4 C 84/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1 812 Kč

I. Řízení se částečně zastavuje ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 2 424 Kč a ohledně smluvní pokuty ve výši 1 812 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 732,25 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, na náhradě nákladů řízení částku 924,22 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 424 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 732,25 Kč za dobu od 5. 1. 2024 do 4. 6. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 812 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela dne 14. 12. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve znění smlouvy o úvěru stejného čísla ze dne 18. 12. 2023, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 14 324 Kč do 4. 1. 2024. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně www., právnická osoba, , kde žalovaný vyplnil požadované údaje ve formuláři a poskytl kopii občanského průkazu. V rámci dokončení žádosti o úvěr provedl žalovaný tzv. verifikační platbu ze svého účtu na účet společnosti , právnická osoba, Poté žalovaný obdržel předsmluvní informace a další dokumentaci. Právní předchůdkyně žalobkyně žádost schválila poté, co posoudila úvěruschopnost žalovaného zejména nahlížením do registrů NRKI, BRKI a insolvenčního rejstříku, a částku 12 000 Kč vyplatila na účet žalovaného. Žalovaný sjednanou částku řádně a včas neuhradil. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 a společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek byla ke dni 5. 6. 2024 pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Jelikož žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, požaduje po žalovaném dlužnou jistinu ve výši 12 000 Kč, nesplacený úrok ve výši 2 424 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 812 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč za odeslání obyčejného dopisu a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, který za dobu od 5. 1. 2024 do 4. 6. 2024 kapitalizovala částkou 732,25 Kč. Na písemnou výzvu soudu žalobkyně doplnila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje a aktuální majetkové poměry žalovaného nezná.

2. V souladu s dispozičním jednáním žalobkyně, která podáním ze dne 11. 3. 2025 vzala žalobu zpět co do smluvní pokuty ve výši 1 812 Kč a co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 424 Kč, soud řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), částečně zastavil, přičemž souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím nezjišťoval, neboť k němu došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o.s.ř.).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 31. 3. 2025 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 12. 2023 včetně obchodních podmínek soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalovaný a společnost , právnická osoba, , která se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr splatný jednorázově ve výši 2 000 Kč, a to na účet , č. účtu, . Žalovaný se zavázal částku vrátit spolu s úrokem ve výši 414 Kč do 21 dnů. Úrok byl sjednán ve výši 359,79 % ročně, RPSN ve výši 2 531,20 %. Pro případ prodlení se dále žalovaný zavázal uhradit úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky a poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč. Na smlouvě je uveden datum a čas potvrzení návrhu smlouvy žalovaným pomocí kódu 14. 12. 2023 v 19:39:40 hodin.

5. Z dodatku č. 4 ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, vyplývá, že se účastníci smlouvy dohodli na změně smlouvy tak, že celková částka jistiny úvěru činí 12 000 Kč, zápůjční úroková sazba činí 336,61 % ročně a žalovaný se zavázal uhradit částku 14 324 Kč (jistina ve výši 12 000 Kč + úrok ve výši 2 324 Kč).

6. Dle výpisu z účtu ze dne 20. 12. 2016 žalovaný z účtu č. , č. účtu, zaplatil verifikační platbu ve výši 0,11 Kč. Tato platba vyplývá i ze sdělení , právnická osoba, ., dle které majitelem a disponentem tohoto účtu byl v prosinci 2016 žalovaný.

7. Z výpisů z účtu se podává, že na účet č. , č. účtu, byla dne 14. 12. 2023 poskytnuta částka 2 000 Kč, dne 15. 12. 2023 částka 3 000 Kč, dne 15. 12. 2023 částka 3 000 Kč, dne 17. 12. 2023 částka 2 000 Kč a dne 18. 12. 2023 částka 2 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplývá, že majitelem a disponentem tohoto účtu je žalovaný a že skutečně částky byly na účet připsány.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 a společným prohlášením smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 21. 6. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o provedení transakce společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 6. 2024 včetně podacího archu ze dne 14. 6. 2024 a z oznámení ze dne 30. 6. 2024.

9. Žalovaný byl upomínán o úhradu dlužné částky výzvou ze dne 18. 7. 2024. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 17. 10. 2024 včetně podacího archu ze dne 21. 10. 2024 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 31. 10. 2024.

10. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 14. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve znění dodatku ke smlouvě ze dne 18. 12. 2023, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 12 000 Kč. Žalovaný nesplatil na svůj dluh ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 a společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámeními ze dne 13. 6. 2024 a ze dne 30. 6. 2024.

11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

12. Předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru včetně jejího dodatku soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu tvrdila pouze to, že její právní předchůdkyně zahájila schvalovací proces, jehož součástí bylo nahlížení do registrů respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet úvěr. Na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů k jejich prokázání ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně pouze sdělila, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. K ústnímu jednání konanému dne 31. 3. 2025 se žalobkyně nedostavila, proto jí soud nemohl poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 12 000 Kč a žalovaný nesplatil žádnou částku, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 12 000 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalovaného a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok III.).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 70,52 %, neúspěšná v rozsahu 29,48 % (žalobkyni byla přiznána částka 12 000 Kč namísto nárokované částky 17 016,25 Kč - včetně uplatněné smluvní pokuty a kapitalizovaného příslušenství), proto jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 41,04 % (70,52 % - 29,48 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v daném případě tvořeny odměnou advokáta ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé - žaloba) podle 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“), náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z částky 1 200 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí částku 2 252 Kč, z nichž 41,04 % činí částku 924,22 Kč. Přiznanou část nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně a podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.