4 C 91/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 3 490 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 450 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 4 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 9. 8. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 3 490 Kč.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni k rukám její zástupkyně , Jméno advokátky, na náhradě nákladů řízení částku 359 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 9. 8. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 3 490 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela dne 8. 4. 2024 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně Každý měsíc byl povinen splatit úrok přirostlý za uplynulé období. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně , webové stránky, , kde si žalovaný vybral dle své volby výši úvěru a termín splatnosti úvěru. Žalovaný následně vyplnil registrační formulář a odsouhlasil smluvní dokumentaci zaškrtnutím příslušného pole formulářů. Žalovaný poskytl kopii svého dokladu totožnosti a dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. Po ověření úvěruschopnosti byla žalovanému schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Smlouvu žalovaný uzavřel za použití verifikačního SMS kódu 63039, který mu byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo , tel. číslo, který žalovaný vložil do příslušného formulářového pole a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. K ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl výpisy ze svého bankovního účtu nebo výplatní pásky a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto byl upomínkami vyzván k úhradě dlužné částky. Upomínkou ze dne 8. 8. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho úhradě. Žalobkyní požadovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, ze smluvního úroku pouze za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 490 Kč za dobu od 9. 8. 2024 do 23. 7. 2025. Společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 na společnost , právnická osoba, ., která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 postoupila tuto pohledávku žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 23. 7. 2025. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k ústnímu jednání konanému dne 12. 5. 2026 bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 4. 2024 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost , právnická osoba, . a žalovaný s předmětem poskytnutí spotřebitelského neúčelového revolvingového úvěru do výše 30 000 Kč, na dobu neurčitou, s úrokovou sazbou 40 % měsíčně a s RPSN 5 517,15 %. Úvěr měl být poskytnut na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splatit každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období a pro případ prodlení se zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. V případě prodlení po dobu dva měsíce nebo delší se dle smlouvy stává bez dalšího splatný celý dluh.

4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, vyplývá, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě s hypotékou, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 40 006 Kč a jeho měsíční výdaje činí 25 000 Kč.

5. Dle potvrzení o provedené platbě byla dne 8. 4. 2024 odeslána z účtu společnosti , právnická osoba, . částka 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, .

6. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplývá, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byl minimálně v dubnu 2024 žalovaný a že na tento účet byla dne 8. 4. 2024 poskytnuta částka 10 000 Kč s poznámkou , název, specifický symbol , spec. symbol, .

7. Přípisem ze dne 8. 8. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru č. , hodnota, k datu 8. 8. 2024 pro opakované porušování smluvních podmínek a vyzván k úhradě celkové dlužné částky 30 336,97 Kč do 3 dnů od doručení tohoto dopisu.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20. 7. 2025.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025 včetně potvrzení o odeslání poštovní zásilky ze dne 23. 7. 2025 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

10. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 8. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 10 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh nesplatil ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 a smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2025, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne 20. 7. 202511. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná.

12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 8. 4. 2024 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu pouze uvedla, že k ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl výpisy ze svého bankovního účtu nebo výplatní pásky a současně že byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobkyně netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, ani neoznačila a nepředložila soudu žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a provedla lustraci žalovaného ve veřejných databázích. Na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně nereagovala, k ústnímu jednání konanému dne 12. 5. 2026 se nedostavila, z jednání se omluvila až následně, a proto jí soud nemohl poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalovanému celkem částku 10 000 Kč a žalovaný nesplatil ničeho, je tuto částku žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky, smluvní pokutu) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč ve splátkách po 450 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalovaného a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok, úrok z prodlení a smluvní pokutu, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 57,18 % (ohledně částky 10 000 Kč z celkové žalované částky 17 490 Kč) a žalovaný v rozsahu 42,82 % (ohledně částky 7 490 Kč z celkové žalované částky 17 490 Kč). Soud po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14,36 %, které tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 bod 2., § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 2 500 Kč, z toho 14,36 % představuje částku 359 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). K aplikaci § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že jenom za poslední rok eviduje, že žalobkyně podala u Okresního soudu v Písku více než deset návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech.