9 C 161/2022

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 50 581,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 035,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 28. 5. 2022 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 41 546 Kč s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 19 364,54 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 9 847 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 581,20 Kč s příslušenstvím tvořeným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 086,14 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 364,54 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 19 364,54 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Podaný návrh žalobkyně odůvodnila tím, že její právní předchůdce (společnost [právnická osoba]) uzavřel dne 25. 7. 2019 se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet požadovanou zápůjčku, a to prověřením osoby žalovaného v dostupných registrech a dále prostřednictvím informací získaných od žalovaného. Žalovanému byla v souladu se smlouvou poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 23 146 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 886 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. V části smlouvy„ postup při prodlení zákazníka“ bylo sjednáno právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny a dále na poplatky za upomínání. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na smlouvu uhradil pouze částku 20 964,80 Kč. Platby žalovaného byly v částce 10 635,46 Kč započteny na jistinu a v částce 10 329,34 Kč na souhrnný poplatek. Dále již žalovaný neuhradil ničeho a dlužná částka ze smlouvy [číslo] činí 51 667,34 Kč a je tvořena dlužnou jistinou ve výši 19 364,54 Kč, dlužnou částí souhrnného poplatku ve výši 12 816,66 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 15 000 Kč, sankčními poplatky ve výši 3 400 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 086,14 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, a to ke dni 1. 2. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověno. Ten byl zrušen včasným odporem žalovaného.

3. Žalovaný v podaném odporu uvedl, že nerozporuje skutečnost, že se společností [právnická osoba] uzavřel dne 25. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které obdržel zápůjčku ve výši 30 000 Kč, ovšem rozporuje platnost této smlouvy, a to z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudil jeho schopnost splácet poskytnutou zápůjčku. V době uzavření smlouvy měl žalovaný celou řadu dalších závazků (úvěrů) vůči jiným společnostem, které v té době již nebyl schopen řádně a včas splácet. Z toho důvodu se domnívá, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná. Žalovaný je ochoten uhradit částku 9 035,20 Kč, aby došlo k uhrazení celé částky představující jistinu zápůjčky (tj. 30 000 Kč).

4. Žalobkyně dále ve svých podáních ze dne 8. 9. 2022, ze dne 6. 10. 2022 a ze dne 10. 10. 2022 doplnila svá žalobní tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to konkrétně o prověření žalovaného v dostupných registrech a ověření jeho příjmové stránky, kde uvedla, že výše příjmů žalovaného byla ověřena prostřednictvím výplatních pásek za měsíce květen a červen 2019. Žalobkyně též argumentovala rozhodnutím Ústavního soudu I ÚS 1543/21, dle kterého je v případě úvěru na nižší částku možné snížit míru prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný dne 25. 7. 2019 uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce. Jako zprostředkovatel úvěru společnosti [právnická osoba] vystupovala [jméno] [příjmení]. Předmětem zápůjčky byla částka 30 000 Kč, kterou žalovaný obdržel v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 23 146 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 886 Kč. Zápůjční úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 29 % ročně. V čl. 6 1 smlouvy bylo sjednáno právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny, se kterou je klient v prodlení. V čl. 6 2. ve spojení s čl. 6 3. smlouvy bylo sjednáno právo na úhradu nákladů spojených s upomínáním, a to ve výši 300 Kč za každou zaslanou upomínku. Při splácení zápůjčky v 60 týdenních splátkách byl počet zpoplatněných upomínek omezen na 10 upomínek.

6. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný při uzavření smlouvy uvedl požadovanou výši zápůjčky 10 000 Kč. Ke své osobě uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastním domě a nemá žádné osoby, vůči kterým by měl vyživovací povinnost. Ke svým příjmům žalovaný uvedl, že pobírá starobní důchod ve výši 11 955 Kč. Jako měsíční výdaje žalovaného jsou v zákaznické kartě uvedeny externí splátky zápůjček ve výši 1 000 Kč, interní splátky PF ve výši 3 752 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. Jako ověřené doklady jsou v zákaznické kartě zaznamenány výměr důchodu, ústřižky o výplatě č. pošta 6 – 7/ 2019 a občanský průkaz.

7. Z výstupu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že tento je datován ke dni 5. 8. 2022. Ohledně osoby žalovaného je zde zaznamenána jedna exekuce se zahájením dne 7. 9. 2021.

8. Z výstupu z databáze BRKI, NRKI nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, neboť tyto byly žalovanou předloženy bez jakékoli legendy a za této situace není zřejmé, co jednotlivé číselné a písmenné kombinace znamenají.

9. Z výstupu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že ke dni 10. 10. 2022 nebylo s žalovaným vedeno insolvenční řízení.

10. Z výstupu z databáze neplatných dokladů bylo zjištěno, že žalovaným předložený občanský průkaz nebyl nalezen v databázi neplatných dokladů.

11. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] měla od 3. 2. 2014 platné živnostenské oprávnění, přičemž předmětem podnikání byla výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Od 4. 1. 2021 bylo provozování živnosti přerušeno.

12. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že (jak svědkyně v rámci své výpovědi při jednání konaném dne 26. 10. 2022 uvedla) pro žalovaného dne 25. 7. 2019 sjednávala zápůjčku se společností [právnická osoba], nepamatuje si však konkrétní podrobnosti ohledně uzavření smlouvy. K tomu jakým způsobem byla při uzavření smlouvy zkoumána schopnost žalovaného splácet požadovanou zápůjčku, svědkyně uvedla, že viděla jeho občanský průkaz a výměr důchodu. Bylo běžnou praxí, že se předkládal doklad o inkasu. Ohledně výdajové stránky do zákaznické karty zanesla žalovaným uvedené údaje a tyto dál nezkoumala, nepožadovala předložit doklady o výdajích žalovaného. Nevzpomíná si, zda viděla doklad na elektriku. Žalovaný v době uzavření smlouvy bydlel ve velkém dvoupatrovém rodinném domě. Při uzavření smlouvy však neověřovala, zda se jedná o dům ve vlastnictví žalovaného, pouze do zákaznické karty uvedla to, co jí žalovaný sám o vlastnictví domu sdělil. K celkovým příjmům domácnosti uvedeným v zákaznické kartě uvedla, že je možné, že tam byl ještě nějaký další příjem, ale sama neví, zda tento příjem byl zohledněn při posouzení schopnosti žalovaného splácet požadovanou zápůjčku.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 ve spojení s její přílohou, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, výzvou k úhradě ze dne 10. 2. 2022, dokladem o odeslání a potvrzením o provedení úhrady za postoupení pohledávek bylo zjištěno, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, a to ke dni úhrady sjednané úplaty za postoupení pohledávek. Úplata byla uhrazena dne 1. 2. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, a to dopisem ze dne 1. 2. 2022 odeslaným dne 10. 2. 2022. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.

14. Z předžalobní upomínky ze dne 20. 5. 2022 ve spojení s dokladem o odeslání ze dne 24. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to právě předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2022, odeslanou dne 24. 5. 2022. K uhrazení dlužné částky stanovila žalobkyně lhůtu 7 dnů ode dne datace výzvy.

15. Soud neprovedl z důvodu nadbytečnosti k důkazu výpis z listu vlastnictví k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem rodinného domu a mohl jej prodat nebo pronajmout, který žalobkyně navrhla k prokázání řádného splnění povinností dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., a neprovedl ani žalobkyní navržený důkaz výpočtem smluvní pokuty a výpočtem zákonného úroku z prodlení, neboť z povahy věci se nejedná o důkazy.

16. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 25. 7. 2019 se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč Smlouvu za společnost [právnická osoba] uzavřela [jméno] [příjmení] jako obchodní zástupce společnosti. Při uzavření smlouvy byly ověřeny pouze příjmy žalovaného, nikoliv jeho výdaje. Pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce byla ke dni 1. 2. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalovaný uhradil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci celkem 20 964,80 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne 20. 5. 2022, odeslanou dne 24. 5. 2022 Lhůta k úhradě byla stanovena do 7 dnů ode dne datace výzvy – tj. do 27. 5. 2022.

17. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

21. Soud k námitce žalovaného zkoumal, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřil schopnost žalovaného splácet požadovanou zápůjčku, když tato otázka je rozhodující pro posouzení platnosti uzavřené smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce prověřil žalovaného v dostupných registrech a dále že ověřoval jak příjmy, tak výdaje žalovaného. Soud však dospěl k závěru, že žalobkyně tato tvrzení neprokázala. Žalobkyně sice soudu předložila výstupy z jednotlivých evidencí, v případě výstupu z Centrální evidence exekucí a výstupu z insolvenčního rejstříku však bylo zjištěno, že tyto výstupy byly pořízeny až dne 5. 8. 2022, respektive dne 10. 10. 2022 – tj. více než 3 roky po uzavření smlouvy. K výstupu z databáze BRKI a NRKI nebyla připojena potřebná legenda, tudíž nebylo možné zjistit, co údaje zaznamenané v těchto výstupech znamenají. Z výpisu z databáze neplatných dokladů pak není zřejmé, kdy byl tento pořízen, ale i v případě, kdy by bylo prokázáno, že byl pořízen před uzavřením smlouvy, nebylo by možné mít za prokázané tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně prověřil žalovaného v dostupných registrech, a to s ohledem na výše uvedené závěry ohledně dalších žalobkyní předložených výstupů. Případné prověření platnosti dokladu totožnosti samo o sobě nemá pro posouzení majetkové stránky žadatele o zápůjčku význam. Žalobkyně naopak prokázala, že před uzavřením smlouvy byly prověřeny měsíční příjmy žalovaného, které tvořil výlučně starobní důchod ve výši 11 955 Kč. Pokud jsou v zákaznické kartě žalovaného zaznamenány další příjmy domácnosti ve výši 12 301 Kč, pak nebylo žalobkyní objasněno, o jaké konkrétní příjmy se jedná a dle v zákaznické kartě uvedených ověřených dokladů je zřejmé, že tyto příjmy nebyly žádným způsobem ověřeny, což znamená, že nebylo možné při posouzení úvěruschopnosti z takových příjmů vycházet. K výdajům žalovaného pak nejsou v zákaznické kartě zaznamenány žádné ověřené doklady a zároveň z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] vyplynulo, že před uzavřením smlouvy nebyly pravidelné měsíční výdaje žalovaného žádným způsobem ověřeny. Svědkyně sice uvedla, že bylo běžnou praxí ověření inkasa klientů, dále však uvedla, že neví, zda viděla doklad za elektřinu a především výslovně uvedla, že do zákaznické karty pouze zanesla žalovaným uvedené údaje a tyto dál nezkoumala, a nepožadovala předložit doklady o jeho výdajích. Pokud by určitý doklad byl svědkyni při uzavírání smlouvy předložen, pak by byl zaznamenán v zákaznické kartě žalovaného, avšak v zákaznické kartě jsou jakožto ověřené doklady uvedeny pouze výměr důchodu, ústřižky o výplatě a občanský průkaz. Soud tudíž uzavřel, že k ověření výdajů žalovaného nebyly předloženy žádné dokumenty. Ačkoli žalovaný uvedl, že je vlastníkem rodinného domu, tak nelze dovodit, že neměl žádné výdaje na bydlení, jak tvrdí žalobkyně, neboť s nejvyšší pravděpodobností musel platit minimálně cenu za dodávku elektřiny, popř. i topného média a vodné a stočné, dále platby za telekomunikační služby (když v zákaznické kartě vyplnil číslo svého mobilního telefonu) a zřejmě též televizní a rozhlasové poplatky, a to vše vedle ošacení, obutí, stravy a hygienických potřeb. Tedy za této situace měla skutečnost, že jím uvedená částka "ostatních výdajů" činila pouhých 3 000 Kč, vyvolat u právního předchůdce žalobkyně pochybnosti o správnosti žalovaným uvedené částky výdajů, a ověření i výdajové stránky žalovaného. Nelze souhlasit se žalobkyní, že výdaje nelze žádným způsobem ověřit, když minimálně výše výdajů na dodávku elektřiny, popř. i topného média, dále na vodné a stočné a platby za telekomunikační služby byla doložitelná a poskytovatel úvěru ji měl za situace důvodných pochybností o správnosti žalovaným uvedených údajů zkoumat a ověřovat.

22. Z provedeného dokazování tedy vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřoval pouze příjmovou stránku žalovaného a žádným způsobem neověřil jeho stránku výdajovou, a to i přesto, že žalovaný uvedl, že již měsíčně splácí závazky ve výši 4 752 Kč. Nemohlo být tedy před uzavřením smlouvy zjištěno, zda po odečtení pravidelných měsíčních výdajů zbyde žalovanému dostatečná částka k hrazení splátek, které by činily minimálně 3 544 Kč měsíčně (4 x 886 Kč), a to i s přihlédnutím k tomu, že je více než nepravděpodobné, že by měsíční výdaje na bydlení, provoz domácnosti, jídlo, ošacení, hygienické potřeby, léky, telefon, internet atp. činily pouze 3 000 Kč měsíčně, když tato částka nedosahuje ani výše životního minima v rozhodné době. Na závěru, že nebyla dostatečně ověřena výdajová stránka žalovaného, nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný při sjednávání zápůjčky uvedl, že je vlastníkem nemovitosti, neb za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně tuto skutečnost neověřil (byť jen nahlédnutím do veřejné části katastru nemovitostí), nelze dovodit, že mohl vycházet z toho, že žalovaný mohl případně při nedostatku finančních prostředků k úhradě splátek použít svůj majetek (např. dům prodat, či pronajmout). Argumentaci žalobkyně ohledně trestněprávních důsledků nepravdivosti tvrzení o majetkových a příjmových či výdajových poměrech žadatele o zápůjčku soud nepřisvědčil, když tato okolnost nezbavuje věřitele povinnosti řádně prověřit poměry žadatele o zápůjčku tak, aby bylo možno předpokládat, že bude v jeho objektivních možnostech zápůjčku splatit. Právě z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně vlastnictví k nemovitosti neověřoval, bylo nadbytečné provádět důkaz výpisem z katastru nemovitostí k datu uzavření smlouvy o zápůjčce, protože pokud bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně tuto skutečnost při uzavření smlouvy neověřil (viz výpověď svědkyně [jméno] [příjmení]), nemůže mít ani případné vlastnictví domu žalovaným v době uzavření smlouvy význam na závěry o posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

23. Pokud žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřil i výdajovou stránku žalovaného, je nutno uzavřít, že neprokázala, že její právní předchůdce řádně posoudil schopnost žalovaného splácet sjednanou zápůjčku. Právní úprava obsažená v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není odlišná od ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dovodil (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015), že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Jelikož obsahově obdobná úprava jako v tomto ustanovení je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila, a je proto použitelná i dosavadní judikatura dovozující nároky na činnost věřitele při prověřování tzv. úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Nejvyšší soud již judikoval v rozsudku 33 Cdo 2178/2018, že posouzení úvěruschopnosti má celospolečenský dopad. Odráží se v předluženosti obyvatel, v navyšování závazků v exekucích, ve ztrátě schopnosti závazky splácet, a v insolvencích. Z citované judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že pokud věřitel neprověřil řádně úvěruschopnost žadatele o úvěr, jednal zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je v takovém případě absolutně neplatná dle § 588 o. z.

24. Nad rámec již uvedeného soud doplňuje, že nelze na daný případ vztáhnout rozhodnutí Ústavního soudu I ÚS 1543/21 zmiňované žalobkyní. Dle tohoto rozhodnutí je možné v některých případech (u úvěrů na nižší částku) mít nižší požadavky na posouzení výdělkových poměrů žadatele o úvěr. To však neznamená, že právní předchůdce žalobkyně mohl na ověření výdajové stránky žalovaného zcela rezignovat, aniž by takový postup vedl k závěru, že nebyla řádně posouzena schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet. Je též nutno podotknout, že žalobkyní tvrzené prověření příjmové stránky žalovaného prostřednictvím výplatních pásek za květen a červen 2019 je zjevně nepravdivé, když zákaznickou kartou a výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] bylo toto tvrzení vyvráceno.

25. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že byla prověřena schopnost žalovaného splácet sjednanou zápůjčku a smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná dle § 588 o. z., nemohl z takovéto smlouvy žalovanému vzniknout žádný závazek, tedy ani závazek vrátit poskytnutou částku, ani zaplatit poplatky, smluvní pokutu či smluvní úroky. Jelikož bylo prokázáno, že žalovanému byly při uzavření smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, vzniklo na jeho straně v této výši bezdůvodné obohacení. Soud vzal za prokázané, že žalovaný již na smlouvu uhradil částku 20 964,80 Kč, neboť tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tedy činí 9 035,20 Kč (30 000 Kč – 20 964,80 Kč). Co do této částky bylo žalobě vyhověno jako důvodné podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 50 581,20 Kč, proto byla ve zbývajícím rozsahu žaloba jako nedůvodná zamítnuta (50 581,20 Kč – 9 035,20 Kč = 41 546 Kč), a to s ohledem na shora popsanou absolutní neplatnost smlouvy.

26. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 9 035,20 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaný byl dopisem žalobkyně ze dne 20. 5. 2022 vyzván k uhrazení dlužné částky do 7 dnů ode dne vyhotovení výzvy. Tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Splatnost nastala dne 27. 5. 2022 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky. Proto byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení z částky 9 035,20 Kč ode dne 28. 5. 2022 do zaplacení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a v rozsahu ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení nad tento rámec byl jako nedůvodný zamítnut. Zamítnut byl též požadovaný smluvní úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 19 364,54 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to s ohledem na shora popsanou absolutní neplatnost smlouvy.

27. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

28. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o.s.ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil poskytnutou zápůjčku, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl elektronický platební rozkaz zrušen odporem žalovaného, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný byl ve sporu úspěšný v rozsahu 81,5 %, proto od jeho úspěchu byl odečten jeho neúspěch v rozsahu 18,5 %. Z toho vyplývá, že žalovaný má nárok na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 63 % Náklady řízení žalovaného tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 14 130 Kč, a to za 4,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odpor, písemné podání ze dne 4. 10. 2022, účast u ústního jednání dne 26. 10. 2022 a účast u jednání při kterém byl pouze vyhlášen rozsudek dne 3. 11. 2022) se sazbou 3 140 Kč za jeden úkon podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) a náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby ve výši 5 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu Celkem tedy náklady řízení žalovaného činí 15 630 Kč a 63 % z této částky po zaokrouhlení činí 9 847 Kč Tyto náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalovaného.