8 C 136/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 33 105,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 700 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných do úplného zaplacení vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 16 405,36 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 819,03 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 052,27 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 735,16 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 735,16 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 33 105,36 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 29. 6. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy přitom s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr vyhodnocením a ověřením informací získaných od žalované, které byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru a dále zaplatit částku 17 377 Kč tvořenou úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 485 Kč (úroková sazba byla podle žalobkyně sjednána ve výši 18,17 % ročně), částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 484 Kč, a to formou 12 měsíčních splátek po 3 115 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána dnem 29. 6. 2023. Žalovaná povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, z titulu smlouvy zaplatila částku 3 300 Kč. Žalobkyně vůči žalované nárokuje zaplacení částky 33 105,36 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 18 735,16 Kč a z dlužných poplatků ve výši 14 370,20 Kč. Žalobkyně se kromě toho domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, které částečně kapitalizovala ke dni 29. 1. 2024. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, na základě níž nabyla od právní předchůdkyně s účinky k témuž dni pohledávku z výše uvedené úvěrové smlouvy, což bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.

2. V rámci písemného podání ze dne 24. 4. 2025 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že právní předchůdkyně splnila povinnosti vyplývající jí z ust. § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Informace poskytnuté žalovanou byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 29. 6. 2022 a ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“ (v daném případě byla majetková situace žalované ověřena pracovní smlouvou, výplatními páskami za období 4, 5/2022 a výpisy z účtu za téže období). V insolvenčním rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Při uzavření smlouvy bylo vycházeno ze zjištění, že měsíční příjem žalované ze zaměstnání činí 10 859 Kč, další příjmy domácnosti činí 6 000 Kč, přičemž žalovaná nemá žádné vyživovací povinnosti ani úvěry, úvěruschopnost žalované tak byla shledána dostatečnou.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a řízení se aktivně neúčastnila. K ústním jednáním nařízeným ve věci se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoli jí bylo předvolání k jednání včetně žaloby řádně doručeno do vlastních rukou. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvila, bylo ve věci jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 29. 6. 2022 smlouvu, na základě níž poskytla žalované v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 20 000 Kč; žalovaná se oproti tomu smlouvou zavázala zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem, poplatky a pojištěním v celkové výši 15 469 Kč a pojištěním ve výši 1 908 Kč, t. j. celkem částku 37 377 Kč, ve 12 měsíčních splátkách po 3 115 Kč (poslední splátka byla stanovena ve výši 3 112 Kč), přičemž první splátkové období počalo běžet dnem uzavření smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 154,21 %. Žalovaná byla současně zařazena do pojistného programu žalobkyně.

6. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 29. 6. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, disponovala informacemi, že čistý měsíční příjem žalované činí 10 859 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti žalované pak 16 859 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Žalovaná podle svého sdělení žije v nájmu, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost. Informace poskytnuté žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních pásek za období 4-5/2022 a výpisy z účtu žalované za stejné období.

7. Podle Tabulky umoření zpracované dne 2. 2. 2024 zaplatila žalovaná z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, postupně celkovou částku 3 300 Kč.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 ve spojení s výpisem části seznamu postoupených pohledávek byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť danou smlouvou došlo k postoupení pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo podle listiny označené jako „Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 29. 1. 2224 a podacího lístku ze dne 20. 2. 2024 žalované písemně oznámeno.

9. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 22. 5. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k zaplacení dlužné částky.

10. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovanou dne 29. 6. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalované v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně vycházela z informací žalované, že čistý měsíční příjem její domácnosti činí 16 859 Kč, měsíční výdaje žalované pak činí 2 000 Kč. Žalovaná podle svého sdělení žije v nájmu, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost. Údaje tvrzené žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a výpisy z účtu žalované za období 2 kalendářních měsíců. Žalovaná zaplatila z titulu smlouvy celkovou částku 3 300 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalované žalobkyni smlouvou ze dne 29. 1. 2024, žalované bylo postoupení následně písemně oznámeno. Dne 22. 5. 2024 byla žalované právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva.

11. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná je občanem Bulharska, musel se soud nutně zabývat otázkou mezinárodní příslušnosti soudu a dále otázkou rozhodného práva. Mezinárodní příslušnost obecných soudů České republiky je v dané věci určena Článkem 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť aktuální bydliště žalovaného se nachází v České republice. Rozhodným hmotným právem, podle něhož se řídí vztahy mezi účastníky řízení, je pak podle Článku 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, právo české.

12. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti musel přihlédnout k neplatnosti úvěrové smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací získaných od žalované, které současně ověřila. Takový závěr soud však učinit nemohl. Z předložené Zákaznické karty, která má obsahovat informace týkající se ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, vyplývá, že žalovaná deklarovala žalobkyni svůj měsíční příjem i příjmy domácnosti, dále deklarovala svoje celkové měsíční výdaje odhadovanou částkou 2 000 Kč. Soud nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k ověření informací poskytnutých žalovanou tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně konkrétních příjmů a reálných výdajů žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti nejenže neprovedla řádně, ale ve své podstatě vůbec. Příjmovou situaci domácnosti žalované vůbec neověřovala, ve vztahu k výdajové situaci žalované pak vycházela ze zjevně nereálných údajů, které jí sdělila žalovaná (jako jednotlivec není možné mít v současné době výdaje v měsíční výši pouze 2000 Kč, tím spíše za situace, pokud žije v nájemním bydlení), aniž by tyto ověřila z objektivních podkladů. Příjem žalované byl ověřen za období pouhých 2 kalendářních měsíců. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při uzavření smlouvy ve zjevném rozporu s §86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalované byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 20 000 Kč, přičemž žalovaná podle samotné žalobkyně vrátila částku 3 300 Kč, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 700 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

15. Žalovaná jako spotřebitelka je povinna vrátit poskytnuté jistiny úvěru v době přiměřené jejím možnostem. V konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení aktivní spor o to, jaká je doba pro vrácení jistin odpovídající možnostem žalované, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Za takové situace stanovil soud výši měsíčních splátek s přihlédnutím k celkové době splácení dluhu (přibližně 1 rok). Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalované vrátit dlužné část jistiny úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto soudním rozhodnutím, které nově konstitutivně stanovuje lhůtu k plnění.

16. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok II. rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla převážně procesně úspěšnou žalovaná, které však žádné náklady s ohledem na její procesní pasivitu nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.