9 C 222/2023

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 27 470 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27 470 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 23 074 Kč od 26. 11. 2022 do 24. 2. 2023 a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 23 074 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 074 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 551 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 470 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že se žalovaným dne 19. 8. 2021 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, a to prověřením příjmů žalovaného, které byly vyhodnoceny jako dostatečné ke splácení úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úroky ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Žalovaný však nehradil splátky úvěru řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru, a to ke dni 25. 11. 2022 Celkem žalovaný na základě smlouvy o úvěru dluží částku 27 470 Kč, když tato je tvořena dlužnou jistinou ve výši 23 074 Kč, dlužnými úroky ve výši 1 179 Kč, náklady upomínání ve výši 300 Kč, smluvní pokutou za prodlení se splátkami v celkové výši 1 996 Kč (4 x 499 Kč) a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 24 253 Kč za období od 26. 11. 2022 do 2. 1. 2023 v kapitalizované výši 921 Kč. Přesto, že byl žalovaný upomínán, na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo nároku žalobkyně v plném rozsahu vyhověno. Ten však byl zrušen včasným odporem žalovaného.

3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil s tím, že úvěr u žalobkyně si bral z důvodu nepříznivé majetkové situace a domnívá se, že uzavřená úvěrová smlouva by mohla být neplatná. Jako důvod neplatnosti uvedl, že fakticky od žalobkyně obdržel pouze částku 27 500 Kč a za dobu trvání smlouvy měl splatit částku 42 000 Kč. Dále uvedl, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostatečně zkoumala jeho úvěruschopnost. K dlužné částce též uvedl, že minimálně na smlouvu uhradil 12 602 Kč, a proto uznává nárok žalobkyně co do částky 14 898 Kč, když tato představuje bezdůvodné obohacení na jeho straně. Zároveň požádal o možnost úhrady dlužné částky ve splátkách, neboť mu jeho finanční situace neumožňuje uhradit dlužnou částku najednou.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a žalovaný ve svém podání došlém soudu dne 15. 6. 2023 uvedl, že s rozhodnutím bez nařízení jednání též souhlasí.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ve spojení se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a úvěrovými podmínkami bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 19. 8. 2021 úvěrovou smlouvu, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 30 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,05 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč Celkem se za dobu trvání úvěru zavázal uhradit částku 42 000 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána výplata provize zprostředkovateli úvěru ([jméno] [anonymizováno]), a to konkrétně částka 2 500 Kč. Pro případ prodlení se splácením bylo ve smlouvě (čl. VI., bod 3.) sjednáno právo žalobkyně odstoupit od smlouvy v případě prodlení zákazníka delším než 30 dnů. Dále bylo ve smlouvě (čl. IV bod 2. a 4.) sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou měsíční splátky úvěru, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru a neuhrazeného zůstatku úvěru a náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku pro nesplácení splátek.

6. Z formuláře posouzení úvěruschopnosti ve spojení s nájemní smlouvou včetně jejího dodatku, prohlášením [jméno] [příjmení], výplatními páskami a výstupem z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činí 25 000 Kč měsíčně a jeho výdaje na bydlení činí 8 000 Kč měsíčně. Ke své osobě uvedl, že žije v nájmu spolu se svojí přítelkyní a nemá žádné osoby k nimž by měl vyživovací povinnost. Žalobkyně dále zohlednila při posouzení úvěruschopnosti výši normativních nákladů na bydlení, výši životního minima jednotlivce a výši nezabavitelné částky jednotlivce. Bylo též zjištěno, že žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru bydlel v bytě se svojí družkou, přičemž náklady na tento byt činily 11 000 Kč měsíčně, žalovaný na úhradu těchto nákladů přispíval částkou 3 000 Kč měsíčně. Příjmy žalovaného ze zaměstnání činily za období od dubna 2021 do července 2021 částku 26 000 – 28 000 Kč měsíčně. Žalobkyně dne 15. 9. 2021 lustrovala osobu žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, přičemž výsledek lustrace byl v obou případech negativní.

7. Z potvrzení o potvrzení transakce ze dne 16. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 16. 9. 2021 převedla na bankovní účet žalovaného částku 27 500 Kč a na bankovní účet [jméno] [příjmení] částku 2 500 Kč.

8. Z výpisu bonity smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný na smlouvu uhradil celkem částku 12 602 Kč a dlužná částka ze smlouvy ke dni 25. 11. 2022 činila 24 253 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný byl v prodlení se splátkami úvěru splatnými ke dni 20. 8. 2022, 20. 9. 2022, 20. 10. 2022 a 20. 11. 2022.

9. Z další korespondence ve spojení s čestnými prohlášeními bylo zjištěno, že žalobkyně dne 24. 9. 2022, dne 25. 10. 2022 a dne 25. 11. 2022 odeslala žalovanému upomínky k úhradě dlužných částek ze smlouvy o úvěru.

10. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem ze dne 25. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

11. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 30 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 21,05 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Pro případ prodlení žalovaného bylo ve smlouvě sjednáno právo žalobkyně na odstoupení od smlouvy, právo na smluvní pokuty a právo na náhradu nákladů spojených s upomínáním. Před uzavřením smlouvy ověřila žalobkyně výši příjmů a výdajů žalovaného, zároveň prověřila osobu žalovaného v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Žalovaný byl v prodlení se splátkami úvěru za období od srpna 2022 do listopadu 2022 Celkem na smlouvu žalovaný uhradil pouze částku 12 602 Kč a dlužná částka ze smlouvy o úvěru ke dni 25. 11. 2022 činila 24 253 Kč. Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dlužných částek.

12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda.

15. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

16. Podle § 1721 o. z., ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

17. Podle § 1723 odst. 1 o. z. závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

18. Podle § 1908 odst. 1 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku jinou.

20. Soud po zhodnocení předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečným způsobem prověřila schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, když oproti tvrzením žalovaného, ohledně jeho příjmů a výdajů, měla doloženy i listiny k prokázání těchto tvrzení. K prokázání příjmů byly žalovaným předloženy výplatní pásky za období od dubna 2021 do července 2021 a z těchto vyplynulo, že příjmy žalovaného se před uzavřením smlouvy pohybovaly mezi 26 000 Kč a 28 000 Kč měsíčně – což je dokonce částka vyšší, než žalovaný uvedl při žádosti o úvěr. Zároveň byly ověřeny i výdaje na bydlení žalovaného, když dle prohlášení partnerky žalovaného, přispíval žalovaný na úhradu nájemného částkou 3 000 Kč měsíčně. Zároveň vzala žalobkyně v potaz částku životního minima, normativních nákladů na bydlení a nezabavitelnou částku jednotlivce dle příslušných podzákonných předpisů, platných v době uzavření smlouvy. Po porovnání takto zjištěných a ověřených příjmů a výdajů žalovaného byla zbývající částka, se kterou mohl žalovaný měsíčně disponovat, dostatečná k úhradě splátek ve výši 1 050 Kč měsíčně. Osoba žalovaného byla též prověřena v dostupných registrech, a to s negativním výsledkem. Takovému prověření schopnosti splácet úvěr nelze ze strany soudu ničeho vytknout a nutno ho považovat za dostačující a vyhovující zákonným požadavkům stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Bylo též bez pochybností prokázáno, že žalobkyně zcela splnila své smluvní povinnosti, když vyplatila částku 30 000 Kč v souladu se smlouvou o úvěru, avšak žalovaný své smluvní povinnosti nesplnil řádně a dlužil žalobkyni ke dni 25. 11. 2022 částku 24 253 Kč, přičemž v důsledku porušení smluvních povinností žalovaného žalobkyni dále vznikl nárok na smluvní pokutu za prodlení se splátkami úvěru za období od srpna 2022 do listopadu 2022 ve výši 4 x 499 Kč (tj. 1 996 Kč), dále na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (kapitalizovanou žalobkyní ze období od 26. 11. 2022 do 2. 1. 2022 ve výši 921 Kč) a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou z odeslaných upomínek (tj. upomínky ze dne 24. 9. 2022, 25. 10. 2022 a 25. 11. 2022), tj. celkem ve výši 300 Kč.

21. Na základě shora uvedených zjištění a závěrů soud uzavřel, že nároky žalobkyně uplatněné žalobou jsou důvodné, a proto bylo žalobě zcela vyhověno, a to v částce dlužné jistiny ve výši 24 253 Kč podle § 2395 o. z. Smluvní pokuty v celkové výši 2 917 Kč (1 996 Kč + 912 Kč) byly žalobkyni přiznány podle § 2048 ve spojení s § 2049 o. z. Náklady upomínání v celkové výši 300 Kč byly žalobkyni přiznány podle § 1721 ve spojení s § 1723 odst. 1 a § 1908 odst. 1 o. z. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 o. s. ř. Žalovaný v podaném odporu požádal o umožnění úhrady dluhu ve splátkách a žalobkyně ve svém podání ze dne 3. 7. 2023 uvedla, že souhlasí se splátkami ve výši 2 000 Kč měsíčně. S ohledem na shodný postoj účastníků soud rozhodl tak, že žalovaný je oprávněn uhradit dluh právě ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně.

23. Závěrem soud uvádí, že nepřisvědčil námitkám žalovaného ohledně výše vyplacené částky úvěru a ohledně neplatnosti smlouvy z důvodu, že konečná částka pro splacení činila dle smlouvy 42 000 Kč i přesto, že mu na základě smlouvy bylo vyplaceno pouze 27 500 Kč. První námitce ohledně výše vyplacené částky nelze přisvědčit z toho důvodu, že žalovaný sám podpisem smlouvy stvrdil, že souhlasí s tím, aby byla částka 2 500 Kč vyplacena přímo zprostředkovateli úvěru [jméno] [příjmení]. Dle potvrzení o platbě byla tato částka [jméno] [příjmení] skutečně vyplacena, a to dne 16. 9. 2021. Žalobkyně tedy dostála svým povinnostem ze smlouvy přesně tak, jak bylo mezi stranami ujednáno. K druhé námitce ohledně neplatnosti smlouvy soud uvádí, že ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 21,05 % ročně. Takovou výši zápůjční úrokové sazby nelze dle názoru soudu považovat za nepřiměřeně vysokou a v rozporu s dobrými mravy. Naopak je taková výše zápůjční úrokové sazby dle názoru soudu přiměřená a odpovídající tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr poskytovaný nebankovní institucí. Za nepřiměřené nelze považovat ani další sjednané poplatky a pokuty. Smluvní pokuty byly žalobkyní uplatněny v celkové výši 2 917 Kč, přičemž dle příslušných zákonných ustanovení nesmí celková výše smluvních pokut přesáhnout násobek čísla 0,5 a výše jistiny (v tomto případě 30 000 Kč). Ani zde tedy nelze shledat rozpor se zákonem nebo s dobrými mravy. Z těchto důvodů soud uzavřel, že námitky žalovaného jsou nedůvodné, a proto nelze smlouvu o úvěru považovat za neplatnou.

24. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a má proto právo na náhradu svých nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) se sazbou po 300 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 099 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 551 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že žalobkyni nebyla přiznána odměna za písemná podání ze dne 2. 2. 2023 a ze dne 3. 7. 2023, neboť v těchto podáních žalobkyně pouze doplňovala a korigovala žalobní tvrzení, přičemž skutečnosti v těchto podáních uvedené mohla, a měla, uvést již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.