4 C 4/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 61 871,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 883 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 757 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 14 988,81 Kč, ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 9 529,85 Kč, ohledně úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 58 971,81 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 729,01 Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 61 871,81 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 6 735,69 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 61 871,81 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 529,85 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 729,01 Kč (za dobu od 24. 8. 2024 do 11. 11. 2024), s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 58 971,81 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 61 871,81 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 29. 6. 2023. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím Správce financí, webového rozhraní žalobkyně (obdoba internetového bankovnictví). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím jím zaslané kopie občanského průkazu. V žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru se žalovaný rozhodl pro elektronické uzavření smlouvy. Po schválení žádosti žalovaného o revolvingový úvěr mu byl na telefonní číslo, které sdělil, zaslán podpisový SMS kód. Zadáním tohoto kódu byla smlouva uzavřena. Žalobkyně hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, když posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a posouzení bylo doplněno informacemi z registru NRKI. Žalobkyně na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalovanému revolvingový úvěr, přičemž sjednaný úvěrový rámec činil 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, které byly stanoveny jako 2,93 % z výše sjednaného úvěrového rámce, přičemž v nich byly zahrnuty rovněž sjednané úroky a pravidelné poplatky, a to vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Žalovaný celkem načerpal částku ve výši 64 453 Kč a na poskytnutý úvěr celkem uhradil částku 17 570 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, proto dne 9. 8. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a na svůj dluh neuhradil po zesplatnění ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky 61 871,81 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 58 971,81 Kč, smluvních pokut ve výši 2 000 Kč a účelně vynaložených nákladů (nákladů na vymáhání) ve výši 900 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy jednak na základě lustrace žalovaného v registrech SOLUS, NRKI a CEE, když v těchto registrech neměl žalovaný žádný závazek po splatnosti (SOLUS) či byl pozitivně vyhodnocen (NRKI) a v registru CEE nebyl nalezen, a jednak na základě porovnání zjištěných příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného uvedených v žádosti ve výši 16 870 Kč. Od příjmů žalovaného žalobkyně odečetla životní minimum 4 470 Kč, výši měsíční splátky úvěrů z NRKI (mimo HC) 8 020 Kč a výši splátky schváleného úvěru 1 757 Kč. Žalovanému tak dle žalobkyně zbude částka 2 623 Kč (výpočet „MLS klienta“). Dále od příjmu žalovaného 16 870 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 21 000 Kč odečetla životní minimum členů domácnosti ve výši 8 510 Kč, výši měsíční splátky úvěrů z NRKI (mimo HC) 8 020 Kč, výši normativních nákladů na bydlení 9 468 Kč a výši splátky schváleného úvěru 1 757 Kč. Žalobkyně dovodila, že domácnosti žalovaného zbude částka 10 115 Kč (výpočet „MLS domácnosti“). Žalobkyně si dále vyžádala dokumenty k prokázání výše příjmu žalovaného, a to výpis z účtu za období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 a výměr starobního důchodu ze dne 16. 5. 2023. Na základě uvedených zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovaného schopným splácet předmětný úvěr.

2. Žalovaný na výzvu soudu, aby se k podané žalobě vyjádřil a sdělil a doložil své aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry, pouze písemně sdělil, že pobírá důchod ve výši 17 500 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 24. 3. 2025 se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán, ani nepožádal o jeho odročení. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se zúčastnila jednání konaného dne 24. 3. 2025.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 6. 2023 včetně úvěrových podmínek společnosti , Jméno žalobkyně, ., dohledání informací o činnosti klienta, znaleckého posudku č. , č. účtu, znalecké kanceláře , tituly za jménem, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a kopie občanského průkazu žalovaného (č. , hodnota, ) soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 25,90 % ročně v měsíčních splátkách po 1 757 Kč vždy ke 20. dni v měsíci. Dále bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je ženatý, nemá vyživovací povinnost k dětem, je důchodce, jeho čistý měsíční příjem činí 16 870 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 21 000 Kč, jeho měsíční výdaje na bydlení činí 8 500 Kč, splátky jeho úvěrů měsíčně činí 4 900 Kč a ostatní měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Strany si ujednaly, že v případě nesplácení úvěru může žalobkyně žalovanému účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a úrok z prodlení. Strany si dále ujednaly, že v případě prodlení se splacením více než dvou splátek nebo se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce může žalobkyně úvěr zesplatnit. Smlouva byla podepsána elektronickým podpisem žalovaného prostřednictvím SMS kódu 828977 dne 29. 6. 2023.

5. Z dokumentu označeného jako „potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení rizik“, z úvěrové zprávy, z dokumentu označeného jako „posouzení úvěruschopnosti klienta“, z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného za období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 a z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 5. 2023 vyplývá, že žalovaný byl ženatý, byl důchodce a bydlel v družstevním bytě. Jeho jediným příjmem byl starobní důchod ve výši 16 870 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 21 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činily 18 400 Kč (8 500 Kč + 4 900 Kč + 5 000 Kč). Příjem žalovaného v této výši vyplývá z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 5. 2023, pro období od června 2023, a z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného za období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 (starobní důchod 16 190 Kč). Výdaje na bydlení, na splátky úvěrů a ostatní pravidelné výdaje uvedl žalovaný v žádosti. Dle potvrzení o provedení bonity klienta žalobkyně učinila dotazy do registrů SOLUS, NRKI, CEE, JAP a MVCR s výstupem ověřeno nebo ok. Z úvěrové zprávy byl zjištěn jeden existující úvěr žalovaného: úvěr ze dne 17. 4. 2023, celková částka úvěru 600 000 Kč, splácený ve 120 měsíčních splátkách po 8 020 Kč.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaný celkem vyčerpal revolvingový úvěr ve výši 64 453 Kč a celkem uhradil částku 17 570 Kč. Poslední splátku řádně a včas uhradil v dubnu 2024, úvěr byl zesplatněn ke dni 9. 8. 2024, přičemž za měsíc květen 2024 byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč, za měsíc červen 2024 byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč a náklady na vymáhání ve výši 300 Kč, za měsíc červenec 2024 byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč a náklady na vymáhání ve výši 300 Kč a za měsíc srpen 2024 byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč a náklady na vymáhání ve výši 300 Kč.

7. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 9. 8. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 12. 8. 2024 se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky z úvěru č. , hodnota, ve výši 67 540,22 Kč, a to do 23. 8. 2024. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 27. 8. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 28. 8. 2024 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 68 379,90 Kč, a to do 3. 9. 2024. Dle poštovních podacích archů byly výzvy zasílány žalovanému na adresu , adresa, .

8. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 6. 2023 smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 60 000 Kč, na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 64 453 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 25,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 757 Kč. Žalovaný naposledy řádně a včas uhradil splátku v měsíci duben 2024 ve výši 1 757 Kč. Žalovaný od května 2024 splátky nehradil řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 9. 8. 2024 zesplatnila. Žalovaný uhradil celkem částku 17 570 Kč.

9. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

10. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 29. 6. 2023 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění uvedla, že na základě informací získaných od žalovaného posoudila jeho příjmovou a výdajovou stránku, kdy zohlednila jeho věk, vzdělání, rodinný stav, počet dětí, zdroj příjmů, způsob bydlení apod. Dále provedla kontrolu žalovaného v registrech SOLUS, NRKI a CEE, a vyžádala si dokumenty k prokázání výše příjmu žalovaného, a to výpis z účtu za období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 a výměr starobního důchodu ze dne 16. 5. 2023. Tímto způsobem zjistila příjem žalovaného uvedený v žádosti 16 870 Kč. Od žalovaným uvedených příjmů žalobkyně odečetla životní minimum žalovaného ve výši 4 470 Kč, měsíční splátky zjištěné v NRKI 8 020 Kč a výši splátky schváleného úvěru 1 757 Kč. Žalovanému tak dle žalobkyně zbude částka 2 623 Kč (výpočet „MLS klienta“). Dále od příjmu žalovaného 16 870 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 21 000 Kč odečetla životní minimum členů domácnosti ve výši 8 510 Kč, výši měsíční splátky úvěrů z NRKI 8 020 Kč, výši normativních nákladů na bydlení 9 468 Kč a výši splátky schváleného úvěru 1 757 Kč. Žalobkyně dovodila, že domácnosti žalovaného zbude částka 10 115 Kč (výpočet „MLS domácnosti“). V registru SOLUS nebyl nalezen žádný závazek žalovaného po splatnosti, v registru NRKI byl žalovaný pozitivně vyhodnocen a v registru CEE nebyl žalovaný nalezen. Soud podotýká, že žalobkyně byla při jednání konaném dne 24. 3. 2025 poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně řádného ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, přesto další skutková tvrzení ani důkazní návrhy nedoplnila.

18. Žalobkyně soudu předložila potvrzení o provedení ověření bonity klienta, z něhož vyplývá, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl jako jediný zdroj příjmů starobní důchod ve výši 16 870 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 21 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti ve výši 18 400 Kč. Z tohoto dokumentu ani z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by byly ověřovány výše příjmů ostatních členů jeho domácnosti a ani to, že by byly zjišťovány a ověřovány výše skutečných výdajů žalovaného. Žalobkyně dle svých tvrzení při hodnocení úvěruschopnosti mezi výdaje žalovaného započetla životní minimum žalovaného (4 470 Kč), splátky úvěrů z NRKI (8 020 Kč) a splátky schvalovaného úvěru (1 757 Kč), avšak nezapočetla do výdajů žalovaného náklady na bydlení, když v žádosti žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši 8 500 Kč. V případě, že by byť polovinu těchto nákladů žalobkyně započetla do výdajů žalovaného, tedy částku 4 250 Kč, bylo by zřejmé, že celkové výdaje žalovaného v částce 18 497 Kč (4 470 Kč + 8 020 Kč + 1 757 Kč + 4 250 Kč) převyšují jeho příjmy ve výši 16 870 Kč.

19. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Žalobkyně skutečné výdaje žalovaného vůbec nezjišťovala a neověřovala, vycházela pouze z životního minima a nezohlednila ani žalovaným uvedené náklady na bydlení. Pokud by řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, musela by dojít k závěru, že měsíční výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy a že tedy žalovaný není schopen řádně úvěr splácet. Žalobkyně sice z oznámení České správy sociálního zabezpečení a z výpisu z účtu žalovaného ověřila výši jeho příjmů, ale měla zjišťovat a ověřovat i skutečnou výši výdajů žalovaného. Stejně tak měla ověřit výši příjmů ostatních členů domácnosti žalovaného. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny revolvingového úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 64 453 Kč a žalovaný splatil částku 17 570 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 46 883 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky a smluvní pokuty) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu soudu ke sdělení svých aktuálních poměrů pouze sdělil, že pobírá důchod ve výši 17 500 Kč, a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 883 Kč ve stejných splátkách, se kterými žalovaný souhlasil při uzavření smlouvy o úvěru, tedy ve výši 1 757 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní pokutu, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 64,11 % (ohledně částky 46 883 Kč z celkové žalované částky 73 130,67 Kč zahrnující i kapitalizované příslušenství) a žalovaný v rozsahu 35,89 % (ohledně částky 26 247,67 Kč, o kterou byla žaloba zamítnuta a která zahrnuje i kapitalizované příslušenství). Soud proto po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 28,22 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 094 Kč, odměna advokáta dle § 7 bod 5. advokátního tarifu ve výši 3 580 Kč za 1 úkon právní služby, přičemž v posuzované věci právní zástupce žalobkyně učinil 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a); výzva k plnění ze dne 27. 8. 2024 - § 11 odst. 1 písm. d); podání návrhu na zahájení řízení - § 11 odst. 1 písm. d); účast na jednání dne 24. 3. 2025 - § 11 odst. 1 písm. g)), tj. 14 320 Kč, dále 3 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a 1 režijní paušál po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, tj. 1 350 Kč, dále náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve výši 899 Kč za cestu z , adresa, do Písku a zpět k jednání soudu dne 24. 3. 2025 motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes-Benz, RZ , SPZ, , a náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, tedy za 4 započaté půlhodiny po 150 Kč, t.j. 600 Kč, celkem 17 169 Kč. Odměna za právní zastoupení je dále zvyšována o 21 % DPH a souhrnně tak činí částku 20 774,49 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně včetně zaplaceného soudního poplatku činí částku 23 868,49 Kč a 28,22 % z částky 23 868,49 Kč činí částku 6 735,69 Kč, kterou je žalovaný podle § 160 o.s.ř. povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

24. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam. Soud provedl veškeré účastníky navržené důkazy kromě dotazu na příslušného poskytovatele služeb elektronické komunikace, když uzavření smlouvy o úvěru bylo žalobkyní dostatečně prokázáno jinými provedenými důkazy, a kromě dotazů na Úřad práce ČR a ČSSZ, neboť aktuální výši starobního důchodu žalovaný soudu sdělil sám. Tyto důkazy soud proto vyhodnotil jako nabytečné.