4 C 388/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 354,83 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 20 354,83 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 851,81 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 354,83 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 996,48 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 354,83 Kč (tato částka se skládá z jistiny úvěru ve výši 18 996,48 Kč a poplatků ve výši 1 358,35 Kč) s kapitalizovaným neuhrazeným úrokem splatným ke dni zesplatnění ve výši 1 851,81 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 354,83 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 996,48 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., a žalovaným dne 26. 5. 2014, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. Žalovanému byl na základě této smlouvy poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet společně se sjednanými úroky ve výši 22,68 % ročně, avšak žalobkyně tyto uplatňuje ve výši 15 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně pak 500 Kč, vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci. Žalovaný se rovněž zavázal v případě nesplácení úvěru k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč. Jelikož žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil, právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy a dlužnou částku zesplatnila ke dni 31. 10. 2023. Pohledávka za žalovaným ke dni 31. 5. 2015 přešla v důsledku přeshraniční fúze ze společnosti , právnická osoba, ., na společnost , právnická osoba, , akciová společnost, a dále byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 na společnost , právnická osoba, ., a následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024 na žalobkyni s účinností ke dni 1. 11. 2024, přičemž žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno doporučeným dopisem dne 25. 11. 2024. Po postoupení pohledávky na žalobkyni do sepisu žaloby žalovaný na svůj dluh neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně doplnila, že žalovaný celkem čerpal částku ve výši 334 300,41 Kč a celkem uhradil částku 421 033,34 Kč, přičemž z této byla částka ve výši 84 483,11 Kč započtena na úroky, částka ve výši 19 988,30 Kč byla započtena na pojištění, částka ve výši 1 200 Kč byla započtena na poplatky, částka ve výši 58 Kč byla započtena na pokutu a zbylá částka ve výši 315 303,93 Kč byla započtena na úhradu jistiny, proto dlužná jistina představuje částku ve výši 18 996,48 Kč (334 300,41 Kč – 315 303,93 Kč). Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které následně ověřila a pozitivně vyhodnotila a až poté byla s žalovaným uzavřena úvěrová smlouva. Žalovaný dle žalobkyně uvedl, že je od roku 2008 zaměstnán jako dělník u společnosti , právnická osoba, , s měsíčním příjmem ve výši 30 000 Kč, je svobodný, nemá vyživovací povinnost a od roku 2013 žije ve vlastním bydlení. Dále žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně pro posouzení disponibilního příjmu vždy ověřuje na straně výdajů náklady na bydlení, které čerpá z reálného sdělení ze strany žalovaného, a kontroluje je s tabulkou pro minimální náklady na bydlení zohledňující deklarovaný typ bydlení a region místa bydliště. Dále právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti provedla kontrolu žalovaného v interním systému právní předchůdkyně a učinila dotazy do registru SOLUS, kde žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti, a do NRKI/BRKI, dále žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, katastru nemovitostí a registru ARES. Dále žalobkyně uvedla, že poplatky v žalované výši 1 358,35 Kč se skládají z náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 206,50 Kč a z pojištění ve výši 551,85 Kč (za měsíce květen, červen, červenec, srpen a září 2023). Žalobkyně doplnila, že kapitalizovaný úrok ve výši 1 851,81 Kč je tvořen součtem dosud neuhrazených předepsaných měsíčních splátek úvěru ke dni zesplatnění ve výši 22,68 % ročně za splátky za měsíce květen, červen, červenec, srpen a září 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústním jednáním konaným dne 27. 11. 2025 a dne 2. 1. 2026 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán a o odročení jednání vyrozuměn. Žalobkyně se zúčastnila jednání konaného dne 27. 11. 2025 a dne 2. 1. 2026. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

3. Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a rámcové smlouvy o platebních službách ze dne 26. 5. 2014 včetně všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, ., produktových podmínek , právnická osoba, ., ceníku , právnická osoba, ., účinného od 3. 3. 2014, všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, ., a oznámení společnosti , právnická osoba, ., ze dne 29. 5. 2014 soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 14 000 Kč, přičemž úvěrový rámec pro „, název, “ činil 5 000 Kč z toho, úvěrový rámec pro „, název, “ činil 9 000 Kč a maximální úvěrový rámec činil 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně, poplatkem za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 69 Kč měsíčně a poplatky za pojištění ve výši 6,99 % z měsíční splátky úvěru, a to měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, splatnými k 10. dni v kalendářním měsíci, přičemž splatnost nastává až v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. Strany si sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna odstoupit od smlouvy, neumožnit další čerpání úvěru a požadovat splacení dlužné částky včetně příslušenství ke dni účinnosti odstoupení, dostane-li se žalovaný do prodlení se splacením více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. Na smlouvě je vlastnoruční podpis žalovaného. Žalovaný dle smlouvy uvedl, že je svobodný, nevyživuje žádné děti, žije ve vlastním bydlení, je zaměstnaný jako dělník u společnosti , právnická osoba, a to od roku 2008, přičemž jeho čistý příjem činí 30 000 Kč, nemá žádné další příjmy, nemá žádné náklady na bydlení a nemá žádné ostatní závazky. Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že na základě žádosti žalovaného ze dne 26. 5. 2014 mu bude poskytnuta kreditní karta, přičemž číslo úvěrového účtu vzniklého na základě této žádosti je 42297814572100.

4. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta převzaté od , právnická osoba, vystaveného společností , právnická osoba, ., soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 30 000 Kč, který uvedl v žádosti ze dne 26. 5. 2014. Dále právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Dále zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnutý úvěr s měsíčními splátkami ve výši 723 Kč a vzhledem k výši splátek nového úvěru, tedy 250 Kč, nové úvěrové zatížení žalovaného činilo 973 Kč a k pokrytí životních nákladů tak žalovanému zbývalo 29 027 Kč.

5. Z výpisu z úvěrového účtu č. , hodnota, vedeného na jméno žalovaného za období od 28. 5. 2014 do 19. 9. 2023 vyplývá, že ke dni 19. 9. 2023 žalovaný celkem dlužil částku ve výši 22 206,64 Kč, z toho úroky činily 1 851,81 Kč, poplatky za pojištění činily 551,85 Kč, poplatky činily 600 Kč, smluvní pokuta činila 206,50 Kč a dlužná jistina činila 18 996,48 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr naposledy hradil dne 28. 4. 2023. Dále bylo zjištěno, že žalovaný celkem uhradil na tomto úvěrovém účtu částku ve výši 421 033,34 Kč.

6. Z odstoupení od úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 26. 9. 2023 vyplývá, že úvěr byl žalovanému poskytnut v celkové výši 333 749 Kč, a to formou peněžních prostředků z úvěrového rámce. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, v důsledku prodlení se splácením úvěru od úvěrové smlouvy odstoupila a úvěr ke dni 31. 10. 2023 zesplatnila. Dále vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 22 207 Kč skládající se z dlužných měsíčních splátek úvěru ve výši 6 500 Kč, z úvěrově jistiny splatné ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy ve výši 14 901 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 207 Kč a z náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, a to nejpozději do 31. 10. 2023.

7. Výpisem z notářského zápisu č. , číslo, včetně portfolia ke dni 18. 9. 2023, seznamu postoupených pohledávek a seznamu pojistných smluv, dále Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024 ve spojení s její přílohou č. , hodnota, - seznamem postoupených pohledávek, dohodou o úplatě, potvrzením o zaplacení kupní ceny, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2024, informacemi o zpracování osobních údajů, podacím lístkem ze dne 25. 11. 2024 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.

8. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 25. 3. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 26. 3. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 30 585,20 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené na základě žádosti žalovaného ze dne 26. 5. 2014 se společnosti , právnická osoba, ., před podáním žaloby, a to nejpozději do 9. 4. 2025. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, .

9. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 26. 5. 2014 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 14 000 Kč, na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 333 749 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky. Žalovaný na předmětný úvěr naposledy hradil v dubnu 2023, ocitl se tak v prodlení se splácením předmětného úvěru, proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr ke dni 31. 10. 2023 zesplatnila. Žalovaný uhradil celkem částku 421 033,34 Kč. Tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2024 bylo žalovanému odesláno prostřednictvím , právnická osoba, dne 25. 11. 2024. Žalovaný byl dne 25. 3. 2025 žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 9. 4. 2025, přičemž tato výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím , právnická osoba, dne 26. 3. 2025.

10. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

11. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 26. 5. 2014, soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy ze dne 26. 5. 2014 žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění na písemnou výzvu soudu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které následně ověřila a pozitivně vyhodnotila, a až poté byla s žalovaným uzavřena úvěrová smlouva. Žalovaný dle žalobkyně uvedl, že je od roku 2008 zaměstnán jako dělník u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem ve výši 30 000 Kč, je svobodný, nemá vyživovací povinnost a od roku 2013 žije ve vlastním bydlení. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně pro , právnická osoba, disponibilního příjmu vždy ověřuje na straně výdajů náklady na bydlení, které čerpá z reálného sdělení ze strany žalovaného, a kontroluje je s tabulkou pro minimální náklady na bydlení zohledňující deklarovaný typ bydlení a region místa bydliště. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti provedla kontrolu žalovaného v interním systému právní předchůdkyně a učinila dotazy do registru SOLUS, kde žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti, a do NRKI/BRKI, dále žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, katastru nemovitostí a registru ARES. Soud podotýká, že žalobkyně byla při ústním jednání konaném dne 27. 11. 2025 poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., přesto svá skutková tvrzení a důkazní návrhy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve lhůtě poskytnuté soudem více nedoplnila.

18. Žalobkyně jako doklad, z něhož vycházela právní předchůdkyně žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru dne 26. 5. 2014 označila a předložila žádost/smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 26. 5. 2014 spolu s protokolem o prověření úvěruschopnosti klienta převzaté od , právnická osoba, ! vystaveného společností , právnická osoba, . Žalovaný v této žádosti uvedl, že je svobodný, nevyživuje žádné děti, žije ve vlastním bydlení, je zaměstnaný jako dělník u společnosti , právnická osoba, , a to od roku 2008, přičemž jeho čistý příjem činí 30 000 Kč, nemá žádné další příjmy, nemá žádné náklady na bydlení a nemá žádné ostatní závazky. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta převzaté od , právnická osoba, vystaveného společností , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů tvrzených žalovaným v žádosti, a to z tvrzené výše příjmů ve výši 30 000 Kč, aniž by tuto výši jakkoli ověřovala. Dále právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, a že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnutý úvěr s měsíčními splátkami ve výši 723 Kč Výdaje žalovaného tak právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala a neověřovala vůbec, vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti a započetla pouze interní splátky žalovaného a jeho nové splátkové zatížení (250 Kč), přičemž zhodnotila, že žalovanému k pokrytí životních nákladů zbývalo 29 027 Kč (30 000 Kč – 973 Kč).

19. Lze uzavřít, že žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, při uzavírání smlouvy o úvěru ze dne 26. 5. 2014 nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřila výši příjmů tvrzenou žalovaným a rovněž vůbec nezjišťovala a neověřovala výši výdajů žalovaného, byť uvedl, že má výdaje ve výši 0 Kč, vycházela pouze ze splátkového zatížení žalovaného ve výši 723 Kč, resp. 973 Kč, přičemž do výdajů žalovaného vůbec nezapočítala náklady na bydlení ani jiné jeho nezbytné výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřením úvěrové smlouvy dne 26. 5. 2014 jednala v rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru ze dne 26. 5. 2014 poskytla žalovanému celkem částku 333 749 Kč a žalovaný splatil celkem částku 421 033,34 Kč, na jistině úvěru nezůstal nesplněný dluh. Proto soud žalobu zcela zamítl.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl plně úspěšný žalovaný, jelikož se však řízení aktivně neúčastnil, žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

22. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly na rozhodnutí soudu zásadní význam.