9 C 226/2023

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 960 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 728 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 8. 6. 2023 do zaplacení a to do 3 dnů právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 10 232 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 701,76 Kč, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 11 676,60 Kč od 18. 4. 2022 do zaplacení maximálně však v částce 27 475 Kč a se zákonným úrokem z prodlení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 19. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 960 Kč s příslušenstvím. Podle žalobních tvrzení byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Schopnost žalovaného řádně uhradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Rovněž bylo ověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku a ani neměl u žalobkyně smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, a že zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 94,86 % p. a. splatit v 18 měsíčních splátkách po 1 272 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2021. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek a do data zesplatnění na svůj dluh uhradil pouze jedinou splátku ve výši 1 272 Kč. Dle bodu 6.1 smlouvy vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů se splatností 10 dnů ode dne jejího vzniku. Žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč za prodlení s 2. a 3. splátkou. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s 1., 2. a 3. splátkou dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 600 Kč (tj. 3 x 200 Kč). K datu 23. 3. 2022 došlo v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí jistiny a nová jistina tak činila 14 360,78 Kč. Žalovaný byl povinen tuto novou jistinu uhradit v den zesplatnění úvěru, jinak žalobkyni vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, v daném případě od 25. 3. 2022 až do zaplacení. Podle bodu 2.2 smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží i po zesplatnění úvěru až do zaplacení jistiny úvěru. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplacení částky 15 958 Kč představující novou jistinu úvěru, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu vzniklých nákladů ve výši 600 Kč, částku 5 002 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky dlužné nové jistiny od 25. 3. 2022 do dne vyhotovení žaloby, tj. do 19. 6. 2023, a úrok ve výši 94,86 % p. a. (vyjádřeno v nominální úrokové sazbě) z částky 11 676,60 Kč představující původní dlužnou jistinu od 25. 3. 2020 do 17. 4. 2022 ve výši 701,76 Kč a úrok ve výši 11,75 % p. a. z částky 11 767,60 Kč od 18. 4. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 27 475 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Na základě dokazování provedeného při ústním jednání konaném dne 16. 8. 2023 byla učiněna níže uvedená skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ve spojení s oznámením o schválení úvěru, s dokladem o vyplacení úvěru a se splátkovým kalendářem bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému dne 22. 11. 2021 poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet žalobkyni úvěr formou měsíčních splátek po 1 272 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2021 Poslední splátka byla stanovena na 17. 5. 2023. Úroková sazba za poskytnutí úvěru byla sjednána ve výši 94,86 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit za poskytnutí úvěru, činila 22 896 Kč. Dále byly ve smlouvě sjednány sankce za prodlení se splácením úvěru.

5. Z listiny nazvané HODNOCENÍ KLIENTA ze dne 19. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný před sjednáním smlouvy o úvěru uvedl jako svůj pravidelný měsíční příjem částku 21 628 Kč. K pravidelným výdajům bylo započteno životní minimum ve výši 3 860 Kč a výdaje na bydlení ve výši 2 603 Kč, tj. celkem částka 6 463 Kč.

6. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 13. 9. 2021 vyplacena mzda ve výši 24 062 Kč a dne 12. 10. 2021 mu byla vyplacena mzda ve výši 19 256 Kč.

7. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 19. 11. 2021 nebyla učiněna žádná skutková zjištění, neboť tabulka„ výsledku hledání“ neobsahuje žádné údaje.

8. Z výstupu z databáze Nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyhodnocen„ kódem příznaku 14“, což podle připojené legendy znamená„ klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti“.

9. Z listiny nazvané KARTA KLIENTA bylo zjištěno, že ke dni 19. 6. 2023 (den podání žaloby) žalovaný celkem z titulu uzavřené smlouvy o úvěru zaplatil žalobkyni částku 1 272 Kč, a to dne 5. 1. 2021.

10. Z oznámení ze dne 23. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru, které nastalo v důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů.

11. Z další korespondence bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to prostřednictvím upomínek ze dne 17. 2. 2022 a ze dne 21. 3. 2022.

12. Dopisem ze dne 30. 5. 2023 ve spojení s poštovním podacím archem bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky, přičemž tento dopis podala k poštovní přepravě dne 30. 5. 2023.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) platí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 6 odst. 1, odst. 2 o. z. platí, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

16. Podle § 8 o. z. platí, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

17. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela dne 19. 11. 2021 se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 94,86 % p. a., a to v 18 měsíčních splátkách po 1 272 Kč (tj. celkem 22 896 Kč). Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, a to prostřednictvím údajů sdělených žalovaným a zaznamenaným do formuláře hodnocení klienta. Jako své pravidelné měsíční příjmy uvedl žalovaný částku 21 628 Kč, která odpovídá průměru skutečně vyplacené mzdy žalovanému za období 09/ 2021 a 10/ 2021. K pravidelným měsíčním výdajům žalovaného byla uvedena pouze částka životního minima a částka 2 603 Kč určená na bydlení. Doklady k prokázání těchto výdajů žalovaného žalobkyně nepředložila. Žalovaný na smlouvu uhradil pouze částku 1 272 Kč, dále již neuhradil ničeho. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 30. 5. 2023, odeslanou téhož dne, ve které byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky.

20. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že shora specifikovanou smlouvu o úvěru je nutné posoudit jako absolutně neplatnou, a to z následujících důvodů. Předmětem smlouvy o úvěru bylo poskytnutí částky 12 000 Kč, nicméně žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 94,86 % p. a., a to v 18 měsíčních splátkách po 1 272 Kč – tj. celkem částku 22 896 Kč. Žalovaný byl tak na základě smlouvy povinen během krátkého časového úseku (rok a půl) vrátit téměř dvojnásobek úvěrované částky. Dle názoru soudu je takto sjednaná úroková sazba v rozporu s dobrými mravy, když dle zjištění soudu byly v rozhodné době úvěry na spotřebu poskytovány domácnostem s úrokem 7,68 % p. a. (zjištěno nahlédnutím do databáze ARAD), tj. žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s více než dvanáctinásobně vyšším úrokem, než bylo v rozhodné době obvyklé. Dále bylo ve smlouvě o úvěru sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů (bod 6.1), právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splátkou ve výši 200 Kč (bod 6.2) a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné„ nové jistiny“ (bod 6.4) s tím, že v případě zesplatnění úvěru se nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí jistiny a spolu s dlužnou jistinou tvoří„ novou jistinu“. Pokud tedy ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 94,86 % p. a., a vedle toho byla sjednána řada dalších sankcí při prodlení dlužníka (smluvní pokuta 499 Kč, náhrada účelných nákladů 200 Kč a také smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny úvěru), pak tyto smluvní povinnosti ve svém souhrnu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem – spotřebitelem. S ohledem na to, že zejména sjednaná úroková míra převyšuje běžnou úrokovou míru a současně je sjednána řada dalších sankcí za prodlení dlužníka, je namístě uzavřít, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tuto neplatnost je přitom nutno z hlediska obecných principů plynoucích z občanského zákoníku (§ 6 o. z., respektive § 8 o. z.) dovozovat k celé smlouvě, neboť v dané věci tvoří jednotlivá ujednání smlouvy provázaný celek. Pokud žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, ve které byl žalovaný zavázán k úhradě úroku, který je zjevně v rozporu dobrými mravy, přičemž prodlení se splácením bylo sankcionováno jak shora uvedeno, jedná se o zneužití práva, z něhož žalobkyně nemůže těžit, neboť je v souladu s obecnými principy občanského zákoníku povinna jednat v právním styku poctivě. Pokud tak nečinila, nelze jí přiznat právní ochranu ani v tom smyslu, že by dle § 576 o. z. ve spojení s § 577 o. z. soud vztáhnul dovozenou absolutní neplatnost pouze na ujednání smlouvy týkající se výše sjednané úrokové sazby. Zde je nutno podotknout, že žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel úvěrů a v podstatě„ odborník“ na danou problematiku, si musela při uzavření smlouvy být vědoma, s jakou úrokovou sazbou se v rozhodné době poskytovaly úvěrové produkty u bankovních poskytovatelů, a tudíž musela vědět, v jakém nepoměru je oproti těmto úvěrovým produktům, poskytovaným bankami, sjednaná úroková sazba.

21. K závěru o absolutní neplatnosti celé úvěrové smlouvy soud dospěl v souladu s ustálenou judikaturou Krajského soudu v Českých Budějovicích (např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. 8. 2022 čj. 15 Co 177/2022-93, nebo rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 12. 4. 2022 čj. 15 Co 61/2022-69).

22. Pokud dospěl soud k závěru, že uzavřenou smlouvu o úvěru je nutné posoudit jako absolutně neplatnou, nemohl z takové smlouvy žalovanému vzniknout žádný závazek, tedy ani závazek vrátit poskytnutou částku, ani zaplatit poplatky, smluvní pokuty, či smluvní úroky. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla částku 12 000 Kč a na jeho straně tedy v této výši vzniklo bezdůvodné obohacení. Dle karty klienta již žalovaný uhradil částku 1 272 Kč, proto zbývající bezdůvodné obohacení činí 10 728 Kč (12 000 Kč – 1 272 Kč). Co do této částky bylo žalobě vyhověno jako důvodné podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, a to s ohledem na shora popsanou absolutní neplatnost smlouvy.

23. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 10 728 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaný byl dopisem žalobkyně ze dne 30. 5. 2023, odeslaným téhož dne, vyzván k uhrazení dlužné částky, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. V souladu s § 573 o. z. lze zásilku považovat za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 2. 6. 2023. V této výzvě žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky, proto byl žalovaný v souladu s § 1959 písm. e) o. z. povinen uhradit dlužnou částku do 5 dnů a jestliže tak neučinil, pak se od následujícího dne nachází v prodlení s úhradou dlužné částky. Od 8. 6. 2023 byl proto žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení, a to podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a ve zbývajícím rozsahu byl jako nedůvodný zamítnut.

24. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

25. Pro úplnost soud doplňuje, že žalobkyně neprokázala ani to, že řádně prověřovala tzv. úvěruschopnost žalovaného, tedy že při sjednávání smlouvy o úvěru postupovala podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když neprokázala, že by jakýmkoliv způsobem ověřovala pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Takový postup by ve smyslu aktuální judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18) též způsobil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 588 o. z., nicméně vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, bylo upuštěno od podrobného odůvodnění závěru o tom, že žalobkyně neučinila zadost požadavku obsaženému v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Ze stejného důvodu pak žalobkyni nebylo dáno poučení dle § 118a o. s. ř., ohledně neprokázání tvrzení o posouzení úvěruschopnosti.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně i žalovaný byli ve věci procesně úspěšní každý v rozsahu přibližně jedné poloviny. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo.