9 C 142/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem adresa o zaplacení 53 398,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 400 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných do úplného zaplacení vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky 37 998,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 963,20 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 4 408,65 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 27 177,80 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 177,80 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 53 398,45 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 13. 5. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy přitom s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr vyhodnocením a ověřením informací získaných od žalované, které byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru a dále zaplatit částku 39 378 Kč tvořenou úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28 923 Kč (úroková sazba byla podle žalobkyně sjednána ve výši 20,88 % ročně), částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč, a to formou 21 měsíčních splátek po 3 304 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána dnem 13. 2. 2023. Žalovaná povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, z titulu smlouvy zaplatila pouze částku 14 600 Kč. Žalobkyně tak vůči žalované nárokuje zaplacení částky 53 398,45 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 27 177,80 Kč a z dlužných poplatků ve výši 26 220,65 Kč. Kromě toho se domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, které částečně kapitalizovala ke dni 27. 9. 2023. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, na základě níž nabyla od právní předchůdkyně s účinky ke dni 27. 9. 2023 pohledávku z výše uvedené úvěrové smlouvy, což bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.

2. V rámci písemného podání ze dne 27. 4. 2024 doplněného podáními ze dne 20. 6. 2024 a 11. 7. 2024 vzala žalobkyně v návaznosti na výzvu soudu částečně zpět co do zaplacení části příslušenství pohledávky; ohledně částečného zastavení řízení rozhodl soud usnesením ze dne 24. 7. 2024, č. j. 9 C 142/2024 - 27.

3. K další výzvě soudu žalobkyně v podání ze dne 18. 9. 2024 mimo jiné doplnila, že právní předchůdkyně splnila povinnosti vyplývající jí z ust. § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Informace poskytnuté žalovanou byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 13. 5. 2021 a ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“ (měsíční příjem žalované byl tímto způsobem ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek za období 2,3/2021). Současně bylo ověřeno, že ve vztahu k osobě žalované není vedeno insolvenční řízení. Při uzavření smlouvy bylo vycházeno ze zjištění, že měsíční příjem žalované ze zaměstnání činí 18 436 Kč, přičemž žalovaná nemá žádné vyživovací povinnosti, nemá žádné úvěry či kreditní karty, úvěruschopnost žalované tak byla shledána dostatečnou.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a řízení se aktivně neúčastnila. K ústnímu jednání nařízenému na den 14. 5. 2025 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoli jí bylo předvolání k jednání včetně žaloby doručeno do vlastních rukou již dne 31. 3. 2025. Vzhledem k uvedenému bylo ve věci jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti žalované.

5. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 13. 5. 2021 smlouvu, na základě níž poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 30000 Kč; žalovaná se oproti tomu smlouvou zavázala zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem, poplatky a pojištěním v celkové výši 39 378 Kč, t. j. celkem částku 69 378 Kč, ve 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč (poslední splátka byla stanovena ve výši 3 298 Kč), přičemž první splátkové období počalo běžet dnem uzavření smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 137,77 %.

7. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 13. 5. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, disponovala informacemi, že čistý měsíční příjem žalované činí 18 436 Kč, odhadované měsíční výdaje žalované pak činí 1 000 Kč. Žalovaná podle svého sdělení žije s rodiči, je svobodná, zaměstnaná na plný úvazek a nemá žádnou vyživovací povinnost. Informace poskytnuté žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za období měsíců 2,3/2021.

8. Podle Tabulky umoření zpracované dne 2. 10. 2023 zaplatila žalovaná z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, postupně celkovou částku 14 600 Kč.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 ve spojení s výpisem části seznamu postoupených pohledávek byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť danou smlouvou došlo k postoupení pohledávek vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo podle listiny označené jako „Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 29. 9. 2023 a podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 žalované písemně oznámeno.

10. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 15. 2. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 16. 2. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k zaplacení žalobou nárokované částky.

11. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovanou dne 13. 5. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 30000 Kč. Žalovaná zaplatila z titulu smlouvy podle tvrzení samotné žalobkyně celkovou částku 14 600 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalované žalobkyni smlouvou ze dne 21. 9. 2023, žalované bylo postoupení následně písemně oznámeno. Dne 16. 2. 2024 byla žalované právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva.

12. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti úvěrové smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací získaných od žalované, které současně ověřila. Takový závěr soud však učinit nemohl. Z předložené Zákaznické karty, která má obsahovat informace týkající se ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, je zjištěno, že žalovaná deklarovala žalobkyni svůj měsíční příjem částkou 18 436 Kč a měsíční výdaje odhadovanou částkou 1 000 Kč. Soud však nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k efektivnímu ověření informací poskytnutých žalovanou tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně příjmů a zejména pak reálných výdajů žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti nejenže neprovedla řádně, ale de facto vůbec. Příjmovou situaci žalované ověřila z výplatních pásek vztahujících se k období pouhých 2 kalendářních měsíců předcházejících uzavření smlouvy, ve vztahu k výdajové situaci žalované pak vycházela ze zjevně nereálných údajů, které jí sdělila žalovaná (jako jednotlivec není možné mít v současné době výdaje v měsíční výši pouze 1 000 Kč), aniž by tyto jakkoli ověřila z objektivních podkladů. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při uzavření smlouvy v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalované byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 30 000 Kč, přičemž žalovaná vrátila žalobkyni částku 14 600 Kč, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 400 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

15. Žalovaná jako spotřebitelka je povinna vrátit poskytnuté jistiny úvěru v době přiměřené jejím možnostem. V konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení aktivní spor o to, jaká je doba pro vrácení jistin odpovídající možnostem žalované, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Za takové situace stanovil soud výši měsíčních splátek s přihlédnutím k výši původně sjednaných splátek úvěrů a zejména s přihlédnutím k celkové době splácení dluhu (přibližně 10 měsíců). Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalované vrátit dlužné část jistiny úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto soudním rozhodnutím, které nově konstitutivně stanovuje lhůtu k plnění na základě příslušného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok II. rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla převážně procesně úspěšnou žalovaná, které však žádné náklady s ohledem na její procesní pasivitu nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.