4 C 428/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 91 078,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 113 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 574 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 31 965,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 834,21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 776,32 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 88 978,04 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 91 078,04 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 3 563,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 91 078,04 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 834,21 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 776,32 Kč (za dobu od 6. 8. 2025 do 10. 11. 2025), s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 88 978,04 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 91 078,04 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 21. 11. 2022. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím Správce financí, webového rozhraní žalobkyně (obdoba internetového bankovnictví). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím jím zaslané kopie občanského a řidičského průkazu. V žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru se žalovaný rozhodl pro elektronické uzavření smlouvy. Po schválení žádosti žalovaného o revolvingový úvěr mu byl na telefonní číslo, které sdělil, zaslán podpisový SMS kód. Zadáním tohoto kódu byla smlouva uzavřena. Žalobkyně hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, když provedla kontrolu žalovaného v několika registrech nebo dostupných databázích, provedla výpočet tzv. MLS (částky, která žalovanému zbývá po odečtení všech mandatorních výdajů, tedy maximálního limitu měsíční splátky) a zjišťovala kreditní skóre žalovaného. Žalobkyně na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalovanému revolvingový úvěr, přičemž sjednaný úvěrový rámec činil 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, které byly stanoveny jako 1,75 % z výše sjednaného úvěrového rámce, přičemž v nich byly zahrnuty rovněž sjednané úroky a pravidelné poplatky, a to vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Žalovaný celkem načerpal částku ve výši 102 469 Kč a na poskytnutý úvěr celkem uhradil částku 43 356 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, proto dne 22. 7. 2025 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a na svůj dluh neuhradil po zesplatnění ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky 91 078,04 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 88 978,04 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložených nákladů (nákladů na vymáhání) ve výši 600 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, a to jednak na základě lustrace žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, když v těchto registrech neměl žalovaný žádný závazek po splatnosti (SOLUS) či byl pozitivně vyhodnocen, neboť se splácením svých závazků žalovaný nedostal do prodlení (NRKI), a v registru CEE a ISIR nebyl nalezen, a jednak na základě porovnání zjištěných příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně si vyžádala dokumenty k prokázání výše příjmů a výdajů žalovaného, a to výpis z účtu za období od 25. 8. 2022 do 21. 11. 2022. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaný při kontraktačním procesu uvedl, že zdrojem jeho příjmu je podnikání, přičemž žalobkyně vycházela z předloženého výpisu z účtu, z nějž vyhodnotila, že příjmy žalovaného v měsíci září 2022 činily 34 000 Kč a v měsíci říjen 2022 činily 40 000 Kč. Dále žalobkyně zjistila, že závazky žalovaného zjištěné z NRKI činí 3 793 Kč. Na základě uvedených zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na předmětnou úvěrovou smlouvu žalobkyni hradil splátky po dobu více něž dvou let (od prosince 2022 do března 2025), avšak k prvnímu prodlení žalovaného se splacením splátek došlo již u splátky splatné v měsíci červen 2023 a dále pak v případě dalších 15 splátek do doby zesplatnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 27. 1. 2026 se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán, ani nepožádal o jeho odročení. Žalobkyně se z jednání konaného dne 27. 1. 2026 omluvila. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 11. 2022 včetně úvěrových podmínek společnosti , Jméno žalobkyně, ., dohledání informací o činnosti klienta, výňatku znaleckého posudku č. , č. účtu, znalecké kanceláře , tituly za jménem, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , kopie občanského průkazu žalovaného (č. , hodnota, ) a kopie řidičského průkazu žalovaného (č. , číslo, ) soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 90 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 13,90 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 1,749 % z úvěrového rámce, tedy po 1 574 Kč, vždy ke 20. dni v měsíci. Dále bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost k dítěti, má učňovské vzdělání, bydlí ve vlastním domě/bytě, kontaktní adresu , adresa, , je podnikatel, jeho hlavní čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč. Strany si ujednaly, že v případě nesplácení úvěru může žalobkyně žalovanému účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a úrok z prodlení. Strany si dále ujednaly, že v případě prodlení se splacením více než dvou splátek nebo se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce může žalobkyně úvěr zesplatnit. Smlouva byla podepsána elektronickým podpisem žalovaného prostřednictvím SMS kódu 508097 dne 21. 11. 2022.

4. Z karty klienta včetně dokumentu označeného jako „ověření bonity MLS“ a úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný byl svobodný a neměl žádné dítě. Zdrojem příjmu žalovaného bylo podnikání ve výši 35 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 0 Kč a měsíční výdaje domácnosti činily 10 500 Kč. Žalobkyně dne 21. 11. 2022 učinila dotazy do registrů SOLUS, NRKI, CEE, JAP a MVCR s výstupem ověřeno nebo ok. Dále byl zjištěn výpočet , jméno FO, žalovaného pro smlouvu č. , hodnota, , kdy žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 35 000 Kč, přičemž od příjmů žalovaného žalobkyně odečetla výši životního minima 4 620 Kč, výši splátek jiným společnostem z NRKI (mimo HC) 3 793 Kč a výši splátky schváleného úvěru 1 574 Kč. Zbývající MLS žalovaného činila 25 013 Kč. Dále od příjmu žalovaného 35 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč odečetla životní minimum členů domácnosti ve výši 4 620 Kč, výši normativních nákladů na bydlení 8 732 Kč, výši splátek jiným společnostem z NRKI (mimo HC) 3 793 Kč a výši splátky schváleného úvěru 1 574 Kč, přičemž zbývající MLS domácnosti žalovaného činila 16 281 Kč. Z úvěrové zprávy byly zjištěny čtyři odmítnuté splátkové úvěry žalovaného, čtyři odvolané splátkové úvěry žalovaného, dva ukončené splátkové úvěry žalovaného, dva existující splátkové úvěry žalovaného s měsíčními splátkami ve výši 2 427 Kč, se zbývající částkou k úhradě ve výši 243 591 Kč (spotřební úvěr ze dne 7. 4. 2022, celková částka úvěru 57 123 Kč, splácený v 92 měsíčních splátkách po 1 000 Kč, přičemž zbývalo uhradit 86 splátek a zůstatek jistiny činil 55 357 Kč; investiční úvěr ze dne 5. 6. 2022, celková částka úvěru 100 000 Kč, splácený ve 115 měsíčních splátkách po 1 427 Kč, přičemž zbývalo uhradit 111 splátek a zůstatek jistiny činil 98 029 Kč), dva existující nesplátkové úvěry žalovaného s úvěrovým rámcem v celkové výši 46 000 Kč a využitou částkou celkem 28 279 Kč (kontokorentní úvěr ze dne 30. 6. 2022 s úvěrovým rámcem 20 000 Kč a vyčerpanou částkou 14 869 Kč; kontokorentní úvěr ze dne 20. 10. 2015 s úvěrovým rámcem 26 000 Kč a vyčerpanou částkou 13 410 Kč) a jedna existující kreditní karta (splátková kreditní karta ze dne 24. 5. 2022 s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, sumou zbývajících splátek ve výši 19 993 Kč). Dále bylo zjištěno, že o odvolané či odmítnuté splátkové úvěry žalovaný žádal v měsících květen a červen 2022.

5. Z přehledu pohybů na běžném účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného za období od 25. 8. 2022 do 21. 11. 2022 vyplývá, že celkové příjmy za toto období činily 80 060,10 Kč a celkové výdaje činily 96 138,58 Kč. Bylo zjištěno, že příchozí transakce jsou převážně činěny finančními prostředky zaslanými z účtu se jménem žalovaného, a to částkou 1 600 Kč dne 30. 8. 2022, částkou 15 000 Kč dne 7. 9. 2022, částkou 15 000 Kč dne 20. 9. 2022, částkou 4 000 Kč dne 30. 9. 2022, částkou 12 000 Kč dne 11. 10. 2022, částkou 2 000 Kč dne 20. 10. 2022 a částkou 25 000 Kč dne 31. 10. 2022, tj. celkem 74 600 Kč.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad včetně sdělení společnosti , právnická osoba, ., ze dne 31. 12. 2025 a sdělení společnosti , právnická osoba, ., ze dne 6. 1. 2026 vyplývá, že žalovaný celkem vyčerpal revolvingový úvěr ve výši 102 469 Kč a celkem uhradil částku 43 356 Kč. Žalovaný se poprvé dostal do prodlení s úhradou splátky splatné v měsíci červnu 2023 a do doby, než byl úvěr zesplatněn, se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky celkem v šestnácti případech (včetně splátky z měsíce červen 2023 a splátky z měsíců duben, květen, červen a červenec 2025). Poslední splátku žalovaný uhradil v březnu 2025 a úvěr byl zesplatněn ke dni 22. 7. 2025. Dále bylo zjištěno, že žalovaný v několika případech splatil měsíční splátku a opětovně z předmětného úvěru čerpal, a to mnohdy i tentýž den, maximálně však v rozmezí jednoho týdne.

7. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 22. 7. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 23. 7. 2025 se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky z úvěru č. , hodnota, ve výši 96 249,80 Kč, a to do 14 dnů od sepsání této výzvy, přičemž tato výzva byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, . Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 13. 8. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 14. 8. 2025 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 97 224,48 Kč, a to do 20. 8. 2025, přičemž předžalobní výzva byla žalovanému zasílána rovněž na adresu , adresa, .

8. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 21. 11. 2022 smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 90 000 Kč, na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 102 469 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 13,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 574 Kč. Žalovaný předmětný úvěr nesplácel pravidelně, když poprvé se do prodlení s úhradou splátky dostal již v červnu 2023, naposledy uhradil splátku v měsíci březen 2025 a od dubna 2025 splátky nehradil vůbec, proto žalobkyně úvěr ke dni 22. 7. 2025 zesplatnila. Žalovaný uhradil celkem částku 43 356 Kč.

9. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

10. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 21. 11. 2022 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla kontrolu žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, provedla výpočet , jméno FO, žalovaného a vyžádala si dokumenty k prokázání výše příjmů a výdajů žalovaného, a to výpis z účtu za období od 25. 8. 2022 do 21. 11. 2022. Žalobkyně uvedla, že žalovaný při kontraktačním procesu uvedl, že zdrojem jeho příjmu je podnikání, přičemž žalobkyně vycházela z předloženého výpisu z účtu, z nějž vyhodnotila, že příjmy žalovaného v měsíci září 2022 činily 34 000 Kč a v měsíci říjen 2022 činily 40 000 Kč. Dále žalobkyně zjistila, že závazky žalovaného zjištěné z NRKI činí 3 793 Kč. V registru SOLUS neměl žalovaný žádný závazek po splatnosti či byl pozitivně vyhodnocen, neboť se splácením svých závazků žalovaný nedostal do prodlení (NRKI), a v registru CEE a ISIR nebyl nalezen. Soud podotýká, že poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. je poskytováno pouze při ústním jednání, kterého se však žalobkyně neúčastnila.

18. Žalobkyně soudu předložila kartu klienta, ověření bonity MLS a úvěrovou kartu, z nichž vyplývá, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl jako zdroj příjmů své podnikání (35 000 Kč), příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč, žádné vyživované dítě a měsíční výdaje domácnosti ve výši 10 500 Kč. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy o úvěru mezi výdaje žalovaného započetla životní minimum žalovaného (4 620 Kč), normativní náklady na bydlení (8 732 Kč), splátky jiným společnostem (3 793 Kč) a splátky schvalovaného úvěru (1 574 Kč), avšak nezapočetla do výdajů žalovaného ostatní výdaje, když v žádosti žalovaný uvedl výdaje domácnosti ve výši 10 500 Kč. Z těchto dokumentů ani z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by byla zjišťována a ověřována výše skutečných výdajů žalovaného, přestože žalobkyně měla k dispozici přehled pohybů na bankovním účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 25. 8. 2022 do 21. 11. 2022, z nějž je zcela evidentní, že výdaje žalovaného za toto období činí 96 138,58 Kč a převyšují příjmy žalovaného, které za toto období činí 80 060,10 Kč. Dále je z předložené úvěrové zprávy žalovaného patrné, že žalovaný před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy čerpal finanční prostředky z minimálně 4 úvěrových produktů (spotřební úvěr z dubna 2022, kreditní karta z května 2022, investiční úvěr z června 2022 a kontokorentní úvěr z června 2022) a k listopadu 2022 tak výše dluhů žalovaného z těchto produktů činila celkem 291 863 Kč. Ačkoli je pravda, že žalovaný úvěr po nějakou dobu splácel, poprvé se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné v měsíci červnu 2023 a do doby, než byl úvěr zesplatněn, se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky celkem v šestnácti případech. Navíc žalovaný v několika případech splatil měsíční splátku a opětovně z předmětného úvěru čerpal, a to mnohdy i tentýž den, maximálně však v rozmezí jednoho týdne.

19. Lze uzavřít, že žalobkyně při uzavření smlouvy o úvěru nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Žalobkyně skutečné výdaje žalovaného vůbec nezjišťovala a neověřovala, vycházela pouze z životního minima, normativních nákladů na bydlení a výše splátek zjištěných z NRKI, avšak nezohlednila žalovaným uvedené náklady domácnosti. Posouzení úvěruschopnosti tedy neprovedla řádně. Pokud by řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, musela by dojít k závěru, že výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy a že tedy žalovaný není schopen řádně úvěr splácet. Žalobkyně sice z přehledu pohybů na účtu žalovaného ověřila výši příjmů, ale měla zjišťovat a ověřovat i skutečnou výši výdajů žalovaného, a ne je vypočítávat ze statistických dat, zvlášť když měla možnost tak učinit (výpisy z účtu žalovaného měla k dispozici). Žalobkyně tak uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když z předloženého přehledu z účtu žalovaného za období od 25. 8. 2022 do 21. 11. 2022 vyplývá, že výdaje žalovaného jsou vyšší než jeho příjmy a že tedy není v možnostech žalovaného splácet výši měsíčních splátek 1 574 Kč. Jednání žalobkyně tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího dodatku dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny revolvingového úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 102 469 Kč a žalovaný splatil částku 43 356 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 59 113 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky a smluvní pokuty) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu soudu ke sdělení svých aktuálních poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 59 113 Kč ve stejných splátkách, se kterými žalovaný souhlasil při uzavření smlouvy o úvěru, tedy ve výši 1 574 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní pokutu, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 57,57 % (ohledně částky 59 113 Kč z celkové žalované částky 102 688,57 Kč zahrnující i kapitalizované příslušenství) a žalovaný v rozsahu 42,43 % (ohledně částky 43 575,57 Kč, o kterou byla žaloba zamítnuta a která zahrnuje i kapitalizované příslušenství). Soud proto po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 15,14 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 4 554 Kč, odměna advokáta dle § 7 bod 5. advokátního tarifu ve výši 4 780 Kč za 1 úkon právní služby, přičemž v posuzované věci právní zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a); výzva k plnění ze dne 13. 8. 2025 - § 11 odst. 1 písm. d); podání návrhu na zahájení řízení - § 11 odst. 1 písm. d)), tj. 14 340 Kč, dále 3 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 1 350 Kč, celkem 15 690 Kč. Odměna za právní zastoupení je dále zvyšována o 21 % DPH a souhrnně tak činí částku 18 985 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně včetně zaplaceného soudního poplatku činí částku 23 539 Kč a 15,14 % z částky 23 539 Kč činí částku 3 563,80 Kč, kterou je žalovaný podle § 160 a § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení pro úplnost uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemná podání ze dne 21. 11. 2025 a ze dne 21. 1. 2026, když je nutno zdůraznit, že tato podání žalobkyně obsahují toliko doplňující žalobní tvrzení, která byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě. Pokud by tak učinila, náklady spojené s těmito doplněními by jí nevznikly.

24. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam. Soud provedl veškeré účastníky navržené důkazy kromě dotazu na příslušného poskytovatele služeb elektronické komunikace. Tento důkaz soud vyhodnotil jako nadbytečný, neboť uzavření smlouvy o úvěru bylo žalobkyní dostatečně prokázáno jinými provedenými důkazy.