4 C 449/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 13 355,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 600 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 355,49 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 331,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 713,28 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 355,49 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 355,49 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem, , na náhradě nákladů řízení částku 2 134,43 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 355,49 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 713,28 Kč (ve výši 15 % ročně z částky 13 355,49 Kč od 6. 12. 2023 do 27. 1. 2025), s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 331,65 Kč (ve výši 15 % ročně z částky 13 355,49 Kč od 6. 12. 2023 do 27. 1. 2025), s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13 355,49 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 355,49 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným dne 7. 6. 2022, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. Žalovaný převzal zápůjčku ve výši 15 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy a zavázal se zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku 15 000 Kč a poplatek ve výši 20 071 Kč, tvořený úrokem ve výši 12 088 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 143 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 5. 12. 2023. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, naposledy zaplatil splátku dne 14. 6. 2022 a celkem uhradil do postoupení pohledávky částku 2 000 Kč. Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace žalovaným byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě (pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti a nájemní/podnájemní smlouva), přičemž žalobkyně doplnila, že kopie těchto dokladů žalovaného nemá k dispozici, neboť tyto byly právní předchůdkyni žalobkyně žalovaným pouze předloženy. Žalovaný dle žalobkyně uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem ve výši 15 269 Kč, další čistý příjem domácnosti činil 10 000 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž ověřila z insolvenčního rejstříku, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení, a dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr je dostatečná. Pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 s účinností ke dni 27. 1. 2025, žalovanému bylo postoupení písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Po postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaný na svůj dluh neuhradil žalobkyni ničeho.

2. Žalovaný na výzvu soudu, aby sdělil a doložil své aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry, nereagoval. K žalobě se nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 19. 1. 2026 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se zúčastnila jednání konaného dne 19. 1. 2026. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 6. 2022 ve spojení se smluvními podmínkami a zařazením zákazníka do pojistného programu vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu s poplatkem ve výši 17 731 Kč (zahrnujícím úrok ve výši 12 088 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 143 Kč) a s pojistným za doplňkové pojištění ve výši 2 340 Kč v 78 týdenních splátkách po 450 Kč. Částka 15 000 Kč byla vyplacena žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy, což stvrdil svým podpisem na smlouvě. Úroková sazba byla sjednána ve výši 88 % ročně.

4. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, celkem uhradil za dobu od 7. 6. 2022 do 14. 6. 2022 částku 2 000 Kč. Ke dni 14. 6. 2022 činil zůstatek jistiny 13 355,49 Kč, když splátka ze dne 14. 6. 2022 byla započtena na jistinu, na úrok, na náklady na sjednání a správu úvěru a na pojistné.

5. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaného ze dne 7. 6. 2022 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí se spolubydlícím, jeho dosažené vzdělání je učňovské, nevlastní automobil, pracuje na plný úvazek jako dělník u společnosti , právnická osoba, , má 2 zdroje příjmů, jeho čistý měsíční příjem činí 15 269 Kč, další měsíční čisté příjmy domácnosti činí 10 000 Kč, jeho měsíční výdaje činí 1 500 Kč, nehradí žádné externí ani interní splátky, má kreditní kartu a nemá žádný spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Dále bylo ze zákaznické karty zjištěno, že žalovaný k ověření svého čistého příjmu nepředložil žádné dokumenty (žádný dokument není označen).

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 ve spojení s její přílohou – seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025, informacemi o zpracování osobních údajů, podacím lístkem ze dne 27. 2 2025 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 44 265,45 Kč ze smlouvy č. , hodnota, do deseti dnů od doručení tohoto oznámení.

7. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16. 4. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 16. 4. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy č. , hodnota, před podáním žaloby.

8. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku ve výši 15 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 17 731 Kč a pojistným ve výši 2 340 Kč v 78 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 2 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025. Předžalobní výzva ze dne 16. 4. 2025 byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty dne 16. 4. 2025.

9. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

10. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 7. 6. 2022 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 2390 a 2392 odst. 1 věta prvá o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace žalovaným o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Žalobkyně na písemnou výzvu soudu doplnila, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako dělník s čistým měsíčním příjmem ve výši 15 269 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 10 000 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost. Majetková situace žalovaného byla dle žalobkyně ověřena z pracovní smlouvy, výplatních pásek za poslední 3 měsíce předcházející žádosti a nájemní/podnájemní smlouvy, které žalobkyně soudu nepředložila, neboť je nemá dle svého tvrzení k dispozici. Dále žalobkyně tvrdila, že z insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Soud podotýká, že žalobkyně byla při ústním jednání konaném dne 19. 1. 2026 poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Přesto svá skutková tvrzení a důkazní návrhy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedoplnila.

18. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 7. 6. 2022 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřila výši čistých příjmů žalovaného, neboť zde nejsou označeny žádné doklady, z nichž by tuto skutečnost mohla ověřit. Žalobkyně pracovní smlouvu, výplatní pásky ani nájemní smlouvu soudu nepředložila. Ohledně měsíční výše výdajů uvedených žalovaným v zákaznické kartě 1 500 Kč žalobkyně ani netvrdila, ani nedoložila, zda a jakým způsobem výši výdajů žalovaného ověřila a zda zjišťovala skutečné výdaje žalovaného. Ze zákaznické karty dále soud zjistil, že žalovaný bydlel se spolubydlícím, byl svobodný a neměl žádnou vyživovací povinnost. Další příjmy domácnosti činily 10 000 Kč, když ohledně této částky žalobkyně ani netvrdila, ani nedoložila, o jaký příjem se jedná, komu byl vyplácen a jak byla ověřena jeho výše.

19. Lze uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprovedla řádně, ale víceméně formálně. S ohledem na žalovaným uvedenou skutečnost, že výše jeho měsíčních výdajů činí pouhých 1 500 Kč, se měla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně zabývat zjištěním a ověřením skutečné výše výdajů žalovaného (alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, jako jsou např. výdaje na bydlení) a nespokojit se bez dalšího s výší výdajů uvedenou žalovaným. Neověření výdajů žalovaného implikuje účelovost ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně – snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení jeho reálné situace. Bez zjištění a ověření skutečných příjmů a výdajů žalovaného a jejich porovnání nemohla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně posoudit, zda je žalovaný schopen splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný splatil částku 2 000 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 13 000 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení a poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu soudu ke sdělení svých aktuálních poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 600 Kč, když se jedná o částku dostatečně nízkou, aby bylo v silách žalovaného dlužnou částku žalobkyni splatit, a zároveň je soud toho názoru, že celkovou dobu splacení dlužné částky lze při takovéto výši splátek považovat za akceptovatelnou, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 70,65 % (ohledně částky 13 000 Kč) a žalovaný v rozsahu 29,35 % (ohledně částky 5 400,42 Kč, o kterou byla žaloba zamítnuta a která zahrnuje i kapitalizované příslušenství). Soud proto po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 41,30 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“), ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé - žaloba), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a dále odměna advokáta dle § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, ve výši 1 660 Kč za 1 úkon právní služby (účast na ústním jednání dne 19. 1. 2026 - § 11 odst. 1 písm. g)) a 1 režijní paušál po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téhož právního předpisu, celkem tedy 3 610 Kč. Odměna za právní zastoupení je dále zvyšována o 21 % DPH a souhrnně včetně zaplaceného soudního poplatku představuje částku 5 168,10 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 5 168,10 Kč a 41,30 % z částky 5 168,10 Kč činí částku 2 134,43 Kč, kterou je žalovaný podle § 160 o.s.ř. povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení pro úplnost uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemné podání ze dne 22. 12. 2025, když je nutno zdůraznit, že toto podání obsahuje toliko doplňující žalobní tvrzení, která byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě. Pokud by tak učinila, nemusela by na výzvu soudu žalobu doplňovat a náklady řízení by jí tak nevznikly.

24. Vzhledem ke skutečnosti, že z již provedených důkazů měl soud za prokázané postoupení pohledávky a aktivní legitimaci žalobkyně, považuje dokazování těchto skutečností prostřednictvím potvrzení o zaplacení úplaty, které žalobkyně označila, avšak nepředložila, za nadbytečné, a proto návrh na provedení tohoto důkazu zamítl.

25. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam.