9 C 150/2022

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 22 215,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 651,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 2. 7. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 7 563,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení v rozsahu přesahujícím zákonný úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 328 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 22 215,17 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení z částky 22 215,17 Kč od 14. 5. 2021 do zaplacení. Podaný návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce (společnost [právnická osoba]) uzavřel dne 14. 8. 2020 se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná vyčerpala celkem částku 29 915,17 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně. Na webových stránkách si žalovaná zvolila parametry požadovaného úvěru, předložila požadovanou dokumentaci a následně po prověření její schopnosti splácet požadovaný úvěr jí byla žádost schválena. Po schválení žádosti žalovaná ve webovém rozhraní potvrdila, že se seznámila s předsmluvními informacemi, smlouvou a obchodními podmínkami a pomocí unikátního identifikačního kódu (zaslaného jí formou SMS zprávy) písemně potvrdila přijetí smlouvy. Žalovaná byla povinna vrátit vyčerpanou částku do 13. 5. 2021. Žalovaná však nesplácela vyčerpaný úvěr řádně a včas, když do postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila pouze částku 10 348,81 Kč. Po podání žaloby pak žalovaná uhradila ještě částku 2 000 Kč. Zbývající dlužnou částku však žalovaná neuhradila.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověno. Proti elektronickému platebnímu rozkazu podala dne 2. 8. 2022 žalovaná včasný odpor. V odporu uvedla, že dne 27. 1. 2020 uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o revolvingovém úvěru a na svůj dluh již uhradila částku 9 200 Kč a dále, že sjednaná výše úroků byla v rozporu s dobrými mravy, protože čtyřnásobně přesahovala výši běžné úrokové sazby obvyklé v době sjednávání úvěru.

3. Podáním ze dne 16. 8. 2022 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět, a to co do částky 2 000 Kč. Zpětvzetí žaloby odůvodnila tím, že žalovaná po podání žaloby uhradila celkem částku 2 000 Kč – konkrétně dne 13. 6. 2022 částku 500 Kč, dne 13. 7. 2022 částku 500 Kč, dne 19. 7. 2022 částku 500 Kč a dne 10. 8. 2022 částku 500 Kč. Proto soud podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) usnesením ze dne 25. 8.2022 čj. 9C 150/2022-46 řízení částečně zastavil, a to právě pro částku 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.

4. Při ústním jednání konaném dne 18. 10. 2022 žalovaná k podané žalobě uvedla, že pokud v odporu uvedla, že celková půjčená částka činila 29 215, tak si tím není jistá a dále uvedla, že by chtěla požádat o povolení splátek a ke svým majetkovým poměrům uvedla, že její měsíční příjmy tvoří rodičovský příspěvek ve výši 9 700 Kč a dále přídavky na dvě děti ve výši 2 260 Kč. Měsíční výdaje žalované na bydlení, služby a energie činí 15 000 Kč – 16 000 Kč. Dále uvedla, že by byla schopna dlužnou částku splácet po 1 000 Kč měsíčně.

5. Ze sdělení [právnická osoba] bylo zjištěno, že vlastníkem bankovního účtu č. [bankovní účet] je žalovaná. Žalovaná je zároveň jedinou osobou s dispozičním oprávněním k tomuto bankovnímu účtu.

6. Z potvrzení o platbách bylo zjištěno, že na bankovní účet č. [bankovní účet] byla společností [právnická osoba] dne 12. 1. 2021 odeslána částka 10 500 Kč, dne 21. 10. 2020 částka 5 000 Kč, dne 13. 10. 2020 částka 2 000 Kč, dne 1. 9. 2020 částka 2 500 Kč a dne 14. 8. 2020 částka 5 000 Kč.

7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ve spojení s obchodními podmínkami bylo zjištěno, že smlouva je označena datem 14. 8. 2020. Předmětem smlouvy je revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 80 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 11,99 % měsíčně. Žalovaná byla povinna splácet v minimálních splátkách ve výši 12,50 % nesplaceného úvěru spolu s poplatkem za čerpání, minimálně však ve výši 1 000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s její přílohou a oznámením o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobkyni, a to právě smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno, a to dopisem ze dne 23. 6. 2021 odeslaným téhož dne. Tímto dopisem byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 39 353,17 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů.

9. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které vyčerpala celkem částku 25 000 Kč. Vyčerpanou částku však nesplácela řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne 23. 6. 2021 odeslanou téhož dne, ve které žalované stanovila lhůtu k úhradě 3 dny.

10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

14. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky bylo nesporné, že smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena, nezabýval se soud dokazováním skutečnosti, zda byl při uzavření smlouvy dodržen kontraktační proces tak, jak ho žalobkyně popsala v podané žalobě a jak je též popsán v obchodních podmínkách právního předchůdce žalobkyně. Vzhledem k tomu, že sama žalovaná nevěděla, jakou částku na základě smlouvy skutečně vyčerpala, vycházel soud z žalobkyní předložených potvrzení o platbě, kterými bylo prokázáno, že skutečně vyčerpaná částka činila 25 000 Kč. Jako další náležitost pro posouzení platnosti smlouvy soud zkoumal, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalované splácet požadovaný úvěr. Žalobkyně popsala posouzení úvěruschopnosti žalované pouze obecnými tvrzeními – tj. že byla prověřena osoba žalované v dostupných databázích (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI). Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalované prostřednictvím porovnání doložitelných příjmů a výdajů. K těmto svým tvrzením však žalobkyně nepředložila žádné relevantní důkazy, a to ani přesto, že k jejich předložení byla vyzvána usnesením podepsaného soudu ze dne 1. 9. 2022, č. j. 9 C 150/2022-47. Jelikož žalobkyně ke svým tvrzením ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy, dospěl soud k závěru, že tuto skutečnost neprokázala. Pokud nebylo prokázáno posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, je nutno uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem uloženým mu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a smlouva o revolvingovém úvěru je z tohoto důvodu, s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z., absolutně neplatná.

15. Právní úprava obsažená v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není odlišná od ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dovodil (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015), že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Jelikož obsahově obdobná úprava jako v tomto ustanovení je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila, a je proto použitelná i dosavadní judikatura dovozující nároky na činnost věřitele při prověřování tzv. úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Nejvyšší soud již judikoval v rozsudku 33 Cdo 2178/2018, že posouzení úvěruschopnosti má celospolečenský dopad. Odráží se v předluženosti obyvatel, v navyšování závazků v exekucích, ve ztrátě schopnosti závazky splácet, a v insolvencích. Též Ústavní soud vyslovil, že to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (blíže viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Posouzení úvěruschopnosti ve vztahu k neplatnosti smlouvy je proto povinností soudu ve smyslu § 588 o. z. Z citované judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vyplývá, že pokud věřitel neprověřil řádně úvěruschopnost žadatele o úvěr, jednal zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je v takovém případě absolutně neplatná a to přesto, že zákon č. 257/2016 Sb. pro takovýto případ nestanoví explicitně sankci absolutní neplatnosti.

16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že byla prověřena schopnost žalované splácet požadovaný úvěr a smlouva o revolvingovém úvěru je z tohoto důvodu absolutně neplatná, nemohl z takovéto smlouvy žalované vzniknout žádný závazek, tedy ani závazek vrátit poskytnutou částku, ani zaplatit poplatky či smluvní úroky. Jelikož bylo prokázáno, že žalované byly na její bankovní účet poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 25 000 Kč, vzniklo na její straně v této výši bezdůvodné obohacení. Žalovaná v odporu uvedla, že na svůj dluh již uhradila 9 200 Kč, dle tvrzení žalobkyně však žalovaná uhradila do postoupení pohledávky celkem částku 10 348,81 Kč a po podání žaloby dále částku 2 000 Kč. Soud tedy vzal za prokázané, že žalovaná uhradila celkem částku 12 348,81 Kč (10 348,81 Kč + 2 000 Kč). Bezdůvodné obohacení na straně žalované tedy činí 12 651,19 Kč (25 000 Kč – 12 348,81 Kč). Co do této částky bylo žalobě vyhověno jako důvodné podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. Žalobkyně se po částečném zpětvzetí žaloby domáhala zaplacení částky 20 215,17 Kč, proto byla ve zbývajícím rozsahu žaloba jako nedůvodná zamítnuta (20 215,17 Kč – 12 651,19 Kč = 7 563,98 Kč), a to s ohledem na shora popsanou absolutní neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru.

17. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 12 651,19 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaná byla dopisem žalobkyně ze dne 23. 6. 2021 (odeslaným téhož dne) vyzvána k uhrazení dlužné částky do 3 dnů. Tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. V souladu s § 573 o. z. lze zásilku považovat za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tj. v tomto případě dne 28. 6. 2021. V této výzvě stanovila žalobkyně lhůtu k uhrazení 3 dny, tj. splatnost nastala dne 1. 7. 2021 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky. Proto byl žalované přiznán zákonný úrok z prodlení z částky 12 651,19 Kč ode dne 2. 7. 2021 do zaplacení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a v rozsahu ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení nad tento rámec byl jako nedůvodný zamítnut.

18. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. Žalovaná v podaném odporu a dále i při jednání konaném dne 18. 10. 2022 žádala o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách v maximální výši 1 000 Kč měsíčně. Při jednání konaném dne 18. 10. 2022 byla ze strany soudu vyzvána k doložení svých majetkových poměrů a zároveň byla poučena, že pokud nepředloží relevantní důkazy k prokázání svých majetkových poměrů, nemůže být žádosti o přiznání práva na úhradu dlužné částky ve splátkách vyhověno. Žalovaná k prokázání svých majetkových poměrů žádné důkazy nepředložila a soud proto nemohl posoudit, zda je na místě žádosti žalované o povolení úhrady ve splátkách vyhovět. Ke splnění dlužné částky tak byla žalované stanovena zákonem předvídaná třídenní lhůta.

19. K námitce žalované ohledně výše sjednaných úroků, které byly dle jejího názoru v rozporu s dobrými mravy, protože čtyřnásobně přesahovaly výši běžné úrokové sazby obvyklé v době sjednávání úvěru, soud uvádí, že touto námitkou žalované se již nezabýval, a to z důvodu nadbytečnosti. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru je jako celek absolutně neplatná z důvodu neposouzení úvěruschopnosti žalované, nebylo již potřeba zkoumat platnost jednotlivého ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru.

20. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř. přesto, že z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání nároku na celou žalovanou částku, respektive o prokázání skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované splácet požadovaný úvěr. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

21. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o.s.ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná neuhradila poskytnutý úvěr, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl elektronický platební rozkaz zrušen odporem žalované, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 57 %, proto od jejího úspěchu byl odečten její neúspěch v rozsahu 43 %. Z toho vyplývá, že žalobkyně má nárok na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 14 % Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 900 Kč, a to za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) se sazbou 300 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, sazba 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 889 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 341 Kč a 14 % z této částky po zaokrouhlení činí 328 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že žalobkyni nebyla přiznána odměna za písemné podání ze dne 16. 8. 2022, neboť tímto podáním žalobkyně pouze doplňovala žalobu o skutečnosti, které mohla a měla uvést již v podané žalobě.