9 C 147/2021

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 24 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 9. 2. 2021 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 4 800 Kč s úrokem z prodlení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 466 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 24 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 6. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že její právní předchůdce ([právnická osoba] s. r. o.) uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované dne [datum] převodem na její bankovní účet částku 20 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 800 Kč, a to do 17. 6. 2019 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně, kde se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním svých osobních údajů, načež jí byl zřízen uživatelský účet, jehož prostřednictvím následně požádala o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalované splácet požadovaný úvěr byl žalované v rámci webového rozhraní zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy, který žalovaná akceptovala, a právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalované úvěr na bankovní účet uvedený v žádosti o úvěr. Žalovaná však poskytnutý úvěr ve sjednané době nesplatila, a to ani po urgencích ze strany žalobkyně a jejího právního předchůdce.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalované byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaná se nevyjádřila ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byla upozorněna, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listiny nazvané Rámcová smlouva o úvěru [číslo] ve spojení s listinou nazvanou Jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že tyto listiny obsahují text rámcové smlouvy o úvěru a text jednotlivé smlouvy o úvěru, přičemž jako účastníci obou smluv jsou označeni právní předchůdce žalobkyně a žalovaná, a že obě smlouvy jsou podepsány toliko žalobkyní. Předmětem jednotlivé smlouvy je pak úvěr ve výši 20 000 Kč, za jehož poskytnutí je zde stanoven poplatek ve výši 4 800 Kč. Splatnost je ve smlouvě dána dnem 16. 6. 2019.

5. Z výpisu z bankovního účtu [právnická osoba] s. r. o. ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] s. r. o. odeslala dne [datum] částku 20 000 Kč, a to na bankovní účet č. [bankovní účet].

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s její přílohou č. 1 a oznámením o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy [číslo] [číslo] byla postoupena ze [právnická osoba] s. r. o. na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemně, dopisem ze dne 2. 2. 2021.

7. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím archem ze dne 2. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 33 512 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva ze dne 2. 2. 2021 odeslána žalované téhož dne (tj. dne 2. 2. 2021).

8. Ze sdělení [právnická osoba] ve spojení s výpisem z transakční historie účtu [číslo] [bankovní účet] bylo zjištěno, že majitelem tohoto bankovního účtu byla od 1. 5. 2019 do 24. 6. 2021 žalovaná, přičemž žalovaná byla též jedinou osobou, která měla v tomto období dispoziční právo k tomuto bankovnímu účtu, a dále z těchto listin bylo zjištěno, že na bankovní účet žalované byla dne 17. 5. 2019 připsána částka 20 000 Kč, přičemž tato platba byla poukázána [právnická osoba] s. r. o.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nedošlo k platnému uzavření rámcové smlouvy o úvěru [číslo] jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] když listiny předložené žalobkyní obsahují pouze podpis zástupce právního předchůdce žalobkyně, nikoli podpis žalované, a žalobkyně nedoložila, že by ze strany žalované byl učiněn jakýkoliv projev vůle k akceptaci návrhu na uzavření předmětných smluv. Žalobkyně neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kde žalobkyně uvedla, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo úkonem ze strany žalované na webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaná zaregistrovala na webovém portálu právního předchůdce žalobkyně, ani že jí zde byl zřízen uživatelský účet, ze kterého mohla požádat o poskytnutí konkrétního úvěru, ani že takovou žádost o poskytnutí konkrétního úvěru žalovaná skutečně podala (učinila). Pokud žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla že„ žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru“ a dále že„ žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval“, pak žádné z těchto tvrzení neprokázala, když v tomto směru nepředložila ani neoznačila žádné důkazy, a to přesto, že k prokázání těchto tvrzení byla vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], které jí bylo doručeno dne 24. 6. 2021. Ve smyslu ustanovení § 1824 a následujících o. z. sice pro uzavření smlouvy mohou být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran, a podle § 562 o. z. platí, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby, ale z toho nelze dovodit, že by nemuselo být prokazováno, že k takovému právnímu jednání směřujícímu k uzavření smlouvy, které by bylo učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky, skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žádné důkazy nepředložila, neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření předmětné smlouvy. Žalované proto z této smlouvy nemohl vzniknout žádný závazek a tedy ani závazek vrátit částku 20 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 800 Kč, celkem tedy částku 24 800 Kč, ani žalobkyní požadované příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení z částky 24 800 Kč.

11. Pro úplnost soud doplňuje, že žalobkyně neprokázala ani to, že řádně prověřovala tzv. úvěruschopnost žalované, tedy že při sjednávání smlouvy o úvěru postupovala podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což by ve smyslu aktuální judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18) způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 588 o. z., nicméně vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že vůbec k uzavření úvěrové smlouvy došlo, soud upouští od podrobného odůvodnění závěru o tom, že žalobkyně neučinila zadost požadavku obsaženému v § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala, že na bankovní účet žalované zaslala finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení v této výši. Bezdůvodné obohacení na straně žalované tedy činí právě 20 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 20 000 Kč podle § 2991 odst. 1, 2 o. z.

13. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 20 000 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaná byla dopisem žalobkyně ze dne 2. 2. 2021 vyzvána k uhrazení dlužné částky do 3 dnů, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož žalobkyně prokázala, že výzvu žalované odeslala téhož dne tj. 2. 2. 2021 považuje se ve smyslu § 573 o. z. za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 5. 2. 2021. V této výzvě stanovila žalobkyně lhůtu k uhrazení 3 dny, tj. splatnost nastala dne 8. 2. 2021. Následující den (tj. 9. 2. 2021) je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky a od tohoto data žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Tento byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a ve zbývajícím rozsahu byl jako nedůvodný zamítnut (výrok II.).

14. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

15. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná neuhradila poskytnutý úvěr, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 80 %, proto od jejího úspěchu byl odečten její neúspěch v rozsahu 20 %. Z toho vyplývá, že žalobkyně má nárok na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 60 % Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 900 Kč, a to za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) se sazbou 300 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, sazba 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 992 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 444 Kč a 60 % z této částky po zaokrouhlení činí 1 466 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.