9 C 151/2020

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Průšovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení vlastnictví k nemovitosti a o vzájemném návrhu žalovaného

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrada v obci a [katastrální uzemí], který je zapsán v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce].

II. Vzájemný návrh žalovaného o určení, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] jsou vlastnictvím žalovaného, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalovanému se vrací soudní poplatek ze vzájemného návrhu ve výši 8 000 Kč.

1. V řízení vedeném pod shora uvedenou spisovou značkou se žalobkyně domáhala proti žalovanému určení vlastnictví k pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] a to z titulu, že je vlastníkem tohoto pozemku na základě zákona č. 172/1991 Sb., když z podkladů katastrálního úřadu plyne, že pozemek, který je dnes označen parc. [číslo] byl v pozemkové knize zapsán jako veřejný statek, avšak u tohoto pozemku je jako další vlastník zapsán též žalovaný a jedná se tedy o duplicitní vlastnictví.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že žalobkyně nedoložila právní titul k pozemku [číslo], a že tento pozemek byl a je ve skutečnosti součástí pozemku [číslo]. Katastrální úřad pozemek [číslo] bez relevantního titulu vydělil. Žalovaný byl vlastníkem pozemku [parcelní číslo] do 20. 7. 2015 a poté z něj byla neoprávněně vydělena část a označena jako [parcelní číslo]. Žalovaný nabyl pozemek [parcelní číslo] darovací smlouvou ze dne 13. 8. 2008 od [jméno] [celé jméno žalovaného], který jej nabyl dědictvím D 768/1968, D 672/1992 a D 1308/1992, když před tím pozemky vlastnili rodiče žalovaného. Žalovaný i jeho předchůdci pozemek v dobré víře užívali nepřetržitě po velmi dlouhou dobu.

3. Vzájemným návrhem soudu doručeným dne 7. 1. 2021 v elektronické podobě, jehož stejnopis v písemném vyhotovení byl soudu doručen dne 11. 1. 2021 se žalovaný domáhal určení, že pozemky parc. [číslo] jsou jeho vlastnictvím a dále určení, že "k pozemku p.č. vedenému v PK [anonymizováno] je navrácen určením v části, a to ve stejných hraničních a plošních bodech dle vzoru smlouvy směnné č. d. [číslo] příslušný rozdíl hraniční výměry zjištěný opravení uskutečněných zbývajících neopravených vad oproti v ní ujednaným bodům právně závazným, kdy vadným zaměřením bez právního relevantního titulu byly změněny jak samotné hranice, tak vlastníka, tak hraniční plochu pozemku a tedy, že pozemek [číslo] byl vadně a tedy protiprávně vytyčen a dále o určení, že pozemek [číslo] trvalý travní porost není ani částí pozemku [parcelní číslo], kdy KÚ je povinen tyto právně vadné úkony opravit, kdy pozemek [číslo] byl ze strany KÚ chybně vytyčen".

4. Usnesením ze dne 15. 3. 2021 č. j. 9 C 151/2020-110 bylo řízení částečně zastaveno, a to v rozsahu, v němž se žalovaný vzájemným návrhem domáhal určení, že k pozemku p.č. vedenému v PK [anonymizováno] je navrácen určením v části, a to ve stejných hraničních a plošních bodech dle vzoru smlouvy směnné č. d. [číslo] příslušný rozdíl hraniční výměry zjištěný opravení uskutečněných zbývajících neopravených vad oproti v ní ujednaným bodům právně závazným, kdy vadným zaměřením bez právního relevantního titulu byly změněny jak samotné hranice, tak vlastníka, tak hraniční plochu pozemku a tedy, že pozemek [číslo] byl vadně a tedy protiprávně vytyčen a dále o určení, že pozemek [číslo] trvalý travní porost není ani částí pozemku [parcelní číslo], kdy KÚ je povinen tyto právně vadné úkony opravit, kdy pozemek [číslo] byl ze strany KÚ chybně vytyčen. Toto usnesení nabylo právní moci dne 12. 7. 2021. Po částečném zastavení řízení tak předmětem řízení zůstal žalobou uplatněný nárok na určení specifikovaný ve výroku I. a část vzájemného návrhu žalovaného na určení specifikovaná ve výroku II.

5. Výpisem z katastru nemovitostí, listem vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] (č. l. 4) ve spojení s informací o pozemku včetně náhledu mapy (č. l. 12) bylo prokázáno, že pozemek parc. [číslo] o výměře 78 m2 je evidován v duplicitním vlastnictví, přičemž jako vlastníci celého pozemku jsou zapsáni oba účastníci řízení.

6. Výstupem z nahlížení do katastru nemovitostí - publikací dat ISKN (č. l. 7) byla zjištěna poloha pozemku parc. [číslo] kdy na zobrazení katastrální mapy ze dne 23. 9. 2019 je zřejmé, že tento pozemek je trojúhelníkového tvaru, přičemž dvě strany tohoto trojúhelníku přiléhají k pozemku parc. [číslo].

7. Z korespondence založené na č. l. 14-15 spisu je zřejmé, že žalobkyně vyzvala žalovaného k řešení duplicitního vlastnictví, tj. vyzvala jej, zda je ochoten vzdát se svého vlastnictví a uznat vlastnictví žalobkyně.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu 14. 11. 2007 - listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] (č. l. 22) bylo zjištěno, že k tomuto datu byl evidován ve vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného] (narozeného 1950) mimo jiné pozemek parc. [číslo] o výměře 478 m2, přičemž jako nabývací tituly jsou uvedena tři rozhodnutí o dědictví, a sice D 768/1968, D 672/1992 a D 1308/1992.

9. Z kopie katastrální mapy - mapového listu [číslo] (č. l. 23) je zřejmé, že mapa zobrazuje stav zákresu hranic pozemků, mimo jiné i pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí] k datu 17. 2. 2015.

10. Ze zobrazení mapy z webu [webová adresa] (č. l. 24) je zřejmé, že mapa zobrazuje stav hranic pozemků k datu 19. 3. 2012.

11. Ze zobrazení mapy z webu [webová adresa] (č. l. 25) je zřejmé, že mapa zobrazuje hranice pozemků k datu 24. 11. 2008.

12. Z rozhodnutí [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne 21. 10. 2015 [číslo jednací] bylo zjištěno, že katastrální úřad rozhodl jako úřad místě příslušný k řízení o opravě chyby v katastrálním operátu, jehož účastníky byli [celé jméno žalovaného] (žalovaný), [jméno] [celé jméno žalovaného] narozen [datum], bytem [adresa], podle § 36 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., a § 101 písm. d) zákona č. 500/2004 Sb. o nesouhlasu žalovaného s neprovedením opravy chyby v údajích katastru nemovitostí v [katastrální uzemí] tak, že nesouhlasu žalovaného s neprovedením opravy chyby v údajích katastru nemovitostí se nevyhovuje, že parcela v katastru nemovitostí [číslo] v [katastrální uzemí] bude i nadále zapsána ve vlastnictví pana [jméno] [celé jméno žalovaného], parcela v katastru nemovitostí [číslo] bude nadále zapsána ve vlastnictví pana [jméno] [jméno] a že po právní moci tohoto rozhodnutí bude v katastru nemovitostí evidována parcela [číslo] s výměrou 400 m2 a duplicitní vlastnictví k nově vytvořené parcele [číslo] s výměrou 78 m2 pro vlastníky: - [celé jméno žalovaného] (žalovaný) podle darovací smlouvy ze 13. 8. 2008, - [územní celek] (žalobkyně) podle žádosti o zápis [územní celek] o provedení záznamu podle zákona č. 172/1991 Sb., ze dne 24. 7. 1997. Právní moc tohoto rozhodnutí katastrálního úřadu nastala dnem 21. 11. 2015. V odůvodnění tohoto rozhodnutí katastrální úřad uvedl, že žalovaný požádal o opravu chyby v operátu a to o„ přešetření a opravu chybně evidované výměry a zákresu polohy hraničních bodů pozemků [číslo] a [číslo] dříve PK [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]“. Katastrální úřad vyšel z následujících skutečností. Mapa pozemkového katastru v [katastrální uzemí] vznikla kolem roku [číslo], kdy hranice v terénu byly nesporné, a to bez ohledu na přesnost či detailnost zákresu v mapě a výměra byla určena ze zobrazené plochy v mapě; výměry neodpovídaly velikosti pozemku v terénu, ale jejich obrazu v mapě. Evidence katastru nemovitostí v roce 1993 převzala dosavadní mapový operát. V roce 1938 byla uzavřena směnná smlouva mezi obcí [obec] a (mimo jiné) [jméno] a [jméno] [příjmení], na základě které manželé [příjmení] nabyli díl„ a“ oddělený geometrickým plánem z pozemku PK [číslo] tento díl byl přisloučen do (jejich) parcely PK [anonymizováno], která poté měla výměru 2 494 m2. V roce 1960 byla při zakládání jednotné evidence půdy nově vytvořena parcela KN [anonymizováno] (o výměře 1206 m2) z části parcely PK [číslo] o výměře 78 m2 ve vlastnictví Místního národního výboru [obec] a z parcel ve vlastnictví manželů [příjmení] (celá PK [anonymizováno] + část PK [anonymizováno] + část PK [anonymizováno]), když manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] nabyli tyto pozemky směnnou smlouvou s obcí z roku 1941. V roce 1968 byla parcela KN [anonymizováno] o výměře 1 206 m2 rozdělena podle vlastnických hranic na parcelu EN [číslo] o výměře 78 m2 ve vlastnictví Místního národního výboru [obec] a na parcelu EN [číslo] o výměře 1 128 m2 ve vlastnictví [jméno] [příjmení]. V roce 1969 zdědil nemovitosti ve výlučném vlastnictví [jméno] [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] (narozen 1950), v dědickém rozhodnutí (D 768/1968-20) nebyla uvedena parcela EN [číslo], nýbrž pouze parcela EN [číslo]. V roce 1975 byla uzavřena darovací smlouva, kterou [jméno] [celé jméno žalovaného] daroval vše kromě parcely EN [číslo] o výměře 1 128 m2 svým rodičům [jméno] a [jméno] [příjmení]. V roce 1976 prodal [jméno] [celé jméno žalovaného] část svého pozemku [číslo] manželům [příjmení], takže mu (po oddělení prodané části pozemku) zbyl pozemek označený parcelním [číslo] o výměře 376 m2. V roce 1987 proběhla obnova operátu novým mapováním (t.j. tvorba ZMVM), v rámci níž byl při šetření obvodu parcel [číslo] a [číslo] vyhotoven měřický a šetřicí náčrt [číslo] [jméno] [jméno] podpisem potvrdil souhlas s průběhem hranic p. [číslo] zástupce MNV [obec] podepsal hranice pozemku p. [číslo] ale [jméno] [celé jméno žalovaného] se k odsouhlasení hranic nedostavil, ačkoli byl řádně pozván. V roce 1995 bylo projednáno dědictví po paní [jméno] [příjmení] a jejím dědicem se stal [jméno] [jméno], narozen 1980. V roce 2004 proběhla tzv. digitalizace katastrálního operátu a platnost nového operátu byla vyhlášena dne 15. 11. 2004. Výsledkem bylo mimo jiné, že pozemek PK [číslo] byl identifikován jako část pozemku KN [číslo]. V roce 2005 pan [jméno] [celé jméno žalovaného] požádal o vysvětlení v číslování parcel, které byly doplněny ze zjednodušené evidence do katastru nemovitostí a současně s jejich doplněním byly změněny výměry. Odpovězeno mu bylo dopisem katastrálního úřadu v řízení [anonymizováno] [rok] [číslo]. V roce 2008 pan [jméno] [celé jméno žalovaného] daroval smlouvou ze 13. 8. 2008 žalovanému mimo jiné pozemky parc. č. KN [číslo] a [číslo]. Katastrální úřad rozhodl (svým prvním rozhodnutím) na základě těchto skutečností (a dalších tam uvedených skutečností), že nesouhlasu [celé jméno žalovaného] s neprovedením opravy údajů katastru nemovitostí nelze vyhovět. [celé jméno žalovaného] se proti tomuto prvnímu rozhodnutí katastrálního úřadu o neprovedení opravy chyby odvolal a na základě tohoto odvolání Zeměměřický a katastrální inspektorát v [obec] napadené rozhodnutí katastrálního úřadu zrušil a věc vrátil k novému projednání s tím, že parcela [číslo] je chybně evidována celá jako vlastnictví [celé jméno žalovaného], ačkoli k její části (t. j. dříve parcele EN [číslo], která byla původně částí PK [číslo]) o výměře 78 m2, svědčí listiny pro vlastnictví více osob. Následně katastrální úřad věc znovu přezkoumal a zjistil, že když v roce 1968 vznikla parcela EN [číslo] o výměře 78 m2 (rozdělením parcely EN [anonymizováno] podle vlastnických hranic), což je podle neměřického záznamu [číslo] parcela KN [číslo] o výměře 78 m2, tak tato parcela vzniklá z PK [číslo] jež byla ve vlastnictví státu a hospodaření MNV [obec], byla omylem zapsána do vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného]. Na tuto chybu přišlo Středisko geodézie [obec] při zápisu kupní smlouvy ze dne 17. 11. 1976 mezi [jméno] [celé jméno žalovaného] a manželi [příjmení] (o prodeji parc. č. st. 76 a parc. [číslo]), jak o tom svědčí korespondence Střediska geodézie [obec] ze dne 11. 2. 1977 a 11. 3. 1977, adresovaná Státnímu notářství v [obec] a advokátní kanceláři [titul] [příjmení]. Středisko geodézie [obec] upozornilo na chybu a nutnost předložit opravenou kupní smlouvu, v níž by parc. [číslo] nebyla předmětem prodeje, protože není vlastnictvím [jméno] [celé jméno žalovaného]. Kupní smlouva takto skutečně byla opravena, ale parcela [číslo] byla opět chybně zapsána na [list vlastnictví] do vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného], ačkoli jeho vlastnictví nebylo podloženo žádnou listinou. Protože při tvorbě ZMVM (v letech 1987 1989) byla parcela [číslo] stále chybně vedena jako vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného], byla přisloučena k jeho parcele [číslo] (která pak měla nově výměru 478 m2). Na základě těchto zjištění o chybě katastrální úřad vyhotovil neměřický záznam, v němž oddělil z parcely [číslo] o výměře 478 m2 novou parcelu označenou [číslo] o výměře 78 m2 a rozhodl tuto (po nabytí právní moci rozhodnutí) zapsat jako duplicitní vlastnictví [územní celek] a žalovaného. Právní moc tohoto rozhodnutí katastrálního úřadu nastala dnem 21. 11. 2015. Z porovnání data vydání rozhodnutí a data nabytí právní moci je zřejmé, že žalovaný se proti tomuto rozhodnutí neodvolal.

13. Dále byly v souladu s § 120 o. s. ř. k důkazu provedeny listiny, které soud vyžádal z katastru nemovitostí, přičemž se jednalo o veškeré listiny a doklady, na základě kterých byly provedeny zápisy změn vlastnictví a změn v údajích katastru nemovitostí, počínaje směnnou smlouvou z roku 1938 tak, jak jsou citovány (popř. jak je na ně odkazováno) v rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 21. 10. 2015 [číslo jednací], jakož i všech neměřických záznamů a srovnávacích sestavení parcel (viz žádost soudu na č. l. 30).

14. Směnou smlouvou ze dne 22. 8. 1938 (č. l. 32) včetně příloh této smlouvy ve spojení s výkazem dělených parcel [číslo] (č. l. 37), geometrickým polohopisným plánem Čd. [číslo] (č. l. 39) a parcelním protokolem (č. l. 40) bylo prokázáno, že v roce 1938 byla uzavřena směnná smlouva mezi žalobkyní jakožto správkyní veřejného statku a (mimo jiné) [jméno] a [jméno] [příjmení], na základě které manželé [příjmení] nabyli do svého vlastnictví díl„ a“ oddělený geometrickým plánem ze dne 31. 3. 1938 č. j. 24/37 z pozemku PK [číslo] který byl přisloučen do (jejich) parcely PK [číslo] jenž po přisloučení dílu„ a“ měla výměru 2494 m2.

15. Z výpočetního protokolu I. z roku 1960 (č. l. 67) bylo zjištěno, že v roce 1960 byla při zakládání jednotné evidence půdy (JEP) nově vytvořena parcela katastru nemovitostí (KN) parc. [číslo] o výměře 1206 m2, a to z části parcely pozemkového katastru (PK) parc. [číslo] o výměře 78 m2 ve vlastnictví MNV [obec] a z parcel ve vlastnictví manželů [příjmení] (celá PK parc. [číslo] + část PK parc. [číslo] + část PK parc. [číslo]).

16. Z identifikace parcel, tj. porovnání evidence nemovitostí se stavem pozemkové knihy (č. l. 86) ve spojení s kopií ručně vyhotoveného listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] (č. l. 92) a ručně vyhotoveného listu vlastnictví [číslo] (č. l. 92 p. v.) je zřejmé, že tato identifikace parcel je výrazem skutečnosti, že při komplexním zakládání evidence nemovitostí byly zapisovány pozemky (tj. parcely) z knihovních vložek pozemkových knih na listy vlastnictví a přitom docházelo k identifikaci stavu číslování parcel podle pozemkového katastru (tj. dle PK) se stavem číslování parcel dle evidence nemovitostí (EN), přičemž v evidenci nemovitostí byly parcely tvořeny bez ohledu na vlastnictví. Z obsahu identifikace parcel na č. l. 86 p. v. je zřejmé, že PK parc. [číslo] byla podle zápisů v pozemkových knihách veřejným statkem a že z ní bylo 78 m2 zapsáno (jakožto parcela [číslo]) na list vlastnictví [číslo] manželů [příjmení], načež následuje zápis, že těchto 78 m2 patří na list vlastnictví [číslo] (tj. majetek státu), přitom ale z listu vlastnictví [číslo] (č. l. 92 p. v.) je zřejmé (viz položka výkazu změn [číslo]), že parc. [číslo] (78 m2) byla (chybně) zapsána na list vlastnictví [číslo] namísto na list vlastnictví [číslo].

17. Ze soupisu nemovitostí na č. l. 49 ve spojení s odůvodněním rozhodnutí katastrálního úřadu [číslo jednací] (dále též jen Rozhodnutí KÚ) je zřejmé, že se jedná o soupisy nemovitostí, které byly vyhotovovány při tvorbě základní mapy velkého měřítka (ZMVM), jak je zřejmé ze strany 5 Rozhodnutí KÚ. Na soupisech nemovitostí vlastníci stvrdili souhlas s průběhem vyšetřených a vyznačených hranic. Ze soupisu nemovitostí je zřejmé, že [jméno] [celé jméno žalovaného] nebyl přítomen u projednání výsledku šetření a vyznačení průběhu hranic pozemků, ačkoli byl obeslán (viz též strana 5 Rozhodnutí KÚ). Při tvorbě ZMVM vyšel správní orgán pověřený vedením evidence nemovitostí (Středisko geodézie [obec]) z toho, že parc. [číslo] o výměře 78 m2 byla (chybně) zapsána na list vlastnictví [číslo] stejně jako parc. [číslo] o výměře 376 m2 a z tohoto důvodu byly tyto dvě parcely (jakožto parcely„ stejného vlastníka“) sloučeny do jedné parcely a byly nadále vedeny pod parc. [číslo] s výměrou 478 m2. V důsledku toho, že u projednání výsledků šetření a vyznačení průběhu hranic pozemků nebyl [jméno] [celé jméno žalovaného] přítomen, a že MNV [obec] tyto výsledky odsouhlasilo, vznikla další chyba, neboť (jak plyne z dalších listinných důkazů) neexistuje listina zakládající vlastnické právo [jméno] [celé jméno žalovaného] k pozemku parc. [číslo] o výměře 78 m2, tj. k části přisloučené při tvorbě ZMVM do parcely [číslo] s výměrou 478 m2.

18. Rozhodnutím státního notářství v [obec] ze dne 29. 7. 1969 č. j. D 768/1968 (č. l. 69) bylo prokázáno, že v roce 1969 zdědil nemovitosti ve výlučném vlastnictví [jméno] [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] (narozený [rok]), a že v tomto dědickém rozhodnutí není jako předmět dědictví uvedena parcela v EN [číslo], nýbrž pouze parcela EN [číslo].

19. Darovací smlouvou z 24. 9. 1975 (č. l. 70, 71) bylo prokázáno, že [jméno] [celé jméno žalovaného] daroval vše kromě parcely EN [číslo] o výměře 1128 m2 svým rodičům [jméno] a [jméno] [příjmení].

20. Ze zápisu učiněného v souboru popisných informací katastru nemovitostí pod položkou výkazu změn [číslo] (č. l. 42) bylo zjištěno, že do evidence nemovitostí bylo zaznamenáno, že parc. [číslo] (parcela EN), jejímž vlastníkem je [jméno] [příjmení], byla evidována s výměrou 1206 m2 a tato výměra byla opravena na 1128 m2, přičemž jako důvod změny bylo uvedeno:„ Původní parcela v kat. operátu plus část bývalé [anonymizováno] a část [anonymizováno] - stejný vlastník - oddělená kvůli vlast. hranicích pův. část [číslo] (v mapě tužkou).“ Z tohoto zápisu je zřejmé, že činností Střediska geodézie [obec] při vedení evidence nemovitostí byla v roce 1968 parcela EN č. [číslo] rozdělena podle vlastnických hranic (když předtím v 50. letech bylo provedeno scelení parcel různých vlastníků); tedy v 50. letech minulého století byly do jedné EN parcely [číslo] sloučeny celkem čtyři parcely (a to PK [anonymizováno], PK [anonymizováno] a PK [anonymizováno] - vše ve vlastnictví pana [příjmení] a část PK parcely [číslo] o výměře 78 m2 - ve vlastnictví státu MNV [obec]), a v roce 1968 byla tato parcela EN [anonymizováno] rozdělena podle vlastnictví na dvě parcely, a to na parc. [číslo] o výměře 1128 m2 ve vlastnictví pana [příjmení] a parc. [číslo] o výměře 78 m2 ve vlastnictví státu, MNV [obec]. Tato skutečnost je zřejmá z identifikace parcel provedené při zápisu dědického rozhodnutí č. j. D 768/1968-20 (č. l. 69), kde z porovnání parcel dosavadního stavu podle pozemkové knihy a nového stavu podle evidence nemovitostí vyplývá, že celá parcela EN [jméno] [příjmení] pak měla 1128 m2 a byla tvořena celou PK parcelou [číslo] o výměře 756 m2, částí PK parcely [číslo] o výměře 282 m2 a částí PK parcely [číslo] o výměře 90 m2.

21. Ze žádostí [jméno] [celé jméno žalovaného] z 24. 3. 1976 o vyhotovení geometrického plánu na rozdělení p. [anonymizováno] (č. l. 47) ve spojení s měřickým a šetřicím náčrtem [číslo] (č. l. 48), polním náčrtem z 23. 7. 1976 - pro rozdělení zahrady [číslo] (č. l. 46), geometrickým plánem z 27. 7. 1976 (č. l. 45) a kupní smlouvou ze 17. 11. 1976 (č. l. 74) bylo zjištěno, že [jméno] [celé jméno žalovaného] požádal v březnu 1976 o vyhotovení geometrického plánu na rozdělení parcely 893. Za tím účelem byl zpracován měřický a šetřicí náčrt [číslo] polní náčrt z 23. 7. 1976 pro rozdělení zahrady [číslo], v němž jsou vyznačeny souhlasy s průběhem a označením nově oddělovaných pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] dále geometrickým plánem z 27. 7. 1976 vznikla z dosavadní parcely [číslo] nová parcela [číslo]. Dále je z geometrického plánu patrno, že parcela [číslo] o výměře 78 m2 pocházela, resp. byla ztotožněna s PK parcelou [číslo]. Dále je v tomto geometrickém plánu uvedeno, že nabyvatelem parcely [číslo] je [jméno] [celé jméno žalovaného], ačkoli u této parcely nebylo uvedeno, že je zapsána na listu vlastnictví [číslo] vlastníka [jméno] [celé jméno žalovaného] Kupní smlouvou ze 17. 11. 1976 [jméno] [celé jméno žalovaného] prodal manželům [příjmení] rodinný dům se zahradou parc. [číslo] ve výměře zmenšené dle geometrického plánu. Z toho je zřejmé, že zbytek zahrady s novým parcelním číslem (podle geometrického plánu) [číslo] mu zůstal ve vlastnictví, jelikož nebyl předmětem prodeje.

22. Dopisy Střediska geodézie [obec] z 11. 2. 1977 a z 11. 3. 1977 Státního notářství v [obec] (č. l. 72) ve spojení s dodatkem ze dne 11. 1. 1978 ke kupní smlouvě z roku 1976 (č. l. 73) a s položkou výkazu změn [anonymizováno] [rok] (č. l. 42 p. v.) bylo prokázáno, že pod položkou výkazu změn [anonymizováno] [rok] byla do operátu evidence nemovitostí zapisována kupní smlouva z roku 1976 mezi [jméno] [celé jméno žalovaného] a manželi [příjmení] (jak plyne z textu dopisů střediska geodézie na č. l. 72 p. v.). Při tomto zápisu kupní smlouvy vyrozumělo Středisko geodézie v [obec] Státní notářství v [obec] o tom, že v kupní smlouvě z roku 1976 mezi [jméno] [celé jméno žalovaného] jako prodávajícím a manželi [příjmení] jako kupujícími je chybně uvedena jako předmět převodu i parcela [číslo] která ale není ve vlastnictví prodávajícího [jméno] [celé jméno žalovaného], načež státní notářství zaslalo středisku geodézie dodatek ke kupní smlouvě, kterým byla tato parcela z kupní smlouvy vypuštěna. V této položce výkazu změn je zaznamenáno:„ Odstranění chybného zápisu LV u parcely [číslo] (78 m2), a to podle [list vlastnictví], kde tato parcela zapsaná není.“ [list vlastnictví] bylo škrtnuto, avšak nebylo zapsáno žádné jiné číslo LV. Tato skutečnost je pak zřejmá i ze zápisu na ručně vedeném listu vlastnictví [číslo] (vlastníků manželů [příjmení]), kde pod položkou výkazu změn [číslo] byla parcela [číslo] z tohoto listu vlastnictví odepsána. Z ručně vedeného listu vlastnictví [číslo] plyne, že ve vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného] byla zapsána mimo jiné parcela [číslo] (78 m2), ovšem toto byl chybný zápis, protože při zápisu dědického rozhodnutí č. j. D 768/1968 (č. l. 69) bylo z identifikace parcel zjištěno, že tato parcela je vlastnictvím státu, takže pokud byla zapsána na list vlastnictví [číslo] [jméno] [celé jméno žalovaného], stalo se tak bezprávního titulu, který by vlastnické právo [jméno] [celé jméno žalovaného] založil.

23. Dědickým rozhodnutím Státního notářství pro [anonymizováno] 19. 10. 1979 č. j. D 370/79 ve věci dědictví po [jméno] [jméno] bylo prokázáno, že dědicem po [jméno] [jméno] je [jméno] [jméno], [datum narození].

24. Z dědického rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 7. 1996 s č. j. D 1394/95 (č. l. 82) bylo zjištěno, že v rámci projednání dědictví po [jméno] [příjmení], narozené [datum], bylo rozhodnuto, že dědicem zůstavitelky [jméno] [příjmení] je [jméno] [jméno], [datum narození].

25. Dědickým rozhodnutím Okresního soudu v Písku ze dne 31. 5. 1994 č. j. D 672/1992 (č. l. 77) bylo prokázáno, že v rámci dodatečného projednání dědictví po [celé jméno žalovaného] bylo rozhodnuto, že dědic [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] z dědictví po [celé jméno žalovaného], narozeném 21. 1. 1911, nenabyl pozemek EN [číslo] o výměře 78 m2 pocházející z části PK [číslo].

26. Dědickým rozhodnutím Okresního soudu v Písku ze dne 8. 6. 1955 č. j. D 1308/1992 (č. l. 78) bylo prokázáno, že v rámci dodatečného projednání dědictví po [jméno] [příjmení] bylo rozhodnuto, že dědic [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] z dědictví po [jméno] [příjmení], narozené 24. 12. 1914, nenabyl pozemek EN [číslo] o výměře 78 m2, pocházející z části PK [číslo].

27. Darovací smlouvou ze 13. 8. 2008 (č. l. 79, 80) bylo prokázáno, že [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] daroval uvedeného dne z pozemků, které nabyl dědictvím na základě dědických rozhodnutí č. j. D 768/1968, D 672/1992 a D 1308/1992, žalovanému mimo jiné parcely KN parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec], přičemž u pozemku parc. [číslo] zahrada nebyla uvedena výměra tohoto pozemku. Právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly ke dni 15. 10. 2008.

28. Darovací smlouvou z 24. 8. 2012 (č. l. 83, 84) bylo prokázáno, že [titul] [jméno] [jméno], [datum narození], daroval [jméno] [jméno], narozenému xanon [číslo] dům [adresa] s pozemky (mimo jiné parc. č. st. [anonymizováno]) v obci a [katastrální uzemí] zapsanými na listu vlastnictví [číslo].

29. Ze žádosti [územní celek] o zápis pozemků do vlastnictví obce podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb. (č. l. 88) ve spojení s výpisem z pozemkové knihy, seznamu veřejného statku I. pro k. ú. [obec] (č. l. 91) bylo zjištěno, že žalobkyně požádala o zápis do vlastnictví obce mimo jiné pozemku parc. [číslo] který byl podle pozemkové knihy veřejným statkem pro [katastrální uzemí], a který byl dosud zapsaný na listu vlastnictví [číslo] jakožto majetek České republiky.

30. Z Oznámení ze dne 10. 3. 2004 (č. l. 50) bylo zjištěno, že katastrální úřad oznámil uvedeného dne podle § 13 odst. 3 zákona č. 344/1992 Sb., že v [katastrální uzemí] v roce 2004 provede obnovu katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací (mapa DKM).

31. Z Uvědomění katastrálního úřadu z 15. 11. 2004 (č. l. 50 p. v.) ve spojení s Technickou zprávou ze dne 1. 3. 2005 (č. l. 51) a porovnáním parcel (č. l. 52) bylo zjištěno, že katastrální úřad uvedeného dne v souladu s § 84 odst. 2 vyhlášky 190/1996 Sb. vystavil Uvědomění dotčeným vlastníkům nemovitostí, v němž uvedl, že do katastru nemovitostí doplnil parcely zjednodušené evidence zemědělských a lesních pozemků do souboru geodetických informací na základě využití podkladů dřívější pozemkové evidence (nyní sloučené do větších půdních celků a dosud nezobrazené v katastrální mapě), přičemž při tomto doplnění se stanoví parcelní číslo podle katastrálního území a další údaje o parcele se určí podle § 7 citované vyhlášky v souboru popisných informací. Proto jsou ke dni 15. 11. 2004 v [katastrální uzemí] evidovány jako vlastnictví adresátů tohoto uvědomění nemovitosti s údaji podle porovnání parcel (jak je založeno na č. l. 52). Z tohoto porovnání parcel je zřejmé, že na listu vlastnictví [číslo] je evidována mimo jiné parcela [číslo] o výměře 5218 m2. Z Technické zprávy z 1. 3. 2005 je pak zřejmé, že katastrální úřad uvedeného dne informoval, že platnost obnoveného operátu byla vyhlášena dne 15. 11. 2004.

32. Z dopisu [stát. instituce], [stát. instituce] z 25. 3. 2005 (č. l. 60 p. v.) ve spojení se žádostí žalovaného o vysvětlení evidovanou pod sp. [anonymizováno] [rok] (č. l. 60-66), ve spojení s geometrickým plánem [číslo] (č. l. 54), protokolem o vytýčení hranice ze 7. 11. 2013 (č. l. 55) a Souhlasným prohlášením jakožto přílohou protokolu o vytýčení hranic (č. l. 56) bylo zjištěno, že katastrální úřad k žádosti žalovaného o vysvětlení a na základě jeho dalších výzev k nápravě stavu sdělil žalovanému, že bylo provedeno pouze doplnění parcel zjednodušené evidence do katastru nemovitostí. V rámci obnovy katastrálního operátu přepracováním podle § 84 odst. 2 vyhlášky č. 190/1996 Sb. bylo provedeno doplnění parcel zjednodušené evidence (ZE) zemědělských a lesních pozemků do souboru geodetických informací na základě využití podkladů dřívější pozemkové evidence. Podle Prozatímního návodu pro obnovu katastrálního operátu přepracováním souborů geodetických informací a pro jeho vedení se spolu sousedící doplňované parcely se shodným vlastníkem, druhem pozemku a doplňkovými údaji o vlastnictví sloučí. Pozemkové parcely dělené hranicemi parcel katastru nemovitostí s různými druhy pozemků se rozdělí na samostatné parcely. V [katastrální uzemí] byla takto provedena obnova katastrálního operátu. Po prošetření k žádosti o vysvětlení v číslování parcel, které byly doplněny ze zjednodušené evidence do katastru nemovitostí, bylo zjištěno následující: v [katastrální uzemí] bylo provedeno pouze doplnění parcel z ZE, když parcely katastru nemovitostí (KN) byly převzaty ze základní mapy velkého měřítka (ZMVM), které v k. ú. [obec] proběhlo v letech 1988 až 1990 a zůstaly beze změny. Všem vlastníkům nemovitostí, kterých se doplnění parcel ZE týká, byl rozesílán dne 30. 11. 2004„ výpis z katastru nemovitostí - porovnání parcel“. V levé části porovnání jsou zapsány původní parcely na listu vlastnictví, v pravé části je pak uveden stav evidovaných nemovitostí po provedeném doplnění parcel. Dále bylo zjištěno, že u parcel PK [číslo] [číslo] v dřívější pozemkové evidenci byla evidována nesprávná výměra, když chyba vznikla dřívějším nesprávným určením výměry; přitom průběh hranice ani její zákres do katastrální mapy nebyl změněn. Tento dopis z 25. 3. 2005 byl žalovanému doručen dne 22. 4. 2005. Protokolem o vytýčení hranic ze 7. 11. 2013 byly vytýčeny hranice pozemků mimo jiné parc. [číslo] přičemž tento stav byl zaznamenán v geometrickém plánu [číslo]„ na vytýčení hranice“. U vytýčení hranice ze 7. 11. 2013 byli podle Protokolu o vytýčení hranice přítomni [celé jméno žalovaného], [jméno] [jméno] a za [územní celek] starosta, přičemž žádné připomínky nebyly vzneseny. V Souhlasném prohlášení, které bylo přílohou Protokolu o vytýčení hranic, uvedl [celé jméno žalovaného], že souhlasí jen s hranicí mezi parcelami [číslo] ale nesouhlasí s hranicí mezi parcelami [číslo] a [číslo].

33. Z nedatované listiny založené na č. l. 57 bylo zjištěno, že žalovaný vyjádřil nesouhlas a stížnost k příloze ke složce geometrického plánu zhotoveného Ing. Hromádkou vytyčujícího průběh hraničních lomových bodů pozemku nyní vedeného pod p. [číslo] kde uvedl, že nesouhlasí s vytýčením hranice svého pozemku vedeného pod parc. [číslo] která byla vytýčena podle digitální mapy, neboť byla změněna jak hranice, tak i výměra. Dále nebylo respektováno právo vlastníka plynoucí z kupní smlouvy [číslo] [obec] je chybně vytýčená na západní straně pozemku. Současně požádal, aby tento skutkový stav byl neprodleně katastrálním úřadem napraven.

34. Z neměřických záznamů [číslo] (č. l. 58 a 59) bylo zjištěno, že neměřický záznam [číslo] byl v roce 2015 zpracován z důvodu opravy chybného zobrazení hranic parcel v mapě KN, doplnění střediska geodézie o pozemek chybně neevidovaný v mapě KN, hranice převzata z mapy PK. Neměřický záznam [číslo] byl v roce 2015 zpracován z důvodu opravy chybného zobrazení hranic parcel v mapě KN na podkladě ZPMZ 18 z roku 1976, mapovacího náčrtu [číslo] mapy PK. Z tohoto je zřejmé, že z parcely [číslo] o výměře 478 m2 byla oddělena nová parcela [číslo] o výměře 78 m2, přičemž v poznámce u této nové parcely je uvedeno, že se jedná o obnovené hranice parcely [číslo] v KN zobrazené v ZPMZ 18 z roku 1976 vzniklé z parc. [číslo] KN a chybně při mapování sloučené do parc. [číslo] bude zapsána na nový LV.

35. Z oznámení ze dne 16. 2. 2015 [číslo jednací] (založeno v příloze žalovaného) ve spojení s neměřickým záznamem [číslo] bylo zjištěno, že katastrální úřad oznámil mimo jiné žalovanému, že v katastrálním operátu [katastrální uzemí] provedl opravu údajů katastru nemovitostí, a to tak, že v souboru popisných informací rozdělil parcelu katastru nemovitostí [číslo] o výměře 583 m2 na parcely katastru nemovitostí [číslo] o výměře 259 m2 a [číslo] o výměře 424 m2 podle návrhu v neměřickém záznamu [číslo] [číslo] [číslo]. Parcela katastru nemovitostí [číslo] o výměře 324 m2 byla zapsána na list vlastnictví [číslo] do vlastnictví pana [jméno] [celé jméno žalovaného], bytem [adresa]. Parcela katastru nemovitosti [číslo] o výměře 259 m2 zůstává dále zapsaná na listu vlastnictví [číslo] ve vlastnictví [územní celek]. V souboru geodetických informací katastrální úřad obnovil dle neměřického záznamu [číslo] [číslo] [číslo] zrušenou část parcely pozemkového katastru [číslo] nově označenou jako parcelu KN [číslo] o výměře 324 m2, jejíž geometrické a polohové určení je dáno body [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo].

36. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu 12. 9. 2011 - z listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] nebylo učiněno žádné skutkové zjištění, neboť se jedná o pouhé torzo výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 20).

37. Další důkazy soud neprovedl, neboť byly pro zjištění relevantního skutkového stavu nadbytečné (jako např. návrh žalovaného na vyžádání zprávy finančního úřadu ohledně placení daně z nemovitostí, neboť skutečnost, zda žalovaným byla placena daň z nemovitostí, není sama o sobě rozhodná pro určení vlastnictví).

38. Po zhodnocení provedených listinných důkazů soud učinil následující závěry: z listinných důkazů, především z listin obsahujících právní jednání, jímž bylo disponováno s nemovitostmi, jakož i z listin dokumentujících činnost katastrálního úřadu, resp. dříve střediska geodézie, k níž byly orgány pověřené vedením katastru nemovitostí resp. evidence nemovitostí oprávněny, popř. povinny ze zákona, je zřejmé, že [jméno] [celé jméno žalovaného], ročník [rok], daroval žalovanému mimo jiné pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] včetně přisloučené původní parcely [číslo] o výměře 78 m2 ve vlastnictví MNV [obec], která byla v roce 1989 při tvorbě základní mapy velkého měřítka v letech 1987 až 1989 zapsána na list vlastnictví [číslo] do vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného] omylem. Když v roce 1968 vznikla parcela EN parc. [číslo] o výměře 78 m2 (a to rozdělením parcely EN parc. [číslo] podle vlastnických hranic) - což je dle neměřického záznamu [číslo] parcela KN parc. [číslo] o výměře 78 m2 - tak tato parcela vzniklá z PK parc. [číslo] jež byla ve vlastnictví státu a hospodaření MNV [obec], byla omylem zapsána do vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného]. Na tuto chybu přišlo Středisko geodézie [obec] při zápisu kupní smlouvy ze 17. 11. 1976 mezi [jméno] [celé jméno žalovaného] a manželi [příjmení] o prodeji rodinného domu se stavební parcelou [číslo] s domem [adresa] a parcelou [číslo] jak o tom svědčí korespondence Střediska geodézie [obec] ze dne 11. 2. 1977 (viz č. l. 72) a 11. 3. 1977 (viz č. l. 72 p. v.) adresovaná Státnímu notářství v [obec] a advokátní kanceláři doktora [příjmení]. Středisko geodézie [obec] v těchto dopisech upozornilo na chybu a nutnost předložit opravenou kupní smlouvu, v níž by bylo uvedeno, že parcela [číslo] není předmětem prodejem, protože není vlastnictvím [jméno] [celé jméno žalovaného]. Kupní smlouva takto skutečně byla opravena (viz č. l. 73 a 74), ale parcela [číslo] byla i přesto opět chybně zapsána na list vlastnictví [číslo] do vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného], ačkoli jeho vlastnictví k této parcele nebylo podloženo žádnou listinou (viz č. l. 43, 44). Protože při tvorbě základní mapy velkého měřítka v letech 1987 až 1989 byla parcela [číslo] stále chybně vedena jako vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného], byla přisloučena k jeho parcele [číslo] (která pak měla nově výměru 478 m2 (viz č. l. 48, 49). Na základě těchto zjištění o chybě katastrální úřad vyhotovil neměřický záznam, v němž oddělil z parcely [číslo] o výměře 478 m2 novou parcelu [číslo] o výměře 78 m2. Pozemek dnešního parcelního čísla [číslo] byl skutečně dříve po určitou dobu v katastrálních operátech evidován jako součást pozemku parc. [číslo] ale nesprávně, jak vyplývá z listin předložených katastrálním úřadem, na jejichž základě došlo k dispozicím s vlastnickým právem, neboť původně byl součástí pozemku parc. [číslo] což byl veřejný statek (jak plyne z provedených listinných důkazů), a k zápisu do katastru nemovitostí nebyla předložena žádná listina, na jejímž základě by vlastnické právo k tomuto pozemku bylo převedeno na právní předchůdce žalovaného, či na žalovaného přímo.

39. Vzhledem k tomu, že žalovaný tvrdil, že sporný pozemek nabyl již v roce 2008, je nutno na posouzení existence vlastnického práva aplikovat občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen„ obč. zák.“).

40. Podle § 132 odst. 1 obč. zák. vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

41. Pokud jde o možné vydržení vlastnického práva, je třeba aplikovat občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) podle § 3028 odst. 2 tohoto zákona.

42. Podle § 1089 odst. 1 o. z. platí, že drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

43. Podle § 1090 odst. 1 o. z. platí, že k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

44. Podle § 1091 odst. 2 o. z. platí, že k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající 10 let.

45. Podle § 1092 o. z. platí, že do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

46. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. platí, že do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. 11. 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě Praze též na městské části, pokud obce a v hlavním městě Praze též v městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily.

47. Žalovanému nesvědčí žádný nabývací titul. Jako vlastnictví jeho právních předchůdců byl sporný pozemek o výměře 78 m2, který je dnes označen parc. [číslo] evidován pouze chybou ve vedení katastru. Žalovaný by sice teoreticky vlastnické právo k tomuto pozemku mohl vydržet, neboť domnělým titulem k nabytí vlastnického práva by byla darovací smlouva ze dne 13. 8. 2008, kterou [jméno] [celé jméno žalovaného] žalovanému daroval (z pozemků, které nabyl dědictvím na základě dědických rozhodnutí č. j. D 768/1968, D 672/1992 a D 1308/1992) mimo jiné pozemek parc. [číslo] zahrada (jehož výměra nebyla ve smlouvě uvedena) tj. pozemek včetně té přisloučené původní parcely [číslo] o výměře 78 m2 ve vlastnictví České republiky a hospodaření MNV [obec], která byla v roce 1989 (při ZMVM v letech 1987 až 1989) omylem zapsána na list vlastnictví [číslo] do vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného], takže se žalovaný mohl domnívat, že tento pozemek nabyl v hranicích až k parcele [číslo] s výměrou 478 m2. Před uplynutím desetileté vydržecí doby však žalovaný ztratil dobrou víru, neboť vydržecí doba začala plynout dnem 15. 10. 2008, kdy nastaly právní účinky vkladu podle darovací smlouvy ze 13. 8. 2008, ale žalovaný se ještě před uplynutím desetileté vydržecí doby v roce 2015 z rozhodnutí katastrálního úřadu [číslo jednací] dozvěděl o tom, že k tomuto pozemku mu nesvědčí nabývací titul. K vydržení proto nemohlo dojít.

48. Žalovaný nikdy nebyl vlastníkem té části pozemku parc. [číslo] která je dnes prostorově vymezena a číselně označena jako parc. [číslo] (jak vyplývá z důkazů, především z listin založených u katastrálního úřadu, na jejichž základě katastrální úřad eviduje právní vztahy k nemovitostem, a jak je vysvětleno v rozhodnutí katastrálního úřadu [číslo jednací]). Stav zápisů v katastru nemovitostí (a dřívějších operátech střediska geodézie), podle kterého byl součástí pozemku parc. [číslo] i pozemek dnes prostorově vymezený a číselně označený jako parc. [číslo] nebyl v souladu se skutečností a s listinami dokládajícími vlastnické právo, čili nebyl správný. Z listin plyne, že dobrá víra pro užívání sporného pozemku mohla svědčit jen žalovanému, nikoli však jeho právním předchůdcům, protože těm nesvědčil ani domnělý titul (jelikož sporný pozemek nebyl uveden v žádných nabývacích titulech pro [jméno] [celé jméno žalovaného], tedy právního předchůdce žalovaného), takže skutečnost, že právní předchůdci žalovaného sporný pozemek užívali, není pro vydržení relevantní, neboť samotné užívání bez (alespoň domnělého) titulu nesplňuje podmínky pro vydržení. Přitom titulem pro vydržení nemohla být ani základní mapa velkého měřítka (ZMVM) v roce 1989, kdy při tvorbě této ZMVM byla chybně parcela [číslo] o výměře 78 m2 ve vlastnictví státu sloučena do parcely [číslo] ve vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného], neboť [jméno] [celé jméno žalovaného] nebyl přítomen projednání výsledků vyšetřených a vyznačených (vlastnických) hranic při tvorbě této ZMVM, a navíc nově vytvořená mapa (základní mapa velkého měřítka) není a nemohla být vlastnickým titulem.

49. Bylo tedy prokázáno, že předmětný pozemek, který je označen jako parc. [číslo] v [katastrální uzemí], je vlastnictvím žalobkyně, neboť tento pozemek přešel do jejího vlastnictví na základě § 1 zákona č. 172/1991 Sb. Žalovaný není jeho vlastníkem, neboť jeho právní předchůdci tento pozemek nevlastnili a žalovaný jej proto nemohl nabýt ani darovací smlouvou z roku 2008, neboť dárce [jméno] [celé jméno žalovaného] tento pozemek nevlastnil. Jediným titulem, na základě kterého se mohl žalovaný v dobré víře domnívat, že mu svědčí vlastnické právo, byla darovací smlouva z roku 2008, avšak nejpozději v roce 2015 na základě rozhodnutí katastrálního úřadu z 21. 10. 2015 [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 21. 11. 2015, žalovaný dobrou víru ztratil, neboť z tohoto rozhodnutí, proti kterému nepodal odvolání, se dozvěděl, že tento pozemek není jeho vlastnictvím. Na tom nemůže ničeho změnit ani obsah žalovaným předložených listů vlastnictví a snímků mapy (na č. l. 20 až 25), neboť uvedené výstupy z katastru nemovitostí zobrazují stav předtím, než byl žalovaný seznámen s obsahem předmětného rozhodnutí katastrálního úřadu z roku 2015. Proto žalovaný vlastnické právo nemohl vydržet. Žalobě na určení vlastnického práva žalobkyni proto bylo vyhověno jako důvodné a ze stejného důvodu byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného na určení, že vlastníkem tohoto sporného pozemku je on.

50. Pokud žalovaný argumentoval geometrickým plánem č. d. [číslo] [číslo] nebo PK mapou, pak ale jím předložená kopie mapy neobsahovala žádné autorizační údaje katastru nemovitostí, takže nelze určit, zda se jedná o autentický snímek pozemkové mapy a z jakého roku je, a proto ani tato mapa nebyla provedena k důkazu. Z geometrického plánu č. d. [číslo] [číslo] nebylo učiněno žádné skutkové zjištění, neboť ačkoli v tomto geometrickém plánu je navrženo oddělit z pozemku [číslo] díl A o výměře 403 m2, tak ale pokud žalovaný dovozoval z vyznačeného průběhu hranic pozemků sousedících s parc. [číslo] pro sebe příznivé závěry, jednak nelze s ohledem na měřítko 1: 2880 a absenci přesných lomových bodů parcelních hranic učinit závěr o správnosti jeho tvrzení, jednak není zřejmé, zda byly změny navržené tímto geometrickým plánem realizovány v katastru nemovitostí, a kromě toho je pouhým okem zřejmé, že tvar pozemku [číslo] při hranici s parcelou [číslo] na geometrickém plánu z roku 1955 se neliší nijak zřetelně od tvaru pozemku [číslo] při hranici s parcelou [číslo] na geometrickém plánu z roku 1976 (č. l. 76).

51. Pokud jde o vzájemný návrh žalovaného na určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] bylo nahlížením do katastru nemovitostí zjištěno, že pozemek tohoto parcelního čísla v katastru nemovitostí není vůbec evidován, tzn. není evidován ani jako vlastnictví žalobkyně. Z toho plyne, že žalovaný neprokázal, že žalobkyně je pasivně legitimována ze vzájemného návrhu na určení vlastnictví k takovému pozemku, přestože byl o tomto poučen, a proto byl vzájemný návrh žalovaného v tomto rozsahu zamítnut, když navíc žalovaný ani neprokázal existenci naléhavého právního zájmu na takovémto určení.

52. Žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná a proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu svých nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta za právní zastoupení ve výši 12 400 Kč za 4 úkony právní služby se sazbou po 3 100 Kč za 1 úkon právní služby podle § 7 bod 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b), § 9 odst. 3 písm. a) a 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby ve výši 4 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu a zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 18 600 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že žalobkyně by měla v této věci podle obsahu spisu nárok na náhradu nákladů řízení tvořených odměnou advokáta za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba a účast u ústních jednání ve dnech 16. 9. 2021, 8. 12. 2021 a 3. 2. 2022) a dále nárok na náhradu hotových výdajů za 6 úkonů právní služby ve výši 6 režijních paušálů po 300 Kč. Žalobkyně však při ústním jednání konaném dne 3. 2. 2022 uvedla, že požaduje náhradu nákladů řízení za 4 úkony právní služby spolu se 4 režijními paušály a soudním poplatkem, a proto jí byla náhrada nákladů řízení přiznána v jí požadované výši.

53. O vrácení soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., neboť řízení o části vzájemného návrhu bylo zastaveno před prvním jednáním a žalovaný z této části vzájemného návrhu zaplatil soudní poplatek ve výši 10 000 Kč, takže 80 % z této částky se mu vrací.