4 C 53/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 084 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 900 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 350 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 27 184 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 289,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 683,20 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 689,25 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 14 153,24 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 084 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 683,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 289,34 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 14 153,24 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 689,25 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným dne 5. 12. 2022, jejíž nedílnou součástí byl předpis splátek. Žalovaný převzal částku 20 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy a zavázal se zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku 20 000 Kč, úrok ve výši 1 014 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a poplatek za umožnění splatit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou částku 37 184 Kč se zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 5. 2. 2024. Úroková sazba byla dle žalobkyně sjednána ve výši 8 % ročně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když za celou dobu smluvního vztahu uhradil pouze částku 12 100 Kč, z toho poslední splátku ve výši 1 000 Kč uhradil dne 16. 11. 2023. Žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 14 153,24 Kč, neuhrazeného úroku ve výši 536,01 Kč, neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 300 Kč, neuhrazeného poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 780,46 Kč, neuhrazeného poplatku za umožnění splatit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2 314,29 Kč a smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, a nahlédnutím do veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Poskytnuté informace žalovaným ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů byly zaznamenány do žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v žádosti, a to pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaný dle žalobkyně uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem ve výši 29 518 Kč, bydlí u rodičů, je rozvedený, nemá vyživovací povinnost a jeho měsíční výdaje činí 11 048 Kč. Žalobkyně tvrdí, že příjmy byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného a výdaje byly zkoumány z výpisů z jeho bankovního účtu, které však žalobkyně nemá k dispozici. Pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 s účinností ke dni 25. 3. 2025, žalovanému bylo postoupení písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaný na svůj dluh neuhradil žalobkyni ničeho, přestože mu byla dne 17. 7. 2025 odeslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 31. 3. 2026 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně a včas předvolán. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 12. 2022 ve spojení s předpisem splátek vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . se zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý neúčelový hotovostní úvěr spolu s úrokem ve výši 1 014 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 3 770 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 600 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Částka 20 000 Kč byla vyplacena žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy, což stvrdil svým podpisem na smlouvě. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % ročně a RPSN činí 272,44 %. Pro případ nezaplacení jakékoli splátky se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva byla sjednána na dobu určitou. Na smlouvě je podpis žalovaného.

4. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když celkem uhradil částku 12 100 Kč.

5. Ze žádosti o úvěr žalovaného ze dne 5. 12. 2022 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho čistým příjmem je částka 29 518 Kč, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, a jeho měsíční výdaje činí 11 048 Kč (1 000 Kč na bydlení, 4 250 kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 5 798 Kč na srážky ze mzdy). Výši příjmu žalovaný prokázal předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek.

6. Z pracovní smlouvy se podáví, že žalovaný dne 1. 12. 2016 nastoupil jako manipulant do společnosti , právnická osoba, s měsíčním fixním platem 17 000 Kč. Z výplatních pásek soud zjistil, že v srpnu 2022 byla žalovanému vyplacena částka 18 760 Kč, v září 2022 částka 21 179 Kč a v říjnu 2022 částka 21 170 Kč.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 ve spojení s její přílohou - seznamem postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení kupní ceny, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.

8. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 17. 7. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 17. 7. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy č. , hodnota, před podáním žaloby, a to nejpozději do 1. 8. 2025.

9. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 5. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem a poplatky ve výši 17 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 12 100 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025.

10. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

11. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 5. 12. 2022 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně na písemnou výzvu soudu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, a nahlédnutím do veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Poskytnuté informace žalovaným ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů byly zaznamenány do žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v žádosti, a to pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaný dle žalobkyně uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem ve výši 29 518 Kč, bydlí u rodičů, je rozvedený, nemá vyživovací povinnost a jeho měsíční výdaje činí 11 048 Kč. Žalobkyně tvrdila, že příjmy byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného, které soudu předložila, a že výdaje byly zkoumány z výpisů z jeho bankovního účtu, které však žalobkyně nemá k dispozici. Po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání řádného ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně svá tvrzení ani důkazní návrhy nedoplnila.

19. Ze žádosti o úvěr žalovaného ze dne 5. 12. 2022 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši čistého příjmu žalovaného z pracovní smlouvy a z výplatních pásek. Ačkoli žalovaný v žádosti uvedl mzdu ve výši 29 518 Kč měsíčně, z výplatních pásek za srpen, září a říjen 2022 vyplývá výše měsíční mzdy žalovaného 20 370 Kč. Ohledně měsíční výše výdajů uvedených žalovaným v zákaznické kartě 11 048 Kč žalobkyně tvrdila, že výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu, které však nemá k dispozici. Ze žádosti o úvěr však nevyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně předložil výpisy z bankovního účtu - ze žádosti vyplývá, že předložil pouze výplatní pásky a pracovní smlouvu, když tyto listiny jsou v žádosti označeny, zatímco výpisy z bankovního účtu v žádosti označeny nejsou.

20. Lze uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Měla se zabývat zjištěním a ověřením skutečné výše výdajů žalovaného (alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, jako jsou např. výdaje na bydlení) a nespokojit se bez dalšího s výší výdajů uvedenou žalovaným. Neověření výdajů žalovaného implikuje účelovost ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení jeho reálné situace. Bez zjištění a ověření skutečných výdajů žalovaného a porovnání jeho faktických příjmů a výdajů nemohla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně posoudit, zda je žalovaný schopen splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 20 000 Kč a žalovaný splatil částku 12 100 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 7 900 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky, smluvní pokutu) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 7 900 Kč ve splátkách po 350 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalovaného a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.

23. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok, smluvní pokutu a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 19,72 % (ohledně částky 7 900 Kč, namísto celkové nárokované částky 40 056,54 Kč včetně uplatněného kapitalizovaného příslušenství). Žalovaný byl úspěšný v rozsahu 80,28 % (ohledně částky 32 156,54 Kč, ohledně níž byla žaloba zamítnuta (včetně kapitalizovaného příslušenství). V dané věci tak byl z větší části úspěšný žalovaný, jelikož se však řízení aktivně neúčastnil, žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. Soud pro úplnost uvádí, že i kdyby žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně řádně zjistila a ověřila úvěruschopnost žalovaného, smlouva o úvěru by byla absolutně neplatná podle § 588 o.z. pro rozpor s dobrými mravy. Žalovanému byla na základě předmětné smlouvy poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu ve smlouvě zavázal za poskytnutí úvěru nejenom vrátit poskytnutou částku 20 000 Kč, ale uhradit i smluvní úrok a poplatky ve výši 17 184 Kč, tedy téměř dvojnásobek poskytnutého plnění, a to za dobu trvání smlouvy 14 měsíců. Takové plnění je v hrubém nepoměru k protiplnění poskytnutému žalobkyní žalovanému. Soud není ochoten akceptovat smluvní ujednání, které neúměrně zvyšuje rozsah smluvního plnění žalovaného, přičemž hodnota plnění, k němuž se v celkovém souhrnu zavázal žalovaný, je zcela neadekvátní k hodnotě protiplnění poskytovaného na základě smlouvy žalobkyní.