4 C 58/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 , 170 00 adresa proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 25 292,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 732,94 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 170,30 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 732,94 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, a částku 3 124,56 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 196,48 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 124,56 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 2 435,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 786,50 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 510,73 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 267,06 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 201,79 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 3 124,56 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně , tituly před jménem, , jméno FO, na náhradě nákladů řízení částku 1 461,15 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá po žalovaném zaplacení částky 22 168 Kč s příslušenstvím, když tato částka se dle žalobkyně skládá z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a z poplatků ve výši 2 168 Kč. Žalobkyně tvrdí, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru reg. č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a sazebník. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 20,90 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 1 063 Kč. Jelikož žalovaný byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných splátek (byl v prodlení se splátkami splatnými dne 15. 4. 2023, 15. 5. 2023 a 15. 6. 2023), žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 6. 9. 2023, o čemž žalovaného informovala výzvou k okamžitému splacení celé částky ze dne 19. 7. 2023. Dle žalobkyně k datu 30. 10. 2023 činila dlužná jistina 20 000 Kč, poplatky 2 168 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 2 786,50 Kč a úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 7. 9. 2023 do 30. 10. 2023 částku 681,03 Kč. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč dne 22. 12. 2022. Žalovaný uhradil pouze částku 267,06 Kč, a to dne 15. 1. 2023. Přes opakované výzvy žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil. Žalobkyně doplnila, že se žalovaným dne 4. 11. 2015 uzavřela smlouvu o bankovních službách a smlouvu o přímém bankovnictví, na jejichž základě vedla pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, a poskytovala mu služby internetového a mobilního bankovnictví. Dne 20. 12. 2018 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o elektronickém podpisu a ověřila jeho totožnost dle platného dokladu. Smlouva o úvěru byla uzavřena v jeho internetovém bankovnictví a podepsána jeho elektronickým podpisem. Žalobkyně doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z bankovních a nebankovních registrů a ostatních registrů a databází a z příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací. Z úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS) žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádné další dluhy mimo žalobkyni. Dále zjistila, že žalovaný je veden v živnostenském rejstříku. Žalobkyně vycházela z čistého příjmu žalovaného ze závislé činnosti ve výši 25 000 Kč na základě čestného prohlášení o příjmu obsaženého v žádosti o úvěr a z výdajů žalovaného 18 819 Kč sdělených žalovaným v žádosti o úvěr (bydlení 8 000 Kč, životní minimum 4 620 Kč, závazky u žalobkyně 4 199 Kč a ostatní výdaje 2 000 Kč). Dále žalobkyně provedla zhodnocení úvěruschopnosti z hlediska demografických a behaviorálních dat. Žalobkyně uvedla, že se nespoléhala a nevycházela pouze z předložených a ničím nedoložených prohlášení žalovaného.

2. Žalobkyně se dále domáhá po žalovaném zaplacení částky 3 124,56 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o bankovních službách ze dne 4. 11. 2015 vedla pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, . Smlouvou o povoleném debetu ze dne 11. 12. 2019 umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky na tomto účtu do povoleného debetu až do výše 2 000 Kč. Před uzavřením této smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když vycházela z informací získaných z bankovních a nebankovních registrů, interních registrů, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů a evidence adres obecních úřadů. Dále komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného. Jelikož žalovaný přečerpal prostředky na běžném účtu do nepovoleného debetu, který na výzvu ze dne 1. 4. 2023 neuhradil, žalobkyně odstoupila od smlouvy a běžný účet žalovaného ke dni 29. 5. 2023 zrušila. Debetní zůstatek ve výši 3 124,56 Kč žalobkyně vede na zvláštním účtu pohledávek č. , č. účtu, . Ke dni 30. 10. 2023 činí dlužná jistina 3 124,56 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 201,79 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 3 124,56 Kč ve výši 15 % ročně za dobu od 29. 5. 2023 do 30. 10. 2023 částku 196,48 Kč. Žalovaný ničeho na svůj dluh po tomto datu i přes zaslání výzvy neuhradil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 26. 4. 2024 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

4. Ze smlouvy o úvěru reg. č. , hodnota, (číslo úvěrového účtu , číslo, ), všeobecných obchodních podmínek, úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele a sazebníku žalobkyně vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností do 15. 12. 2024 a s úrokovou sazbou 20,90 % ročně, a to na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni 24 měsíčních splátek po 1 063 Kč. Smlouva byla podepsána elektronicky. Žalovaný v žádosti o úvěr sdělil, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů a jeho čistý měsíční příjem dle jeho čestného prohlášení činí 25 000 Kč. Výdaje na bydlení činí 8 000 Kč, ostatní výdaje činí 2 000 Kč a dále má žalovaný dluh u žalobkyně ve výši 75 747,31 Kč se splátkami po 4 033 Kč.

5. Ze smlouvy o elektronickém podpisu ze dne 20. 12. 2018, podmínek k elektronickému podpisu a podmínek přímého bankovnictví se podává, že žalobkyně zřídila žalovanému elektronický podpis ID, tel. číslo, .

6. Z kopie občanského průkazu č. , číslo, bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného.

7. Z otisku registrů - printscreenu obrazovky ze dne 19. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný neměl v registrech CBCB a SOLUS žádné záznamy.

8. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení vyplývá, že příjmy žalovaného činí 25 000 Kč, jde o příjmy ze závislé činnosti a byly doloženy čestným prohlášením. Žalovaný měl závazky vůči žalobkyni ve výši 40 075,11 Kč a 35 672,20 Kč, které splácel ve splátkách po 4 198 Kč. Žalovaný byl svobodný, neměl závazky, bydlel u rodičů. Náklady spojené s bydlením činily 8 000 Kč a ostatní výdaje žalovaného činily 2 000 Kč. Prohlášené měsíční výdaje domácnosti činily 10 000 Kč. V registrech BRKI, NRKI a SOLUS nebyl zjištěn negativní záznam.

9. Z historického výpisu a z výpisu k účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaný dne 22. 12. 2022 vyčerpal úvěr ve výši 20 000 Kč a že uhradil pouze dne 15. 1. 2023 částku 267,06 Kč.

10. Výzvou k okamžitému splacení dluhu byl dne 19. 7. 2023 žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 8 662,78 Kč nejpozději do 6. 9. 2023, jinak nastane k tomuto datu splatnost celé pohledávky. Z dodejky se podává, že tato výzva byla žalovanému doručována na adresu jeho trvalého pobytu , adresa, .

11. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 10. 2023 včetně potvrzení o podání vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 25 152,25 Kč nejpozději do 9. 10. 2023.

12. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne 4. 11. 2015 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, spolu se zřízením služby přímého bankovnictví. Na smlouvě je podpis žalovaného.

13. Ze smlouvy o povoleném debetu a oznámení KB, a.s. o úrokových sazbách ze dne 11. 12. 2019 vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému povolený debet na účtu č. , č. účtu, do výše 2 000 Kč, a to na dobu neurčitou s úrokovou sazbou 12 % ročně. Na smlouvě je podpis žalovaného. V případě nepovoleného debetu je úroková sazba 25 % ročně.

14. Výzvou k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 1. 4. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě nepovoleného debetu, který k tomuto dni činil 2 561,47 Kč.

15. Dle odstoupení od smlouvy ze dne 9. 5. 2023 žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu č. , č. účtu, z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Dle dodejky bylo odstoupení doručováno žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu , adresa, .

16. Z oznámení ze dne 29. 5. 2023 se podává, že žalobkyně žalovanému oznámila, že jeho účet č. , č. účtu, byl ke dni 29. 5. 2023 zrušen. K tomuto dni činil debetní zůstatek na účtu -3 124,56 Kč.

17. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vyplývá, že dne 26. 5. 2023 byl vyrovnán debet na účtu ve výši -3 124,56 Kč z účtu č. , č. účtu, .

18. Dle historického výpisu ke dni 30. 10. 2023 činí zůstatek na účtu č. , č. účtu, 3 124,56 Kč.

19. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 10. 2023 včetně potvrzení o podání vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 3 447,34 Kč nejpozději do 9. 10. 2023.

20. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 19. 12. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem ve výši 20,90 % ročně a poplatky ve 24 měsíčních splátkách po 1 063 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 267,06 Kč. Dále žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 11. 12. 2019 smlouvu o povoleném debetu do výše 2 000 Kč na běžném účtu č. , č. účtu, . Žalovaný povolenou výši překročil a ke dni zrušení běžného účtu žalobkyní činil debetní zůstatek -3 124,56 Kč.

21. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

22. Jak smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 19. 12. 2022, tak smlouvu o povoleném debetu ze dne 11. 12. 2019 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

23. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

28. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

29. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu pouze obecně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací získaných z bankovních a nebankovních registrů a dalších registrů a databází a dále komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného po konfrontaci s dostupnými údaji umožňujícími posouzení úvěruschopnosti a se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného. Na výzvu soudu ohledně posouzení úvěruschopnosti při sjednání smlouvy o povoleném debetu ze dne 11. 12. 2019 žalobkyně svá tvrzení obsažená v návrhu nedoplnila a neoznačila a nepředložila ani žádné důkazy k prokázání svých tvrzení. Ohledně posouzení úvěruschopnosti při sjednávání smlouvy o úvěru ze dne 19. 12. 2022 na výzvu soudu žalobkyně návrh doplnila tak, že z úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS) nezjistila žádné dluhy žalovaného kromě žalobkyně. Zjistila, že žalovaný je veden v živnostenském rejstříku a není veden v insolvenčním rejstříku, že průkaz totožnosti žalovaného nebyl evidován v databázi neplatných dokladů a trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního úřadu. Následně žalobkyně přistoupila ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného s ohledem na jeho příjem a výdaje. Ačkoli žalobkyně uvedla, že nespoléhala a nevycházela pouze z předložených a ničím nedoložených prohlášení žalovaného, opak je pravdou. Žalobkyně uvedla, že vycházela ze žalovaným tvrzené výše jeho čistého příjmu ze závislé činnosti 25 000 Kč, který nijak neověřovala, když vyšla pouze z čestného prohlášení žalovaného o příjmu obsaženého v žádosti o úvěr. Žalobkyně nezjistila ani zdroj příjmů žalovaného, zda se jedná o příjmy ze zaměstnání či z podnikatelské činnosti, případně příjmy jiné. Nemohla tak posoudit ani jejich stabilitu, pravidelnost a udržitelnost po celou dobu trvání úvěru. Zjištění a ověření zdroje a výše příjmů žalovaného je pro posouzení úvěruschopnosti zcela zásadní. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně vycházela z jejich celkové výše 18 819 Kč, aniž by ověřila tvrzenou výši výdajů žalovaného na bydlení ve výši 8 000 Kč. I s ohledem na poměrně vysoké výdaje žalovaného měla žalobkyně ověřit výši jeho příjmů a nespokojit se s pouhým čestným prohlášením žalovaného. Navíc ověření příjmů není až tak složité, stačilo, aby žalovaný předložil například potvrzení zaměstnavatele či daňové přiznání.

30. Lze tak uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně uzavřením jak smlouvy o úvěru ze dne 19. 12. 2022, tak smlouvy o povoleném debetu ze dne 11. 12. 2019 jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost obou předmětných smluv o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

31. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný splatil částku 267,06 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 19 732,94 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. V případě nepovoleného debetu na účtu je žalovaný povinen vrátit žalobkyni pouze dlužnou částku 3 124,56 Kč. Jiné smluvní nároky (úrok, různé poplatky apod.) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit.

32. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Pojem spor je v tomto případě třeba vykládat jen jako aktivní a nevyřešený střet (konflikt) rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita naproti tomu spor o přiměřenou dobu plnění nezakládá. Pokud věřitel vyzval dlužníka k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. a dlužník proti takové výzvě v přiměřené době aktivně nevystoupil s argumentem, že taková doba plnění není přiměřená jeho možnostem, není tu spor o určení přiměřené doby plnění a platí doba plnění uvedená ve výzvě věřitele. Pokud dlužník žádnou obranu neuplatnil a nová doba plnění určená výzvou věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. uplynula, je dlužník v prodlení (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019) Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, spor o přiměřenou dobu plnění v daném případě není. V případě nepovoleného debetu na účtu žalobkyně vyzvala žalovaného v rámci odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne 9. 5. 2023 k jeho úhradě. Odstoupení bylo dle dodejky odesláno žalovanému dne 10. 5. 2023 a uloženo na poště od 12. 5. 2023 do 22. 5. 2023. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku 3 124,56 Kč žalobkyni neuhradil. Soud proto žalobkyni přiznal dle § 1970 o. z. úrok z prodlení z částky 3 124,56 Kč od žalobkyní požadovaného data 29. 5. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně (za dobu od 29. 5. 2023 do 30. 10. 2023 žalobkyně tento úrok z prodlení kapitalizovala částkou 196,48 Kč). Ohledně smlouvy o úvěru ze dne 19. 12. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v předžalobní upomínce ze dne 2. 10. 2023, která byla žalovanému dle potvrzení o podání odeslána poštou téhož dne. Ve smyslu § 573 o. z. byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 5. 10. 2023. Žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval, námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění rovněž neuplatnil. Na základě této výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit do 9. 10. 2023. Jelikož tak neučinil, dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby a žalovaný je od 10. 10. 2023 s úhradou částky 19 732,94 Kč v prodlení. Soud proto žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. přiznal úrok z prodlení z částky 19 732,94 Kč od 10. 10. 2023 do zaplacení, a to v žalobkyní požadované výši 15 % ročně, která odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení za dobu od 10. 10. 2023 do 30. 10. 2023 byl kapitalizován částkou 170,30 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

33. S ohledem na absolutní neplatnost jak smlouvy o úvěru ze dne 19. 12. 2022, tak smlouvy o povoleném debetu ze dne 11. 12. 2019 nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnuté úvěry, ani poplatky a úroky, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

34. Soud pro úplnost dodává, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam.

35. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu celkem částky 29 158,36 Kč (jistina 20 000 Kč + poplatky 2 168 Kč +kapitalizovaný úrok 2 786,50 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 681,03 Kč + jistina 3 124,56 Kč + kapitalizovaný úrok 201,79 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 196,48 Kč), soud žalobkyni vyhověl ohledně částky 23 224,28 Kč a ohledně částky 5 934,08 Kč byl úspěšný žalovaný, když ohledně této částky byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla ve sporu úspěšná v rozsahu 79,65 % a žalovaný v rozsahu 20,35 %. Soud proto po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 59,30 %. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobkyně ve výši 900 Kč, která byla stanovena dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. V této souvislosti soud konstatuje, že zástupkyně žalobkyně učinila 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby). Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek, vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 012 Kč. Náklady řízení tedy činí částku v celkové výši 2 464 Kč. 59,30 % pak představuje částku 1 461,15 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení pro úplnost uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemná podání ze dne 25. 4. 2024, když je nutno zdůraznit, že uvedená podání žalobkyně obsahují toliko doplňující žalobní tvrzení, která byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě. Pokud by tak učinila, nemusela by na výzvu soudu žalobu doplňovat a náklady řízení by jí tak nevznikly.