9 C 103/2021

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 261 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 1 261 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 96 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 6 Kč se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 062 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 261 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem za období od 4. 4. 2020 do 22. 1. 2021 ve výši 102 Kč s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to konkrétně vozidla [příjmení] [jméno] [registrační značka] Počátek pojištění byl sjednán ke dni 28. 12. 2018. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému pojistné plnění v případě vzniku nahodilé události a žalovaný se zavázal hradit řádně a včas pojistné. Pojistné bylo sjednáno v roční výši 2 279 Kč s roční splatností. Žalovaný však nahradil sjednané pojistné řádně a včas, a proto došlo ke dni 3. 4. 2020 k zániku pojistné smlouvy pro neplacení pojistného. Dlužné pojistné za období od 28. 12. 2019 do 3. 4. 2020 činí 1 261 Kč, přičemž součástí této částky jsou i náklady upomínání v celkové výši 600 Kč, a to za upomínku na dlužné pojistné (poplatek ve výši 300 Kč) a dále za upomínku na dlužné pojistné po zániku pojištění (poplatek ve výši 300 Kč). Žalovaný na svůj dluh vůči žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo nároku žalobkyně zcela vyhověno. Ten však byl zrušen pro nedoručitelnost.

3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 261 Kč, když ze strany žalovaného byla dne 4. 2. 2021 uhrazena právě částka 1 261 Kč. Tato platba byla žalobkyní zaúčtována na úhradu dlužné jistiny ve výši 1 261 Kč. Nadále tak žalobkyně požaduje pouze úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 1 261 Kč za období od 4. 4. 2020 do 22. 1. 2021, když výši úroku za specifikované období žalobkyně kapitalizovala co do částky 102 Kč.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z předložených listinných důkazů bylo soudem zjištěno, že žalobkyně dne [datum] uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu [číslo]. Roční pojistné bylo sjednáno ve výši 2 279 Kč. Pojistné splatné ke dni [datum] však žalovaný neuhradil, a to ani přes výzvu ze strany žalobkyně. Vzhledem k tomu, že řádně a včas neuhradil sjednané pojistné, došlo ke dni 3. 4. 2020 k zániku pojistné smlouvy pro nezaplacení pojistného. Za období od 28. 12. 2019 do 3. 4. 2020 činí dlužné pojistné dle výpočtu soudu částku 612 Kč. Žalobkyně má dále dle čl. 8 odst. 11 Všeobecných pojistných podmínek ve spojení s platným sazebníkem nárok na poplatek za upomínku dlužného pojistného ze dne 10. 2. 2020 ve výši 300 Kč a dále na poplatek za upomínku na dlužné pojistné po zániku pojištění ze dne 16. 4. 2020 ve výši 300 Kč. Celková dlužná částka tedy činí dle výpočtu soudu 1 212 Kč. Dále vzal soud za prokázané, že žalovaný dne 4. 2. 2021 uhradil částku 1 261 Kč.

6. S ohledem na podání žalobkyně ze dne 29. 4. 2021 (viz odst. 3 odůvodnění) soud řízení částečně zastavil (výrok I. rozsudku) podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., a to právě pro částku 1 261 Kč. S částečným zpětvzetím nepožadoval soud souhlas žalovaného, neboť k němu došlo dříve, než bylo ve věci jednáno a případný souhlas by byl tudíž podle § 96 odst. 4 o. s. ř. neúčinný.

7. Podle § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

8. Jelikož žalovaný po podání žaloby uhradil žalobkyni celou žalovanou jistinu, posoudil soud věc podle § 2054 odst. 2 o. z. a dospěl k závěru, že žalovaný tímto uznal zbývající část dluhu – tj. co do kapitalizovaného úroku z prodlení. Nicméně v daném případě se soud neztotožnil s výpočtem kapitalizovaného úroku provedeným žalobkyní, a proto byla žaloba ohledně částky 6 Kč představující část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení jako nedůvodná zamítnuta (výrok III.), protože žalobkyně neprokázala, že má nárok na zákonný úrok z prodlení z celé žalované částky již od 4. 4. 2020. Splatnost dlužného pojistného nastala ke dni 3. 4. 2020 (dle výpočtu soudu činilo 612 Kč) a splatnost dlužného poplatku za upomínku na dlužné pojistné nastala dne 10. 2. 2020 (částka 300 Kč). Žalobkyně má tak nárok na zákonný úrok z prodlení za období od 4. 4. 2020 do 22. 1. 2021 (podání žaloby) pouze z částky 912 Kč, když tento činí 73,27 Kč. Zákonný úrok z prodlení z částky 300 Kč, která představuje poplatek za upomínku dlužného pojistného po zániku pojištění, však nelze počítat již od 4. 4. 2020, neboť tato upomínka je datována dnem 16. 4. 2020. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 300 Kč pouze za období od 16. 4. 2020 do 22. 1. 2021 (ten za toto období činí 23,12 Kč). Vzhledem k tomu, že součet kapitalizovaných zákonných úroků dle výpočtu soudu činí po zaokrouhlení 96 Kč (73,27 Kč + 23,12 Kč) a žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 102 Kč, byla žaloba co do částky 6 Kč (102 Kč – 96 Kč) jako nedůvodná zamítnuta.

9. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě vyhověl, a to podle § 2054 odst. 2 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 o. s. ř., když soud neshledal žádný důvod pro její prodloužení.

10. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř. přesto, že z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání nároku na zaplacení úroku z prodlení v celé žalobou uplatněné výši. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

11. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o.s.ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil pojistné za rozhodné období, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.

12. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a má proto právo na náhradu svých nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 1 600 Kč, a to za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná předžalobní upomínka a sepis návrhu) se sazbou po 200 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), a za 1 úkon právní služby (podání ve věci samé ze dne 3. 9. 2020) se sazbou po 1 000 Kč za 1 úkon podle § 7 bod 3. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, dále náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 1 režijního paušálu po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 3 062 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.

13. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.