsíčně. Žalobkyně dále doplnila, že kapitalizovaný úrok ve výši 4 310,51 Kč představuje úrok ve výši 8,90 % ročně z dlužné jistiny za období od 16. 7. 2024 do 18. 11. 2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11 241,04 Kč představuje úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z jistiny po splatnosti za období od 1. 8. 2024 do 12. 5. 2025 a částka ve výši 3 564 Kč představuje vyúčtované poplatky, a to úhrady za pojištění ve výši 1 464 Kč (ze dne 10. 8. 2024, 10. 9. 2024, 10. 10. 2024 a 10. 11. 2024 po 366 Kč), poplatky za zaslání upomínky ve výši 1 800 Kč (celkem 3 upomínky ze dne 22. 8. 2024, 24. 9. 2024 a 29. 10. 2024 po 600 Kč) a poplatek za zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč. Žalobkyně doplnila, že upomínky byly žalovanému zaslány obyčejnou poštou. Žalobkyně dále doplnila, že právní předchůdkyně žalovanému dne 10. 9. 2020 poskytla úvěr ve výši 300 000 Kč, přičemž žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 192 871,31 Kč, a že dlužná jistina ve výši 191 306,83 Kč představuje poskytnutý úvěr ponížený o veškeré platby na jistinu, tedy o 108 693,17 Kč.

2. Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 19. 5. 2026, č. j. 4 C 373/2025-76, byl žalovanému ustanoven opatrovník dle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť se žalovanému nepodařilo doručit soudní písemnost na známou adresu v cizině. Toto usnesení nabylo právní moci dne 17. 6. 2026.

3. Soudem ustanovený opatrovník žalovaného sdělil, že žalovaný je osobou nekontaktní. Uvedl, že žalobkyní uplatněný návrh popírá, přičemž doplnil, že žalobkyně neprokázala řádné, dostatečné a zejména přezkoumatelné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavření smlouvy, neboť žalobkyně neuvedla, jak vypočítala částku životních nákladů žalovaného. Dále opatrovník žalovaného uvedl, že konkrétní výše nákladů na bydlení (nájemné) a dalších životních nákladů žalovaného byly vyšší, když podle žalobkyně činil celkový podíl žalovaného na nákladech na bydlení 60,59 %, přičemž tento podíl by odpovídal částce 16 521 Kč (27 267 Kč x 60,59 %), a žalobkyně řádně nedoložila svá tvrzení ohledně skutečnosti, že žalovaný neměl žádné další závazky.

4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ze dne 10. 9. 2020 včetně všeobecných obchodních podmínek právnická osoba., z 1. listopadu 1999, všeobecných produktových podmínek účinných od 1. srpna 2019, sazebníku poplatků platného od 1. 9. 2013, sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 11. 2024, z dokumentu označeného jako „Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Expres půjčku“ a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 300 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 295 Kč a s pojistným, a to ve 108 anuitních měsíčních splátkách po 4 447,99 Kč (měsíční splátka jistiny a úroku ve výši 4 046,99 Kč + úhrada pojištění ve výši 401 Kč), přičemž splatnost anuitní měsíční splátky byla sjednána k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 10. 2020, a poslední řádná splátka měla činit 5 265,51 Kč. Dále bylo sjednáno, že úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. č. účtu a poskytnutý úvěr bude žalovanému vyplacen na bankovní účet č. č. účtu. Mezi stranami byla sjednána úroková sazba ve výši 8,90 % ročně a RPSN ve výši 9,39 %. Dále byla sjednána výše celkové částky, již má žalovaný uhradit, a to 439 187,44 Kč. Mezi stranami byly sjednány další poplatky, a to poplatek za zaslání každé upomínky ve výši 600 Kč a poplatek za prohlášení úvěru za ihned splatný ve výši 300 Kč. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou pohledávek je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna ukončit smluvní vztah a prohlásit svým rozhodnutím dluh za ihned splatný. Na smlouvě je podpis žalovaného.

5. Z žádosti o úvěr ze dne 8. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný zde uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, má odborné/učňovské vzdělání, bydlí v pronajatém domě/bytě a je zaměstnán od 1. 7. 2015 u společnosti právnická osoba, IČO IČO, jako dělník/řemeslník, a to na dobu neurčitou, přičemž jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí 27 267 Kč. Žalovaný zde uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 45 000 Kč, přičemž zdroj příjmů domácnosti je jeden, že nemá žádné životní náklady, nejsou mu prováděny srážky ze mzdy a nehradí žádné jiné měsíční splátky. Z připojeného potvrzení o výši příjmu ze dne 31. 8. 2020 se podává, že toto bylo vyhotoveno společností právnická osoba, přičemž je zde uvedeno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední 3 měsíce činil 27 267 Kč a celkový roční příjem žalovaného činil 360 174 Kč.

6. Z dokumentu označeného jako „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti název č. hodnota“ ze dne 19. 1. 2026 včetně přílohy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti k žádosti žalovaného o úvěr ze dne 8. 9. 2020 vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 27 267 Kč, který byl ověřen z dokladu o příjmu doloženého k žádosti o úvěr, dále vycházela z čistého měsíčního příjmu domácnosti ve výši 45 000 Kč, z podílu žalovaného na nákladech na bydlení ve výši 60,59 % a z interních splátek žalovaného ve výši 140 Kč. Interní splátky žalovaného zahrnují splátku ve výši 140 Kč za typ produktu název. Příjmy žalovaného byly ověřeny z doložených dokumentů žalovaným a případně subsidiárně z běžného účtu žalovaného. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěných z veřejných databází. Dále bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalovaného byla vypočtena prostřednictvím výpočtu tzv. maximální měsíční splátky (MMS) tak, že od příjmu žalovaného (27 267 Kč) byly odečteny interní splátky (140 Kč), externí splátky (0 Kč) a životní náklady (8 765,98 Kč), přičemž MMS činilo 18 361,02 Kč. Výsledná měsíční splátka předmětného úvěru činila 4 046,99 Kč.

7. Z výpisu z běžného účtu č. č. účtu vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně na jméno žalovaného za měsíc září 2020 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 183,08 Kč a konečný zůstatek činil 88,291,52 Kč, příjmy za toto období činily celkem 330 526 Kč a výdaje činily celkem 242 417,56 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od právnická osoba ve výši 27 526 Kč a příjem ve výši 300 000 Kč jako čerpání úvěru č. hodnota, tedy předmětného úvěru. Dále zde byla zaznamenána odchozí platba ve výši 8 000 Kč s popisem nájem.

8. Z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu vedeného na jméno žalovaného ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že jistina po splatnosti činí 191 306,83 Kč, splatné poplatky činí 3 564 Kč, splatný smluvní úrok činí 4 310,51 Kč a splatný úrok z prodlení činí 11 241,04 Kč (úrok z jistiny 10 926,92 Kč + úrok z úroku 314,12 Kč).

9. Z platební historie ke smlouvě č. hodnota ze dne 28. 5. 2025 vyplývá, že dne 10. 9. 2020 byl čerpán úvěr ve výši 300 000 Kč a že na tento úvěr bylo celkem uhrazeno 192 871,31 Kč, což vyplývá rovněž z výpisů z úvěrového účtu č. č. účtu vedeného na jméno žalovaného za období od měsíce září 2020 do měsíce května 2025.

10. Z upomínek ze dne 22. 8. 2024, ze dne 24. 9. 2024 a ze dne 26. 10. 2024 včetně otisku ze systému právní předchůdkyně žalobkyně se podává, že ke dni 22. 8. 2024 byl na úvěrovém účtu č. č. účtu dluh ve výši 4 552,28 Kč (tvořený dluhem na splátkách ve výši 3 952,28 Kč a poplatkem za upomínku ve výši 600 Kč), ke dni 24. 9. 2024 dluh ve výši 9 266,59 Kč (tvořený dluhem na splátkách ve výši 8 666,59 Kč a poplatkem za upomínku ve výši 600 Kč) a ke dni 26. 10. 2024 dluh ve výši 14 035 Kč (tvořený dluhem na splátkách ve výši 13 435 Kč a poplatkem za upomínku ve výši 600 Kč). Tyto upomínky byly žalovanému dle otisku ze systému právní předchůdkyně žalobkyně odeslány obyčejnou poštou dne 23. 8. 2024, dne 26. 9. 2024 a dne 31. 10. 2024.

11. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 11. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 21. 11. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání ze strany žalovaného prohlásila úvěr č. č. účtu na částku 300 000 Kč za splatný ke dni 18. 11. 2024, přičemž ke dni 20. 11. 2024 dlužná částka činila 202 189,12 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 4. 12. 2024. Dle poštovního podacího archu bylo toto oznámení žalovanému zasláno dne 21. 11. 2024 na adresu adresa, tedy na korespondenční adresu žalovaného uvedenou v žádosti o úvěr.

12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 ve spojení s její přílohou č. hodnota - seznamem postoupených pohledávek, dohodou o úplatě ze dne 14. 5. 2025, potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 21. 5. 2025, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2025, podacím lístkem ze dne 6. 6. 2025 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimaci žalobkyně ve sporu.

13. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 25. 8. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 25. 8. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 230 083,62 Kč, a to z úvěru č. hodnota, před podáním žaloby, a to nejpozději do 9. 9. 2025. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu adresa.

14. Ze sdělení Úřadu práce ČR - Kontaktní pracoviště v název města ze dne 17. 10. 2025 se podává, že žalovaný není a nebyl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Dále, že žalovaný není a nebyl žadatelem o dávky státní sociální podpory- 15. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení název města ze dne 30. 10. 2025 se podává, že žalovaný není veden v registru pojištěnců, zaměstnavatelů ani v registru osob samostatně výdělečně činných.

16. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, uzavřela se žalovaným dne 10. 9. 2020 smlouvu o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. č. účtu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku spolu s úrokem, poplatky za pojištění a poplatky ve 108 měsíčních splátkách po 4 447,99 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 192 871,31 Kč. Tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2025 bylo žalovanému odesláno prostřednictvím právnická osoba dne 6. 6. 2025. Žalovaný byl dne 25. 8. 2025 žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 9. 9. 2025, přičemž tato výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím právnická osoba dne 25. 8. 2025.

17. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

18. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 10. 9. 2020 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

19. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

25. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy ze dne 10. 9. 2020 žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění na písemnou výzvu soudu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela především z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 8. 9. 2020 a dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další). Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného uvedených v žádosti, které ověřila potvrzením o výši příjmů ze dne 31. 8. 2020. Dále vycházela ze skutečnosti, že žalovaný nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám, bydlí v nájmu a celkový měsíční příjem domácnosti činí 45 000 Kč. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný v době podání žádosti o úvěr měl vůči právní předchůdkyni závazky s celkovou výší měsíčních splátek 140 Kč, a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný neměl žádné další závazky. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného částkou životního minima, výdaji uvedenými v žádosti o úvěr a částkou normativních nákladů na bydlení a dále vyhodnotila, že disponibilní částka žalovaného je dostatečná a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Soud podotýká, že žalobkyně byla při ústním jednání konaném dne 28. 7. 2026 poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., přesto svá skutková tvrzení a důkazní návrhy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného více nedoplnila.

26. Žalobkyně jako doklad, z něhož vycházela právní předchůdkyně žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru dne 10. 9. 2020 označila a předložila žádost o úvěr ze dne 8. 9. 2020 spolu s potvrzením o příjmu ze dne 31. 8. 2020 a s dokumentem označeným jako „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti název č. hodnota“ ze dne 19. 1. 2026 včetně jeho přílohy. Žalovaný v této žádosti uvedl, že je svobodný, má odborné/učňovské vzdělání, nevyživuje žádné osoby, žije v pronajatém domě/bytě, čistý příjem domácnosti činí 45 000 Kč, přičemž zdroj přijmu domácnosti je jeden, a nemá žádné výdaje, srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky, přičemž příjem žalovaného byl ověřen předloženým potvrzením o příjmu ze dne 31. 8. 2020. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzovaná individuálně na základě informací uvedených v žádosti. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů tvrzených žalovaným dne 8. 9. 2020, a to z tvrzené výše příjmů celé domácnosti ve výši 45 000 Kč, aniž by tuto výši jakkoli ověřovala. Příjmy žalovaného ověřila z dokladu o příjmu doloženého k žádosti o úvěr ze dne 8. 9. 2020. Výdaje žalovaného nezjišťovala a neověřovala vůbec, vycházela ze statistických modelů, kdy započetla pouze interní splátky žalovaného a jeho životní náklady.

27. Lze uzavřít, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Právní předchůdkyně žalobkyně příjmy žalovaného ve výši 27 267 Kč ověřila z potvrzení o výši příjmů ze dne 31. 8. 2020, avšak příjmy domácnosti neověřovala vůbec a vycházela z výše tvrzené žalovaným v žádosti o úvěr ve výši 45 000 Kč, ačkoliv žalovaný zde uvedl, že příjem zdrojů je pouze jeden. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž vůbec nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného, vycházela pouze z existenčního minima a ze statistických modelů, přičemž vůbec nevzala v potaz výši nájemného, která vyplývá z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc září 2020. Nutno podotknout, že dle výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc září 2020 byl počáteční zůstatek na tomto účtu 183,08 Kč, tedy tato částka nebyla v dostatečné výši pro úhradu splátky předmětného úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný splácí jeden produkt název, proto neměla uvěřit žalovanému, že jeho výdaje jsou nulové, a měla zjišťovat a ověřovat skutečnou výši výdajů žalovaného, a ne je vypočítávat se statistických dat, zvlášť když měla možnost tak učinit, neboť běžný účet žalovaného byl veden právě u právní předchůdkyně žalobkyně, která tak měla možnost právě z výpisů z běžného účtu žalovaného zjistit a ověřit skutečnou výši výdajů žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřením smlouvy o úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

28. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 300 000 Kč a žalovaný splatil částku 192 871,31 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 107 128,69 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení a poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

29. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu soudu ke sdělení svých aktuálních poměrů nereagoval, žalobkyně současné poměry žalovaného nezná a soudu se nepodařilo zjistit současné poměry žalovaného, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 107 128,69 Kč ve stejných splátkách, se kterými žalovaný souhlasil při uzavření smlouvy o úvěru, tedy ve výši 4 448 Kč měsíčně, přičemž celkovou dobu splacení dlužné částky lze při takovéto výši splátek považovat za akceptovatelnou, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

30. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

31. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť úspěch žalobkyně (ohledně přiznané částky 107 128,69 Kč z celkové žalované částky včetně kapitalizovaného příslušenství 210 422,38 Kč – 50,91 %) je téměř stejný jako úspěch žalovaného (ohledně zamítnuté částky včetně kapitalizovaného příslušenství 103 293,69 Kč z celkové žalované částky včetně kapitalizovaného příslušenství 210 422,38 Kč – 49,09 %).

32. Pro úplnost soud dodává, že jelikož úspěch žalobkyně je nepatrně vyšší než úspěch žalovaného, hotové výdaje a odměnu za zastupování soudem ustanoveného opatrovníka žalovaného uhradí v souladu s § 148 odst. 1 a § 149 odst. 2 o.s.ř. stát.

33. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly na rozhodnutí soudu zásadní význam. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku. Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněná jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.