9 C 252/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 26 589,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných do úplného zaplacení vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 18 668,58 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 867,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 815,88 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 571,19 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 939,68 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 26 589,39 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 26. 10. 2021 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru a dále zaplatit částku 12 888 Kč tvořenou úrokem v pevné výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána dnem 26. 12. 2022. Žalovaná povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila řádně, dluží žalobkyni jistinu úvěru ve výši 9 939,68 Kč, úrok za sjednanou dobu úvěru ve výši 631,51 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 685 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 896,09 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 735,72 Kč. Žalobkyně se kromě toho domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, které částečně kapitalizovala ke dni 11. 7. 2023, a dále smluvní pokuty sjednané ve smlouvě ve výši 8 701,39 Kč. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, na základě níž nabyla od právní předchůdkyně s účinky ke dni 7. 8. 2023 pohledávku z uvedené úvěrové smlouvy, což bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.

2. V písemném podání ze dne 9. 9. 2024 žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně splnila povinnosti vyplývající jí ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Informace poskytnuté žalovanou byly zaznamenány do Žádosti o úvěr ze dne 26. 20. 2021 a ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“. Při uzavření smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze zjištění, že měsíční příjem žalované ze zaměstnání činí 15 704 Kč, její měsíční výdaje pak činí 11 184 Kč, přičemž žalovaná nemá žádné vyživovací povinnosti. Žalovanou tvrzené skutečnosti byly ověřeny konkrétně Dodatkem k pracovní smlouvě, výplatními páskami a výpisy z bankovního účtu žalované. Úvěruschopnost žalované byla shledána dostatečnou, teprve následně došlo k uzavření úvěrové smlouvy. Z titulu smlouvy pak žalovaná uhradila postupně celkovou částku 10 000 Kč.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a řízení se aktivně neúčastnila. K ústním jednáním nařízeným ve věci na den 7. 4. 2025 a 7. 5. 2025 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o odročení, ačkoli jí byla předvolání k jednání včetně žaloby řádně doručena. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže uvedená skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 26. 10. 2021 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit poskytnutou jistinu úvěru a dále zaplatit částku 12 888 Kč tvořenou úrokem v pevné výši 1 444 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradou za inkaso plateb úvěru v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 2 700 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % ročně, RPSN pak činila 272,44 %.

6. Ze Žádosti o úvěr ze dne 26. 10. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru disponovala informacemi poskytnutými žalovanou, že čistý měsíční příjem žalované činí 15 704 Kč, měsíční výdaje pak činí 11 184 Kč (z toho představuje částka 1 000 Kč náklady na bydlení a energie, částka 3 860 Kč výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady, částka 4 324 Kč srážky ze mzdy, výživné a částka 2 000 Kč splátky stávajících půjček). Žalovaná podle svého sdělení bydlí u rodičů, je ovdovělá, nemá žádnou vyživovací povinnost. Informace poskytnuté žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výplatních pásek žalované za období 3 kalendářních měsíců a z Dodatku k pracovní smlouvě, který byl uzavřen mezi žalovanou a zaměstnavatelem , právnická osoba, , IČO , IČO, , dne 1. 11. 2017, a jehož předmětem byla změna místa výkonu práce (kopie těchto dokumentů byla soudu žalobkyní předložena).

7. Podle transakční historie ke smlouvě zaplatila žalovaná z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, částku 10 000 Kč.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 ve spojení s výpisem části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil aktivní legitimaci žalobkyně ve sporu, neboť touto smlouvou došlo k postoupení pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo podle listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 8. 2023 žalované písemně oznámeno.

9. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 11. 2023 ve spojení s podacím lístkem z následujícího dne žalobkyně prokázala, že před podáním žaloby vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k zaplacení dlužné částky.

10. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovanou dne 26. 10. 2021 smlouvu, na základě níž poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit poskytnutou jistinu úvěru a dále zaplatit částku 12 888 Kč tvořenou úrokem v pevné výši 1 444 Kč a dalšími poplatky, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně ověřila úvěruschopnost žalované z výplatních pásek za období 3 kalendářních měsíců a z Dodatku k pracovní smlouvě uzavřeného dne 1. 11. 2017 týkajícího se místa výkonu práce žalovanou. Žalovaná zaplatila z titulu smlouvy postupně částku 10 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalované žalobkyni smlouvou ze dne 2. 8. 2023, což žalované následně písemně oznámila. Právní zástupce žalobkyně zaslal dne 2. 11. 2023 žalované předžalobní výzvu.

11. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti úvěrové smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelských úvěrů ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací získaných od žalované, které současně ověřila. Takový závěr soud však učinit nemohl. V předložené žádosti o úvěr, která má obsahovat informace týkající se ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, žalovaná deklarovala právní předchůdkyni žalobkyně své měsíční příjmy částkou 15 704 Kč a celkové měsíční výdaje částkou 11 804 Kč. Soud nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila informace poskytnuté žalovanou tak, aby mohla učinit kvalifikovaný závěr zejména ohledně jejích reálných výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, neboť posouzení úvěruschopnosti nejenže neprovedla řádně, ale de facto vůbec. Osobní a příjmovou situaci žalované ověřila z výplatních pásek za období pouhých 3 měsíců, ve vztahu k výdajové situaci žalované pak vycházela z údajů, které jí sdělila žalovaná, aniž by tyto jakýmkoli způsobem ověřila z objektivních podkladů. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při uzavření smlouvy v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. V souladu s § 87 odst. 1 větou třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalované byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 15 000 Kč, přičemž žalovaná vrátila částku 10 000 Kč, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky, smluvní pokuta apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

14. Žalovaná jako spotřebitelka je povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem. V konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení aktivní spor o to, jaká je doba pro vrácení jistiny odpovídající možnostem žalované, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Za takové situace stanovil soud výši měsíčních splátek po 1 000 Kč s přihlédnutím k výši původně sjednaných splátek i s přihlédnutím k celkové době splácení dluhu ve splátkách (5 měsíců). Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalované vrátit dlužné část jistiny úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto soudním rozhodnutím, které nově konstitutivně stanovuje lhůtu k plnění.

15. Ve zbývajícím rozsahu soud žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnul.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla převážně procesně úspěšná žalovaná, která však žádné náklady z důvodu její procesní pasivity nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.