9 C 111/2021

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 422,08 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 3 422,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 422,08 Kč od 6. 7. 2018 do zaplacení se zamítá.

II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 3 422,08 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že její právní předchůdce (společnost [právnická osoba]) dne 5. 5. 2017 uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání, až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně, na kterých se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním svých osobních údajů, přičemž na základě těchto údajů jí byl zřízen uživatelský účet. Po dokončení registrace žalovaná prostřednictvím svého uživatelského účtu zažádala o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření úvěruschopnosti žalované jí byl prostřednictvím webového rozhraní zaslán návrh konkrétní smlouvy o úvěru. Žalovaná potvrdila, že se s textem smlouvy seznámila a vyjádřila svou vůli akceptovat nabídku právního předchůdce žalobkyně tak, že ve svém uživatelském účtu vložila do příslušného pole unikátní identifikační kód, který jí byl zaslán na telefonní číslo, jež uvedla v rámci registrace, klikla na příslušnou ikonu a potvrdila, že má zájem být vázána smlouvou o revolvingovém úvěru. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž minimální výše odpovídala 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z částek byla vyšší. Žalovaná celkem vyčerpala částku 22 084,76 Kč, přičemž neuhradila jistinu úvěru ve výši 3 422,08 Kč, a to ani po opakovaných výzvách ze strany právního předchůdce žalobkyně. Pohledávka za žalovanou byla postoupena nejprve ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] a dále ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno. Ten však byl zrušen pro nedoručitelnost.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání konanému dne 3. 6. 2021 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, přesto, že byla řádně předvolána postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Při jednání konaném dne 3. 6. 2021 provedl soud k důkazu listiny předložené žalobkyní k prokázání tvrzených skutečností, přičemž z nich byl zjištěn následující skutkový stav. Soudu předloženou listinu nazvanou smlouva o revolvingovém úvěru nelze považovat za platně uzavřenou smlouvu, když tato listina sice obsahuje text smlouvy o úvěru (který koresponduje s tvrzením ohledně obsahu smlouvy, uvedeným žalobkyní v podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a označení právního předchůdce žalobkyně a žalované jakožto stran smlouvy, nicméně neobsahuje žádné podpisy smluvních stran. Přesto, že byla žalobkyně vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [číslo jednadí] [číslo jednací], aby prokázala svá tvrzení ohledně dodržení kontraktačního procesu, tak jak byl popsán v návrhu, tj. že k uzavření smlouvy došlo na základě úkonu žalované učiněného na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně – v rámci uživatelského účtu žalované, který jí měl být zřízen po poskytnutí registračních údajů, tak k těmto svým tvrzením nepředložila žádné důkazy, ze kterých by soud mohl dovodit, že kontraktační proces byl skutečně takto realizován. Nepředložila též důkaz k tomu, že by žalovaná v rámci akceptace nabídky vložila unikátní identifikační kód (namísto elektronického podpisu) zaslaný jí na telefonní číslo uvedené v rámci registrace, čímž mělo dojít k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, nemohlo být žalobě vyhověno. Nad rámec je potřeba uvést, že i kdyby žalobkyně prokázala, že smlouva byla platně uzavřena, nebylo by možné ji považovat za platnou, když žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce jakýmkoliv způsobem ověřoval před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, respektive k této skutečnosti nepředložila žádné důkazy. Navíc soud podotýká, že minimálně z televizní reklamy (která je obecně známa), ale též z prohlášení právního předchůdce žalobkyně prezentovaného na jeho listinách„ peníze na účet během pár minut“ je zřejmé, že v časovém okamžiku„ několika minut“ je prakticky vyloučeno řádně ověřit schopnost žadatele splácet požadovaný úvěr. Dále soud konstatuje, že žalobě nebylo možné vyhovět ani z části, a to z titulu bezdůvodného obohacení, když žalobkyně neprokázala ani to, že její právní předchůdce skutečně žalované poskytl částku 22 084,76 Kč (respektive, že žalovaná tuto částku skutečně vyčerpala). I kdyby však poskytnutí částky 22 084,76 Kč žalobkyně prokázala, bylo by nutno dojít k závěru, že celé bezdůvodné obohacení již žalovaná vydala, a to s ohledem na tvrzení žalobkyně, že žalovaná již na základě (neplatně) uzavřené smlouvy uhradila částku 30 176,92 Kč. Soud proto s ohledem na vše zde uvedené dospěl k závěru, že žalobu je nutno v celém rozsahu zamítnout.

5. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř. přesto, že z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání nároku na žalovanou částku. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

6. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou (návrhem) uplatnil a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz (obdobně i elektronický platební rozkaz) je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně uvedených v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve sporu procesně úspěšná, a měla by tak právo na náhradu svých nákladů řízení, avšak žalované žádné náklady nevznikly.

8. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.