4 C 447/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: jméno FO o zaplacení 309 636,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 171 541,64 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 138 095,29 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 14 237,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 100,87 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 309 636,93 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 304 696,93 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá po žalovaném zaplacení částky 309 636,93 Kč (zahrnující dlužnou jistinu úvěru ve výši 304 696,93 Kč a poplatky ve výši 4 940 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 237,76 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 28 100,87 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 309 636,93 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 304 696,93 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení, a to z titulu Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným dne 3. 4. 2023. Žalovanému byl na základě této smlouvy poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně úvěr ve výši 309 000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , přičemž část byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a část byla poskytnuta neúčelově převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný se mimo jiné zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 12,75 % ročně a poplatky za vedení úvěrového účtu a poskytnuté bankovní služby dle Sazebníku. Dále bylo v rámci smlouvy sjednáno pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr, za které se zavázal hradit poplatek. Žalovaný se dále zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků splácet formou pravidelných měsíčních splátek, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný však dlužnou částku vedenou na úvěrovém účtu nesplácel řádně a včas, opakovaně se ocitl v prodlení, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 30. 12. 2024 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky včetně úroků a poplatků v celkové výši 338 256,88 Kč. Pohledávka za žalovaným byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025, a to s účinností ke dni 21. 5. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 6. 6. 2025, přičemž ke dni postoupení pohledávky tato činila 351 975,56 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo žalovaným na pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobkyně dne 25. 8. 2025 zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného při zpracování žádosti žalovaného o úvěr ze dne 3. 4. 2023 a dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnaný, přičemž doložil potvrzení o výši příjmu ze dne 3.4. 2023, dle kterého byl zaměstnán na dobu neurčitou jako koordinátor ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , a jeho průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce činil 41 085 Kč. Dále uvedl, že měsíční příjem domácnosti činí 55 000 Kč, má vlastní bydlení a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný v době podání žádosti o úvěr neměl vůči právní předchůdkyni žádné závazky, a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný měl další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 17 277 Kč. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného částkou životního minima, výdaji uvedenými v žádosti o úvěr, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěných z veřejných databází a dále vyhodnotila, že disponibilní částka žalovaného je dostatečná a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Žalobkyně dále doplnila, že část úvěru ve výši 77 000 Kč byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného u společnosti , právnická osoba, a část ve výši 232 000 Kč byla poskytnuta ve prospěch běžného účtu žalovaného. Žalobkyně dále doplnila, že kapitalizovaný úrok ve výši 28 100,87 Kč představuje úrok ve výši 26,55 % ročně z dlužné jistiny za období od 26. 8. 2024 do 30. 12. 2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14 237,76 Kč představuje úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z jistiny po splatnosti za období od 31. 8. 2024 do 12. 5. 2025 a částka ve výši 4 940 Kč představuje vyúčtované poplatky, a to úhrady za pojištění ve výši 3 240 Kč (celkem 4 ze dne 20. 9. 2024, 20. 10. 2024. 20. 11. 2024 a 20. 12. 2024 po 810 Kč), poplatky za zaslání upomínky ve výši 1 400 Kč (celkem 2 upomínky ze dne 30. 9. 2024 po 600 Kč a dne 4. 11. 2024 po 800 Kč) a poplatek za zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkově 137 458,36 Kč a dlužná jistina ve výši 304 696,93 Kč představuje poskytnutý úvěr ponížený o veškeré platby na jistinu, tedy o 4 303,07 Kč. Rovněž žalobkyně doplnila, že žalovaný se ve smlouvě zavázal celkovou výši poskytnutého úvěru splatit ve 120 měsíčních splátkách po 7 369,94 Kč. Kromě splátky jistiny a úroku se žalovaný zavázal hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 810 Kč měsíčně. První splátka byla splatná dne 25. 5. 2023. Splátky měly být hrazeny formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu č. , č. účtu, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústním jednáním konaným dne 3. 3. 2026 a dne 30. 3. 2026 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv k nim byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se zúčastnila jednání konaného dne 3. 3. 2026 i jednání konaného dne 30. 3. 2026. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček ze dne 3. 4. 2023 včetně všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 8. 2019, sazebníku poplatků platného od 1. 11. 2024 a z dokumentu označeného jako „Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Konsolidaci půjček“ vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 309 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 495 Kč a s pojistným, a to ve 120 měsíčních splátkách po 8 179,94 Kč (měsíční splátka jistiny a úroku ve výši 7 369,94 Kč + úhrada pojištění ve výši 810 Kč), přičemž splatnost řádné měsíční splátky byla sjednána k 25. dni v měsíci, počínaje dnem 25. 5. 2023, a poslední měsíční splátka při řádném splácení bude činit 64 981,46 Kč. Dále bylo sjednáno, že úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , přičemž poskytnutým úvěrem bude částečně ve výši 77 000 Kč uhrazen dluh žalovaného u společnosti , právnická osoba, , a to na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a zbývající část úvěru bude vyplacena na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Mezi stranami byla dále sjednána pevná úroková sazba ve výši 26,55 % ročně, roční procentní sazba nákladů na úvěr ve výši 30,21 % a celková částka, jíž má žalovaný zaplatit, ve výši 943 689,32 Kč. Mezi stranami byly sjednány další poplatky, a to poplatek za zaslání každé upomínky ve výši 600 Kč a poplatek za prohlášení úvěru za ihned splatný ve výši 300 Kč, přičemž poplatek za zaslání každé upomínky od 1. 11. 2024 činil dle sazebníku 800 Kč. Na smlouvě je podpis žalovaného.

4. Z žádosti o úvěr ze dne 3. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný zde uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, má střední vzdělání, bydlí ve vlastním bydlení a je zaměstnán od 24. 8. 2022 u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , a to na dobu neurčitou, přičemž jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí 41 085 Kč, k čemuž předložil potvrzení o příjmu. Žalovaný zde uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 55 000 Kč, jeho měsíční náklady na bydlení činí 500 Kč, nemá žádné ostatní nezbytné měsíční náklady, nejsou mu prováděny srážky ze mzdy a nehradí žádné jiné měsíční splátky. Žalovaný dále uvedl výčet svých současných závazků ke společnosti , právnická osoba, , a to úvěr č. , hodnota, s úvěrovým rámcem 90 000 Kč, na němž zbývalo doplatit 77 000 Kč, přičemž měsíční splátka tohoto úvěru činila 8 399 Kč. Z připojeného potvrzení o výši příjmu ze dne 3. 4. 2023 se podává, že toto bylo vyhotoveno společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , přičemž je zde uvedeno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední 3 měsíce činil 41 085 Kč a ze mzdy nejsou prováděny žádné srážky.

5. Z dokumentu označeného jako „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti Konsolidace nezajistena č. , hodnota, “ ze dne 5. 2. 2026 a z připojeného přehledu závazků (náhledu do registru) vyplývá, že právní předchůdkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti k žádosti žalovaného o úvěr ze dne 3. 4. 2023 vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 41 085 Kč, který byl ověřen z doloženého dokladu o příjmu, dále vycházela z čistého měsíčního příjmu domácnosti ve výši 55 000 Kč, z podílu žalovaného na nákladech na bydlení ve výši 74,7 %, z ostatních výdajů žalovaného ve výši 0 Kč a z externích splátek žalovaného ve výši 17 277 Kč. Dále byl u žalovaného mimo externí splátky ve výši 17 277 Kč (č. smlouvy 02937002H) zjištěn závazek (č. smlouvy 02828939J) se splátkou ve výši 8 398 Kč. Dále bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalovaného byla vypočtena prostřednictvím výpočtu tzv. maximální měsíční splátky (MMS) tak, že od příjmu žalovaného (41 085 Kč) byly odečteny interní splátky (0 Kč), externí splátky (17 277 Kč) a životní náklady (13 136,20 Kč), přičemž MMS činilo 10 671,80 Kč. Výsledná měsíční splátka předmětného úvěru činila 7 369,94 Kč.

6. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně za měsíc duben 2023 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil 0 Kč, konečný zůstatek činil 49 Kč, celkové příjmy v tomto období činily 253 034 Kč, přičemž tyto byly v částce 232 000 Kč tvořeny finančními prostředky z předmětného úvěru a v částce 21 034 Kč finančními prostředky od společnosti , právnická osoba, , pod variabilním symbolem , var. symbol, , a celkové výdaje v tomto období činily 252 985 Kč.

7. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že jistina po splatnosti činí 304 696,93 Kč, splatné poplatky činí 4 940 Kč, splatný smluvní úrok činí 28 100,87 Kč a splatný úrok z prodlení činí 14 237,76 Kč (úrok z jistiny 12 602,68 Kč + úrok ze smluvního úroku 1 635,08 Kč).

8. Z platební historie ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 26. 5. 2025 vyplývá, jakým způsobem žalovaný úvěr čerpal a po celou dobu splácel, datum a výše úhrady jednotlivých splátek žalovaným, na co byly jednotlivé splátky započteny, jaký byl zůstatek úvěru po jednotlivých splátkách, s jakými splátkami byl žalovaný v prodlení, kdy byly žalovanému účtovány poplatky za zaslání upomínek a v jaké výši. Bylo zjištěno, že úvěr byl čerpán dne 3. 4. 2023 v celkové výši 309 000 Kč (77 000 Kč + 232 000 Kč) a že na tento úvěr bylo celkem uhrazeno 137 458,36 Kč, přičemž na jistinu z toho bylo uhrazeno 4 303,07 Kč, na úroky bylo uhrazeno 113 666 Kč, na úroky z prodlení bylo uhrazeno 529,29 Kč a na poplatky bylo uhrazeno 18 960 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný se poprvé ocitl v prodlení již se splátkou splatnou dne 25. 6. 2023, neboť na tuto uhradil pouze 239,41 Kč, v následující měsících splácel nepravidelně a ocital se v prodlení s úhradou splátek, poslední splátku ve výši 49,99 Kč žalovaný uhradil dne 7. 10. 2024. Tyto skutečnosti rovněž vyplývají z výpisů z úvěrového účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného za období od dubna 2023 do května 2025.

9. Z upomínek ze dne 29. 9. 2024 a ze dne 4. 11. 2024 vyplývá, že ke dni 29. 9. 2024 byl na úvěrovém účtu č. , č. účtu, dluh ve výši 8 792,80 Kč (tvořený dluhem na splátkách ve výši 8 192,80 Kč a poplatkem za upomínku ve výši 600 Kč), ke dni 4. 11. 2024 dluh ve výši 17 838,29 Kč (tvořený dluhem na splátkách ve výši 17 038,29 Kč a poplatkem za upomínku ve výši 800 Kč).

10. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 1. 1. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 3. 1. 2025 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání ze strany žalovaného prohlásila úvěr č. , č. účtu, na částku 309 000 Kč za splatný ke dni 30. 12. 2024, přičemž dlužná částka činila 338 256,88 Kč. Dále bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 15. 1. 2025. Dle poštovního podacího archu bylo toto oznámení žalovanému zasláno dne 3. 1. 2025 na adresu , adresa, .

11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 ve spojení s její přílohou č. , hodnota, - seznamem postoupených pohledávek, dohodou o úplatě ze dne 14. 5. 2025, potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 21. 5. 2025, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2025, podacím lístkem ze dne 6. 6. 2025 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.

12. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 25. 8. 2026 ve spojení s podacím lístkem ze dne 25. 8. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 387 857,64 Kč, a to z úvěru č. , hodnota, před podáním žaloby, a to nejpozději do 9. 9. 2025. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, .

13. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 3. 4. 2023 smlouvu o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. , č. účtu, jako konsolidační úvěr, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 309 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku spolu s úrokem, poplatky za pojištění a poplatky ve 120 měsíčních splátkách po 8 179,94 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 137 458,36 Kč. Tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2025 bylo žalovanému odesláno prostřednictvím , právnická osoba, dne 6. 6. 2025. Žalovaný byl dne 25. 8. 2025 žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 9. 9. 2025, přičemž tato výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím , právnická osoba, dne 25. 8. 2025.

14. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

15. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 3. 4. 2023 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

22. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného při zpracování žádosti žalovaného o úvěr ze dne 3. 4. 2023 a dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnaný, přičemž doložil potvrzení o výši příjmu ze dne 3. 4. 2023, dle kterého byl zaměstnán na dobu neurčitou jako koordinátor ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , a jeho průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce činil 41 085 Kč. Dále uvedl, že měsíční příjem domácnosti činí 55 000 Kč, má vlastní bydlení a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný v době podání žádosti o úvěr neměl vůči právní předchůdkyni žádné závazky, a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný měl další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 17 277 Kč. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného částkou životního minima, výdaji uvedenými v žádosti o úvěr, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěných z veřejných databází a dále vyhodnotila, že disponibilní částka žalovaného je dostatečná a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Soud podotýká, že žalobkyně byla při ústním jednání konaném dne 3. 3. 2026 poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Přesto svá skutková tvrzení a důkazní návrhy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve lhůtě poskytnuté soudem nedoplnila.

23. Ze žádosti o úvěr ze dne 3. 4. 2023, z potvrzení o výši příjmu a z dokumentu označeného jako „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti Konsolidace nezajistena č. , hodnota, “ ze dne 5. 2. 2026 včetně připojeného přehledu závazků (náhledu do registru) vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši čistých příjmů žalovaného 41 085 Kč měsíčně z potvrzení zaměstnavatele žalovaného. Žalovaný v žádosti uvedl měsíční náklady na bydlení ve výši 500 Kč. Dále uvedl, že nemá žádné ostatní nezbytné měsíční náklady, nejsou mu prováděny srážky ze mzdy a nehradí žádné jiné měsíční splátky. Žalovaný dále uvedl výčet svých současných závazků ke společnosti , právnická osoba, , a to úvěr č. , hodnota, s úvěrovým rámcem 90 000 Kč, na němž zbývalo doplatit 77 000 Kč, přičemž měsíční splátka tohoto úvěru činila 8 399 Kč. Tento byl konsolidován předmětným úvěrem. Žalobkyně nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného, ale vycházela z interních splátek žalovaného ve výši 0 Kč, z externích splátek žalovaného ve výši 17 277 Kč a z životního minima a výdajů na bydlení vydaných , právnická osoba, . Dle žádosti činil celkový měsíční příjem domácnosti 55 000 Kč, když ohledně této částky žalobkyně ani netvrdila, ani nedoložila, o jaký příjem se jedná, komu byl vyplácen a jak byla ověřena jeho výše. Nutno podotknout, že úvěry zjištěné z přehledu závazků (náhledu do registru) mají odlišné číslo smlouvy než úvěr, jenž byl předmětným úvěrem konsolidován, tudíž měsíční splátky žalovaného činily celkem 25 675 Kč (17 277 Kč + 8 398 Kč).

24. Lze uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprovedla řádně, ale víceméně formálně. S ohledem na žalovaným uvedenou skutečnost, že celková výše jeho měsíčních výdajů činí 500 Kč, což samozřejmě není možné, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně náhledem do registru zjistila splátky úvěrů ve výši minimálně 17 277 Kč, se měla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně zabývat zjištěním a ověřením skutečné výše výdajů žalovaného (alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, jako jsou např. výdaje na bydlení) a nespokojit se bez dalšího s výší výdajů určenou na základě historických dat ČSÚ. Neověření skutečných výdajů žalovaného implikuje účelovost ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení jeho reálné situace. Bez zjištění a ověření skutečných výdajů žalovaného a porovnání jeho faktických příjmů a výdajů nemohla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně posoudit, zda je žalovaný schopen splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Navíc právní předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovaného bankovní účet, takže snadno mohla zjistit a ověřit skutečnou výši výdajů žalovaného a nemusela tak vycházet z životního minima a normativních nákladů na bydlení a odhadovat výdaje na základě historických dat ČSÚ, zvlášť když zjistila vysokou zadluženost žalovaného (vysoké měsíční splátky jiných úvěrů žalovaného) a rovněž s ohledem na značnou výši poskytnutého úvěru (309 000 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně dále při porovnání příjmů a výdajů žalovaného vycházela z výše měsíčních splátek žalovaného ve výši 17 277 Kč, avšak reálná výše měsíčních splátek jiných úvěrů žalovaného činila 25 675 Kč (smlouva následně konsolidovaná měla dle žádosti o úvěr č. , hodnota, , zatímco smlouva uvedená v přehledu závazků (náhledu do registru) měla č. , číslo, ). Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Je sice pravda, že žalovaný uhradil celkem částku 137 458,36 Kč, ovšem již se splátkou splatnou dne 25. 6. 2023 byl v prodlení a v následujících měsících splácel nepravidelně a ocital se v prodlení s úhradou splátek.

25. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny konsolidačního úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 309 000 Kč a žalovaný celkem uhradil částku ve výši 137 458,36 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 171 541,64 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

26. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu soudu nesdělil své aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 171 541,64 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 000 Kč, neboť tato splátka by měla být v možnostech žalovaného, který ve smlouvě souhlasil s výší splátek 8 179,94 Kč, a celkovou dobu splácení dlužné částky lze při takovéto výši splátek považovat za akceptovatelnou, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

27. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch je částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 48,74 % (ohledně částky 171 541,64 Kč z požadované částky 351 975,56 Kč zahrnující i kapitalizované příslušenství) a žalovaný v rozsahu 51,26 % (ohledně částky 180 433,92 Kč, o kterou byla žaloba zamítnuta a která zahrnuje i kapitalizované příslušenství). V dané věci je tedy úspěch účastníků řízení téměř stejný. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam.