9 C 126/2021

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 666,60 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 13 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 25. 7. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 320,01 Kč se zamítá.

II. Řízení o zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 566,60 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 308 Kč se zastavuje.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 666,60 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že její právní předchůdce (společnost [právnická osoba]) dne 20. 2. 2017 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytl dne 20. 2. 2017 částku 6 000 Kč a dále na základě dodatku ze dne 14. 3. 2017 částku 7 100 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], na kterých se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a poté mu byl na základě registrace zřízen jeho uživatelský účet. Skrze uživatelský účet pak žalovaný požádal o poskytnutí konkrétního úvěru. Smlouva byla sjednána elektronicky, když její znění žalovaný akceptoval vložením unikátního kódu, který je obsažen na poslední straně smlouvy. Následně žalovaný odeslal smlouvu spolu s ostatní dokumentací v rámci uživatelského účtu právnímu předchůdci žalobkyně. Smlouva byla uzavřena až přijetím ze strany právního předchůdce žalobkyně, kdy byly žalovanému poskytnuty na jím uvedený bankovní účet požadované finanční prostředky. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku ve výši celkem 13 100 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 308 Kč (celkem tedy 16 408 Kč), a to do 18. 4. 2017. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani přes výzvy ze strany právního předchůdce žalobkyně. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na vrácení celé dlužné částky a dále na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně dle čl. 5 odst. 5.1 smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019. Přesto, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném uhrazení částky 15 666,60 Kč, když tato je tvořena dlužnou jistinou ve výši 13 100 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 308 Kč a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně za období od 19. 4. 2017 do 31. 10. 2017 ve výši 2 566,60 Kč.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost.

3. Podáním ze dne 26. 5. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 5 874,60 Kč, když tato částka představovala kapitalizovaný úrok (3 308 Kč) a smluvní pokutu (2 566,60 Kč). Žalobkyně tedy dále požadovala pouze neuhrazenou jistinu ve výši 13 100 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky. Proto soud podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) řízení částečně zastavil, a to právě pro částku 5 874,60 Kč. S částečným zpětvzetím nepožadoval soud souhlas žalovaného, neboť k němu došlo dříve, než bylo ve věci jednáno a případný souhlas by byl tudíž podle § 96 odst. 4 o. s. ř. neúčinný.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 29. 6. 2021 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Z listiny nazvané smlouva o úvěru [číslo] ve spojení s listinou nazvanou dodatek [číslo] ke smlouvě o úvěru ze dne 20. 2. 2017 a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že tyto listiny obsahují text smlouvy o úvěru a dále informace o spotřebitelském úvěru. Jako účastníci smlouvy jsou zde označeni společnost [právnická osoba] a žalovaný. Tyto listiny však neobsahují řádné podpisy účastníků.

6. Z výpisu z bankovního účtu společnosti [právnická osoba] za období od 1. 2. 2017 do 28. 2. 2017 bylo zjištěno, že dne 20. 2. 2017 byla odeslána částka 6 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet].

7. Z výpisu z bankovního účtu společnosti [právnická osoba] za období od 1. 3. 2017 do 31. 3. 2017 bylo zjištěno, že dne 14. 3. 2017 byla odeslána částka 7 100 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet].

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s její přílohou, potvrzením o přijetí platby a oznámením o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že údajná pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně, dopisem ze dne 19. 8. 2019.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2020 ve spojení s podacím archem ze dne 20. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru [číslo] když listina předložená žalobkyní obsahuje pouze podpis zástupce právního předchůdce žalobkyně, nikoli podpis žalovaného, a žalobkyně nedoložila, že by ze strany žalovaného byl učiněn jakýkoliv projev vůle k akceptaci návrhu na uzavření předmětné smlouvy (stejné pak platí i pro dodatek [číslo] ke smlouvě o úvěru ze dne 20. 2. 2017). Žalobkyně neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a dále ve svém podání ze dne 26. 5. 2021, kde žalobkyně uvedla, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo úkonem ze strany žalovaného na webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaný zaregistroval na webovém portálu právního předchůdce žalobkyně, ani že mu zde byl zřízen uživatelský účet, ze kterého mohl žalovaný požádat o poskytnutí konkrétního úvěru, ani že takovou žádost o poskytnutí konkrétního úvěru žalovaný skutečně provedl. Pokud žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla že„ navrhované znění smlouvy o úvěru žalovaný akceptoval vložením unikátního kódu a následně smlouvu spolu s ostatní dokumentací zaslal v rámci uživatelského účtu právnímu předchůdci žalobkyně“, pak ale žádné z těchto tvrzení neprokázala, když v tomto směru nepředložila ani neoznačila žádné důkazy, a to ani přesto, že k prokázání těchto tvrzení byla vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], které jí bylo doručeno dne 24. 5. 2021. Ve smyslu ustanovení § 1824 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) sice pro uzavření smlouvy mohou být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran, a podle § 562 o. z. platí, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby, ale z toho nelze dovodit, že by nemuselo být prokazováno, že k takovému právnímu jednání směřujícímu k uzavření smlouvy, které by bylo učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky, skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žádné důkazy nepředložila, neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Je tedy nutno shrnout, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaný učinil jakékoliv kroky (právní jednání) jejichž výsledkem bylo zaslání jím akceptovaného znění smlouvy (návrhu na uzavření smlouvy a následně jejího dodatku [číslo]) právnímu předchůdci žalobkyně. Žalobkyně též neprokázala, že takový návrh smlouvy (respektive smlouvy a dodatku [číslo]) byl ze strany právního předchůdce žalobkyně přijat, když žalobkyně nedoložila ani své tvrzení, že o přijetí návrhu smlouvy byl žalovaný informován. Jestliže žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a později i v podání ze dne 26. 5. 2021 odkazovala na text obsažený na poslední straně smlouvy pod nečitelným podpisem, který má být zřejmě dokladem o tom, že žalovaný„ navrhované znění smlouvy akceptoval vložením unikátního kódu“, pak nelze bez uvedení legendy k tam uvedeným údajům považovat tento text za doklad o tom, že žalovaný elektronickou formou projevil svoji vůli zobrazené znění smlouvy akceptovat, když navíc tento text je zcela totožný jak u listiny nazvané smlouva o úvěru [číslo] tak u dodatku [číslo] ke smlouvě o úvěru ze dne 20. 2. 2017, neboť v tomto textu je v obou případech uvedeno stejné určení času ([datum] [čas]).

11. S ohledem na vše shora uvedené je nutno uzavřít, že jelikož žalobkyně neprokázala, že ke kontraktačnímu procesu došlo tak jak jej popsala v žalobě (včetně jejího doplnění), pak neprokázala ani to, že byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] a následně dodatek [číslo] k této smlouvě o úvěru. Žalovanému proto z této smlouvy nemohl vzniknout žádný závazek a tedy ani závazek vrátit částku 13 100 Kč, ani žalobkyní požadované příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení.

12. Pro úplnost soud doplňuje, že žalobkyně neprokázala ani to, že její právní předchůdce řádně prověřoval tzv. úvěruschopnost žalovaného, tedy že při sjednávání smlouvy o úvěru postupoval v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což by způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 588 o. z., nicméně vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že vůbec k uzavření úvěrové smlouvy došlo, soud upouští od podrobného odůvodnění závěru o tom, že právní předchůdce žalobkyně neučinil zadost požadavku obsaženému v § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

13. Žalobní nárok nebylo možno posoudit ani jako bezdůvodné obohacení, neboť žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce žalovanému částku 13 100 Kč – byť bez právního důvodu – poskytl. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že návrh na uzavření smlouvy o úvěru a návrh na uzavření dodatku ke smlouvě o úvěru jí (elektronickou formou) učinil právě žalovaný, nebylo prokázáno, že bankovní účet, na který byly částky 6 000 Kč a 7 100 Kč poukázány (a který byl uveden v návrhu na uzavření smlouvy/dodatku), byl skutečně účtem žalovaného, a tedy žalobkyně neprokázala ani své tvrzení, že žalovanému byla ze strany jejího právního předchůdce poskytnuta převodem na účet částka 13 100 Kč.

14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru [číslo] dodatku [číslo] ke smlouvě o úvěru ze dne 20. 2. 2017, ani že žalovanému byla poskytnuta částka 13 100 Kč, byla žaloba v celém rozsahu jako nedůvodná zamítnuta.

15. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř. přesto, že z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání platného uzavření smlouvy o úvěru. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

16. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil poskytnutý úvěr, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci procesně úspěšný a měl by tak právo na náhradu svých nákladů řízení, avšak žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.