4 C 85/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 284 959,76 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 39 787,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 739,98 Kč, úroku ve výši 14,40 % ročně z částky 35 615,11 Kč od 27. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 075,38 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 787,11 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení, a zaplacení částky 245 172,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23 080,91 Kč, úroku ve výši 15,90 % ročně z částky 238 624,65 Kč od 27. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 23 838,93 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 245 172,65 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 39 787,11 Kč (zahrnující dlužnou jistinu úvěru ve výši 35 615,11 Kč a poplatky ve výši 4 172 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 075,38 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 739,98 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 787,11 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,40 % ročně z částky 35 615,11 Kč od 27. 6. 2023 do zaplacení, a to z titulu Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou dne 6. 6. 2016. Žalované byl na základě této smlouvy poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně úvěr ve výši 117 000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se mimo jiné zavázala hradit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 14,40 % ročně a poplatky za vedení úvěrového účtu a poskytnuté bankovní služby dle Sazebníku. Dále bylo v rámci smlouvy sjednáno pojištění schopnosti žalované splácet úvěr, za které se zavázala hradit poplatek. Žalovaná se dále zavázala poskytnutý úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků splácet formou pravidelných měsíčních splátek, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaná však dlužnou částku vedenou na úvěrovém účtu nesplácela řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 26. 6. 2023 a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty v celkové výši 58 834,31 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila právo na úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka za žalovanou byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2024, a to s účinností ke dni 21. 2. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 15. 3. 2024, přičemž ke dni postoupení pohledávky tato činila 48 602,47 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo žalovanou na pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobkyně dne 22. 5. 2024 zaslala žalované předžalobní výzvu. Žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací získaných od žalované při zpracování žádosti žalované o úvěr ze dne 6. 6. 2016 a dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další). Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnaná, přičemž doložila potvrzení o výši příjmu ze dne 27. 7. 2015, dle kterého byla zaměstnána na dobu neurčitou jako administrativní pracovník u Úřadu práce ČR – krajská pobočka v , adresa, a její průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce činil 20 571 Kč. Dále uvedla, že je vdaná, nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám a celkový příjem domácnosti činí 60 000 Kč. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná, v době podání žádosti o úvěr, měla vůči právní předchůdkyni závazky s celkovou výší měsíčních splátek 9 098,29 Kč, a z externích zdrojů zjistila, že žalovaná neměla žádné další závazky. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalované částkou životního minima, výdaji uvedenými v žádosti o úvěr a částkou normativních nákladů na bydlení a dále vyhodnotila, že disponibilní částka žalované je dostatečná a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Žalobkyně dále doplnila, že kapitalizovaný úrok ve výši 4 739,98 Kč představuje úrok ve výši 14,40 % ročně z dlužné jistiny za období od 21. 1. 2023 do 26. 6. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 075,38 Kč představuje úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny po splatnosti za období od 1. 2. 2023 do 8. 2. 2024 a částka ve výši 4 172 Kč představuje vyúčtované poplatky, a to úhrady za pojištění ve výši 1 472 Kč, poplatky za zaslání upomínky ve výši 2 400 Kč (celkem 4 upomínky ze dne 3. 3. 2023, 6. 4. 2023. 15. 5. 2023 a 23. 6. 2023 po 600 Kč) a poplatek za ukončení smlouvy ve výši 300 Kč. Žalobkyně dále doplnila, že právní předchůdkyně žalované dne 6. 6. 2016 poskytla úvěr ve výši 117 000 Kč, přičemž žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkově 192 226,29 Kč, a dlužná jistina ve výši 35 615,11 Kč představuje poskytnutý úvěr ponížený o veškeré platby na jistinu, tedy o 81 384,89 Kč.

2. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dále domáhala po žalované zaplacení částky 245 172,65 Kč (zahrnující dlužnou jistinu úvěru ve výši 238 624,65 Kč a poplatky ve výši 6 548 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 23 838,93 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 23 080,91 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 245 172,65 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 15,90 % ročně z částky 238 624,65 Kč od 27. 6. 2023 do zaplacení, a to z titulu Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou dne 27. 7. 2015. Žalované byl na základě této smlouvy poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně úvěr ve výši 450 000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se mimo jiné zavázala hradit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 15,90 % ročně a poplatky za vedení úvěrového účtu a poskytnuté bankovní služby dle Sazebníku. Dále bylo v rámci smlouvy sjednáno pojištění schopnosti žalované splácet úvěr, za které se zavázala hradit poplatek. Žalovaná se dále zavázala poskytnutý úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků splácet formou pravidelných měsíčních splátek, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaná však dlužnou částku vedenou na úvěrovém účtu nesplácela řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 26. 6. 2023 a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty v celkové výši 269 538,90 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila právo na úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka za žalovanou byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2024, a to s účinností ke dni 21. 2. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně, přičemž ke dni postoupení pohledávky tato činila 292 092,49 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo žalovanou na pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované předžalobní výzvu. Žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací získaných od žalované při zpracování žádosti žalované o úvěr ze dne 27. 7. 2015 a dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další). Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnaná, přičemž doložila potvrzení o výši příjmu ze dne 27. 7. 2015, dle kterého byla zaměstnána na dobu neurčitou jako administrativní pracovník u Úřadu práce ČR – krajská pobočka v , adresa, a její průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce činil 20 571 Kč. Dále uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám a celkový příjem domácnosti činí 60 000 Kč. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná, v době podání žádosti o úvěr, měla vůči právní předchůdkyni závazky s celkovou výší měsíčních splátek 676,59 Kč, a z externích zdrojů zjistila, že žalovaná neměla žádné další závazky. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalované částkou životního minima, výdaji uvedenými v žádosti o úvěr a částkou normativních nákladů na bydlení a dále vyhodnotila, že disponibilní částka žalované je dostatečná a žádosti o úvěr bylo vyhověno, přičemž výše nové splátky činila 7 510,07 Kč. Žalobkyně dále doplnila, že kapitalizovaný úrok ve výši 23 080,91 Kč představuje úrok ve výši 15,90 % ročně z dlužné jistiny za období od 21. 1. 2023 do 26. 6. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 23 838,93 Kč představuje úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny po splatnosti za období od 31. 1. 2023 do 8. 2. 2024 a částka ve výši 6 548 Kč představuje vyúčtované poplatky, a to úhrady za pojištění ve výši 3 848 Kč, poplatky za zaslání upomínky ve výši 2 400 Kč (celkem 4 upomínky ze dne 3. 3. 2023, 6. 4. 2023. 15. 5. 2023 a 23. 6. 2023 po 600 Kč) a poplatek za ukončení smlouvy ve výši 300 Kč. Žalobkyně dále doplnila, že právní předchůdkyně žalované dne 27. 7. 2015 poskytla úvěr ve výši 450 000 Kč, přičemž žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkově 682 837,03 Kč, a dlužná jistina ve výši 238 624,65 Kč představuje poskytnutý úvěr ponížený o veškeré platby na jistinu, tedy o 211 375,35 Kč.

3. Žalovaná na výzvu soudu, aby sdělila a doložila své aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry, nereagovala. K žalobě se nevyjádřila, k ústním jednáním konaným dne 8. 8. 2025 a dne 29. 8. 2025 se bez omluvy nedostavila, ačkoliv k nim byla řádně a včas předvolána. Žalobkyně se zúčastnila jednání konaného dne 8. 8. 2025 i jednání konaného dne 29. 8. 2025. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ze dne 6. 6. 2016 včetně všeobecných produktových podmínek, sazebníku poplatků platného od 1. 9. 2013, sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 10. 6. 2016, z dokumentu označeného jako „Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Expres půjčku“ a všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 117 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 295 Kč a s pojistným, a to v 96 měsíčních splátkách po 2 243,19 Kč (měsíční splátka jistiny a úroku ve výši 2 059,19 Kč + úhrada pojištění ve výši 184 Kč), přičemž splatnost řádné měsíční splátky byla sjednána k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 7. 2016, a poslední řádná splátka měla činit 4 277,96 Kč. Dále bylo sjednáno, že úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, a poskytnutý úvěr bude žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, . Mezi stranami byla dále sjednána smluvní pokuta, kterou je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat po žalované za její opakované prodlení se splátkou, a to ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných dle smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,40 % ročně. Mezi stranami byly sjednány další poplatky, a to poplatek za zaslání každé upomínky ve výši 600 Kč a poplatek za prohlášení úvěru za ihned splatný ve výši 300 Kč. Na smlouvě je podpis žalované.

5. Z žádosti o úvěr ze dne 6. 6. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná zde uvedla, že je vdaná, nemá žádnou vyživovací povinnost, je vysokoškolsky vzdělaná, bydlí u rodičů a je zaměstnána od 1. 7. 2013 u Úřadu práce ČR – krajská pobočka v , adresa, , a to na dobu neurčitou, přičemž její průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí 20 571 Kč. Žalovaná zde uvedla, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 60 000 Kč, že nemá žádné životní náklady, nejsou jí prováděny srážky ze mzdy a nehradí žádné jiné měsíční splátky. Z připojeného potvrzení o výši příjmu ze dne 27. 7. 2015 se podává, že toto bylo vyhotoveno Úřadem práce ČR – krajská pobočka v , adresa, , přičemž je zde uvedeno, že průměrný čistý měsíční příjem žalované za poslední 3 měsíce činil 20 571 Kč.

6. Z dokumentu označeného jako „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti , název, č. , hodnota, “ ze dne 20. 12. 2024 a z připojeného přehledu závazků vyplývá, že právní předchůdkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti k žádosti žalované o úvěr ze dne 6. 6. 2016, vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 20 571 Kč, který byl ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr, dále vycházela z čistého měsíčního příjmu domácnosti ve výši 60 000 Kč, z podílu žalované na nákladech na bydlení ve výši 34,29 % a z interních splátek žalované ve výši 9 098,29 Kč. Interní splátky žalované zahrnují splátku ve výši 1 588,22 Kč za typ produktu , název, a splátku ve výši 7 510,07 Kč za typ produktu Konsolidace. Dále bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalované byla vypočtena prostřednictvím výpočtu tzv. maximální měsíční splátky (MMS) tak, že od příjmu žalované (20 571 Kč) byly odečteny interní splátky (9 098,29 Kč), externí splátky (0 Kč) a životní náklady (4 428,02 Kč), přičemž MMS činilo 7 044,69 Kč. Výsledná měsíční splátka předmětného úvěru činila 2 059,19 Kč.

7. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované ze dne 21. 2. 2024 vyplývá, že jistina po splatnosti činí 35 615,11 Kč, splatné poplatky činí 4 172 Kč, splatný smluvní úrok činí 4 739,98 Kč a splatný úrok z prodlení činí 4 075,38 Kč (úrok z jistiny 3 580,56 Kč + úrok z úroku 494,82 Kč).

8. Z platební historie ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 26. 11. 2024 vyplývá, že dne 6. 6. 2016 byl čerpán úvěr ve výši 117 000 Kč a že na tento úvěr bylo celkem uhrazeno 192 226,29 Kč.

9. Z upomínek ze dne 3. 3. 2023, ze dne 6. 4. 2023, ze dne 15. 5. 2023 a ze dne 23. 6. 2023 soud zjistil, že ke dni 3. 3. 2023 byl na úvěrovém účtu č. , č. účtu, dluh ve výši 2 852,54 Kč (tvořený dluhem na splátkách ve výši 2 252,54 Kč a poplatkem za upomínku ve výši 600 Kč), ke dni 6. 4. 2023 dluh ve výši 5 738,91 Kč (tvořený dluhem na splátkách ve výši 5 138,91 Kč a poplatkem za upomínku ve výši 600 Kč), ke dni 15. 5. 2023 dluh ve výši 8 669,01 Kč (tvořený dluhem na splátkách ve výši 8 069,01 Kč a poplatkem za upomínku ve výši 600 Kč) a ke dni 23. 6. 2023 dluh ve výši 13 885,14 Kč (tvořený dluhem na splátkách ve výši 13 285,14 Kč a poplatkem za upomínku ve výši 600 Kč).

10. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 28. 6. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 29. 6. 2023 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání ze strany žalované prohlásila úvěr č. , č. účtu, na částku 117 000 Kč za splatný ke dni 26. 6. 2023, přičemž ke dni 28. 6. 2023 dlužná částka činila 58 834,31 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do 12. 7. 2023. Dle poštovního podacího archu bylo toto oznámení žalované zasláno dne 29. 6. 2023 na adresu , adresa, , tedy na adresu žalované uvedenou ve smlouvě i v žádosti o úvěr.

11. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček ze dne 27. 7. 2015 včetně všeobecných produktových podmínek, sazebníku poplatků platného od 1. 9. 2013, z dokumentu označeného jako „Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Konsolidaci půjček“ a všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 450 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 795 Kč a s pojistným, a to ve 120 měsíčních splátkách po 7 991,07 Kč (měsíční splátka jistiny a úroku ve výši 7 510,07 Kč + úhrada pojištění ve výši 481 Kč), přičemž splatnost řádné měsíční splátky byla sjednána k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 8. 2015. Dále bylo sjednáno, že úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, a poskytnutý úvěr bude žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, . Mezi stranami byla dále sjednána smluvní pokuta, kterou je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat po žalované za její opakované prodlení se splátkou, a to ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných dle smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,90 % ročně. Mezi stranami byly sjednány další poplatky, a to poplatek za zaslání každé upomínky ve výši 600 Kč a poplatek za prohlášení úvěru za ihned splatný ve výši 300 Kč. Na smlouvě je podpis žalované.

12. Z žádosti o úvěr ze dne 27. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná zde uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, je vysokoškolsky vzdělaná, bydlí u rodičů a je zaměstnána od 1. 7. 2013 u Úřadu práce ČR – krajská pobočka v , adresa, , a to na dobu neurčitou, přičemž její průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí 20 571 Kč, přičemž předložila potvrzení o příjmu. Žalovaná zde uvedla, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 60 000 Kč, že nemá žádné životní náklady, nejsou jí prováděny srážky ze mzdy a nehradí žádné jiné měsíční splátky. Žalovaná dále uvedla výčet svých současných závazků k právní předchůdkyni žalobkyně, a to úvěr s úvěrovým rámcem 391 000 Kč, na němž zbývalo doplatit 392 895,80 Kč, přičemž měsíční splátka tohoto úvěru činila 6 894,91 Kč. Z připojeného potvrzení o výši příjmu ze dne 27. 7. 2015 se podává, že toto bylo vyhotoveno Úřadem práce ČR – krajská pobočka v , adresa, , přičemž je zde uvedeno, že průměrný čistý měsíční příjem žalované za poslední 3 měsíce činil 20 571 Kč.

13. Z dokumentu označeného jako „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti Konsolidace - doplnění č. , hodnota, “ ze dne 20. 12. 2024 a z připojeného přehledu závazků vyplývá, že právní předchůdkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti k žádosti žalované o úvěr ze dne 27. 7. 2015 vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 20 571 Kč, který byl ověřen z doloženého dokladu o příjmu, dále vycházela z čistého měsíčního příjmu domácnosti ve výši 60 000 Kč, z podílu žalované na nákladech na bydlení ve výši 34,29 % a z interních splátek žalované ve výši 676,59 Kč, a to za typ produktu , název, . Dále byl u žalované zjištěn typ produktu Konsolidace – doplnění ve výši 391 000 Kč se splátkou ve výši 6 894,91 Kč. Dále bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalované byla vypočtena prostřednictvím výpočtu tzv. maximální měsíční splátky (MMS) tak, že od příjmu žalované (20 571 Kč) byly odečteny interní splátky (676,59 Kč), externí splátky (0 Kč) a životní náklady (4 428,02 Kč), přičemž MMS činilo 15 466,39 Kč. Výsledná měsíční splátka předmětného úvěru činila 7 510,07 Kč.

14. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované ze dne 21. 2. 2024 vyplývá, že jistina po splatnosti činí 238 624,65 Kč, splatné poplatky činí 6 548 Kč, splatný smluvní úrok činí 23 080,91 Kč a splatný úrok z prodlení činí 23 838,93 Kč (úrok z jistiny 21 391,59 Kč + úrok z úroku 2 447,34 Kč).

15. Z platební historie ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 26. 11. 2024 soud zjistil, že dne 27. 7. 2015 byl čerpán úvěr v celkové výši 450 000 Kč (392 895,80 Kč + 57 104,20 Kč) a že na tento úvěr bylo celkem uhrazeno 682 837,03 Kč.

16. Z upomínek ze dne 3. 3. 2023, ze dne 6. 4. 2023, ze dne 15. 5. 2023 a ze dne 23. 6. 2023 vyplývá, že ke dni 3. 3. 2023 byl na úvěrovém účtu č. , č. účtu, dluh ve výši 8 625,06 Kč (tvořený dluhem na splátkách ve výši 8 025,06 Kč a poplatkem za upomínku ve výši 600 Kč), ke dni 6. 4. 2023 dluh ve výši 17 373,72 Kč (tvořený dluhem na splátkách ve výši 16 773,72 Kč a poplatkem za upomínku ve výši 600 Kč), ke dni 15. 5. 2023 dluh ve výši 26 283,06 Kč (tvořený dluhem na splátkách ve výši 25 683,06 Kč a poplatkem za upomínku ve výši 600 Kč) a ke dni 23. 6. 2023 dluh ve výši 43 341,06 Kč (tvořený dluhem na splátkách ve výši 42 741,06 Kč a poplatkem za upomínku ve výši 600 Kč).

17. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 28. 6. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 29. 6. 2023 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání ze strany žalované prohlásila úvěr č. , č. účtu, na částku 450 000 Kč za splatný ke dni 26. 6. 2023, přičemž ke dni 28. 6. 2023 dlužná částka činila 269 538,90 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do 12. 7. 2023. Dle poštovního podacího archu bylo toto oznámení žalované zasláno dne 29. 6. 2023 na adresu , adresa, , tedy na adresu žalované uvedenou ve smlouvě i v žádosti o úvěr.

18. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2024 ve spojení s její přílohou č. 1 - seznamem postoupených pohledávek, dohodou o úplatě ze dne 13. 2. 2024, potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 21. 2. 2024, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2024, podacím lístkem ze dne 15. 3. 2024 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.

19. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 21. 5. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 22. 5. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 390 505,50 Kč, a to z úvěru č. , hodnota, a z úvěru č. , hodnota, před podáním žaloby, a to nejpozději do 5. 6. 2024. Výzva byla žalované zaslána na adresu , adresa, .

20. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, uzavřela se žalovanou dne 6. 6. 2016 smlouvu o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , na jejímž základě poskytla žalované částku 117 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutou částku spolu s úrokem, poplatky za pojištění a poplatky v 96 měsíčních splátkách po 2 243,19 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 192 226,29 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela se žalovanou dne 27. 7. 2015 smlouvu o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. , č. účtu, jako konsolidační úvěr, na jejímž základě poskytla žalované částku 450 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutou částku spolu s úrokem, poplatky za pojištění a poplatky ve 120 měsíčních splátkách po 7 991,07 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 682 837,03 Kč. Tyto pohledávky byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2024. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2024 bylo žalované odesláno prostřednictvím České pošty dne 15. 3. 2024. Žalovaná byla dne 21. 5. 2024 žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky, a to do 5. 6. 2024, přičemž tato výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty dne 22. 5. 2024.

21. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

22. Smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 6. 6. 2016 a dne 27. 7. 2015 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

23. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

26. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

27. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

28. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy ze dne 6. 6. 2016 žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění na písemnou výzvu soudu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela především z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 6. 6. 2019 a dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další). Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmů žalované uvedených v žádosti, které ověřila potvrzením o výši příjmů ze dne 27. 7. 2015. Dále vycházela ze skutečnosti, že žalovaná je vdaná, nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám a celkový příjem domácnosti činí 60 000 Kč. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná v době podání žádosti o úvěr měla vůči právní předchůdkyni žalobkyně závazky s celkovou výší měsíčních splátek 9 098,29 Kč, a z externích zdrojů zjistila, že žalovaná neměla žádné další závazky. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalované částkou životního minima, výdaji uvedenými v žádosti o úvěr a částkou normativních nákladů na bydlení a dále vyhodnotila, že disponibilní částka žalované je dostatečná a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Soud podotýká, že žalobkyně byla při ústním jednání konaném dne 8. 8. 2025 poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., přesto svá skutková tvrzení a důkazní návrhy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované ve lhůtě poskytnuté soudem více nedoplnila.

29. Žalobkyně jako doklad, z něhož vycházela právní předchůdkyně žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalované při uzavření smlouvy o úvěru dne 6. 6. 2016, označila a předložila žádost o úvěr ze dne 6. 6. 2016 spolu potvrzením o příjmu ze dne 27. 7. 2015 a s vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti. Žalovaná v této žádosti uvedla, že je vdaná, je vysokoškolsky vzdělaná, nevyživuje žádné osoby, žije u rodičů, její čistý příjem činí 20 571 Kč, čistý příjem domácnosti činí 60 000 Kč a nemá žádné výdaje, srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky, přičemž příjem žalované byl ověřen předloženým potvrzením o příjmu ze dne 27. 7. 2015. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalované byla posuzovaná individuálně na základě informací uvedených v žádosti. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů tvrzených žalovanou dne 6. 6. 2016, a to z tvrzené výše příjmů celé domácnosti ve výši 60 000 Kč, aniž by tuto výši jakkoli ověřovala. Příjmy žalované 20 571 Kč ověřila z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr ze dne 27. 7. 2015. Výdaje žalované nezjišťovala a neověřovala vůbec, vycházela ze statistických modelů, kdy do výdajů započetla pouze interní splátky žalované (9 098,29 Kč) a její životní náklady (4 428,02 Kč).

30. Lze uzavřít, že žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, při uzavírání smlouvy o úvěru ze dne 6. 6. 2016 nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Právní předchůdkyně žalobkyně skutečné příjmy neověřila řádně, když příjmy žalované ověřila z potvrzení o výši příjmů ze dne 27. 7. 2015, tedy z potvrzení starého 11 měsíců před uzavřením smlouvy, a příjmy domácnosti neověřovala vůbec. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž vůbec nezjišťovala a neověřovala skutečné výdaje žalované, ačkoli žalovaná v žádosti o úvěr uvedla své výdaje ve výši 0 Kč, a vycházela pouze z existenčního minima a ze statistických modelů, přičemž do výdajů žalované vůbec nezapočítala náklady na bydlení. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřením úvěrové smlouvy dne 6. 6. 2016 jednala v rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

31. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru ze dne 6. 6. 2016 poskytla žalované celkem částku 117 000 Kč a žalovaná splatila celkem částku 192 226,29 Kč, na jistině úvěru nezůstal nesplněný dluh.

32. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy ze dne 27. 7. 2015 žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění na písemnou výzvu soudu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela především z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 27. 7. 2015 a dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další). Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmů žalované uvedených v žádosti, které ověřila potvrzením o výši příjmů ze dne 27. 7. 2015. Dále vycházela ze skutečnosti, že žalovaná je svobodná, nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám a celkový příjem domácnosti činí 60 000 Kč. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná v době podání žádosti o úvěr měla vůči právní předchůdkyni závazky s celkovou výší měsíčních splátek 676,59 Kč, a z externích zdrojů zjistila, že žalovaná neměla žádné další závazky. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalované částkou životního minima, výdaji uvedenými v žádosti o úvěr a částkou normativních nákladů na bydlení a dále vyhodnotila, že disponibilní částka žalované je dostatečná a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Soud podotýká, že žalobkyně byla při ústním jednání konaném dne 8. 8. 2025 poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., přesto svá skutková tvrzení a důkazní návrhy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované ve lhůtě poskytnuté soudem více nedoplnila.

33. Žalobkyně jako doklad, z něhož vycházela právní předchůdkyně žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalované při uzavření smlouvy o úvěru dne 27. 7. 2015 označila a předložila žádost o úvěr ze dne 27. 7. 2015 spolu potvrzením o příjmu ze dne 27. 7. 2015 a s vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti. Žalovaná v této žádosti uvedla, že je svobodná, je vysokoškolsky vzdělaná, nevyživuje žádné osoby, žije u rodičů, její čistý příjem činí 20 571 Kč, čistý příjem domácnosti činí 60 000 Kč a nemá žádné výdaje, srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky, přičemž příjem žalované byl ověřen předloženým potvrzením o příjmu ze dne 27. 7. 2015. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalované byla posuzovaná individuálně na základě informací uvedených v žádosti. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů tvrzených žalovanou dne 27. 7. 2015, a to z tvrzené výše příjmů celé domácnosti ve výši 60 000 Kč, aniž by tuto výši jakkoli ověřovala. Příjmy žalované ověřila z doloženého dokladu o příjmu ze dne 27. 7. 2015. Výdaje žalované nezjišťovala a neověřovala vůbec, vycházela ze statistických modelů, kdy do výdajů započetla pouze interní splátky žalované (676,59 Kč) a její životní náklady (4 428,02 Kč).

34. Lze uzavřít, že žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, při uzavírání smlouvy o úvěru ze dne 27. 7. 2015 nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Právní předchůdkyně žalobkyně skutečné příjmy žalované ve výši 20 571 Kč ověřila, avšak příjmy domácnosti ve výši 60 000 Kč neověřovala vůbec. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž vůbec nezjišťovala a neověřovala skutečné výdaje žalované, ačkoli žalovaná v žádosti o úvěr uvedla své výdaje ve výši 0 Kč, vycházela pouze z existenčního minima a ze statistických modelů, přičemž do výdajů žalované vůbec nezapočítala náklady na bydlení. Vzhledem k nízkému příjmu žalované ve výši 20 571 Kč, novému splátkovému zatížení ve výši 7 510,07 Kč a skutečnosti, že žalovaná uvedla, že nemá žádné výdaje, bylo zcela na místě zjistit a ověřit její skutečné výdaje a tyto porovnat se zjištěnými a ověřenými příjmy žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně tak neučinila a uzavřením úvěrové smlouvy dne 27. 7. 2015 jednala v rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

35. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru ze dne 27. 7. 2015 poskytla žalované celkem částku 450 000 Kč a žalovaná splatila celkem částku 682 837,03 Kč, na jistině úvěru nezůstal nesplněný dluh.

36. S ohledem na absolutní neplatnost předmětných smluv o úvěru nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnuté úvěry, ani poplatky, poplatky za pojištění, smluvní pokuty, smluvní úroky a úroky z prodlení, a proto soud žalobu zamítl v plném rozsahu.

37. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byla plně úspěšná žalovaná, jelikož se však řízení aktivně neúčastnila, žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

38. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly na rozhodnutí soudu zásadní význam.