4 C 52/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , adresa zastoupená advokátem práv. zástupce sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 adresa pro doručování adresa o zaplacení částky 33 750 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 700 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s tím, že tuto částku je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 3 750 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 750 Kč od 25. 9. 2022 do zaplacení a částky 2 700 Kč.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce , tituly před jménem, , práv. zástupce, na náhradě nákladů řízení částku 2 348,86 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá na žalované zaplacení částky 33 750 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 700 Kč s odůvodněním, že dne 25. 8. 2022 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s možností postupného čerpání. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek www., internetové stránky, , na kterých žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěru a poskytla identifikační údaje. Žalobkyně provedla identifikaci žalované. Žalovaná dále potvrdila své identifikační údaje prostřednictvím služby společnosti , právnická osoba, tím, že jí zpřístupnila svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření a konečný návrh smlouvy odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Poté žalobkyně vyplatila částku 30 000 Kč žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se vedle poskytnutého úvěru zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 750 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatky do 24. 9. 2022. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy nesplnila, neboť žalobkyni nezaplatila ničeho, přestože byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Podle čl. 6.4 Všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku, které jsou nedílnou součástí smlouvy, je žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalované s úhradou dlužné částky požadovat po ní i úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty za dobu od 25. 9. 2022 do 24. 12. 2022 ve výši 2 700 Kč. Žalobkyně dále tvrdí, že před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalované, když zjistila od žalované informace jako počet členů domácnosti, její pravidelné měsíční příjmy a výdaje. Žalobkyně zkontrolovala žalovanou poskytnuté informace prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a sociálních sítí. Dále provedla lustraci žalované ve veřejných registrech: bankovní a nebankovní registr klientských informací, centrální evidence exekucí, neplatné doklady MV ČR, insolvenční rejstřík, registr hledaných osob Policie ČR, katastrální rejstřík, registr „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Se souhlasem žalované získala informace o platebním účtu žalované a o transakcích na něm, případně vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 49 588 Kč, která dle žalobkyně umožňuje bezproblémové splácení poskytnutého úvěru.

2. Žalovaná nepopřela, že s žalobkyní uzavřela předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, ani to, že čerpala finanční prostředky tak, jak tvrdí žalobkyně. Žalovaná se písemně vyjádřila tak, že byla nucena si vypůjčit částku 30 000 Kč k úhradě nákladů spojených s pohřbem syna. V tu dobu nebyla schopna ze zdravotních důvodů vykonávat pracovní činnost, a proto obstarání finančních prostředků řešila tímto způsobem. Nyní není schopna uhradit tuto částku v plné výši a žádá o nastavení splátkového kalendáře na částku 500 Kč měsíčně, neboť má dceru na soukromé střední škole v Praze a kromě školy hradí dceři i ubytování v Praze a náklady spojené s živobytím. Otec dcery platí výživné ve výši 3 300 Kč, což nepokryje ani 1/8 nákladů.

3. Žalovaná se k ústnímu jednání konanému dne 30. 4. 2024 bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Žalobkyně se z jednání omluvila, a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 25. 8. 2022 ve spojení se všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, informací o spotřebitelském úvěru a souhlasem se zpracováním osobních údajů vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr do výše 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 750 Kč do 24. 9. 2022 pod VS , var. symbol, . Smlouva byla žalovanou podepsána elektronicky dne 25. 8. 2022. Pro případ prodlení byla stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky po splatnosti až do zaplacení stávajícího dluhu.

5. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně dne 25. 8. 2022 prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalované č. , č. účtu, ověřila při uzavření smlouvy totožnost žalované.

6. Metodikou posuzování úvěruschopnosti žalobkyně obecně deklaruje, že posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je v souladu se zákonnými nároky a splňuje požadavky vymezené v zákoně č. 257/2016 Sb. a je v souladu s jejími interními předpisy.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vyplývá, že žalobkyně dne 25. 8. 2022 zaslala na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částku 30 000 Kč.

8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně soud zjistil, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti žalované jsou 2 lidé a oba mají příjem, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou je 20 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 49 588 Kč a výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených žalovanou je 2 500 Kč.

9. Dle identifikovaných příjmů žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalované 49 588 Kč prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce za období od července 2021 do července 2022. V dokumentu jsou uvedena pouze data a částky.

10. Ze sdělení , právnická osoba, . se podává, že v srpnu a září 2022 byla majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, žalovaná a že na účet byla připsána platba ve výši 30 000 Kč pod VS , var. symbol, dne 25. 8. 2022.

11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 5. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 20. 5. 2023 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy č. , hodnota, před podáním žaloby, a to do třech dnů.

12. Z prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech soud zjistil, že žalovaná je vdova, má jednu dceru, ročník 2004, ke které má vyživovací povinnost. Nájemné za byt pro dceru v Praze činí 7 173 Kč a nájemné za byt, ve kterém bydlí žalovaná, činí 7 000 Kč. Žalovaná je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 26 734 Kč. Výši čistého měsíčního příjmu žalovaná doložila potvrzením zaměstnavatele, pracovní smlouvou a mzdovým výměrem. Z předložené smlouvy o nájmu bytového prostoru a měsíčního předpisu zálohových plateb se podává, že za byt pronajatý pro dceru v Praze se platí nájem a zálohy ve výši 7 173 Kč.

13. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 25. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované na její účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutou částku ve výši 30 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 750 Kč do 24. 9. 2022. Žalovaná z titulu této smlouvy neuhradila ničeho.

14. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

15. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 25. 8. 2022 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

22. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu tvrdí, že před uzavřením smlouvy zjistila od žalované informace jako počet členů domácnosti, její pravidelné měsíční příjmy a výdaje, žalovanou poskytnuté informace zkontrolovala prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a sociálních sítí a dále provedla lustraci žalované ve veřejných registrech: bankovní a nebankovní registr klientských informací, centrální evidence exekucí, neplatné doklady MV ČR, insolvenční rejstřík, registr hledaných osob Policie ČR, katastrální rejstřík, registr „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Se souhlasem žalované získala informace o platebním účtu žalované a o transakcích na něm, případně vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 49 588 Kč, která dle žalobkyně umožňuje bezproblémové splácení poskytnutého úvěru. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalovaná uvedla čisté měsíční příjmy ve výši 20 000 Kč a pravidelné měsíční výdaje ve výši 2 500 Kč. Ačkoli žalovaná sama uvedla čisté příjmy 20 000 Kč, žalobkyně vycházela z výše čistých příjmů 49 588 Kč, a to na základě částečného bankovního výpisu, který však obsahoval pouze příjmové transakce. Listina „identifikované příjmy“ obsahuje pouze data a částky bez jakéhokoli bližšího určení, o jaké příjmy se přesně jedná - zda jde skutečně o příjmy žalované a jaký je jejich zdroj (zda nejde o jiné úvěry a zápůjčky poskytnuté žalované, ale o skutečný pravidelný příjem žalované). Z této listiny tak nelze mít za prokázanou výši čistého měsíčního příjmu žalované. Žalobkyně ani přes opakované výzvy nedoložila řádné ověření příjmů žalované, stejně tak neprokázala ani ověření výše výdajů žalované a skutečnost, že před uzavřením smlouvy provedla lustraci ve veřejných registrech. Jelikož se žalobkyně neúčastnila ústního jednání, nemohlo jí být soudem poskytnuto poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.

23. Ačkoli sama žalovaná uvedla výši měsíčních příjmů 20 000 Kč, žalobkyně vycházela z částky 49 588 Kč, kterou ověřila z částečného bankovního výpisu, z něhož však nevyplývá, o jaký zdroj příjmu se jedná a zda jde skutečně o příjmy žalované. Žalovaná uvedla pravidelné měsíční výdaje pouze v částce 2 500 Kč. Je zcela evidentní, že každý člověk má nějaké nezbytné měsíční náklady, minimálně zálohy na vodu a elektřinu, náklady na stravu, dopravu, hygienu, oblečení apod. a že částka 2 500 Kč je zcela nedostačující pokrýt všechny tyto nezbytné výdaje. Za této situace bylo zcela namístě zjistit a ověřit skutečnou výši výdajů žalované (alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat) a nespokojit se s uvedenými výdaji žalované ve výši 2 500 Kč. Podrobné zjištění a ověření skutečných výdajů žalované se jeví pro řádné posouzení úvěruschopnosti jako zcela nezbytné. Řádně nezjištění a neověření příjmů a výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalované, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení její reálné situace. Bez zjištění a ověření skutečných příjmů a výdajů žalované a porovnání jejích skutečných příjmů a výdajů nemohla žalobkyně posoudit, zda je žalovaná schopna spotřebitelský úvěr řádně splatit.

24. Lze tak uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč a žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 30 000 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit.

26. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud, a to dle možností spotřebitele, v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran, s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Žalovaná jako spotřebitel není povinna vrátit poskytnutou jistinu ihned, avšak v době odpovídající jejím možnostem. Je povinna vrátit poskytnutou jistinu v takových splátkách, v jakých je schopna splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tak dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

27. Jelikož v průběhu řízení soud zjistil, že žalovaná je vdova, má jednu vyživovací povinnost, hradí nájem ve výši 7 000 Kč měsíčně, její příjem činí částku 26 734 Kč, dceři hradí nájemné v Praze, kde studuje soukromou střední školu, ve výši 7 173 Kč a platí jí i další nezbytné výdaje na živobytí, dospěl k závěru, že výše měsíčních splátek 500 Kč navržená žalovanou je skutečně maximální možná částka, kterou je žalovaná schopna s ohledem na své příjmy a výdaje a celkové sociální a majetkové poměry žalobkyni na nesplacenou jistinu hradit. Počet a výše splátek nikterak závažně nezasáhne do majetkové sféry žalobkyně či jejího práva na zaplacení jistiny v přiměřené době, když při takto stanovených splátkách bude nesplacená jistina uhrazena v ještě akceptovatelné době, která je přiměřená možnostem žalované. Oprávněné zájmy žalobkyně jsou pak chráněny ustanovením o ztrátě výhody splátek, kdy neuhradí-li žalovaná byť jen jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, stává se celá dosud neuhrazená jistina okamžitě splatnou.

28. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní pokutu a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

29. Soud pro úplnost dodává, že pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny podmínky stanovené v § 153a a § 99 o.s.ř. Provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam (jedná se o listinu předloženou žalobkyní označenou jako „BankID výpis“, na které je uveden pouze tento nadpis a název žalobkyně). Dále soud podotýká, že zamítl žalovanou navržený důkaz smlouvou o nájmu bytu, a to pro nadbytečnost, neboť žalovaná soudu tento důkaz nepředložila a ostatní žalovanou předložené důkazy byly dostačující pro prokázání její finanční, majetkové a osobní situace.

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu celkové částky 36 450 Kč (součet dlužné jistiny, poplatků a smluvní pokuty), soud žalobkyni vyhověl ohledně částky 30 000 Kč a ohledně částky 6 450 Kč byla úspěšná žalovaná, když ohledně této částky byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla ve sporu úspěšná v rozsahu 82,30 % a žalovaná v rozsahu 17,70 %. Soud proto po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 64,60 %. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobkyně ve výši 1 500 Kč, která byla stanovena dle § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. V této souvislosti soud konstatuje, že zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (3 x 500 Kč + 3 x 100 Kč), zvýšený o 21 % DPH ve výši 378 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 458 Kč. Náklady řízení tedy činí částku v celkové výši 3 636 Kč. 64,60 % pak představuje částku 2 348,86 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). K aplikaci § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že jenom za poslední rok eviduje, že žalobkyně podala u Okresního soudu v Písku více než deset návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech. Soud zohlednil osobní, majetkovou a finanční situaci žalované a umožnil jí v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. hradit náklady řízení ve splátkách po 200 Kč měsíčně. Tuto výši splátek soud považuje za adekvátní možnostem žalované, aby mohla dostát svým závazkům bez intervence exekučního řízení.