9 C 152/2021

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 930,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 5. 4. 2021 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 1 430,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši přesahující úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I., s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 484,22 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 499,23 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 516,55 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 2 930,32 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. s odůvodněním, že dne 18. 12. 2020 uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo], na základě které byla žalované poskytnuta částka 1 500 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky, přičemž žalovaná nejprve prostřednictvím webových stránek [webová adresa] požádala o poskytnutí půjčky, následně byla kontaktována klientským pracovníkem a po přihlášení do klientského portálu vyplnila formulář s osobními údaji a nahrála požadované dokumenty do svého osobního profilu v klientském portálu (žalovaná poskytla občanský průkaz, kartu pojištěnce). Následně byl proveden kontrolní telefonický hovor, kdy do karty klienta (žalované) byly pracovníkem žalobkyně doplněny další údaje. Poté byla posouzena úvěruschopnost žalované, a to na základě dokumentů nahraných žalovanou do klientského portálu. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla posouzena jako schopná splácet požadovaný úvěr, byla jí poskytnuta dostatečně dlouhá doba na přečtení všech smluvních dokumentů, přičemž žalovaná s návrhem smlouvy souhlasila a v klientském portálu elektronicky podepsala smluvní dokumenty a ze svého bankovního účtu zaslala ověřovací poplatek ve výši 1 Kč. Tím došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo], ve které se žalovaná zavázala vrátit poskytnutou částku nejpozději do 18. 3. 2021, a to ve 3 splátkách, které byly splatné následovně: 1. splátka ve výši 950,72 Kč dne 18. 1. 2021, 2. splátka ve výši 950,72 Kč splatná dne 18. 2. 2021 a 3. splátka ve výši 951,01 Kč splatná dne 18. 3. 2021 Celkem se tedy žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 2 852 Kč. Ve smlouvě byl sjednán smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z částky z neuhrazené jistiny – žalobkyně tak požaduje tuto smluvní pokutu za období od 19. 1. 2021 do 11. 4. 2021 (den podání návrhu na vydání EPR), a to ve výši 78,32 Kč. Žalovaná na svůj dluh vůči žalobkyni ničeho neuhradila, a to ani po opakovaných výzvách ze strany žalobkyně.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno. Ten však byl zrušen pro nedoručitelnost.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobce vyjádřil souhlas ve svém podání ze dne 6. 5. 2021 a souhlas žalované byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaná se nevyjádřila ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byla upozorněna, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou zřejmě probíhala jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo], jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč žalované. Celková částka splatná klientem pak měla činit 2 852 Kč. Z předložené listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [číslo] však nelze dovodit, že k platnému uzavření smlouvy skutečně došlo, když tato listina obsahuje toliko podpis zástupce právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kde žalobkyně uvedla, že k uzavření smlouvy došlo úkonem žalované na webovém rozhraní žalobkyně, kde měla žalovaná požádat o poskytnutí úvěru, a to prostřednictvím klientského účtu, kde po přečtení smluvních dokumentů též elektronicky podepsala smluvní dokumenty. Uzavření smlouvy o úvěru neprokazuje ani protokol o podpisu smluvních dokumentů č. [číslo] ze dne [datum], když tato listina sama o sobě nemá žádnou vypovídací hodnotu, když chybí legenda k údajům zde uvedeným, takže není zřejmé, co znamená hodnota„ 0“ ve sloupci„ výsledek“. Navíc dle tvrzení žalobkyně měly jednotlivé kroky žalované být činěny postupně v určitém časovém horizontu a žalovaná měla mít dostatek času na prostudování smluvních dokumentů, nicméně dle časů uvedených u jednotlivých dokumentů měl být jejich elektronický podpis proveden v naprosto shodný čas, což odporuje žalobním tvrzením žalobkyně. Předloženými důkazy tak nebylo prokázáno, že by žalovaná svým úkonem provedeným na webovém rozhraní žalobkyně skutečně vyjádřila souhlas se smlouvou o spotřebitelském úvěru a dalšími smluvními dokumenty. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že mezi ní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, nemohlo být žalobě v plném rozsahu vyhověno. Nad rámec je potřeba uvést, že i kdyby žalobkyně prokázala, že smlouva byla platně uzavřena, nebylo by možné ji považovat za platnou, když žalobkyně neprokázala, že dostatečně ověřovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, respektive že ověřovala též nezbytné měsíční výdaje žalované. Žalovaná předložila pouze listiny prokazující příjmovou stránku žalované, ale ohledně jejích pravidelných měsíčních výdajů se zřejmě spokojila s pouhými tvrzeními žalované, které navíc dle názoru soudu nemohly odpovídat skutečnosti (např. nulové výdaje na bydlení, veškeré měsíční výdaje v částce 3 860 Kč, kde žalobkyně zřejmě pouze vycházela z částky životního minima a dalším zkoumáním výdajů žalované se vůbec nezabývala).

5. Předloženými listinnými důkazy však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dne 18. 12. 2020 žalované částku 1 500 Kč, a to převodem na bankovní účet ve vlastnictví žalované. Na straně žalované tedy došlo v této výši k bezdůvodnému obohacení. Soud proto žalobě co do částky 1 500 Kč vyhověl, a to podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Ve zbývajícím rozsahu (částka 1 430,32 Kč) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 1 500 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaná byla dopisem žalobkyně ze dne 25. 3. 2021 vyzvána k uhrazení dlužné částky, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. V této výzvě pak žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení do 4. 4. 2021. Následující den (tj. 5. 4. 2021) je tedy žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky a od tohoto data žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Tento úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu bylo žalobkyní požadované příslušenství (smluvní úrok a úrok z prodlení) jako nedůvodné zamítnuto. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

6. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná neuhradila poskytnutý úvěr, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně i žalovaná byly ve věci procesně úspěšné každá v rozsahu přibližně jedné poloviny, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo.

8. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.