4 C 410/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 192 640,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 119 769 Kč s tím, že tuto částku je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 72 871,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 482,91 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 372,96 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 190 240,30 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 192 640,30 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 6 918,32 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 192 640,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 18 482,91 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 372,96 Kč (za dobu od 3. 7. 2025 do 15. 10. 2025), s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 190 240,30 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 192 640,30 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 29. 9. 2022. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím Správce financí, webového rozhraní žalobkyně (obdoba internetového bankovnictví). Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím předložení platného dokladu. V žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru se žalovaná rozhodla pro elektronické uzavření smlouvy. Po schválení žádosti žalované o revolvingový úvěr jí byl na telefonní číslo, které sdělila, zaslán podpisový SMS kód. Zadáním tohoto kódu byla smlouva uzavřena. Žalobkyně hodnotila schopnost žalované úvěr splácet, když provedla kontrolu žalované v několika registrech nebo dostupných databázích, provedla výpočet tzv. MLS (částky, která žalované zbývá po odečtení všech mandatorních výdajů, tedy maximálního limitu měsíční splátky) a zjišťovala kreditní skóre žalované. Žalobkyně na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalované revolvingový úvěr, přičemž sjednaný úvěrový rámec činil 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, které byly stanoveny jako 1,75 % z výše sjednaného úvěrového rámce, přičemž v nich byly zahrnuty rovněž sjednané úroky a pravidelné poplatky, a to vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Žalovaná celkem načerpala částku ve výši 222 500 Kč a na poskytnutý úvěr celkem uhradila částku 102 731 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, proto dne 18. 6. 2025 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala a na svůj dluh neuhradila po zesplatnění ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky 192 640,30 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 190 240,30 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložených nákladů (nákladů na vymáhání) ve výši 900 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že úvěrový rámec nejprve činil částku 100 000 Kč a dodatkem k úvěrové smlouvě č. , hodnota, , uzavřeným prostřednictvím Správce financí dne 26. 1. 2023, došlo k jeho navýšení na částku 200 000 Kč. Doplnila, že posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy i před uzavřením dodatku k úvěrové smlouvě, a to jednak na základě lustrace žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, když v těchto registrech neměla žalovaná žádný závazek po splatnosti (SOLUS) či byla pozitivně vyhodnocena (NRKI), a v registru CEE a ISIR nebyla nalezena, a jednak na základě porovnání zjištěných příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně si vyžádala dokumenty k prokázání výše příjmů a výdajů žalované, a to výpis z účtu za období od 1. 8. 2022 do 31. 8. 2022, přičemž před navýšením úvěrového rámce si vyžádala i výpis z účtu za období od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2022. Žalobkyně uvedla, že žalovaná při kontraktačním procesu uvedla, že jejím zaměstnavatelem je společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , přičemž v předložených výpisech z účtu přišla žalované od této společnosti platba, proto žalobkyně považovala příjem za ověřený. Žalobkyně pro vypočet , jméno FO, žalované před uzavřením úvěrové smlouvy vycházela z příjmů žalované ve výši 33 000 Kč. Od příjmů žalované žalobkyně odečetla životní minimum 4 620 Kč, výši splátek úvěrů z NRKI (mimo HC) 10 303 Kč a výši splátky schvalovaného úvěru 1 749 Kč. Žalované tak dle žalobkyně zbude částka 16 328 Kč. Dále od příjmu žalované 33 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč odečetla životní minimum členů domácnosti ve výši 4 620 Kč, výši normativních nákladů na bydlení 8 096 Kč, výši splátek úvěrů z NRKI 10 303 Kč a výši splátky schvalovaného úvěru 1 749 Kč. Žalobkyně dovodila, že domácnosti žalované zbude částka 8 232 Kč (výpočet „MLS domácnosti“). Žalobkyně pro vypočet MLS žalované před navýšením úvěrového rámce vycházela z příjmů žalované ve výši 33 500 Kč. Od příjmů žalované žalobkyně odečetla životní minimum 4 860 Kč, výši splátek úvěrů z NRKI 10 744 Kč a výši splátky úvěru po navýšení rámce 3 498 Kč. Žalované tak dle žalobkyně zbude částka 14 398 Kč. Dále od příjmu žalované 33 500 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč odečetla životní minimum členů domácnosti ve výši 4 860 Kč, výši normativních nákladů na bydlení 11 246 Kč, výši splátek úvěrů z NRKI 10 744 Kč a výši splátky úvěru po navýšení rámce 3 498 Kč. Žalobkyně dovodila, že domácnosti žalované zbude částka 3 152 Kč (výpočet „MLS domácnosti“). Na základě uvedených zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr, a to i po navýšení úvěrového rámce.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústním jednáním konaným dne 19. 12. 2025 a dne 23. 1. 2026 se bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně a včas předvolána, ani nepožádala o jejich odročení. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně se zúčastnila jednání konaného dne 19. 12. 2025 a dne 23. 1. 2026.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2022 včetně úvěrových podmínek společnosti , Jméno žalobkyně, ., dohledání informací o činnosti klienta, výňatku znaleckého posudku č. , číslo, znalecké kanceláře , tituly za jménem, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , kopie občanského průkazu žalované (č. , hodnota, ) a kopie evropského průkazu zdravotního pojištění žalované (č. , hodnota, ) soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 13,90 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 1,749 % z úvěrového rámce, tedy po 1 905 Kč vždy k 20. dni v měsíci. Dále bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost k dítěti, má vysokoškolské vzdělání, bydlí v podnájmu na adrese , Adresa žalované, , je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , a její čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč. Strany si ujednaly pojištění schopnosti splácet – balíček , název, pro případ pracovní neschopnosti, ztráty příjmu, dlouhodobého ošetřování člena rodiny, hospitalizace, invalidity 2. a 3. stupně a úmrtí, s benefitem odkladu splátek, přičemž měsíční úhrada za pojištění byla sjednána ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. Strany si ujednaly, že v případě nesplácení úvěru může žalobkyně žalované účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a úrok z prodlení. Strany si dále ujednaly, že v případě prodlení se splacením více než dvou splátek nebo se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce může žalobkyně úvěr zesplatnit. Smlouva byla podepsána elektronickým podpisem žalované prostřednictvím SMS kódu , číslo, dne 29. 9. 2022. Dále bylo z dodatku k úvěrové smlouvě č. , hodnota, ze dne 26. 1. 2023 včetně dohledání informací o činnosti klienta zjištěno, že původní úvěrová smlouva uzavřená dne 29. 9. 2022 byla změněna, a to ohledně výše úvěrového rámce, který nově činil částku 200 000 Kč, a ohledně výše minimální měsíční splátky, která nově činila 3 498 Kč. Tento dodatek byl podepsán elektronickým podpisem žalované prostřednictvím SMS kódu 987447 dne 26. 1. 2023.

4. Z karty klienta včetně úvěrové zprávy a záznamu o telefonickém hovoru mezi zaměstnankyní žalobkyně a žalovanou vyplývá, že žalobkyně vycházela z informací uvedených žalovanou, tedy, že žalovaná byla svobodná a neměla děti. Zdrojem příjmu žalované byl pracovní poměr, přičemž příjmy žalované činily 35 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 0 Kč a měsíční výdaje domácnosti činily 11 000 Kč, avšak žalovaná v telefonickém hovoru uvedla, že její výdaje činí 16 000 Kč. Žalobkyně dne 29. 9. 2022 učinila dotazy do registrů SOLUS, NRKI, CEE, JAP a MVCR s výstupem ověřeno nebo ok. Z úvěrové zprávy byl zjištěn jeden existující splátkový úvěr žalované s měsíčními splátkami ve výši 7 103 Kč, se zbývající částkou k úhradě ve výši 426 180 Kč (osobní úvěr ze dne 15. 8. 2022, celková částka úvěru 320 000 Kč, splácený v 61 měsíčních splátkách po 7 103 Kč a zbývajícím počtem splátek 60), tři ukončené splátkové úvěry žalované, jeden odvolaný splátkový úvěr žalované, jeden existující nesplátkový úvěr žalované s úvěrovým rámcem 30 000 Kč (z nějž k srpnu 2022 nebyla využita žádná částka) a jedna existující kreditní karta žalované s úvěrovým rámcem 80 000 Kč (na níž k srpnu 2022 zbývalo uhradit 70 330 Kč) .

5. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované za období od 1. 8. 2022 do 31. 8. 2022 vyplývá, že celkové příjmy za toto období činily 297 474,90 Kč a celkové výdaje činily 265 535,20 Kč, přičemž počáteční zůstatek činil 5,42 Kč a konečný zůstatek činil 31 945,12 Kč. Bylo zjištěno, že příchozí transakce jsou mimo jiné činěny mzdou od zaměstnavatele , právnická osoba, , a to částkou 33 286 Kč; dále částkami čerpanými z úvěru v celkové výši 74 106,85 Kč (č. úvěrového účtu , č. účtu, ); dále částkou čerpanou z úvěru dne 16. 8. 2022 ve výši 106 083,15 Kč (č. úvěrového účtu , č. účtu, ); a dále částkami čerpanými z kreditní karty žalované v celkové výši 70 000 Kč (č. , č. účtu, ). Z tohoto výpisu rovněž vyplývá, že žalovaná ve většině případů čerpala úvěr (č. , č. účtu, ) vždy obratem poté, co měla nějaký výdaj. Skutečnost, že částka ve výši 106 083,15 Kč byla čerpána z úvěru rovněž vyplývá ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 5. 1. 2026, přičemž majitelem tohoto úvěrového účtu č. , č. účtu, je žalovaná, která je rovněž jedinou osobou s dispozičním oprávněním. Dále bylo z výpisu z účtu žalované zjištěno, že v období od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2022 byl počáteční zůstatek na účtu žalované ve výši 719,60 Kč, konečný zůstatek ve výši 843,80 Kč, celkové příjmy za toto období činily 162 379,31 Kč a celkové výdaje za toto období činily 162 255,11 Kč, přičemž příchozí transakce jsou mimo jiné činěny platbou od společnosti , právnická osoba, (předmětem činnosti je zprostředkování zaměstnání), a to částkou 36 216 Kč a částkou 1 507 Kč; dále částkami čerpanými z úvěru v celkové výši 48 842,31 Kč (č. úvěrového účtu , č. účtu, ); a dále částkami čerpanými z kreditní karty žalované v celkové výši 11 000 Kč (č. , č. účtu, ). Rovněž z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaná ve většině případů čerpala úvěr (č. , č. účtu, ) vždy obratem poté, co měla nějaký výdaj, a to i v případě splátky předmětného úvěru dne 19. 12. 2022. Z těchto výpisů dále vyplývá, že žalovaná hradila nájemné ve výši 16 192 Kč a zálohy na energie ve výši 4 276 Kč.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaná celkem vyčerpala revolvingový úvěr ve výši 222 500 Kč a celkem uhradila částku 102 731 Kč. Poslední splátku uhradila v únoru 2025, úvěr byl zesplatněn ke dni 18. 6. 2025, přičemž za měsíc duben, květen a červen 2025 byla žalované za každý tento měsíc účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč a náklady na vymáhání ve výši 300 Kč. Celkem tedy smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč a náklady na vymáhání ve výši 900 Kč. Výše celkově vyčerpané částky úvěru rovněž vyplývá ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 26. 11. 2025, u níž je veden bankovní účet na jméno žalované č. , č. účtu, .

7. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 18. 6. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 19. 6. 2025 se podává, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celé dlužné částky z úvěru č. , hodnota, ve výši 202 797,92 Kč, a to do 14 dnů od sepsání této výzvy. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 6. 8. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 7. 8. 2025 vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 208 468,08 Kč, a to do 13. 8. 2025. Dle poštovních podacích archů byly výzvy zasílány žalované na adresu , adresa, .

8. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 29. 9. 2022 smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 100 000 Kč a dále dodatek k úvěrové smlouvě dne 26. 1. 2023 o změně úvěrového rámce na částku 200 000 Kč, na jejímž základě poskytla žalované celkem částku 222 500 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 13,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 3 498 Kč. Žalovaná naposledy uhradila splátku v měsíci únor 2025 a od března 2025 splátky nehradila řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 18. 6. 2025 zesplatnila. Žalovaná celkem uhradila částku 102 731 Kč.

9. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

10. Smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 29. 9. 2022 ve znění dodatku ze dne 26. 1. 2023 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy i před uzavřením dodatku k úvěrové smlouvě hodnotila schopnost žalované úvěr splácet, když provedla kontrolu žalované v několika registrech nebo dostupných databázích, provedla výpočet tzv. MLS a zjišťovala kreditní skóre žalované.

18. Uvedla, že provedla kontrolu žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, když v těchto registrech neměla žalovaná žádný závazek po splatnosti (SOLUS) či byla pozitivně vyhodnocena (NRKI), a v registru CEE a ISIR nebyla nalezena, a vyžádala si dokumenty k prokázání výše příjmů a výdajů žalované, a to výpis z účtu za období od 1. 8. 2022 do 31. 8. 2022, přičemž před navýšením úvěrového rámce si vyžádala i výpis z účtu za období od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2022. Tímto způsobem zjistila příjem žalované, z nějž vycházela při výpočtu MLS. Žalobkyně pro vypočet , jméno FO, žalované před uzavřením úvěrové smlouvy vycházela z příjmů žalované ve výši 33 000 Kč. Od příjmů žalované žalobkyně odečetla životní minimum 4 620 Kč, výši splátek úvěrů z NRKI (mimo HC) 10 303 Kč a výši splátky schvalovaného úvěru 1 749 Kč. Žalované tak dle žalobkyně zbude částka 16 328 Kč. Dále od příjmu žalované 33 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč odečetla životní minimum členů domácnosti ve výši 4 620 Kč, výši normativních nákladů na bydlení 8 096 Kč, výši splátek úvěrů z NRKI 10 303 Kč a výši splátky schvalovaného úvěru 1 749 Kč. Žalobkyně dovodila, že domácnosti žalované zbude částka 8 232 Kč (výpočet „MLS domácnosti“). Žalobkyně pro vypočet , jméno FO, žalované před navýšením úvěrového rámce vycházela z příjmů žalované ve výši 33 500 Kč. Od příjmů žalované žalobkyně odečetla životní minimum 4 860 Kč, výši splátek úvěrů z NRKI 10 744 Kč a výši splátky úvěru po navýšení rámce 3 498 Kč. Žalované tak dle žalobkyně zbude částka 14 398 Kč. Dále od příjmu žalované 33 500 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč odečetla životní minimum členů domácnosti ve výši 4 860 Kč, výši normativních nákladů na bydlení 11 246 Kč, výši splátek úvěrů z NRKI 10 744 Kč a výši splátky úvěru po navýšení rámce 3 498 Kč. Žalobkyně dovodila, že domácnosti žalované zbude částka 3 152 Kč (výpočet „MLS domácnosti“). Soud podotýká, že žalobkyně byla při jednání konaném dne 19. 12. 2025 poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně řádného ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a před uzavřením dodatku k úvěrové smlouvě, přesto další skutková tvrzení ani důkazní návrhy nedoplnila.

19. Žalobkyně soudu předložila kartu klienta, úvěrovou zprávu a záznam o telefonickém hovoru mezi zaměstnankyní žalobkyně a žalovanou, z nichž vyplývá, že žalovaná uvedla jako jediný zdroj příjmů své zaměstnání, a to ve výši 35 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč, měsíční výdaje domácnosti ve výši 11 000 Kč a celkové měsíční výdaje ve výši 16 000 Kč. Žalobkyně dle svých tvrzení při hodnocení úvěruschopnosti mezi výdaje žalované započetla životní minimum žalované (4 620 Kč), splátky úvěrů z NRKI (10 303 Kč), normativní náklady na bydlení (8 096 Kč) a splátky schvalovaného úvěru (1 749 Kč). Z těchto dokumentů je patrno, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE, JAP a MVCR s výstupem ověřeno nebo ok, avšak nevyplývá z nich, že by byl před uzavřením úvěrové smlouvy proveden výpočet MLS žalované či domácnosti žalované. Z těchto dokumentů ani z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by byly zjišťovány a ověřovány výše skutečných výdajů žalované, přestože žalobkyně měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, za měsíc srpen 2022, z nějž je zcela evidentní, že výdaje žalované za toto období činí 265 535,20 Kč a převyšují příjmy žalované, které sice za toto období činí 297 474,90 Kč, avšak tyto jsou minimálně ve výši 180 190 Kč tvořeny finančními prostředky z úvěrů a z kreditní karty. Dále žalobkyně před uzavřením dodatku k úvěrové smlouvě dne 26. 1. 2023 dle svých tvrzení provedla opětovnou lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR, provedla opětovný výpočet MLS žalované i její domácnosti a vyžádala si dokumenty k prokázání výše příjmů a výdajů žalované, a to výpis z účtu za období od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2022, avšak z provedeného dokazování nevyplývá, že by byla provedena opětovná lustrace žalované v uvedených registrech a že by byl proveden opětovný výpočet MLS žalované. Z předložených důkazů rovněž nevyplývá, že by byla zjišťována a ověřována výše skutečných výdajů žalované před uzavření dodatku k úvěrové smlouvě, přestože žalobkyně měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalované č. č. , č. účtu, za měsíc prosinec 2022, z nějž je zcela evidentní, že výdaje žalované za toto období činí 162 255,11 Kč a převyšují příjmy žalované, které sice za toto období činí 162 379,31 Kč, avšak tyto jsou minimálně ve výši 59 842,31 Kč tvořeny finančními prostředky z úvěrů a z kreditní karty. Z předložených výpisů z účtu žalované dále vyplývají měsíční náklady na bydlení žalované, a to ve výši 20 468 Kč (nájem 16 192 Kč + zálohy na energie 4 276 Kč).

20. Lze uzavřít, že žalobkyně již při uzavření smlouvy o úvěru nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalobkyně zjišťovala a ověřovala skutečné výdaje žalované, když dle svých tvrzení při výpočtu MLS vycházela pouze z životního minima, normativních nákladů na bydlení a zjištěné výše splátek z NRKI. Žalobkyně ani při uzavření dodatku ke smlouvě o úvěru nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když z provedeného dokazování nevyplývá, že by byla provedena opětovná lustrace žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR a že by byl proveden opětovný výpočet MLS žalované, jak žalobkyně tvrdí. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalobkyně zjišťovala a ověřovala skutečné výdaje žalované ani před uzavřením dodatku. Posouzení úvěruschopnosti tedy neprovedla řádně. Pokud by řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované jak před uzavřením smlouvy, tak před uzavřením jejího dodatku, musela by dojít k závěru, že výdaje žalované převyšují její příjmy, že žalovaná v podstatě čerpá finanční prostředky z úvěrů na veškeré své výdaje a že tedy žalovaná není schopna řádně úvěr splácet. Žalobkyně sice z výpisů z účtu žalované ověřila výši příjmů, ale měla ověřit i zdroj těchto příjmů (v srpnu 2022 byly jedním ze zdrojů příjmů žalované finanční prostředky poskytnuté ze 2 různých úvěrů a finanční prostředky z kreditní karty a v prosinci 2022 byly jedním ze zdrojů příjmů žalované finanční prostředky poskytnuté z úvěru a finanční prostředky z kreditní karty) a rovněž měla zjišťovat a ověřovat skutečnou výši výdajů žalované, když měla možnost tak učinit (výpisy z účtu žalované měla k dispozici). Žalobkyně již uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a rovněž tak při uzavření dodatku k úvěrové smlouvě, neboť tímto došlo k významnému navýšení celkové výše úvěrového rámce z částky 100 000 Kč na částku 200 000 Kč. Zákon výslovně stanoví, že k posouzení úvěruschopnosti musí dojít vždy před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru a dále před změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru (SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. § 86 [Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele]. In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 427, marg. č. 4.). Je sice pravda, že mezi uzavřením smlouvy o úvěru a jejího dodatku uplynuly necelé čtyři měsíce, ovšem uzavřením dodatku došlo k podstatnému navýšení úvěru ze 100 000 Kč na 200 000 Kč. Navíc již při uzavření smlouvy o úvěru dne 29. 9. 2022 měla žalobkyně zjistit a ověřit skutečnou výši výdajů žalované, když z předloženého výpisu z účtu žalované za období od 1. 8. 2022 do 31. 8. 2022 vyplývá, že výdaje žalované jsou vyšší než její příjmy a že tedy není v možnostech žalované splácet výši měsíčních splátek 1 749 Kč, natož v dodatku nově sjednanou výši měsíčních splátek 3 498 Kč. Jednání žalobkyně tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího dodatku dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny revolvingového úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku 222 500 Kč a žalovaná splatila částku 102 731 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 119 769 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky a smluvní pokuty) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaná tak není povinna poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopna splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaná je v řízení pasivní, na výzvu soudu ke sdělení svých aktuálních poměrů nereagovala a žalobkyně současné poměry žalované nezná, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 119 769 Kč v obdobných splátkách, se kterými žalovaná souhlasila při uzavření dodatku ke smlouvě o úvěru, tedy ve výši 3 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

23. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní pokutu, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 55 % (ohledně částky 119 769 Kč z celkové žalované částky 217 496,17 Kč zahrnující i kapitalizované příslušenství) a žalovaná v rozsahu 45 % (ohledně částky 97 727,17 Kč, o kterou byla žaloba zamítnuta a která zahrnuje i kapitalizované příslušenství). Soud proto po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 9 633 Kč, odměna advokáta dle § 7 bod 5. advokátního tarifu ve výši 8 820 Kč za 1 úkon právní služby, přičemž v posuzované věci právní zástupce žalobkyně učinil 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a); výzva k plnění ze dne 6. 8. 2025 - § 11 odst. 1 písm. d); podání návrhu na zahájení řízení - § 11 odst. 1 písm. d); účast na jednání dne 19. 12. 2025 - § 11 odst. 1 písm. g); účast na jednání dne 23. 1. 2026 - § 11 odst. 1 písm. g)), tj. 44 100 Kč, dále 5 režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného, tj. 2 250 Kč, dále náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu v požadované výši 1 665 Kč za dvě cesty z , název města, do , název města, a zpět k jednání soudu dne 19. 12. 2025 (760 Kč) a dne 23. 1. 2026 (905 Kč), a to motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes-Benz, RZ , SPZ, , a motorovým vozidlem tov. zn. Škoda, RZ , SPZ, , a náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu, tedy za 8 započatých půlhodin po 150 Kč, tj. 1 200 Kč, celkem 49 215 Kč. Odměna za právní zastoupení je dále zvyšována o 21 % DPH a souhrnně tak činí částku 59 550,15 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně včetně zaplaceného soudního poplatku činí částku 69 183,15 Kč a 10 % z částky 69 183,15 Kč činí částku 6 918,32 Kč, kterou je žalovaná podle § 160 o.s.ř. povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení pro úplnost uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemná podání ze dne 6. 11. 2025, ze dne 9. 12. 2025 a ze dne 7. 1. 2026, když je nutno zdůraznit, že tato podání žalobkyně obsahují toliko doplňující žalobní tvrzení, která byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě. Pokud by tak učinila, náklady spojené s těmito doplněními by jí nevznikly.

25. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam. Soud provedl veškeré účastníky navržené důkazy kromě dotazu na příslušného poskytovatele služeb elektronické komunikace, když uzavření smlouvy o úvěru a dodatku k této smlouvě bylo žalobkyní dostatečně prokázáno jinými provedenými důkazy. Tento důkaz soud proto vyhodnotil jako nadbytečný.