9 C 116/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 33 962,57 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 33 962,57 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 477,72 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 969,25 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 31 612,57 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 612,57 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 962,57 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 24. 2. 2014 Smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr, založit pro něj kartový účet a vydat mu kreditní kartu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě údajů poskytnutých žalovaným, lustrací v interních a externích databázích a porovnáním příjmů žalovaného s výdaji odhadnutými podle historických dat z ČSÚ. Poskytnutý úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč a úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % ročně. Následně žalovaný se žalobkyní uzavřel v rámci aplikace internetového bankovnictví , právnická osoba, dodatek ke smlouvě o úvěru, jímž byl poskytnutý úvěrový rámec navýšen na částku 48 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr formou splátek ve výši 3 % z aktuální dlužné částky hrazených po ukončení každého účetního období. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila k ukončení smlouvy a prohlásila dne 10. 2. 2023 celý úvěr za splatný. Žalovaný za dobu trvání úvěrového vztahu vyčerpal celkem částku 296 696,71 Kč. Ve prospěch kartového účtu byla připsána celkem částka 331 894,40 Kč, která se skládá z bonusu v částce 885,01 Kč a z refundace ve výši 339 Kč, přičemž ve zbývající výši byla uhrazena žalovaným. Žalobkyně započetla částku 59 586,29 Kč na úroky, částku 7 224 Kč na poplatky a částku 265 084,14 Kč na jistinu. Žalovaný tak žalobkyni dluží celkem částku 33 962,57 Kč, jež je tvořena jistinou ve výši 31 612,57 Kč a poplatky v celkové výši 2 350 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 477,72 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 2 969,25 Kč. Přestože žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten na svůj dluh neuhradil ničeho.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu vyhověno v plném rozsahu, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 21. 5. 2024 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Ze smlouvy o úvěru ve spojení s žádostí o zřízení kartového účtu a Obchodními podmínkami bylo zjištěno, že žalobkyně se žalovaným dne 24. 2. 2014 uzavřela smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a v souvislosti s tím založit úvěrový účet a vydat kreditní kartu. Úvěrový rámec byl sjednán ve výši 40 000 Kč a úrok z úvěru činil 23,88 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr procentní úhradou dle výpisu z kartového účtu.

4. Z listin předložených k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 24. 2. 2014 uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je střední odborné a nemá žádnou vyživovací povinnost. Od 1. 1. 2004 je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, a jeho příjem ze zaměstnání činí 8 031 Kč, jiný příjem nemá. Výše příjmu přitom nebyla doložena. Jako měsíční platby domácnosti uvedl splátky úvěrů (skupina , Anonymizováno, ) ve výši 833 Kč. Žalobkyně provedla dotaz na osobu žalovaného v insolvenčním rejstříku a ověřila platnost dokladu č. , tel. číslo, v evidenci neplatných dokladů.

5. Z Posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti ze dne 27. 3. 2017 uvedl příjem ve výši 20 000 Kč a výdaje 9 000 Kč, z toho splátky v nulové výši. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě jím sdělených dat v kombinaci s interními informacemi banky částkou 13 400 Kč. Žalobkyně dotazy do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti u žalobkyně kontokorentní úvěr s orientační splátkou 833 Kč, spotřební úvěr se splátkou 1 870 Kč a kreditní kartu s orientační splátkou 2 250 Kč a dále u jiné společnosti kreditní kartu s orientační splátkou 1 350 Kč, celkem tedy měsíční splátky žalovaného činily 5 470 Kč.

6. Z listiny označené „Dodatek ke smlouvě ke kartovému účtu č. , č. účtu, “ bylo zjištěno, že tato obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaný a dále text dohody, jejímž předmětem je zvýšení celkového úvěrového limitu na částku 48 000 Kč. Pod bodem 9. Jak dodatek uzavíráme? je uvedeno, že žalovaný projeví souhlas s uzavřením dodatku tak, že prostřednictvím aplikace elektronického bankovnictví předloží návrh dodatku opatřený svým elektronickým podpisem, který připojí zadáním kódu zaslaného prostřednictvím SMS nebo zadáním PIN ke klientskému certifikátu v prostředí aplikace. Dodatek je uzavřen přijetím návrhu připojením elektronického podpisu zástupce žalobkyně.

7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Na základě provedeného dokazování soud učinil ve věci následující skutkové a právní závěry. Mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že při jejím uzavíráním postupovala v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Žalobkyně se v rámci žádosti o poskytnutí úvěrového produktu spokojila pouze s tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmu, který dle žádosti nebyl nijak doložen. Stran výdajů žalovaného se žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně výše splátek jiných úvěru, které však žádným způsobem neověřovala. K dalším pravidelným výdajům žalovaného nebylo v žádosti zaznamenáno ničeho a lze tak usuzovat, že s takovými výdaji žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vůbec nepočítala. Není však možné, aby žalovaný neměl žádné pravidelné výdaje na bydlení, stravu, ošacení, telefon, internet, pojištění, léky, hygienické potřeby, záliby, dopravu atp. Lze tedy shrnout, že žalobkyně neměla ověřenou skutečnou výši měsíčních příjmů žalovaného a nezohlednila při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žádné pravidelné výdaje (kromě splátek úvěrů), přitom ze žádosti vyplývá, že žalovaný musí mít minimálně nějaké náklady na bydlení, když uvedl, že bydlí v nájmu. Vzhledem k tomu, že výdaje žalovaného nebyly nikterak zjišťovány, žalobkyně nedostála své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného, když žádným způsobem nezjišťovala ani neověřovala jeho pravidelné měsíční výdaje.

9. Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dovodil (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015), že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Žalobkyně neprokázala, že informace zjištěné od žalovaného ověřovala, respektive u výdajové stránky ani řádně nezjišťovala, a neprokázala tedy, že učinila zadost požadavku obsaženému v citovaném ustanovení zákona. Pouhá ničím nepodložená tvrzení žalovaného (o výši měsíčních příjmů/výdajů) nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná.

10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že mezi ní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, nemohl z takové smlouvy žalovanému vzniknout žádný závazek. Z toho důvodu nemá žalobkyně nárok na částku 66 810,29 Kč, kterou žalovaný žalobkyni uhradil a jenž byla započtena na smluvní úrok ve výši 59 586,29 Kč a poplatky ve výši 7 224 Kč. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 296 696,71 Kč, kterou žalovaný čerpal prostřednictvím kartového účtu, avšak žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 330 670,42 Kč (bez bonusů a refundací). Vzhledem ke skutečnosti, že uhrazená částka je vyšší než vyčerpaná částka, nelze žalovanou částku žalobkyni přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení, neboť došlo k vrácení poskytnutých peněžních prostředků v plné výši. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř. přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání platného uzavření smlouvy o úvěru a dodatku k této smlouvě. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

12. Ostatní důkazy byly s ohledem na zjištěné závěry zamítnuty pro nadbytečnost, neboť nesloužily k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

13. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti „prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C. H. Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný smlouva o úvěru včetně dodatku k této smlouvě byla platně uzavřena, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci procesně úspěšný a měl by tak právo na náhradu svých nákladů řízení. Žalovanému však v této fázi řízení žádné náklady nevznikly, a proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.