4 C 393/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 42 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 5 070 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 12 000 Kč, ohledně úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 20. 2. 2025 do zaplacení a ohledně smluvní pokuty ve výši 5 070 Kč.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni k rukám její zástupkyně , Jméno advokátky, na náhradě nákladů řízení částku 1 305,45 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 5 070 Kč s odůvodněním, že uzavřela dne 17. 10. 2024 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na dobu neurčitou, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a dne 18. 10. 2024 uzavřela s žalovaným dodatek č. 1 ke smlouvě ze dne 17. 10. 2024, na základě kterého byl zvýšen úvěrový limit na 30 000 Kč a žalobkyně tak poskytla žalovanému 10 000 Kč převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , celkem tak žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet smluvní úrok přirostlý za uplynulé období měsíčně ve výši 40 % p. m. z jistiny. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky žalobkyně , webové stránky, , kde si žalovaný vybral dle své volby výši úvěru a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Žalovaný se registroval zadáním svých osobních údajů, čímž zahájila proces zřízení uživatelského účtu. K dokončení registrace zadal verifikační SMS kód ve znění , číslo, , který mu žalobkyně zaslala na telefonní číslo , tel. číslo, v registračním formuláři. Zadáním verifikačního kódu žalovaný potvrdil vůli být smlouvou vázán. Ověření totožnosti před poskytnutím úvěru prokázal žalovaný fotokopií svého dokladu totožnosti a zavázal se zaplatit žalobkyni ověřovací platbu ve výši 1 Kč bankovním převodem. Úvěruschopnost žalovaného posoudila žalobkyně lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a dále výpisy z bankovního účtu poskytnutých žalovaným k ověření výše jeho příjmu. Žalovaný se dostal do prodlení, a proto byl v upomínce ze dne 16. 2. 2025 informován o zesplatnění úvěru ke dni 19. 2. 2025 a vyzván k úhradě. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý kalendářní den prodlení od 20. 2. 2025 do 8. 8. 2025, jejíž kapitalizovaná výše činí 5 070 Kč. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 30 000 Kč a smluvní úrok ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuta ve výši 5 070 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl žalobkyní upomínán. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 2. 12. 2025 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán - předvolání mu bylo doručeno v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) dne 18. 11. 2025. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 10. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 10. 2024 soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaný s předmětem poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru s maximálním úvěrovým limitem 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání, s výpůjční úrokovou sazbou 40 % měsíčně z nesplaceného úvěru a s RPSN 5 543,35 %. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal splatit každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu může splatit kdykoli během trvání smlouvy. Pro případ prodlení s plněním se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Účastníci se ve smlouvě dohodli, že v případě prodlení žalovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší se bez dalšího stává splatný celý dluh. Ve smlouvě je uvedeno číslo účtu žalovaného , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , který je nutné uvést u každé platby (splátky), a dále je zde uveden verifikační SMS kód 75901. Dodatkem byl navýšen úvěrový limit spotřebitelského úvěru č. , hodnota, na částku 30 000 Kč.

4. Z kopie občanského průkazu a evropského průkazu zdravotního pojištění se podává, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného.

5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 10. 2024 a ze dne 18. 10. 2024 vyplývá, že na účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, byly pod VS , var. symbol, poukázány žalobkyní částky 20 000 Kč (dne 17. 10. 2024) a 10 000 Kč (dne 18. 10. 2024). Ze sdělení , právnická osoba, soud zjistil, že skutečně uvedené částky byly na účet připsány v uvedených dnech, že byly vyplaceny z účtu žalobkyně a že majitelem účtu byl v období poskytnutí částek žalovaný.

6. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, vyplývá, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí v pronajatém domě, jeho zdrojem příjmů je zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 29 197 Kč a jeho měsíční výdaje činí 4 860 Kč. Žalovaný dále uvedl, že není hledanou osobou, není politicky exponovanou osobou a nemá exekuce ani insolvenci.

7. Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, vyplývá, že v červenci 2024 byl počáteční zůstatek na účtu 4 329,74 Kč, konečný zůstatek 4 464,95 Kč, příjmy činily 205 999 Kč (z toho zápůjčka poskytnutá dne 1. 7. 2024 činila celkem 8 000 Kč, zápůjčka poskytnutá dne 18. 7. 2024 činila 16 000 Kč, zápůjčka poskytnutá dne 28. 7. 2024 činila 2 500 Kč a zápůjčka poskytnutá dne 29. 7. 2024 činila celkem 3 000 Kč) a výdaje 205 863,79 Kč. V srpnu 2024 byl počáteční zůstatek na účtu 4 464,95 Kč, konečný zůstatek 1 037,44 Kč, příjmy činily 84 955 Kč (z toho zápůjčka poskytnutá dne 1. 8. 2024 činila 3 000 Kč, zápůjčka poskytnutá dne 10. 8. 2024 činila 2 500 Kč a zápůjčka poskytnutá dne 24. 8. 2024 činila 3 000 Kč) a výdaje činily 88 382,51 Kč. V září 2024 byl počáteční zůstatek na účtu 1 037,44 Kč, konečný zůstatek 6 844,15 Kč, příjmy činily 179 201 Kč (z toho zápůjčka poskytnutá dne 10. 9. 2024 činila 7 500 Kč, zápůjčka poskytnutá dne 12. 9. 2024 činila 100 000 Kč, zápůjčka poskytnutá dne 29. 9. 2024 činila 2 700 Kč a zápůjčka poskytnutá dne 29. 9. 2024 činila 3 000 Kč) a výdaje 173 394,29 Kč. Pravidelné příjmy představovala mzda od společnosti , právnická osoba, , která v měsíci červenec 2024 činila 29 799 Kč, v měsíci srpen 2024 činila 29 171 Kč, v měsíci září 2024 činila 28 620 Kč, přičemž většinu ostatních příjmů činily nepravidelné platby z účtů vedených pod názvem , název, a , právnická osoba, . V měsíci červenec a září žalovaný uhradil 12 000 Kč, celkem 24 000 Kč, přičemž u těchto plateb je uvedena poznámka nájem. Za toto období měl žalovaný mnoho nepravidelných výdajů, a to na účet vedený pod názvem , právnická osoba, .

8. Dle zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, byl úvěr dne 16. 2. 2025 zesplatněn pro opakované porušení smluvních podmínek a žalovaný byl vyzván k úhradě celkové částky 85 163 Kč do 3 dnů od doručení vyrozumění o zesplatnění.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 8. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 13. 8. 2025 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 91 948,21 Kč do 3 dnů.

10. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 17. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru a dodatek k této smlouvě dne 18. 10. 2024, na jejichž základě poskytla žalovanému celkem částku 30 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Úvěr byl zesplatněn ke dni 16. 2. 2025 a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.

11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 17. 10. 2024 včetně jejího dodatku soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění pouze obecně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posoudila žalobkyně lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a dále výpisy z bankovního účtu poskytnutých žalovaným k ověření výše jeho příjmu. Konkrétní výši zjištěných příjmů a výdajů žalovaného netvrdila, ani soudu nepředložila důkazy, z nichž by vyplývalo, že žalobkyně zjišťovala a ověřovala výdaje žalovaného a že provedla lustraci žalovaného ve veřejných databázích. Žalobkyně dle svého tvrzení ověřila výši příjmů žalovaného z výpisů z jeho bankovního účtu. Z předložených výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že jeho celkové příjmy za období od července 2024 do září 2024 činily 318 955 Kč (po odečtení celkové výše zápůjček 151 200 Kč) a jeho výdaje činily celkem částku 467 640,59 Kč. Výdaje tak převyšovaly příjmy žalovaného a žalovaný nebyl schopen splácet poskytnutý úvěr. Na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně reagovala pouze částečně, když předložila výpisy z účtu žalovaného. Soud podotýká, že poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. je poskytováno pouze při ústním jednání, kterého se však žalobkyně neúčastnila. Žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 30 000 Kč a žalovaný nesplatil ničeho, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 30 000 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky, smluvní pokutu) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně. Takto stanovené splátky by měly být ve finančních možnostech žalovaného a zároveň poskytnout žalovanému možnost své povinnosti vůči žalobkyni dostát bez intervence exekučního řízení. Počet splátek nikterak závažně nezasáhne do majetkové sféry žalobkyně či jejího práva na zaplacení pohledávky v přiměřené lhůtě, když při takto stanovených splátkách bude předmětná pohledávka uhrazena v akceptovatelné době. Oprávněné zájmy žalobkyně jsou pak chráněny ustanovením o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaný neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani smluvní pokutu, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

23. Pro úplnost soud uvádí, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru by byla rovněž neplatná dle § 588 o.z., tedy pro rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje ve skutečnosti, že tato byla uzavřena s výpůjční úrokovou sazbou 40 % měsíčně z nesplaceného úvěru, přičemž RPSN činilo 5 543,35 %. Takové smluvní ujednání soud považuje za absolutně neplatné, jelikož nelze předpokládat, že by došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru i bez části obsahující ujednání o výši výpůjční úrokové sazby, a to ve smyslu ustanovení § 576 o. z.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 63,73 % (ohledně částky 30 000 Kč z celkové žalované částky 47 070 Kč) a žalovaný v rozsahu 36,27 % (ohledně částky 17 070 Kč z celkové žalované částky 47 070 Kč). Soud po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 27,46 %, které tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 bod 2., § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, tj. 2 400 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 354 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 4 754 Kč, z toho 27,46 % představuje částku 1 305,45 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). K aplikaci § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že jenom za poslední rok eviduje, že žalobkyně podala u Okresního soudu v Písku více než pět návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech. Soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení pro úplnost uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemné podání ze dne 27. 11. 2025, když je nutno zdůraznit, že toto podání obsahuje toliko doplňující žalobní tvrzení, která byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě, a pokud by tak učinila, nemusela by na výzvu soudu žalobu doplňovat a náklady řízení by jí tak nevznikly.

25. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam.