4 C 400/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 151 599,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 148 887 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 965 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 2 712,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 27 018,66 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 829,63 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 149 999,95 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 151 599,95 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 27 180,30 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 151 599,95 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 27 018,66 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 829,63 Kč (za dobu od 4. 2. 2025 do 21. 4. 2025), s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 149 999,95 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 151 599,95 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 14. 8. 2024. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím Správce financí, webového rozhraní žalobkyně (obdoba internetového bankovnictví). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím jím zaslané kopie občanského průkazu. V žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru se žalovaný rozhodl pro elektronické uzavření smlouvy. Po schválení žádosti žalovaného o revolvingový úvěr mu byl na telefonní číslo, které sdělil, zaslán podpisový SMS kód. Zadáním tohoto kódu byla smlouva uzavřena. Žalobkyně hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, když provedla kontrolu žalovaného v několika registrech nebo dostupných databázích, provedla výpočet tzv. MLS (částky, která žalovanému zbývá po odečtení všech mandatorních výdajů, tedy maximálního limitu měsíční splátky) a zjišťovala kreditní skóre žalovaného. Žalobkyně na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalovanému revolvingový úvěr, přičemž sjednaný úvěrový rámec činil 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, které byly stanoveny jako 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce, přičemž v nich byly zahrnuty rovněž sjednané úroky a pravidelné poplatky, a to vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Žalovaný celkem načerpal částku ve výši 153 190 Kč a na poskytnutý úvěr celkem uhradil částku 4 303 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, proto dne 20. 1. 2025 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a na svůj dluh neuhradil po zesplatnění ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky 151 599,95 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 149 999,95 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a účelně vynaložených nákladů (nákladů na vymáhání) ve výši 600 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že úvěrový rámec nejprve činil částku 40 000 Kč a dodatkem k úvěrové smlouvě č. , hodnota, , uzavřeným prostřednictvím aplikace , právnická osoba, cz dne 5. 9. 2024, došlo k jeho navýšení na částku 150 000 Kč. Doplnila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy i před uzavřením dodatku k úvěrové smlouvě, a to jednak na základě lustrace žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, když v těchto registrech neměl žalovaný žádný závazek po splatnosti (SOLUS) či byl pozitivně vyhodnocen, neboť se splácením svých závazků se žalovaný dostal do prodlení pouze výjimečně (NRKI), a v registru CEE a ISIR nebyl nalezen, a jednak na základě porovnání zjištěných příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně si vyžádala dokumenty k prokázání výše příjmů a výdajů žalovaného, a to výpis z účtu za období od 15. 5. 2024 do 14. 8. 2024 a výplatní pásku za období 7/2024, přičemž před navýšením úvěrového rámce si vyžádala i výpis z účtu za období od 1. 8. 2024 do 31. 8. 2024 a výplatní pásku za období 8/2024. Žalobkyně závazky žalovaného zjištěné z NRKI ve výši 5 106 Kč nezapočítala v rámci výpočtu MLS, neboť tento úvěr měl být splacen ke dni 13. 8. 2024, zatímco první splátka předmětného úvěru byla splatná až v září 2024. Žalobkyně pro vypočet MLS žalovaného před navýšením úvěrového rámce vycházela z příjmů žalovaného ve výši 32 000 Kč. Od příjmů žalovaného žalobkyně odečetla životní minimum 4 470 Kč, výši životního minima na jedno vyživované dítě 3 050 Kč, stress buffer žalovaného 100 Kč a výši splátky úvěru po navýšení rámce 4 965 Kč. Žalovanému tak dle žalobkyně zbude částka 19 415 Kč. Dále od příjmu žalovaného 32 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč odečetla životní minimum členů domácnosti ve výši 7 520 Kč, výši normativních nákladů na bydlení 8 890 Kč a výši splátky úvěru po navýšení rámce 4 965 Kč. Žalobkyně dovodila, že domácnosti žalovaného zbude částka 10 625 Kč (výpočet „MLS domácnosti“). Na základě uvedených zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovaného schopným splácet předmětný úvěr.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústním jednáním konaným dne 12. 12. 2025 a dne 9. 1. 2026 se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán, ani nepožádal o jejich odročení. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně se zúčastnila jednání konaného dne 12. 12. 2025, z jednání konaného dne 9. 1. 2026 se omluvila.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 8. 2024 včetně úvěrových podmínek společnosti , Jméno žalobkyně, ., dohledání informací o činnosti klienta, znaleckého posudku č. , č. účtu, znalecké kanceláře , tituly za jménem, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a kopie občanského průkazu žalovaného (č. , hodnota, ) soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 27,90 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 3,310 % z úvěrového rámce, tedy po 1 324 Kč, vždy ke 20. dni v měsíci. Dále bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má jednu vyživovací povinnost k dítěti, má střední vzdělání s maturitou, bydlí v podnájmu, kontaktní adresu , adresa, , je zaměstnaný, jeho hlavní čistý měsíční příjem činí 26 000 Kč, jeho vedlejší měsíční příjem činí 5 000 Kč, celkem tedy 31 000 Kč, jeho měsíční výdaje na bydlení činí 12 000 Kč, splátky jeho úvěrů měsíčně činí 0 Kč a ostatní měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Strany si ujednaly, že v případě nesplácení úvěru může žalobkyně žalovanému účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a úrok z prodlení. Strany si dále ujednaly, že v případě prodlení se splacením více než dvou splátek nebo se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce může žalobkyně úvěr zesplatnit. Smlouva byla podepsána elektronickým podpisem žalovaného prostřednictvím SMS kódu 013592 dne 14. 8. 2024. Dále bylo z dodatku k úvěrové smlouvě č. , hodnota, ze dne 5. 9. 2024 včetně dohledání informací – uzavření dodatku ke smlouvě č. , hodnota, , informací před změnou úvěrové smlouvy zjištěno, že původní úvěrová smlouva uzavřená dne 14. 8. 2024 byla změněna, a to ohledně výše úvěrového rámce, který nově činil částku 150 000 Kč, a ohledně výše minimální měsíční splátky, která nově činila 4 965 Kč. Tento dodatek byl podepsán elektronickým podpisem žalovaného prostřednictvím mobilní aplikace , právnická osoba, skrze zadání nastaveného PINu dne 5. 9. 2024.

4. Z karty klienta včetně dokumentu označeného jako „ověření bonity MLS“ a úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný byl svobodný, měl 1 dítě a bydlel v podnájmu. Zdrojem příjmu ve výši 5 000 Kč byl „opatrovatel“, příjem ostatních členů domácnosti činil 0 Kč a měsíční výdaje domácnosti činily 15 000 Kč (12 000 Kč + 3 000 Kč), přičemž výdaje na bydlení a ostatní pravidelné výdaje uvedl žalovaný v žádosti. Žalobkyně dne 14. 8. 2024 učinila dotazy do registrů SOLUS, NRKI, CEE, JAP a MVCR s výstupem ověřeno nebo ok. Dále byl zjištěn výpočet , jméno FO, žalovaného ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. 14. 8. 2024, kdy žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 31 000 Kč, přičemž od příjmů žalovaného žalobkyně odečetla výši životního minima 7 520 Kč, buffer MLSu žalovaného 100 Kč a výši splátky schváleného úvěru 1 324 Kč. Zbývající MLS žalovaného činila 22 056 Kč. Dále od příjmu žalovaného 31 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč odečetla životní minimum členů domácnosti ve výši 7 520 Kč, výši měsíčních výdajů na bydlení ze žádosti 12 000 Kč a výši splátky schváleného úvěru 1 324 Kč, přičemž zbývající MLS domácnosti žalovaného činila 10 156 Kč. Z úvěrové zprávy byl zjištěn jeden existující splátkový úvěr žalovaného s měsíčními splátkami ve výši 5 106 Kč, se zbývající částkou k úhradě ve výši 5 106 Kč (osobní úvěr ze dne 23. 6. 2024, celková částka úvěru 4 300 Kč, splácený v 1 měsíční splátce po 5 106 Kč s datem splatnosti 13. 8. 2024) a jeden ukončený splátkový úvěr žalovaného ze dne 27. 3. 2024 v celkové částce 3 000 Kč.

5. Z výplatních pásek za měsíce červenec a srpen 2024 vyplývá, že žalovaný byl v tomto období zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, ., přičemž jeho čistý příjem v měsíci červenec činil 26 332 Kč a na účet mu bylo poukázáno 27 099 Kč (26 332 Kč + 767 Kč jako stravné). V měsíci srpen 2024 činil čistý příjem žalovaného 24 015 Kč a na účet mu bylo poukázáno 25 105 Kč (24 015 Kč + 1 090 Kč jako stravné).

6. Z přehledu pohybů na běžném účtu č. , č. účtu, vedeném na jméno žalovaného za období od 15. 5. 2024 do 14. 8. 2024 vyplývá, že celkové příjmy za toto období činily 208 580 Kč a celkové výdaje činily 208 535,47 Kč. Bylo zjištěno, že příchozí transakce jsou mimo jiné činěny mzdou od zaměstnavatele , právnická osoba, , a to částkou 23 713 Kč v měsíci červen 2024, částkou 24 090 Kč v měsíci červenec 2024 a částkou 27 099 Kč v měsíci srpen 2024; dále příspěvky od Úřadu práce ČR, a to příspěvkem na péči ve výši 4 400 Kč v měsíci květen 2024, příspěvkem na péči ve výši 4 400 Kč v měsíci červen 2024, příspěvkem na péči ve výši 4 900 Kč v měsíci červenec 2024 a příspěvkem na bydlení ve výši 6 371 Kč v měsíci srpen 2024, dále platbami od společnosti , právnická osoba, . (provozování sázkových her) v celkové výši 63 200 Kč (ze dne 14. 6. 2024, 17. 6. 2024, 19. 6. 2024, 21. 6. 2024, 25. 6. 2024, 12. 7. 2024, 15. 7. 2024, 16. 7. 2024, 18. 7. 2024, 12. 8. 2024 a dne 14. 8. 2024); a dále zápůjčkou ve výši 4 300 Kč poskytnutou dne 24. 6. 2024 od společnosti , právnická osoba, , a zápůjčkou ve výši 6 800 Kč poskytnutou dne 13. 8. 2024 od společnosti , právnická osoba, Toto rovněž částečně vyplývá z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, ., na jméno žalovaného za období od 1. 8. 2024 do 31. 8. 2024. Dále bylo z výpisu zjištěno, že v období od 1. 8. 2024 do 31. 8. 2024 byl počáteční zůstatek na účtu žalovaného ve výši 3,39 Kč, konečný zůstatek 32 602,39 Kč, celkové příjmy za toto období ve výši 261 070 Kč a celkové výdaje za toto období ve výši 228 471 Kč, přičemž příjmové částky jsou mimo jiné tvořeny čerpáním předmětného úvěru v celkové výši 130 000 Kč (částka ve výši 40 000 Kč dne 15. 8. 2024, částka ve výši 20 000 Kč dne 20. 8. 2024, částka ve výši 40 000 Kč dne 20. 8. 2024 a částka ve výši 30 000 Kč dne 30. 8. 2024), dále příspěvkem na péči od Úřadu práce ČR ve výši 4 900 Kč dne 19. 8. 2024 a dále platbami od společnosti , právnická osoba, . (provozování sázkových her) v celkové výši 75 600 Kč (ze dne 21. 8. 2024, 22. 8. 2024, 23. 8. 2024 a dne 26. 8. 2024).

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad včetně dokumentu „opisu výpisu proplacení smlouvy , číslo, , Jméno žalovaného, “ a sdělení společnosti , právnická osoba, ., ze dne 21. 12. 2025 vyplývá, že žalovaný celkem vyčerpal revolvingový úvěr ve výši 153 190 Kč a celkem uhradil částku 4 303 Kč. Poslední splátku řádně a včas uhradil v září 2024, úvěr byl zesplatněn ke dni 20. 1. 2025, přičemž za měsíc prosinec 2024 byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč a náklady na vymáhání ve výši 300 Kč a za měsíc leden 2025 byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč a náklady na vymáhání ve výši 300 Kč. Tedy celkem smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč a náklady na vymáhání ve výši 600 Kč.

8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 20. 1. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 21. 1. 2025 se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky z úvěru č. , hodnota, ve výši 168 348,53 Kč, a to do 14 dnů od sepsání této výzvy, přičemž tato výzva byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, . Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 6. 2. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 7. 2. 2025 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 170 435,88 Kč, a to do 13. 2. 2025, přičemž předžalobní výzva byla žalovanému zasílána na adresu , adresa, .

9. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 14. 8. 2024 smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 40 000 Kč a dále dodatek k úvěrové smlouvě dne 5. 9. 2024 o změně úvěrového rámce na částku 150 000 Kč, na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 153 190 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 27,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 4 965 Kč. Žalovaný naposledy řádně a včas uhradil splátku v měsíci září 2024 ve výši 4 303 Kč. Žalovaný od října 2024 splátky nehradil řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 20. 1. 2025 zesplatnila. Žalovaný uhradil celkem částku 4 303 Kč.

10. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

11. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 14. 8. 2024 ve znění dodatku ze dne 5. 9. 2024 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy a před uzavřením dodatku k úvěrové smlouvě provedla kontrolu žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, provedla výpočet MLS žalovaného a vyžádala si dokumenty k prokázání výše příjmů a výdajů žalovaného, a to výpis z účtu za období od 15. 5. 2024 do 14. 8. 2024 a výplatní pásku za období 7/2024, přičemž před navýšením úvěrového rámce si vyžádala i výpis z účtu za období od 1. 8. 2024 do 31. 8. 2024 a výplatní pásku za období 8/2024. Žalobkyně závazky žalovaného zjištěné z NRKI ve výši 5 106 Kč nezapočítala v rámci výpočtu MLS, neboť tento úvěr měl být splacen ke dni 13. 8. 2024, zatímco první splátka předmětného úvěru byla splatná až v září 2024. Žalobkyně uvedla, že pro výpočet MLS žalovaného před navýšením úvěrového rámce vycházela z příjmů žalovaného ve výši 32 000 Kč. Od příjmů žalovaného žalobkyně odečetla životní minimum 4 470 Kč, výši životního minima na jedno vyživované dítě 3 050 Kč, stress buffer žalovaného 100 Kč a výši splátky úvěru po navýšení rámce 4 965 Kč. Žalovanému tak dle žalobkyně zbude částka 19 415 Kč (výpočet „MLS klienta“). Dále od příjmu žalovaného 32 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč odečetla životní minimum členů domácnosti ve výši 7 520 Kč, výši normativních nákladů na bydlení 8 890 Kč a výši splátky úvěru po navýšení rámce 4 965 Kč. Žalobkyně dovodila, že domácnosti žalovaného zbude částka 10 625 Kč (výpočet „MLS domácnosti“). V registru SOLUS neměl žalovaný žádný závazek po splatnosti či byl pozitivně vyhodnocen, neboť se splácením svých závazků se žalovaný dostal do prodlení pouze výjimečně (NRKI), a v registru CEE a ISIR nebyl nalezen. Soud podotýká, že žalobkyně byla při jednání konaném dne 12. 12. 2025 poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně řádného ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru a dodatku k úvěrové smlouvě, především ohledně ověření skutečné výše výdajů žalovaného, přesto další skutková tvrzení ani důkazní návrhy nedoplnila, když uvedla, že vycházela z výše příjmů a výdajů zjištěných z bankovního účtu žalovaného.

19. Žalobkyně soudu předložila kartu klienta, ověření bonity MLS a úvěrovou kartu, z nichž vyplývá, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl jako zdroj příjmů své zaměstnání (26 000 Kč) a vedlejší příjem (opatrovatel - 5 000 Kč), celkem ve výši 31 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč, jedno vyživované dítě a měsíční výdaje v celkové výši 15 000 Kč (12 000 Kč + 3 000 Kč). Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy o úvěru mezi výdaje žalovaného započetla životní minimum žalovaného (4 470 Kč), životní minimum na jedno vyživované dítě (3 050 Kč), měsíční výdaje na bydlení uvedené v žádosti (12 000 Kč) a splátky schvalovaného úvěru (1 324 Kč), avšak nezapočetla do výdajů žalovaného ostatní výdaje, když v žádosti žalovaný uvedl ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč. Z těchto dokumentů ani z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by byla zjišťována a ověřována výše skutečných výdajů žalovaného, přestože žalobkyně měla k dispozici přehled pohybů na bankovním účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, ., za období od 15. 5. 2024 do 14. 8. 2024, z nějž je zcela evidentní, že výdaje žalovaného za toto období činí 208 535,47 Kč a převyšují příjmy žalovaného, které sice za toto období činí 208 580 Kč, avšak tyto jsou minimálně ve výši 11 100 Kč tvořeny finančními prostředky z půjček (ze dne 24. 6. 2024 a dne 13. 8. 2024). Dále žalobkyně před uzavřením dodatku k úvěrové smlouvě dne 5. 9. 2025 dle svých tvrzení provedla opětovnou lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR, provedla opětovný výpočet MLS žalovaného i jeho domácnosti a vyžádala si dokumenty k prokázání výše příjmů a výdajů žalovaného, a to výpis z účtu za období od 1. 8. 2024 do 31. 8. 2024 a výplatní pásku za období 8/2024, avšak z provedeného dokazování nevyplývá, že by byla provedena opětovná lustrace žalovaného v uvedených registrech a že by byl proveden opětovný výpočet MLS žalovaného. Z předložených důkazů rovněž nevyplývá, že by byla zjišťována a ověřována výše skutečných výdajů žalovaného před uzavření dodatku k úvěrové smlouvě, přestože žalobkyně měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, ., za období od 1. 8. 2024 do 31. 8. 2024, z nějž je zcela evidentní, že výdaje žalovaného za toto období činí 228 471 Kč a převyšují příjmy žalovaného, které sice za toto období činí 261 070 Kč, avšak tyto jsou minimálně ve výši 130 000 Kč tvořeny finančními prostředky z předmětného úvěru (částka ve výši 40 000 Kč dne 15. 8. 2024, částka ve výši 20 000 Kč dne 20. 8. 2024, částka ve výši 40 000 Kč dne 20. 8. 2024 a částka ve výši 30 000 Kč dne 30. 8. 2024).

20. Lze uzavřít, že žalobkyně při uzavření smlouvy o úvěru nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Žalobkyně skutečné výdaje žalovaného vůbec nezjišťovala a neověřovala, vycházela pouze z životního minima a nákladů na bydlení uvedených v žádosti, avšak nezohlednila žalovaným uvedené ostatní náklady. Žalobkyně ani při uzavření dodatku ke smlouvě o úvěru nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když z provedeného dokazování nevyplývá, že by byla provedena opětovná lustrace žalovaného v uvedených registrech a že by byl proveden opětovný výpočet , jméno FO, žalovaného, jak žalobkyně tvrdí. Posouzení úvěruschopnosti tedy neprovedla řádně. Pokud by řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného jak před uzavřením smlouvy, tak před uzavřením jejího dodatku, musela by dojít k závěru, že výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy a že tedy žalovaný není schopen řádně úvěr splácet. Žalobkyně sice z výplatních pásek a z výpisů z účtu žalovaného ověřila výši příjmů, ale měla ověřit i zdroj těchto příjmů (v červnu 2024 byla jedním ze zdrojů příjmů žalovaného půjčka a v srpnu 2024 byla jedním ze zdrojů příjmů žalovaného rovněž půjčka a finanční prostředky poskytnuté žalobkyní v rámci předmětného úvěru) a rovněž měla zjišťovat a ověřovat skutečnou výši výdajů žalovaného a ne je vypočítávat ze statistických dat, zvlášť když měla možnost tak učinit (výpisy z účtu žalovaného měla k dispozici). Nutno podotknout, že podstatnou část příjmů žalovaného za období od 15. 5. 2024 do 31. 8. 2024 činily nepravidelné platby od společnosti , právnická osoba, ., a to v celkové výši 138 800 Kč (63 200 Kč + 75 600 Kč). Žalobkyně již uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a rovněž tak při uzavření dodatku k úvěrové smlouvě, neboť tímto došlo k významnému navýšení celkové výše úvěrového rámce z částky 40 000 Kč na částku 150 000 Kč. Zákon výslovně stanoví, že k posouzení úvěruschopnosti musí dojít vždy před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru a dále před změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru (SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. § 86 [Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele]. In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 427, marg. č. 4.). Je sice pravda, že mezi uzavřením smlouvy o úvěru a jejího dodatku uplynul necelý měsíc, ovšem uzavřením dodatku došlo k podstatnému navýšení úvěru z 40 000 Kč na 150 000 Kč. Navíc již při uzavření smlouvy o úvěru dne 14. 8. 2024 měla žalobkyně zjistit a ověřit skutečnou výši výdajů žalovaného, když z předloženého přehledu z účtu žalovaného za období od 15. 5. 2024 do 14. 8. 2025 vyplývá, že výdaje žalovaného jsou vyšší než jeho příjmy a že tedy není v možnostech žalovaného splácet výši měsíčních splátek 1 324 Kč, natož v dodatku nově sjednanou výši měsíčních splátek 4 965 Kč. Jednání žalobkyně tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího dodatku dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny revolvingového úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 153 190 Kč a žalovaný splatil částku 4 303 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 148 887 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky a smluvní pokuty) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu soudu ke sdělení svých aktuálních poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 148 887 Kč ve stejných splátkách, se kterými žalovaný souhlasil při uzavření dodatku ke smlouvě o úvěru, tedy ve výši 4 965 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

23. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího dodatku nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní pokutu, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 81,61 % (ohledně částky 148 887 Kč z celkové žalované částky 182 448,24 Kč zahrnující i kapitalizované příslušenství) a žalovaný v rozsahu 18,39 % (ohledně částky 33 561,24 Kč, o kterou byla žaloba zamítnuta a která zahrnuje i kapitalizované příslušenství). Soud proto po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 63,22 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 6 064 Kč, odměna advokáta dle § 7 bod 5. advokátního tarifu ve výši 7 180 Kč za 1 úkon právní služby, přičemž v posuzované věci právní zástupce žalobkyně učinil 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a); výzva k plnění ze dne 6. 2. 2025 - § 11 odst. 1 písm. d); podání návrhu na zahájení řízení - § 11 odst. 1 písm. d); účast na jednání před soudem dne 12. 12. 2025 - § 11 odst. 1 písm. g)), tj. 28 720 Kč, dále 4 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 1 800 Kč, celkem 30 520 Kč. Odměna za právní zastoupení je dále zvyšována o 21 % DPH a souhrnně tak činí částku 36 929,20 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně včetně zaplaceného soudního poplatku činí částku 42 993,20 Kč a 63,22 % z částky 42 993,20 Kč činí částku 27 180,30 Kč, kterou je žalovaný podle § 160 a § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení pro úplnost uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemná podání ze dne 5. 12. 2025 a ze dne 17. 12. 2025, když je nutno zdůraznit, že tato podání žalobkyně obsahují toliko doplňující žalobní tvrzení, která byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě. Pokud by tak učinila, náklady spojené s těmito doplněními by jí nevznikly.

25. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam. Soud provedl veškeré účastníky navržené důkazy kromě dotazu na příslušného poskytovatele služeb elektronické komunikace, když uzavření smlouvy o úvěru a dodatku k této smlouvě bylo žalobkyní dostatečně prokázáno jinými provedenými důkazy. Tento důkaz soud proto vyhodnotil jako nadbytečný.