9 C 177/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 34 599,06 Kč s příslušenstvím a částky 11 092,49 Kč

I. Řízení se částečně zastavuje ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 668,55 Kč, ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 973,07 Kč a ohledně úroku ve výši 5,88 % ročně z částky 17 343,95 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč s tím, že tuto částku je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 26 099,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 620,90 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 343,95 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 077,78 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 343,95 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

IV. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 11 092,49 Kč, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 34 599,06 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 289,45 Kč (ve výši 20,88 % ročně z částky 17 343,95 Kč od 5. 11. 2022 do 27. 9. 2023), s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 050,89 Kč (ve výši 8,5 % ročně z částky 17 343,95 Kč od 5. 11. 2022 do 27. 9. 2023), s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 17 343,95 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 343,95 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou dne 4. 2. 2021, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. Žalovaná převzala zápůjčku ve výši 20 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy a zavázala se zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku 20 000 Kč a poplatek ve výši 27 655 Kč, tvořený úrokem ve výši 19 282 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč a částkou za pojištění ve výši 2 709 Kč, to vše ve 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 4. 11. 2022. Úroková sazba byla dle žalobkyně sjednána ve výši 20,88 % ročně, následně žalobkyně upřesnila, že úrok sjednaný ve smlouvě 86 % ročně byl sjednán za dobu řádného trvání smlouvy a že žalobkyně se rozhodla požadovat po postoupení pohledávky úrok nižší. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, naposledy zaplatila splátku dne 13. 8. 2021 a celkem uhradila do postoupení pohledávky částku 11 500 Kč. Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace žalovanou byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Žalovaná dle žalobkyně uvedla, že je zaměstnána jako prodejní asistentka-vedoucí u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem ve výši 17 882 Kč a nemá vyživovací povinnost. Majetková situace žalované byla ověřena z pracovní smlouvy a z výplatních pásek a z insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Pohledávku za žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023, žalované bylo postoupení písemně oznámeno na adresu, kterou žalovaná uvedla jako adresu kontaktní. Po postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaná na svůj dluh neuhradila žalobkyni ničeho.

2. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dále domáhala po žalované zaplacení částky 11 092,49 Kč, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou dne 17. 1. 2021, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. Žalovaná převzala zápůjčku ve výši 30 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy a zavázala se zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku 30 000 Kč a poplatek ve výši 39 378 Kč, tvořený úrokem ve výši 28 923 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč a částkou za pojištění ve výši 2 709 Kč, to vše ve 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 17. 10. 2022. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, naposledy zaplatila splátku dne 12. 3. 2021 a celkem uhradila do postoupení pohledávky částku 35 000 Kč. Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace žalovanou byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Žalovaná dle žalobkyně uvedla, že je zaměstnána jako prodejní asistentka u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem ve výši 17 882 Kč a nemá vyživovací povinnost. Majetková situace žalované byla ověřena z pracovní smlouvy a z výplatních pásek a z insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Pohledávku za žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023, žalované bylo postoupení písemně oznámeno na adresu, kterou žalovaná uvedla jako adresu kontaktní. Po postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaná na svůj dluh neuhradila žalobkyni ničeho. Požadovaná částka 11 092,49 Kč představuje dle žalobkyně neuhrazenou část poplatku.

3. V souladu s dispozičním jednáním žalobkyně, která podáním ze dne 23. 5. 2024 a podáním ze dne 24. 9. 2024, doručeným soudu dne 26. 9. 2025, vzala žalobu zpět co do části kapitalizovaného úroku ve výši 668,55 Kč, co do části kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 973,03 Kč a co do úroku ve výši 5,88 % ročně z částky 17 343,95 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, soud řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), částečně zastavil, přičemž souhlas žalované s částečným zpětvzetím nezjišťoval, neboť k němu došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o.s.ř.).

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání konanému dne 8. 4. 2025 se bez omluvy nedostavila, ačkoliv k němu byla řádně a včas předvolána. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 2. 2021 ve spojení se smluvními podmínkami vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se zavázala poskytnout žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 24 946 Kč a s pojistným za doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 2 255 Kč. Částka 20 000 Kč byla vyplacena žalované v hotovosti při uzavření smlouvy, což stvrdila svým podpisem na smlouvě. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně a úrok za dobu trvání smlouvy činil 19 282 Kč. Poplatek ve výši 24 946 Kč vedle úroku ve výši 19 282 Kč zahrnuje i částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč.

6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas, celkem uhradila za dobu od 4. 2. 2021 do 13. 8. 2021 částku 11 500 Kč. Ke dni 13. 8. 2021 činil zůstatek jistiny 17 343,95 Kč, když jednotlivé splátky byly započteny na jistinu, úrok a na náklady na sjednání a správu úvěru.

7. Ze Zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr žalované ze dne 4. 2. 2021 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, jejím jediným čistým příjmem je částka 17 882 Kč, je zaměstnána jako prodejní asistentka-vedoucí u společnosti , právnická osoba, a její měsíční výdaje činí 3 000 Kč a dále hradí splátky spotřebitelských úvěrů právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 3 304 Kč a splátky jiným společnostem ve výši 500 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu, má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a má bankovní účet. Výši příjmu žalovaná prokázala předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek za listopad a prosinec 2020.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 1. 2021 ve spojení se smluvními podmínkami vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se zavázala poskytnout žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 36 669 Kč a s pojistným za doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 3 298 Kč. Částka 30 000 Kč byla vyplacena žalované v hotovosti při uzavření smlouvy, což stvrdila svým podpisem na smlouvě. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně a úrok za dobu trvání smlouvy činil 28 923 Kč. Poplatek ve výši 36 669 Kč vedle úroku ve výši 28 923 Kč zahrnuje i částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč.

9. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas, celkem uhradila za dobu od 17. 1. 2021 do 12. 3. 2021 částku 35 000 Kč. Ke dni 12. 3. 2021 činil zůstatek jistiny 0 Kč, když jednotlivé splátky byly započteny na jistinu, úrok a na náklady na sjednání a správu úvěru.

10. Ze Zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr žalované ze dne 17. 1. 2021 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, jejím jediným čistým příjmem je částka 17 882 Kč, je zaměstnána jako prodejní asistentka u společnosti , právnická osoba, a její měsíční výdaje činí 10 000 Kč a dále hradí splátky spotřebitelských úvěrů ve výši 450 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu, má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a má bankovní účet. Výši příjmu žalovaná prokázala předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek za listopad a prosinec 2020. Předložené výplatní pásky za listopad a prosinec 2020 jsou velmi špatně čitelné.

11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 ve spojení s její přílohou - seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023, informacemi o zpracování osobních údajů, podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu. V oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek do deseti dnů od doručení tohoto oznámení.

12. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 3. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 4. 3. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných částek z titulu smlouvy č. , hodnota, a smlouvy č. , hodnota, před podáním žaloby.

13. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 4. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutou částku ve výši 20 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 24 946 Kč a pojistným ve výši 2 709 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč (poslední splátka 2 255 Kč). Žalovaná uhradila celkem částku 11 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela se žalovanou dne 17. 1. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutou částku ve výši 30 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 39 378 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč (poslední splátka 3 298 Kč). Žalovaná uhradila celkem částku 35 000 Kč. Obě pohledávky byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. První výzva k úhradě dlužných částek ze dne 29. 9. 2023 byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty dne 27. 10. 2023.

14. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

15. Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 4. 2. 2021 a dne 17. 1. 2021 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 2390 a 2392 odst. 1 věta prvá o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

22. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace žalovanou o jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Žalobkyně na písemnou výzvu soudu doplnila, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako prodejní asistentka u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem ve výši 17 882 Kč a nemá vyživovací povinnost. Majetková situace žalované byla dle žalobkyně ověřena z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za listopad a prosinec 2020, které žalobkyně soudu předložila (v téměř nečitelné podobě). Dále žalobkyně tvrdila, že z insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Jelikož se žalobkyně k ústnímu jednání konanému dne 8. 4. 2025 nedostavila, nemohl jí soud dát poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání řádného ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 2. 2021 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši čistých příjmů žalované ve výši 17 882 Kč měsíčně z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za listopad a prosinec 2020. Žalobkyně pracovní smlouvu soudu nepředložila, výplatní pásky soudu předložila, byť ve špatně čitelné podobě. Ohledně měsíční výše výdajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě 3 000 Kč žalobkyně ani netvrdila, ani nedoložila, zda a jakým způsobem výši výdajů žalované ověřila a zda zjišťovala skutečné výdaje žalované. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 1. 2021 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši čistých příjmů žalované ve výši 17 882 Kč měsíčně z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za leden a únor 2020. Žalobkyně pracovní smlouvu soudu nepředložila, výplatní pásky soudu předložila, byť ve špatně čitelné podobě. Ohledně měsíční výše výdajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě 10 000 Kč žalobkyně ani netvrdila, ani nedoložila, zda a jakým způsobem výši výdajů žalované ověřila a zda zjišťovala skutečné výdaje žalované.

24. Lze uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti před uzavřením obou smluv o spotřebitelském úvěru neprovedla řádně, ale víceméně formálně. S ohledem na žalovanou uvedenou skutečnost, že výše jejích měsíčních výdajů činila v lednu 2021 částku 10 000 Kč, zatímco v únoru 2021 pouhých 3 000 Kč a že bydlí v nájmu, se měla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně zabývat zjištěním a ověřením skutečné výše výdajů žalované (alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, jako jsou např. výdaje na bydlení) a nespokojit se bez dalšího s výší výdajů uvedenou žalovanou, když výše jejích měsíčních výdajů je zcela jistě vyšší než jí uvedená částka 3 000 Kč, zvláště když žije v nájmu (náklady na bydlení (nájemné, zálohy na elektřinu, vodu a topení), na jídlo, oblečení, dopravu a léky nepochybně převyšují částku 3 000 Kč). Neověření výdajů žalované implikuje účelovost ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalované, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení její reálné situace, což umocňuje i to, že právní předchůdkyni žalobkyně nebylo divné, že v lednu 2021 uvedla žalovaná své výdaje ve výši 10 000 Kč a již v únoru 2021 uvedla výdaje pouze ve výši 3 000 Kč. Bez zjištění a ověření skutečných výdajů žalované a porovnání jejích faktických příjmů a výdajů nemohla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně posoudit, zda je žalovaná schopna splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně uzavřením obou smluv o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětných smluv o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně na základě smlouvy č. , hodnota, poskytla žalované celkem částku 20 000 Kč a žalovaná splatila celkem částku 11 500 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 8 500 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky, pojistné) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

26. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaná tak není povinna poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopna splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaná je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagovala a žalobkyně současné poměry žalované nezná, soud umožnil žalované zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalované a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.

27. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutou zápůjčku, ani poplatky, smluvní úrok, pojistné a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok III.).

28. Rovněž v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, má žalobkyně v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně na základě smlouvy č. , hodnota, poskytla žalované celkem částku 30 000 Kč a žalovaná splatila celkem částku 35 000 Kč, na jistině úvěru nezůstal nesplněný dluh. Naopak žalovaná uhradila žalobkyni více než byla její povinnost a vzniklo tak bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně. Soud však částku 5 000 Kč nemůže sám započítat na dlužnou částku 8 500 Kč, tak mohou učinit pouze účastníci. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutou zápůjčku, ani poplatky, a proto soud žalobu ohledně tohoto nároku zamítl v plném rozsahu (výrok IV.).

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 16,34 % (ohledně částky 8 500 Kč, namísto celkové nárokované částky 52 031,85 Kč včetně uplatněného kapitalizovaného příslušenství). Žalovaná byla úspěšná v rozsahu 83,66 % (ohledně částky 43 531,85 Kč, ohledně níž byla žaloba vzata zpět (částky 668,55 Kč a 973,07 Kč) a zamítnuta (částka 41 890,23 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství). V dané věci tak byla z větší části úspěšná žalovaná, jelikož se však řízení aktivně neúčastnila, žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.