4 C 445/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 17 714 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s tím, že tuto částku je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 3 714 Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 10. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta A, na náhradě nákladů řízení částku 1 516,70 Kč s tím, že tuto částku je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 100 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se svou žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 17 714 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 10. 11. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela dne 10. 7. 2024 se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr v celkové výši 14 000 Kč převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit spolu se smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně , název, , kde si žalovaná vybrala dle své volby výši úvěru a termín splatnosti úvěru. Žalovaná následně vyplnila registrační formulář. Poté byla žalovaná obeznámena s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy. Následně právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na telefonní číslo , tel. číslo, verifikační SMS kód, jehož zadáním v zákaznickém účtu žalovaná vyjádřila souhlas s návrhem smlouvy, který následně odsouhlasila právní předchůdkyně žalobkyně, o čemž zaslala žalované zprávu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, a proto byla upomínkami vyzvána k úhradě dlužné částky. V upomínce ze dne 9. 11. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru k tomuto datu. Žalobkyní požadovaná částka 17 714 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 14 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 3 714 Kč. Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 na žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 15. 1. 2025. Dle žalobkyně byla úvěruschopnost žalované právní předchůdkyní žalobkyně vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie s tím, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 4. 12. 2025 uvedla, že nepopírá, že uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč. Uvedla, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť úroková sazba i RPSN jsou v rozporu s dobrými mravy, a rovněž neboť právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila její úvěruschopnost, když po žalované nepožadovala žádné podklady nezbytné pro takové posouzení. Dále uvedla, že v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy byla nezaměstnaná a jejím jediným příjmem byl invalidní důchod I. stupně. Žalovaná uvedla, že jako nespornou uznává jistinu ve výši 14 000 Kč a je připravena tuto částku uhradit spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, neboť má přiznaný invalidní důchod I. stupně a trpí psychickým onemocněním, které ji značně limituje v získání dlouhodobého zaměstnání. Uvedla, že byla zaměstnána v Zemském Hřebčinci v Písku, avšak po dlouhé absenci ze zdravotních důvodů byl tento pracovní poměr ukončen dohodou ke dni 11. 11. 2025, přičemž doplnila, že po dobu pracovní neschopnosti pobírala nemocenskou ve výši 5 000 Kč. Dále uvedla, že do dne 2. 2. 2026 byla nezaměstnaná, přičemž v tento den uzavřela pracovní smlouvu u , právnická osoba, , avšak od 3. 2. 2026 opětovně nastoupila do pracovní neschopnosti. Žalovaná uvedla, že její náklady na bydlení činí celkem 11 080 Kč měsíčně (nájem - 8 000 Kč, služby – 1 000 Kč, zálohy elektřina – 2 080 Kč). Invalidní důchod žalované činí 8 946 Kč, žalovaná pobírá příspěvek na bydlení a nevlastní žádný hodnotný majetek. Uvedla, že na předmětný dluh dosud neuhradila ničeho, neboť v současné situaci není schopna hradit ani své běžné náklady. Dále uvedla, že žalobkyni požádala o umožnění splátkového kalendáře a upozornila ji na nezákonné příslušenství, avšak žalobkyně trvá na svých nárocích v plné výši. Při ústním jednání žalovaná doplnila, že příspěvek na bydlení činí 4 500 Kč a v současné době by byla schopna hradit splátky ve výši 500 Kč měsíčně.

3. Žalovaná se k ústnímu jednání konanému dne 16. 2. 2026 dostavila. Žalobkyně se k ústnímu jednání konanému dne 16. 2. 2026 bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru , název, č. , hodnota, ze dne 10. 7. 2024 včetně obchodních podmínek , právnická osoba, pro produkt , název, soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost , právnická osoba, a žalovaná, s předmětem poskytnutí spotřebitelského neúčelového úvěru až do výše 14 000 Kč, na dobu neurčitou, s možností opakovaného čerpání, se zápůjční úrokovou sazbou 80 % ročně, RPSN ve výši 117,10 %, s minimální počáteční měsíční splátkou 1 621 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. , č. účtu, . Pro případ prodlení se splacením jakékoli splátky byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaná potvrdila návrh smlouvy pomocí zaslaného potvrzovacího kódu dne 10. 7. 2024 ve 13:36:48 hodin.

5. Z výpisu z běžného účtu z července 2024 se podává, že žalované byla dne 10. 7. 2024 vyplacena na její účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částka 14 000 Kč.

6. Přípisem označeným jako Poslední možnost dohody na úhradě právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru poskytnutého na základě smlouvy č. , hodnota, ke dni 9. 11. 2024 a vyzvala ji k okamžité úhradě dlužné částky 17 978 Kč (jistina 14 000 Kč, smluvní úrok 3 714 Kč, smluvní pokuta 114 Kč a poplatek za upomínku 150 Kč).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně dodatku č. 1 a seznamu postoupených pohledávek společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 15. 1. 2025.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

9. Z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 4. 6. 2024 včetně potvrzení , právnická osoba, o druhu pobíraného důchodu ze dne 5. 3. 2025, sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, ze dne 30. 9. 2025, dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 11. 11. 2025, části pracovní smlouvy uzavřené mezi , právnická osoba, . jako zaměstnavatelem a žalovanou jako zaměstnancem, mzdového výměru ze dne 2. 2. 2026, části pracovní neschopenky, části smlouvy o nájmu bytu a dokladu o úhradě záloh vyplývá, že žalovaná je od 11. 3. 2024 uznána invalidní pro invaliditu prvního stupně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, přičemž výše invalidního důchodu žalované od 11. 3. 2024 činí 8 263 Kč. Žalovaná byla od 28. 7. 2025 zaměstnána u zaměstnavatele , právnická osoba, ., od 11. 8. 2025 byla v pracovní neschopnosti a dne 11. 11. 2025 byl tento pracovní poměr rozvázán dohodou, a to ke dni 11. 11. 2025. Žalovaná je od 2. 2. 2026 zaměstnána na částečný úvazek (10 hodin týdně) jako pomocný pracovník úklidu u zaměstnavatele , právnická osoba, , na dobu určitou do 31. 1. 2027, přičemž mzda žalované činí 6 500 Kč měsíčně, avšak od 3. 2. 2026 je žalovaná v pracovní neschopnosti. Žalovaná bydlí v nájemním bytě, přičemž nájemné měsíčně činí 8 000 Kč, platba za poskytování služeb spojených s užívání bytu měsíčně činí 1 000 Kč a zálohy na elektřinu měsíčně činí 2 080 Kč.

10. Z přípisu zástupce žalované ze dne 19. 3. 2025 adresovaného zástupci žalobkyně včetně reakce zástupce žalobkyně ze dne 24. 3. 2025 adresovaného zástupci žalované vyplývá, že mezi účastníky proběhl pokus o smírné vyřešení nastalé situace, avšak bez úspěchu.

11. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 10. 7. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované celkem částku 14 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, o čemž byla žalovaná vyrozuměna oznámením ze dne 15. 1. 2025.

12. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

13. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 10. 7. 2024 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

14. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

20. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně netvrdila žádné konkrétní skutečnosti (konkrétní zjištěnou výši příjmů a výdajů žalované) a nepředložila soudu žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalované a provedla lustraci žalované ve veřejných databázích. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně nereagovala, k ústnímu jednání konanému dne 16. 2. 2026 se nedostavila, a proto jí soud nemohl poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

21. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalované celkem částku 14 000 Kč a žalovaná neuhradila ničeho, je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit částku 14 000 Kč. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaná uvedla a prokázala, že pobírá invalidní důchod I. stupně, který dle žalované činí 8 946 Kč, pobírá příspěvek na bydlení ve výši 4 500 Kč, v současné době je zaměstnána na částečný úvazek, avšak od 3. 2. 2026 je v pracovní neschopnosti, a její náklady na bydlení měsíčně činí 11 080 Kč, soud umožnil žalované zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně, když takovouto výši splátek žalovaná sama navrhla, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké pro to, aby jejich úhrada byla ve finančních možnostech žalované a aby poskytly žalované možnost své povinnosti vůči žalobkyni dostát bez intervence exekučního řízení. Při takto stanovených splátkách bude předmětná pohledávka uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.

23. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 79 % (ohledně částky 14 000 Kč z celkové žalované částky 17 714 Kč) a žalovaná v rozsahu 21 % (ohledně částky 3 714 Kč z celkové žalované částky 17 714 Kč). Soud po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 58 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 2 615 Kč, z toho 58 % představuje částku 1 516,70 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně s ohledem na její současnou osobní, finanční a majetkovou situaci ve splátkách po 100 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). K aplikaci § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že jenom za poslední rok eviduje, že žalobkyně podala u Okresního soudu v Písku několik desítek návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech. Pro úplnost soud uvádí, že důvod pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. zde není dán, neboť žalovaná, přestože uznala žalovaný nárok co do výše 14 000 Kč, tak do dnešního dne na tento ničeho neuhradila. Částka 14 000 Kč jí byla poskytnuta dne 10. 7. 2024, pokud by splácela měsíčně alespoň částku, která byla v jejích možnostech (v podání ze dne 5. 12. 2025 žalovaná navrhla splátky ve výši 1 000 Kč, při jednání dne 16. 2. 2026 navrhla splátky ve výši 500 Kč měsíčně), do podání žaloby, resp. do dne vyhlášení rozsudku by převážnou část dluhu měla splacenou. Žalovaná však neuhradila ani do podání žaloby, ani do vyhlášení rozsudku vůbec nic.