9 C 249/2023

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 95 091,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 90 645,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 12. 4. 2023 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moc rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 4 446,33 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 331,23 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 978,71 Kč a běžným zákonným úrokem z prodlení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 630 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 95 091,84 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 331,23 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 978,71 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 98 923,07 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení. Podaný návrh odůvodnila tím, že se žalovaným dne 24. 11. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví – tj. prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Před samotným uzavřením smlouvy byla prověřena schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, a to hodnocením údajů uvedených žalovaným při žádosti o úvěr. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, proto ke dni 18. 7. 2022 žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani po výzvě ze strany žalobkyně.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 16. 8. 2023 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, přestože byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.).

4. Z listiny označené jako„ smlouva o úvěru Expres půjčka“ (dále jen„ listina“) bylo zjištěno, že tato listina obsahuje text smlouvy o úvěru, kde jsou jako strany označeni žalobkyně a žalovaný. Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč se splatností ve 40 měsíčních splátkách po 3 113,47 Kč (poslední splátka ve výši 2 596,64 Kč). Listina též obsahuje ujednání o úrokové sazbě, která je zde stanovena na 13,40 % p. a. Tato listina však neobsahuje podpisy smluvních stran, v závěru jsou uvedeny pouze následující údaje:„ ve [příjmení] Bance dne 24. 11. 2021, Klient: Jméno, příjmení: [celé jméno žalovaného], [anonymizováno]: Aktivní, Způsob přihlášení a podepisování: PIN, ID podpisu: [číslo], Stav služby: Aktivní, Časové razítko: 24. 11. 2021 14:23:29“.

5. Z výpisu z běžného účtu ve spojení s vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti a formulářem expres půjčka bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy měla k dispozici výpis z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného. Dále bylo zjištěno, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl jako zaměstnavatele [právnická osoba] [název ] s r. o. a svůj čistý měsíční příjem specifikoval částkou 18 073 Kč. Tato částka odpovídá údajům obsaženým ve výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného. K pravidelným měsíčním výdajům žalovaného není ve formuláři uvedeno ničeho.

6. Z výpisu z úvěrového účtu ve spojení s platební historií bylo zjištěno, že žalovaný dne 24. 11. 2021 načerpal částku 100 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 9 354,49 Kč (3 113,47 Kč + 3 113,47 Kč + 3 119,47 Kč + 8,08 Kč).

7. Z výzvy k úhradě dluhu ve spojení s podacím archem ze dne 3. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to právě výzvou ze dne 3. 4. 2023, odeslanou téhož dne.

8. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že z provedených důkazů nelze mít za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným skutečně došlo k uzavření smlouvy o úvěru, neboť listina předložená žalobkyní neobsahuje podpisy zde označených smluvních stran – tj. žalobkyně a žalovaného. K prokázání uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nepostačuje, že v závěru listiny jsou uvedeny tyto údaje:„ ve [příjmení] Bance dne 24. 11. 2021, Klient: Jméno, příjmení: [celé jméno žalovaného], [anonymizováno]: Aktivní, Způsob přihlášení a podepisování: PIN, ID podpisu: [číslo], Stav služby: Aktivní, Časové razítko: 24. 11. 2021 14:23:29“. Tímto nelze mít za prokázané, že žalovaný prostřednictvím mobilní aplikace žalobkyně skutečně zažádal o poskytnutí konkrétního úvěru a především, že znění smlouvy odsouhlasil a v rámci této aplikace učinil konkrétní úkon, kterým projevil vůli být takovou smlouvou vázán. K prokázání skutečnosti, že takto skutečně došlo k uzavření smlouvy nepředložila žalobkyně relevantní důkazy ani přesto, že k jejich předložení byla vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 7. 2023, č. j. 9 C 249/2023-65. Ve smyslu ustanovení § 1824 o. z. a následující sice pro uzavření smlouvy mohou být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran, a podle § 562 o. z. platí, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby, ale z toho nelze dovodit, že by nemuselo být prokazováno, že k takovému právnímu jednání směřujícímu k uzavření smlouvy, které by bylo učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky, skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žádné důkazy nepředložila, neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve spojení s jeho doplněním. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření předmětné smlouvy. Žalovanému proto z této smlouvy nemohl vzniknout žádný závazek.

10. Pro úplnost soud doplňuje, že žalobkyně neprokázala ani to, že řádně prověřovala tzv. úvěruschopnost žalovaného, tedy že při sjednávání smlouvy o úvěru postupovala podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když neprokázala, že by jakýmkoliv způsobem zjišťovala a ověřovala pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Takový postup by ve smyslu aktuální judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18) způsobil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 588 o. z., nicméně vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že vůbec k uzavření úvěrové smlouvy došlo, soud upouští od podrobného odůvodnění závěru o tom, že žalobkyně neučinila zadost požadavku obsaženému v § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

11. Provedeným dokazováním však bylo prokázáno, že žalovaný obdržel částku 100 000 Kč a na jeho straně tak došlo k bezdůvodnému obohacení v této výši. Zároveň bylo prokázáno, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 9 354,49 Kč. Žalobě proto bylo vyhověno co do částky 90 645,51 Kč (100 000 Kč – 9 354,49 Kč), a to podle § 2991 o. z. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, a to včetně příslušenství požadovaného na základě smlouvy o úvěru.

12. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 90 645,51 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaný byl dopisem žalobkyně ze dne 3. 4. 2023, odeslaným téhož dne, vyzván k uhrazení dlužné částky, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. V souladu s § 573 o. z. lze zásilku považovat za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 6. 4. 2023. V této výzvě žalobkyně nestanovila lhůtu k úhradě, proto byl žalovaný v souladu s § 1959 písm. e) o. z. povinen uhradit dlužnou částku do 5 dnů a jestliže tak neučinil, pak se od následujícího dne nachází v prodlení s úhradou dlužné částky. Od 12. 4. 2023 byl proto žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení, a to podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a ve zbývajícím rozsahu byl jako nedůvodný zamítnut.

13. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

14. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř. přesto, že z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání nároku na celou žalovanou částku. Podle § 118a o.s.ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

15. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o.s.ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o.s.ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil poskytnutý úvěr, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o.s.ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 93 %, proto od jejího úspěchu byl odečten její neúspěch v rozsahu 7 %. Z toho vyplývá, že žalobkyně má nárok na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 86 % Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 14 820 Kč, a to za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) se sazbou po 4 940 Kč za jeden úkon podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, sazba 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 3 804 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 22 825 Kč a 86 % z této částky po zaokrouhlení činí 19 630 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že žalobkyni nebyla přiznána odměna za písemné podání ze dne 20. 7. 2023, neboť tímto podáním žalobkyně pouze doplňovala žalobu o skutečnosti, které mohla a měla uvést již v podané žalobě.