4 C 374/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované fakticky bytem Adresa žalované o zaplacení částky 14 127 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 127 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 119,02 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 2 166,63 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 2 166,63 Kč ve výši 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 14 127 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 119,02 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 2 166,63 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 166,63 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy č. , hodnota, s produktovým názvem - , název, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou dne 26. 2. 2018, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. Žalovaná převzala zápůjčku ve výši 6 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy a zavázala se zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku 6 000 Kč a poplatek ve výši 4 617 Kč (tvořený úrokem s pevnou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně pro celou sjednanou dobu trvání, částkou za zpracování zápůjčky, doručení a flexibilní splácení a částkou za administrativní činnosti a komfortní splácení), to vše ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, přičemž první splátka byla splatná v den, kdy uplyne týden od data uzavření smlouvy. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 2 166,63 Kč, poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši 1 360,37 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 3 000 Kč a sankčními poplatky ve výši 7 600 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, naposledy zaplatila splátku dne 9. 3. 2020 a celkem uhradila do postoupení pohledávky částku 7 090 Kč. Do prodlení se žalovaná dostala již s 1. splátkou. Pohledávku za žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 s účinností ke dni 1. 2. 2022, žalované bylo postoupení písemně oznámeno spolu s výzvou k okamžitému splacení dluhu, a to stejnou poštovní zásilkou. Po postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaná na svůj dluh neuhradila žalobkyni ničeho. Žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, posoudila úvěruschopnost žalované, a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních i nebankovních registrů (BRKI, NRKI, SOLUS) a ostatních registrů a databází (interní databáze právní předchůdkyně žalobkyně, Insolvenční rejstřík, CEE, databáze neplatných dokladů a evidence adres obecních/městských úřadů), kontrolou příjmů žalované, kontrolou výdajů žalované, kontrolou výdajů žalované na splátky úvěru a rovněž na základě informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace žalovanou byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Žalovaná dle žalobkyně předložila pracovní smlouvu, z níž je patrné, že žalovaná byla v dané době zaměstnána u společnosti , právnická osoba, s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 16 764 Kč, přičemž deklarovaný příjem byl ověřen z doložených výplatních pásek za měsíce listopad a prosinec 2018 a měsíc leden 2019. Dále bylo právní předchůdkyní žalobkyně ověřeno, že další čisté příjmy domácnosti činí 13 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z výdajů sdělených a doložených žalovanou ve výši 11 000 Kč měsíčně, přičemž tyto konfrontovala s částkou životního minima a s částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalobkyně dále doplnila, že sankční poplatky v celkové výši 7 600 Kč jsou tvořeny poplatky za 3 upomínky po 300 Kč, tedy 900 Kč, smluvní pokutou ve výši 5 700 Kč a poplatkem za zahájení vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání konanému dne 18. 11. 2025 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Žalobkyně se z jednání omluvila, věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o zápůjčce - , název, č. , hodnota, ze dne 26. 2. 2018 ve spojení se smluvními podmínkami a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se zavázala poskytnout žalované částku 6 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 4 617 Kč ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. den po podpisu smlouvy a poslední splátka měla činit 233 Kč. , adresa, 000 Kč byla vyplacena žalované v hotovosti při uzavření smlouvy, což stvrdila svým podpisem na smlouvě. Pevná úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně a úrok za dobu trvání smlouvy činil 799 Kč. Poplatek ve výši 4 617 Kč vedle úroku ve výši 799 Kč zahrnuje i částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 410 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 408 Kč. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr činí 319,42 %. Dále byla mezi smluvními stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, za každý den prodlení, poplatek ve výši 300 Kč za jednu zaslanou upomínku a poplatek za zahájení vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč. Smlouva i standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou podepsány žalovanou a za právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu podepsala , jméno FO, jako obchodní zástupce.

4. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas, celkem uhradila za dobu od 26. 2. 2018 do 1. 2. 2022 částku 7 090 Kč. Ke dni 1. 2. 2022 činil zůstatek jistiny a poplatku 3 527 Kč, když jednotlivé splátky byly započteny na jistinu, poplatek a úrok z prodlení. Dále bylo zjištěno, že žalovaná se ocitla v prodlení již s 1. splátkou splatnou dne 5. 3. 2018.

5. Ze Zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr žalované ze dne 26. 2. 2018 vyplývá, že zde žalovaná uvedla, že žije v nájmu, je vdaná, vyživuje 3 osoby, má základní vzdělání, nevlastní automobil a důvodem zápůjčky jsou neočekávané výdaje. Dále uvedla, že jejím jediným průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce je částka 16 764 Kč, a to ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , což právní předchůdkyně ověřovala z výplatních pásek za měsíce listopad a prosinec 2017 a leden 2018. Žalovaná uvedla, že další čisté příjmy domácnosti činí 13 000 Kč měsíčně a své měsíční výdaje odhaduje ve výši 11 000 Kč. Dále uvedla, že nehradí žádné splátky zápůjček. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu, ani zápůjčku u jiné společnosti a má bankovní účet.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 ve spojení s její přílohou - seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 a potvrzením o podání ze dne 11. 2. 2022 byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 14 246,02 Kč do deseti dnů od doručení tohoto oznámení.

7. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 ve spojení s potvrzením o podání ze dne 11. 2. 2022 se podává, že žalobkyně sdělila žalované, že z důvodu neplnění podmínek smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalovanou vyzývá k okamžitému splacení všech dlužných částek po splatnosti, které ke dni 1. 2. 2022 činí výši 14 246,02 Kč, přičemž žalovanou upozornila, že pokud dlužná částka nebude uhrazena do 17. 3. 2022, stane se celý dluh tímto datem splatný.

8. Výzvou k úhradě dluhu - předžalobní upomínkou ze dne 21. 3. 2025 ve spojení s potvrzením o podání ze dne 24. 3. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 16 906,82 Kč a narůstajícího příslušenství z titulu smlouvy č. , hodnota, před podáním žaloby, a to do 7 dnů od datace této výzvy.

9. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , narozené , datum, , provedeném při ústním jednání konaném ve věci dne 18. 11. 2025 soud zjistil, že svědkyně v rámci své podnikatelské činnosti pracuje od roku 2016 pro právní předchůdkyni žalobkyně, konkrétně uzavírá zápůjčky. Uvedla, že smlouvu o zápůjčce se žalovanou uzavírala za právní předchůdkyni žalobkyně, přičemž potvrdila, že podpis na této smlouvě je její. Dále uvedla, že v současné době je úvěruschopnost klientů prověřována striktně podle ČNB, avšak v roce 2018 to bylo volnější, neboť se ověřovaly pouze příjmy klientů, které musely být doloženy, a výdaje byly brány podle toho, co uvedl klient a nemusely být doloženy. Svědkyně uvedla, že žalovaná před uzavřením smlouvy musela doložit pouze své vlastní příjmy, nikoliv další čisté příjmy domácnosti, přičemž své příjmy doložila předložením výplatních pásek, ze kterých se následně vypočítal průměrný čistý měsíční příjem, avšak výplatní pásky nemusely být okopírovány a postačilo pouze jejich předložení, na základě čehož byla zaškrtnuta příslušná pole v zákaznické kartě. Uvedla, že v roce 2018 byla překážkou pro sjednání zápůjčky insolvence a exekuce. Dále uvedla, že výdaje žalované byly do zákaznické karty zapsány podle toho, co uvedla žalovaná a nikterak se neověřovaly, a stejně tomu bylo i v případě dalších čistých příjmů domácnosti. Svědkyně doplnila, že si není jistá, jestli tomu bylo tak i při sjednávání předmětné zápůjčky, ale dříve v případě, kdy právní předchůdkyně uvedla do „skóringu“, že je potřeba doložit příjmy, tak se musely výplatní pásky dokládat, a pokud nepřišlo nic, tak se nemusely dokládat, tedy pořizovat jejich kopie. Uvedla, že v současné době je posloupnost při uzavírání zápůjčky taková, že se nejprve sepíše zákaznická karta, která je odeslána právní předchůdkyni žalobkyně, a následně přijde vyjádření („skóring“), zda smlouvu o zápůjčce s klientem uzavírat, neuzavírat nebo uzavírat s konkrétními podmínkami, přičemž vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně přijde během chvíle, ještě v průběhu komunikace s klientem. Dále uvedla, že lustrace v databázích provádí právní předchůdkyně žalobkyně před tím, než zašle své vyjádření. Doplnila, že v době uzavírání předmětné zápůjčky tomu tak nebylo a podstatné bylo to, co uvedl klient. Svědkyně uvedla, že si žalovanou nevybavuje, neboť je to již 7 let od uzavření této zápůjčky.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, uzavřela se žalovanou dne 26. 2. 2018 smlouvu o peněžité zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované částku 6 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 4 617 Kč ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 7 090 Kč. Tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalovaná byla dne 10. 2. 2022 žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky, a to do 17. 3. 2022, přičemž byla žalovaná upozorněna, že v případě, kdy dlužná částka nebude uhrazena, stane se celý dluh tímto datem splatný. Tato výzva byla žalované odeslána dne 11. 2. 2022.

11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

12. Smlouvu o peněžité zápůjčce uzavřenou mezi účastníky dne 26. 6. 2018 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 věty prvé o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

21. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu a jeho doplnění uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních i nebankovních registrů (BRKI, NRKI, SOLUS) a ostatních registrů a databází (interní databáze právní předchůdkyně žalobkyně, Insolvenční rejstřík, CEE, databáze neplatných dokladů a evidence adres obecních/městských úřadů), kontrolou příjmů žalované, kontrolou výdajů žalované, kontrolou výdajů žalované na splátky úvěru a rovněž na základě informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace žalovanou byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Žalovaná dle žalobkyně předložila pracovní smlouvu, z níž je patrné, že žalovaná byla v dané době zaměstnána u společnosti , právnická osoba, s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 16 764 Kč, přičemž deklarovaný příjem byl ověřen z doložených výplatních pásek za měsíce listopad a prosinec 2018 a měsíc leden 2019. Dále bylo právní předchůdkyní žalobkyně ověřeno, že další čisté příjmy domácnosti činí 13 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z výdajů sdělených a doložených žalovanou ve výši 11 000 Kč měsíčně, přičemž tyto konfrontovala s částkou životního minima a s částkami vycházejícími ze statistických dat. Soud podotýká, že poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. je poskytováno pouze při ústním jednání, kterého se však žalobkyně neúčastnila.

22. Žalobkyně jako doklady, z nichž vycházela právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované, označila a předložila pouze zákaznickou kartu - žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 26. 2. 2018 a rovněž byl proveden výslech svědkyně , jméno FO, . Z těchto bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně příjmy žalované ověřovala, a to předložením výplatních pásek za měsíce listopad a prosinec 2017 a leden 2018, a vycházela z přijmu ve výši 16 764 Kč. Výplatní pásky ani pracovní smlouvu žalované však žalobkyně soudu nepředložila, přičemž dle svědkyně došlo při sepisování zákaznické karty pouze k předložení výplatních pásek, které nebyly kopírovány. Dále bylo zjištěno, že právní předchůdkyně pro posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela ze žalovanou tvrzených dalších čistých příjmů domácnosti ve výši 13 000 Kč a z výdajů žalované ve výši 11 000 Kč, avšak tyto nebyly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nikterak ověřovány. Doklady o provedení lustrace žalované v bankovních i nebankovních registrech a ostatních databázích, z nichž dle tvrzení žalobkyně vycházela právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované, nebyly soudu předloženy.

23. Lze uzavřít, že žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti žalované neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila pouze příjmy žalované, avšak příjmy domácnosti ani výdaje žalované neověřovala a vycházela pouze z informací, které jí sdělila žalovaná. Právní předchůdkyně žalobkyně měla zjišťovat a ověřovat rovněž skutečnou výši příjmů domácnosti a výdajů žalované, když ze zákaznické karty je patrno, že žalovaná měla zřízený bankovní účet, ze kterého by mohly být výdaje žalované ověřeny. Neověření výdajů žalované implikuje účelovost ze strany právní předchůdkyně žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalované, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení její reálné situace. Bez zjištění a ověření skutečných výdajů žalované a jejich porovnání s příjmy nemohla žalobkyně posoudit, zda je žalovaná schopna splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 1819/2023), avšak v předmětné věci je postaveno najisto, že žalovaná nebyla schopna předmětný spotřebitelský úvěr splácet, když se ocitla v prodlení již s první splátkou. Právní předchůdkyně žalobkyně tak uzavřením smlouvy o zápůjčce jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně na základě smlouvy č. , hodnota, poskytla žalované celkem částku 6 000 Kč a žalovaná splatila celkem částku 7 090 Kč, na jistině úvěru nezůstal nesplněný dluh. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok, smluvní pokutu a úrok z prodlení, a proto soud žalobu zamítl v plném rozsahu.

25. Pro úplnost soud uvádí, že předmětná smlouva o zápůjčce by byla rovněž neplatná dle § 588 o.z., tedy pro rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje ve skutečnosti, že žalované byla na základě této smlouvy vyplacena částka 6 000 Kč, avšak vrácena měla být celkem částka 10 617 Kč, zahrnující poplatek ve výši 4 617 Kč, tedy téměř dvojnásobek zapůjčené částky.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byla zcela úspěšná žalovaná, jelikož se však řízení aktivně neúčastnila, žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

27. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam.